pátek 18. prosince 2015

Tělo jako chrám..

Zdroj Pinterest

Slýchám ty příběhy stále dokola..
Žena se seznámí s mužem,chvíli si píšou,pak si dají dvě kávy,nebo třeba večeři a skončí v posteli..
Žena se muži okamžitě oddá (často z toho postelového setkání ani nic nemívá) a muž ve většině případů ztrácí zájem.
Některé ženy si dokonce s mužem po prvním sexu začnou plánovat budoucnost,stěhovat rodiny,protože nabyly dojmu,že on je ten pravý.
Upozorňuji,že tohle co píšu není doménou dvacetiletých slečen,ale i zralých žen.
Také chci zdůraznit,že nikoho nechci kritizovat ani poučovat,protože já sama jsem v této oblasti nasekala chyb více než dost ,takže některé věci,které zde popisuji mám odžity na vlastní kůži,ale to vy,kteří ke mě chodíte dobře víte.

Dnešní doba vztahům nepřeje a stále se hledají důvody ,proč tomu tak je.
Pracuji  se seniory a miluji jejich moudrost.
Často si povídáme  i o dost osobních tématech.
Mezi mými klienty jsou i muži.
Včera mi jeden pán,který má něco přes osmdesát překvapil svými názory na vztahy.

"Holky děláte velkou chybu,že lezete s chlapama do postele tak brzy.Sex by měl být na posledním místě.
Nejdříve přece musíte zjistit,jaký ten chlap je.Jestli je na něho spolehnutí,jestli vám dokáže pomáhat i s běžnými věcmi,jako je třeba nákup,nebo nádobí,jestli vás vyslechne,když máte špatný den,jestli bude mít rád vaše děti a bude chtít trávit čas i s nimi..Teprve,pak,až si budete jisté,tak mu dejte dárek v podobě milování!!!"

Já sama jsem se v této oblasti už roky necítila dobře..Byla jsem nespokojená a často jsem se cítila být muži v oblasti sexu zneužívaná..
Dovolila jsem to!!
Po těchto slovech,které pronesl tento moudrý muž,který žil mnoho let v manželství se ženou,o kterou se celé roky následně v její těžké nemoci staral, mi opět zapadly všechny části skládačky a pochopila jsem v čem jsem dělala chybu a kde byl problém.
Prásk!!!!
Zůstala jsem s pusou otevřenou.
Je to tak.
Udělala jsem si soukromý průzkum a všichni mí dotazovaní,kteří byli v manželství déle než padesát let mi potvrdili,že museli déle než půl roku čekat,než se poprvé milovali,v jednom případě čekal muž na svou ženu rok a půl!!!

Wauuu..
Proč dnešním mužům dopřáváme potěšení na každém rohu?
Proč nám stačí jedna večeře a trocha pozornosti?
Bojíme se snad,že nám uteče za jinou,když s ním nevlezeme do postele co nejdříve?
Kolikrát ani nevíme,jestli muž dokáže políbit,pohladit,obejmout (to jsou prožitky,které ženy potřebují nejvíce) a už mu dáme to co chce.

V dávných dobách muži jezdili do války,dobývali území a pokud chtěli získat srdce ženy,museli vyhrát turnaj.
V době nedávnější chodili muži se svými vyvolenými na taneční večery v doprovodu někoho třetího a byli pěkně pod kontrolou a byla z toho opravdu dlouhodobá manželství.
Dnes muži dobývají v práci své pozice,budují si kariéru,ale ve většině případů už moc nemusí dobývat svou ženu.
Brzy dostanou co chtějí.
Mise splněna,kořist ulovena a už se snažit nemusí.
Zažila jsem to mnohokrát a mnohokrát pak plakala do polštáře,že můj vyvolený není takový,jak jsem si myslela.
Omyl.Byl pořád stejný,jen jsem to nestihla zjistit,protože jsem mu svůj chrám otevřela příliš brzy.

Doba je opravdu rychlá a dravá.
Jsou kladeny velké nároky jak na muže tak i na ženy.Jsem ale přesvědčena,že lidé jsou a byli ve své podstatě stejní.Všichni hledáme podobné..Pohlazení,lásku a pochopení.
Bohužel to hodně uspěcháváme.
Po mnoha zkušenostech s muži si myslím,že vztah postavený na pozvolném poznávání má mnohem větší hodnotu,než ta rychlá sexuální vzplanutí..

Prožívám teď nádherné chvíle naplněné povídáním a krásnými zážitky.
Překrásné chvíle plné rozhovorů a pro mě zásadních myšlenek.

A co se stane,když váš vyvolený nevydrží čekání a najde si jinou?
Dostanete velký dar.
Poznáte,že tento člověk nebyl pro vás ten pravý,protože by při prvních životních karambolech s vámi utekl,místo ,aby vás podržel.
Zjistíte,že tento člověk nebyl trpělivý a jeho priority se lišily od vašich.
Zjistíte,že jste si své krásné tělo,svůj chrám nenechala znesvětit někým kdo za to nestál.
Takové dárky!

Drahé ženy,važme si sebe samy a přestaňme se bát.
Poznávejme a těšme ze společných chvil s našimi nastávajícími partnery.
Dovolme si dát nám oběma ten krásný čas poznávání.

Milí muži,buďte prosím rytíři. 
S láskou a trpělivostí dobývejte.
Chrám každé ženy je jiný a skrývá spoustu pokladů.
Rozhodně stojí za to počkat,až se dveře otevřou..


 S láskou Bi

sobota 5. prosince 2015

Příběh o objevování..



Jsou dny,kdy se mi to prostě děje "samo"
Po měsíci volný den.
Celý volný den sama pro sebe..Slunce nádherně vysvitlo a mě se chtělo do světa.
Domluvila jsem si s kamarádkou snídani..
Cestou za ní jsem objevila nový Bio obchůdek s malou kavárničkou..Okamžitě jsem tam vešla,abych prozkoumala co mají pěkného.
Uvítala mě velmi milá paní,ze které se vyklubala paní majitelka.
Bylo tam tak útulno a milo.Čas běžel a já spěchala na schůzku.
Cestou jsme to vzala přes poštu,kde na mě čekal přeplatek 80 kč:-)
Laškovaly jsme o té "velké výši" s paní u pokladny.
Nabídla mi los a já si koupila dva. Za 10 kč..
A co myslíte?
Vyhrála jsem:-) 200kč:-)!!

Takový nádherný začátek dne.Obzvláště,když čekáte na každou korunku,kterou vám vesmír poskytne,která k vám přijde jakoukoli cestou a vymýšlíte,jaksi zvýšit příjem.

Můj objev číslo jedna toho dne,který mi opět potvrdil prožité byl: "pokud potřebujete zvýšit příjem (finance,láska,přátelství),je potřeba zvýšit výdej.
Prostě investujte.Nemáte peníze?kupte si něco malinkého a někoho obdarujte,nebo třeba los a vyhrajte.
Je vám smutno?Zorganizujte schůzku s přáteli.Třeba na procházce,když nemáte dostatek financí.
Zvedněte telefon a řekněte někomu,jak ho máte rádi.
Nic to nestojí a obohatí to vás i toho druhého..

Pokračovala jsem za kamarádkou Janou a dohodly jsme se,že půjdeme na průzkum do "nové kavárničky",ve které jsem byla cestou..
Bylo to prostě skvělé..Káva voněla,domácí bio dobroty se rozplývaly na jazyku.
Paní majitelka nám ve zkratce pověděla svůj příběh a to mě moc nadchlo.
I přes odrazování ostatních neváhala odejít hledat prostory do jiného města,než ve kterém žila,má dvě práce,ale nenechala si vzít svůj sen..
Začala ho žít.Realizovat.
Bez ohledu na výsledek,bez ohledu na to co říká okolí.

Bylo nám tam milo,moc jsme si pochutnaly a určitě přijdeme zas..
Moc paní Romance přeji,ať se jí ten její sen naplní až po okraj.
Kdyby jste někdo jeli přes Frýdek-Místek,najdete ji na Ostravské ulici,nebo můžete alespoň nakouknout na její dobroty na fotkách a to přímo Zde

Objev číslo dvě.
Když pomáháme ostatním v realizaci jejich snů,velmi nás to obohatí a posune na cestě za těmi našimi sny.
Nic není nemožné,žádný sen není dost velký,ani malý na to,abychom si ho splnili,když nám udělá radost.

Den plynul krásně a samovolně.
Stačil jeden telefon a už jsem se procházela s kamarádem a jeho pejskem přírodou a večer jsme si udělali velkou pohodu plnou smíchu,hudby a "filozofických "rozprav.
Odvezl mě domů a já usínala s takovým klidem v srdci,jak už dlouho ne.


Znovu nalezený objev číslo tři
Nechejte věci plynout:-)
Krásné dny všem
Bi

sobota 28. listopadu 2015

Příběh o nové lásce..



Nikdy jsem je neměla ráda..
Kdykoli se u mě objevila kočka,většinou na mě vylezla a dožadovala se mňoukáním hlazení,začala jsem soplit,oči jako angorák a kýchala jsem o sto šest.
Záměrně jsem je od sebe odháněla.
Dnes už vím proč.
Byla mi protivné svým sebevědomím,svou svéhlavostí a neposlušností.Připadaly mi falešné.
Nechápala jsem je.
Nebyla jsem na jejich úrovni.

Je to už pár měsíců co jsem koketovala s myšlenkou,míti doma němou tvář..
Myslela jsem tím ale pejska. Má vize byla taková,že si najdeme nějakého šikulu v útulku a já ho pak nechám projít canesterapeutickým výcvikem,abych si také rozšířila obzory a zdokonalila své pracovní dovednosti..
Pak jsem zase chtěla štěňátko ,ale když mi pejskaři vylíčili co mě čeká,tak jsem tuto představu razantně zamítla,protože můj panelákový dva plus jedna je sice velký,ale ne nezničitelný:-)
Taky hrálo velkou roli pohodlí..
Pořád někde s dětmi trajdáme a tak dál..však to znáte.
Mé touhy zmizely do hlubin zapomnění a ukryly se pod slovy jednou možná..

Jedno odpoledne jsem s kamarádkou a našimi malými dětmi konečně našly na sebe čas a mezi řečí mi sdělila,že mají kočičku a jak je to báječné..Začala mi povídat, jak moc je ten kocourek šikovný a taky to,že její vztah ke kočkám byl obdobný jako ten můj..Kocourek jim byl přidělen kamarádkou..
Má přítelkyně je velmi inteligentní a přemýšlivá žena,takže okamžitě začala nacházet velikou spojitost v chování koček a žen.
Odvyprávěla mi svou překrásnou teorii kočky alias ženy a psi ala muži..
Moc se mi to líbilo..
Potom padla věta,která vše rozhodla "pokud nemáš potřebu ovládat druhé, přines si domů kočku".
Wau..
To byla výzva..
Začala jsem se shánět po koťátku..Zpovídala všechny kamarády mající kočky..
Do týdne jsem získala kontakt na paní,která měla tři koťata..
Jeli jsme se podívat..Byla nádherné všechny..Dva kluci a jedna holka..
Každý můj kluk si vybral jiného kocoura,ale já byla rozhodnutá.
Přeji si kočičku..
Ještě ten večer jsme si Timeu přivezli..
Jméno jsem jí dala takové,které měla nosit má případná dcera..
A jak jí říkáme?
Je to Timi..
Miluji ji od prvního momentu..
Byla jsem velmi mile překvapená,že sílou mého chtění,těšení se a odhodlání,začalo měnit své alergické projevy i mé tělo.
Po měsíčním soužití s námi se s ní dokážu ňufat celý volný čas a po alergii ani památky..
Učím se od ní každý den.
Je něžná,milá,mazlivá,ale taky pěkně rychlá,urážlivá a bojovná.
No prostě celá já:-)

Věřím,že tahle láska mě pěkně dlouho nepustí .
Děkuji všem za kočičí příběhy a za podporu v rozhodování..
Když mi to chlupaté klubíčko včera po "velkém boji" a lítání usnulo na prsou,chtěla jsem, ať to trvá věčně.


Krásné dny vám všem.
Bi

sobota 21. listopadu 2015

Proč je dobré,udělat ze sebe osobního poradce?

zdroj Pinterst
Krásný den milí čtenáři..

Blíží se nám období chřipek a depresivní nálady stoupají s úbytkem světla,proto je dobré,zaměřit se na svou vlastní pohodu:-)

 V dnešní době máme všichni velké možnosti navštěvovat spoustu lékařů,léčitelů a terapeutů..
Také jsem svého času absolvovala pomyslné kolečko,které mi mělo ukázat,že všechny odpovědi nosíme v sobě a pokud se nebojíme přijmout zodpovědnost za svůj život,můžeme se stát osobními poradci sami  sobě..

Na tomto principu je založena jedna speciální léčba,kterou už mnoho let provozuji,která se jmenuje ETIKOTERAPIE..
ETIKOTERAPIE JE LÉČBA MRAVNOSTÍ..

Předevčírem večer jsem se chtěla trochu vzdělat,tak jsem nahlédla k mému milovanému Jaroslavu Duškovi a hostem na jeho sesli byl člověk,kterého jsem viděla jedinkrát v životě,člověk,který vedle mě seděl v autě a já vůbec v té době netušila,vedle jakého velikána sedím a jak nedozírný vliv bude mít na můj další život..
Kamarádi zorganizovali ve waldorfské škole jeho přednášku,na které byl okruh podobně smýšlejích lidí..
Nejdříve jsem měla pocit,že tam nepatřím..
Ten se rozplýval ,jakmile jsem začala chápat souvislosti a když mě na konci našeho setkání Vladimír objal a řekl"stačí jen uvěřit",tak jsem po příjezdu domů vyhodila celou lékárničku (uznávám,jsem trochu extremistka),nechlala si jen obvazový materiál,paralen a nurofen a už mě tahle "disciplína"nepustila..

Ráda bych napsala,že neznamená,když věříte,tak nejste nemocní..
Je to o tom,že víte jak věci fungují a berete jakýkoli zdravotní problém,jako zprávu,že děláte něco špatně..
Normální je být zdravý..
Nebudu dokazovat ,že to funguje to musí každý sám..

U nás je pár let situace taková,že pokud maličkého začne bolet ucho ,tak vím,že musíme dohadování se starším synem utlumit,protože už to nemůže poslouchat,že když starší syn začne blednout a má zvýšenou teplotu a bolest břicha,vyžaduje mou pozornost a chce si odpočinout a zpravidla stačí dva dny v klidu doma a je zdravý jako řepa..
Obvodní paní doktorka nás vídává jen na preventivních prohlídkách a chřipkové epidemie,které každoročně mezi svými klienty absolvuji procházím bez ztráty kytičky..
Jsem za to velmi vděčná a šťastná..
Momentálně se potýkám se sníženým tlakem a občasnou bolestí ruky..
Nechodím po doktorech,pokud nejde o ohrožení života..
Nepohrdám jejich prací rozumějte,jen je nepotřebuji vidět často..
Přeji si o sobě rozhodovat sama:-)

Kdykoli se ptáme na řešení svých problémů někoho jiného,zbavujeme se své podstaty,protože my sami nejlépe víme jací jsme a jak řešíme nejrůznější situace..
Necháme si vkládat myšlenky někoho jiného,které oslabují naši intuici a náš vnitřní hlas,abychom omluvili naši nerozhodnost.
Kdykoli dáme jinému člověku MOC zasahovat do našich pocitů,ztrácíme kontrolu nad svým životem a svou svobodnou volbou tvořit si život podle svých představ..
Přijměme život do svých rukou,uvěřme sami sobě a své intuici a jednejme vždy podle sebe a svých pocitů.
Nic není špatně..
Změna je cesta a každá cesta nás dovede k dalším a dalším zkušenostem.
Je jen na nás,jaké zážitky, život a zdraví si vytvoříme svým chováním a svými rozhodnutími..

A zde video,o kterém jsem hovořila..je dlouhé,ale stojí za to..třeba si najdete čas...


Krásné dny ve zdraví a lásce přeji..
Bi


čtvrtek 12. listopadu 2015

Příběh o plačící ženě..

zdroj Pinterest

Byl to den ,jako každý jiný.
Vyšlo slunce,které jí svítilo do postele,jako každé ráno..Dnes bylo obzvláště nádherně vybarvené..
Milovala ten pohled.
Každý den tolik naděje a radosti,když uviděla ze svého lůžka tu krásu,kterou umí vytvořit jen.příroda..

Stihla si zacvičit pár cviků yogy,u které se skvěle protáhne a naladí..
Pokaždé,když se plně soustředí na cvičení a na hudbu,kterou si k němu pouští,má velký problém s návratem do reality..
Nechce se jí do toho denního kolotoče a  stereotypu, který občas zažívá každá maminka,mající děti a je s nimi sama..
Všechno je na ní..
Už dávno se s tím s mířila a dokonce se teď pár týdnů ocitla v prazvláštním světě klidu a jistoty,že tak je to v pořádku..
Rodina ve třech..
Muži ji teď nelákají..Má doma dva malé prince a to jí stačí..

Hudba dohrála,meditace byla násilně přerušena budíkem,který měla nastavený tak,aby stihla nachystat svačinu,snídani ,vypít si svou ranní kávu a probudit kluky..
Každý večer si slibovala,že si nachystá věci dopředu,aby se tak nehonila..
Dopadlo to jako obvykle.Jako každý večer odpadla po druhém řádku při čtení a lampičku vypínala už se zavřenýma očima..

Děti vstaly a neochotně se šouraly do koupelny a následně ke snídani..
Tímto momentem začne den nabírat na obrátkách.
Obléct,umýt,namalovat,učeset,korigovat dohadování a pošťuchování kluků,pokud možno v co největším klidu,což se jí občas nedaří,obout a vyrážíme...

Obvyklé pracovní rituály s klienty v práci a hlavně musí zůstat usměvavá a přívětivá,protože oni jsou přece nemocní a potřebují trochu pohladit a rozveselit..
Má je všechny moc ráda..přála si tu práci a stále ji baví..
Každý den je trochu jiný a přitom tak stejný.Pravidelný začátek a pravidelný konec.
Dny se liší druhem uvařeného jídla,tím, kolikrát prohraje člověče nezlob se,tématy o kterých si povídají,obchody,kam chodí nakoupit nákupy pro "své svěřence".

Když odcházela od poslední klientky už se začalo pomalu stmívat..
Blížila se zima a den se krátil..
Rychle vyzvednout maličkého ze školky a rovnou domů,protože větší se nechce učit a ty známky se hodně zhoršily..Během pár dní dvě poznámky,že vyrušoval..
"Hlavně,že jsme zdraví a jsme spolu",uklidňovala se často v duchu,když jí opět sdělil nějakou jobovku..
Dnes další poznámka,že neměl pomůcky a další čtyřka z předmětu,který se včera celé odpoledne učil,nebo spíše koukal na učivo do knihy..Zkoušet nechtěl,protože jako obvykle všechno věděl a znal..Dnešní čtyřka výsledek.
Nádobí opět neumyl a jen ležel s mobilem a koukal na videa,které natočil s klukama,když skákali venku ve volných hodinách..

Koukala na něj obtěžkána taškami a došla jí slova..
Neměla už sílu zlobit se,ani křičet,nadávat,či lamentovat.
Ve snaze uklidnit se začala vařit jídlo na večeři a zítřejší den..
Opět uslyšela z pokoje křik,jak velký strašil malého a ten začal ječet..
Byla to maličkost,kterou zažívala denně a třeba stokrát za sebou..
Dnes její síla ubývala a právě když míchala dýňovou polévku,spustil se jí z očí proud slz..
Vůbec to nečekala..
Myslela,že to brzy přejde,ale nepřestávala plakat..
Naopak pláč sílil a oslaboval ji natolik,že musela odejít od vaření a pokusit se uklidnit u sebe v pokoji..
Najednou cítila všechnu tího mateřství,tíhu samorodičovství,tíhu toho,že je na své syny a jejich výchovu sama,ucítila tu velkou zodpovědnost,aby z nich vychovala ty správné chlapy..
Plakala dlouho a slzy z ní  postupně vyplavily všechny smutky,výčitky a bolest.
Pochybnosti o tom,jestli je dobrá máma a dokáže své děti vychovat jak by si přála stále zůstávaly.
Čím to je,že tolik žen dnes žije samo s dětmi?
Čím to je,že všechnu zodpovědnost klidně muži přenechají matkám a většinou se na výchově podílí,jen penězi na účtu a provýletovanými víkendy?
Copak jsme my ženy,tak hrozné?
"NE!JSME NAOPAK TAK DOBRÉ,ŽE TO ZVLÁDÁME!!!"ozvalo se v její hlavě.
Uvědomila si,kolik žen právě prožívá stejné pocity jako ona a přestala se litovat..
Otřela slzy,opláchla si obličej ledovou vodou a šla si promluvit s dovádějícími dětmi..

Když seděla u sebe v pokoji,začaly se pod dveřmi kupit obrázky,které ji maloval maličký,aby jí udělal radost.
Přinesl jí toho největšího plyšáka,kterého měl,aby jí hlídal..
Velký přestal pokřikovat a nachystal společnou postel,aby mohli s bráškou spát vedle sebe..
Bylo to tak pokaždé..
Věděla,že mají oba moc dobrá srdíčka..Jen je někdy pod návalem zlobení neslyšela tlouct tak vesele a laskavě,jak by si přála..
Ach ta její nesplněná očekávání..Očekávání od dětí a od sebe samotné,jako od matky..

Toho večera dělala vše jako robot..
Uložila je do postele,popřála dobrou noc a ve sprše ze sebe dlouho smývala zbytky žalu,který sídlil už tolik let v jejím srdci a někdy jí dal prostřednictvím pláče na vědomí,že neodešel..
Věděla,že to byl jen jeden špatný den,kdy už toho bylo moc..
Věděla,že zase bude líp..Zažila to mnohokrát...
Věděla..
Věděla,že štěstí a radost je občas pěkná dřina a nepřichází samo.
Věděla,že zítra ráno jí opět zasvítí do postele slunce,začne nový den a všechno se rozplyne v mlze zapomnění včerejšího večera..



Všem maminkám s lásko a úctou..
Bi.

středa 11. listopadu 2015

Proč je dobré dělat si radost..

Mariánka Felnerová Pinterest
Krásný den milí čtenáři..

Před nedávnem se mi stal malý zázrak a já mohla prožít několik večerů po sobě o samotě..
Matkám dětí nemusím vysvětlovat mou radost..
Udělala jsem si bivak v posteli,nachystala si patřičné zásoby (káva,víno,sýry,zelenina,ovoce a samozřejmě tmavá čokoláda)a psala jsem a psala,až se mi od rukou kouřilo..

Proč?ptáte se?
Protože mi to dělá radost..Baví mě to..V poslední době mě to baví tak moc,že mám v hlavě během dne plno nápadů na články a občas mám co dělat,abych je všechny zapsala a udržela..
Prostě vášeň..Láska..Naplnění..

Proč je dobré dělat si radost?
Pokud děláme něco s láskou a jsme do té činnosti hluboce ponořeni,spojujeme se sami se sebou,svou vlastní podstatou a pociťujeme pocity štěstí a uspokojení..
Je to taková forma pozitivní terapie,kterou každý z nás čas od času potřebujeme..
Meditace..Tady a teď..

V rozvodovém roce jsem na doporučení jedné paní spisovatelky ,založila ještě jeden Blog na stránkách






pak jsem ale nějak nevěděla o čem tam mám psát..
Byl tři roky v nečinnosti..
Jeden volný večer,který jsem prožila sama se sebou jsem věnovala právě tomuto blogu.
A o čem tam budu psát?

No přece o chlapech :-) na to jsem odbornice :-) 

Pokud vás budou zajímat mé články na toto téma,tak si je můžete přečíst zde:

http://komjathy.blog.idnes.cz/


 A ještě jednu radost jsem si udělala..
Objevila pro sebe"nadpozemskou" hudbu,která se dotýká mé duše...

Maok
 Třeba se dotkne i vás...


S láskou Bi

úterý 3. listopadu 2015

Proč je dobré udržovat smysluplná přátelství?

Zdroj Pinterest nástěnka Mariánka Felnerová

Co je to za otázku?,možná se zeptáte..

Přidávám tedy podotázku :máte kolem sebe přátele,se kterými vás přátelský vztah opravdu naplňuje a dává vám tu oporu,pochopení,radost,zájem a já nevím co vše si člověk může ještě s přítelem prožít?

Mám jednu skvělou kamarádku..Mám ji moc ráda..
Bohužel jsem si v posledních měsících začala uvědomovat,že mě naše komunikace netěší tak jako dřív..
Bydlíme od sebe daleko a vídáme se párkrát do roka..
Telefonovaly jsme si skoro denně..
Většinou někam běžela,vařila,nebo dělala něco jiného a do toho švitořila..
Má dvě práce..Jak tvrdí ona, nemá moc prostoru na telefony..
Přitom to byla většinou ona kdo volával..
Má totiž trable s láskou..

Dostala jsem se do pozice diktafonu,který nahrával monology a ve chvíli, kdy chtěl něco říct,tak došly baterky:-(hovor ukončen..
Jednou mi nebylo moc dobře na duši..
Zrovna ve chvíli,kdy jsem to hodlala přiznat a vyklopit, mi kamarádka řekla :"jdu si dávat natáčky",zavolej pak...
Pak jsem byla v práci a pak jsem byla s dětmi a pak...
Pak se můj smutek ještě prohloubil,protože jsem si uvědomila,že už z toho nemám radost..
Že už se netěším na naše rozhovory ,tak jako dřív,protože většinou nestihnu nic říct...

Můj oblíbený Petr Casanova to krásně popsal v jednom ze svých článků..
 Napsal,že pokud stále vhazujete do automatu na jízdenky mince a ten automat nechce vydat jízdenku, je dobré se podívat po jiném funkčním automatu...příjem  a výdej..chápeme to všichni..lze aplikovat na jakýkoli vztah..

Nepatřím k lidem,kteří by házeli své přátele přes palubu,obzvláště ty dlouholeté..
Začala jsem jednat,protože nerada strkám hlavu do písku..
Momentálně jsme ve fázi "vyjednávání" a já vyčkávám..
Věřím,že naše přátelství je natolik pevné,aby bylo možné ho opět proměnit v obooustranou radost..
Snad..

Podobné příběhy teď slyším kolem sebe často..
Jeden dává,stojí, kouká a druhý bere a utíká...
Nic není špatně..
Pořád věřím v to,že někteří lidé si to mnoha letech kamarádství neuvědomují a jedou v zajetých kolejích..
Jiní svou pozici "vykotlané vrby" přijali..
Reakce jsou různé..

Proč je pro mě dobré udržovat smysluplná přátelství?
Protože až tady jednou nebudou mi drazí rodiče,až mí synové odejdou z domova, stanou se mí přátelé tím světlým bodem majáku..
Těším  se na to,jak si svá opečovávaná přátelství,která jsou teď často kvůli nedostupnosti  jen telefonní,nebo virtuální,jak si je začnu užívat:-)
Bez opravdových přátel je člověku smutno na světě...



A co vy?
jak vypadají vaše přátelství?

S láskou Bi

sobota 31. října 2015

Proč je dobré dělat věci hned..

Zdroj pinterest
Krásné ráno milí čtenáři..

Denně mě napadne asi milion nápadů, projektů, myšlenek a úkolů..
Někdy mám pocit,že mi z toho upadne hlava..
Protože těch "plánů",které čekaly na uskutečnění bylo už nějak moc,tak jsem si na sebe upletla bič..
Vědomě jsem se rozhodla ve své hlavě,že začnu dělat věci hned..
Pokud možno, jak mě napadnou..

Pokud pracujete,tak chápete,že vždy to prostě nejde..
K tomu účelu jsem se vybavila diářem, papírem,nebo čímkoliv,kde si můžu svůj nápad jednoslovně zaznamenat..
Následně ho první volnou chvíli,kterou si opět vědomě najdu vykonám..

Příklad..
Napadne mě ozvat se někomu , o kom už dlouho nevím ,jak se má..
Okamžitě píšu sms,nebo email,pokud mi to čas dovolí..
Znáte ty hromady nezodpovězené pošty v emailu,nebo telefon plný sms,které jsteodkládali na potom?
Pokud to jen trochu jde,tak odpovídám hned..
Mám kamaráda,který mě v tom skvěle vytrénoval..na mé sms odpovídal zásadně po třech až čtyřech dnech..Nastavil mi krásné zrdcadlo..
Občas jsem to dělávala i já..
Začala jsem se řídit slovem ÚCTA  (kdykoli na něčí zrávu nereagujeme,dáváme mu jasně najevo,že na něj nemáte čas a kašlete na váš vztah,at už jakýkoli)..
Pokud mi někdo odpoví po hodně dlouhé době, reaguji oblíbeným pořekadlem "kdo chce,čas si vždy najde":-)
Většina lidí si to uvědomí..
Prostě nečiňme jiným co si sami nepřejeme...

Další příklad..
V práci mě napadne námět na povídku,nebo nějaká myšlenka,ze které by mohlo něco vzniknout..
Kdykoli si to zapíšu ,nebo jen poznačím,ještě ten večer ,maximálně následují si to zpracuji a další "projekt"obživl..
Radost z vykonaného..

Patřím mezi notorické "odkladače" a snílky,kteří nosili spoustu věcí ve své hlavě a málo z toho se stalo ..
Je to leností..
Sebedisciplíně, pokud se na ni zaměříte a rozhodnete se to zkusit,se dá naučit..

Moje pomůcka je červený fix a dobrý pocit:-)
Kdykoli nezvládnu udělat něco co mám v diáři ještě ten den,tak si to podtrhnu červeně a udělám to nejpozději zítra..
Ze začátku jsem měla rudé moře..teď,protože si osvojuji tuhle dovednost a nechci na sebe vyvíjet tlak,dělám většinu věcí hned a zbývá mi spousta času na děti..
Navíc ve mě většinu času převládá skvělý pocit,kolik jsem toho za ten den zvládla a do postele ulehám sice unavená,ale spokojená,jak se mi daří..

Jsem v podstatě perfekcionista a mám ráda věci "dokonalé"..
Už jsem se naučila tyto ne moc fajn vlastnosti vyžadovat jen na sobě (pravda mí synové si se mnou taky někdy užijí) ,ale tím že o tom vím,tak si myslím,že se mi daří to korigovat vůči ostaním do únosné míry..
Ne však ve vztahu k sobě,což je tedy občas peklo,když jsem si vyčítala kolik jsem toho zase nezvládla a kolik věcí,zážitků a nápadů jsem si nechala proklouznout mezi prsty..

Proto jsem začala dělat metodu " HNED TEĎ" :-)
Funguje to...






Jak jste na tom vy?
Taky patříte mezi notorické odkladače,nebo stíháte vše tak,aby převládal dobrý pocit?

Krásné dny bez tlaku na sebe samotné vám přeji a nezapomeňte na úsměv..
Bi

středa 14. října 2015

Jak jsem byla na rozcestí...

zdroj Pinterest

Krásné ráno vám všem..

Včera jsem dala na FB tento příspěvek a rozpoutala to docela dlouhou debatu a názorový řetězec..
Zajímal by mě i váš názor..
Co si o tom myslíte?



Dnes stojím trochu na rozcestí a tápu,jak to vlastně ve skutečnosti je..
Každý den lajkujeme uvědomělé citáty někoho jiného,máme načteno a chodíme na přednášky..
Jsme schopni diskutovat hodiny na různá témata a přesto všechno nám nefungují vztahy..
Rozpadají se..
Množí se nevěry a boj o děti(momentální zprávy z mého nejbližšího přátelského sektoru)


1.Čím myslíte ,že to je?


2.Má ještě láska partnerská šanci?


3.Existuje nějaká myšlenka,nebo citát,nebo životní moudro,které se vám tak vrylo pod kůži,že Vám změnilo život,když jste podle něj začali žít?


Za odpovědi na jakoukoli z mých otázek předem velmi děkuji..
Momentálně nezadaná,spokojená,však stále lásku hledající..


Bi

úterý 13. října 2015

Láska je dar...

zdroj Pinterest

Krásný večer všem..

Čas od času dělám "velký průvan" ve svém oblečení,diářích ,knihách a poznámkách...
Při jednom takovém očistném procesu,byla nalezena básnička,kterou jsem původně psala pro svou přítelkyni, avšak momentálně docela vystihuje mou přítomnost...



Utíkat do koutů své Duše,
poslouchat srdce,jak zběsile kluše,
snít sny bez konce..

Objímat všechny své splíny,
bořit se do krajiny,
utíkat dál a dál..
Hledat život,který se mi stal,
potkat Tě stát na pokraji skal a
najít srdce,
které jsi mi  kdysi dal...

Tolik přání můžeš chtít,
však každý může Ti je vzít,
když neposloucháš svoje já a jsi jak žula kamenná..

Srdce bít už neslyšíš,
slzy z očí nepustíš a
lásku nikde nevidíš...

Toulej se sama v sobě,
dříve než bude pozdě..
Toulej se ve svém srdci a
objev oheň moci...

Láska je velký dar,
tak si ho vezmi ..
Nepostávej stále nesměle,plná strachu, jen mezi dveřmi..
Jednou se zavřou a zbude jen tma
a pak už všechna slova budou zbytečná...



Sladké sny...

Bi

pátek 9. října 2015

Jak jsem dostala pohlazení..


zdroj Pinterest

Krásné sobotní ráno...

V posledních týdnech se nějak nemůžu domazlit:-)
Pořád se tulíme s mým malým synkem (ten starší puberťák) se přidá jen občas,i když pusu ještě někdy dostanu:-)

Jsem hodně kontaktní osoba a objímání,dotyk a pohlazení je součástí mého každodenního života..
Doteku u některých klientů využívám i v práci a má to skvělé terapeutické výsledky..
Stačí pohlazení po zádech,či podání ruky a dějí se malé zázraky..
Zabývám se tímto tématem už dlouho..
Občas o něm i píšu..

Objímači čtěte zde:-)

Dnešní doba mi příjde v některých věcech velmi zvláštní..
Otevírají se kavárny,kde se lidé mohou objímat,protože nemají partnery,nebo děti,či dokonce ani přátele,kteří by je pohladili..

Kavárny s kočkami,protože pohlazení zvířete je tak uklidňující a zároveň pro mnohé tak "bezpečné" a "nezávazné"..

Ženy chodí na tantrické masáže,protože od  mužů se jim nedostává něhy a mazlení...

Na ulici se rozdávají  "objetí zadarmo" ,jako nějaký zázrak..

Momentálně jsem také bez partnera,ale pohlazení si odepřít nenechám...
Stále platí,že to co vydáváte za energii,to k vám pak přichází v nejrůznějších podobách..
Pohlazení mohou být ne jen dotyková,ale také slovní v podobě pochvaly,uznání,vyznání...
Nebo také můžete dostat pohlazení v podobě krásného skutku,který pro vás někdo vykoná...
Stačí si jen všímat,kolikrát za den takový "dotyk" dostanete...

V posledním týdnu jsem měla veliké štěstí,neboť se mě lidé dotýkali všemi způsoby a já jsem za to nesmírně vděčná..

Před pár týdny jsem potkala kamaráda z dětství, který se věnuje ajurvédským masážím..
Během pár minut jsme se domluvili,že mě "někdy" namasíruje..
Měla jsem se mu ozvat..
Ale znáte to..Pořád mnoho práce,málo času na sebe,až se mi opět začala ozývat má přetížená levá ruka..
Stojím si takhle jeden den na benzínové pumpě a čekám až auto přede mnou odjede..
Najednou k autu přichází onen kamarád :-)
Opět v pravý čas..
Dostala jsem velký úsměv a ještě větší objetí...
Vesmír mi dal jasné instrukce a já holka poslušná druhý den psala kamarádovi kvůli termínu ,aby mě mohl namasírovat..
Včerejší večer jsem prožila u něj na lehátku,kde se dvě hodiny,za zvuků jazzové hudby ,věnoval celému mému tělu a promasíroval mi snad každou buňku v mé kůži:-)..

Můj dotykový a vjemový kalich naplněn až po okraj..
Nesmím opomenout,že tento můj přítel znalý mé rodinné situace si ode mě nevzal ani korunu..
Dostala jsem překrásný dar...
Moc děkuji..

Opět mi tento zážitek umocnil sílu dotyku..Potřebu sdílet ne jen komunikací,ale i fyzicky..
Když se člověka dotknete,pohladíte,obejmete,tak mu věnujete kus sebe,svých pocitů,své síly či momentální slabosti a trápení..
Jsem pevně přesvědčená o tom,že kdyby se lidé více dotýkali a hladili ubylo by nemocí a rozchodů..

Co si o tom myslíte?
Kolikrát za den se někoho dotknete či se s někým obejmete?

Zkusme si z toho udělat rituál každý den..
Jako pití kávy,či čištění zubů...

Nic to nestojí a tolik to pomůže..


Krásný den vám všem a nezapomeňte někoho pohladit...

Ps: Děkuji Marku..

S láskou Bi..

sobota 26. září 2015

Koukněte na to z výšky....

Zdroj Pinterest


Krásné ráno milí čtenáři..

Za posledních pár týdnů jsem vyslechla mnoho zdánlivě nesouvisejících příběhů,jeden jsem si také odžila na vlastní kůži a uvědomila jsem si,co měly tyhle epizody,příběhy,situace společného..

Všechno co děláme a jak v životě reagujeme v určitých situacích,které nás na základě našeho přemýšlení potkávají, stále a dokola prověřuje naše sebevědomí,sebe hodnotu a schopnost přijmout zodpovědnost za svůj život..

Všichni bez rozdílu jsme "skvělými poradci",když nás přítel či přítelkyně požádá o radu..
Staneme se mistry filozofy a dokážeme logicky i empaticky zdůvodnit a namotivovat,ale také posoudit a někdy i odsoudit ostatní za to,jak se zachovali,co udělali nebo neudělali..

Pak se velmi divíme,když nás podobná situace potká za pár týdnů či měsíců a žádá si naši opravdovou reakci okořeněnou našimi emocemi:-)
Vesmírné zákony jsou spravedlivé a fungují pro každého..
Už dlouhou dobu jsem opatrná,protože vím,jak to funguje..

Každopádně tuto "poradenskou schopnost",kterou máme všichni,můžeme použít jiným způsobem..
Když nám kamarádka vypráví příběh,který žije ,který se nám zdá racionálně naprosto nepochopitelný a už vůbec nechápeme,jak se tím vlastně může zabývat,když je to tak jasné,tak pro ni můžeme udělat místo poradenství zrcadlo a odvyprávět celý příběh,jako by byl váš...
Na konci se zeptáme:"co by si mi poradila?"

Možná tomu nebudete věřit,ale tohle funguje dokonale,protože v momentě,kdy uděláte z "problému"svůj příběh,tak se dotyčný,kterého se to týká většinou dokáže podívat na situaci z "výšky balonu" a sám si odpoví na většinu otázek,protože ho pasujete do role "poradce":-)

Častokrát se mi teď stalo,že když jsem zdánlivě hrozné situace začala vydávat za své,tak se dotyčná či dotyčný rozesmáli nad absurditou svého pohledu a svého řešení..

Lidičky neberme ten život tak smrtelně vážně,opravdu stále platí,že pokud nejde o zdraví a právě tím i o ten náš život,tak jde o h...o..:-)

Dále jsem zjistila,že každý člověk bez rozdílu pohlaví a věku potřebuje pozornost a lásku( stará známá věc)a když ji nemá,tak reaguje,koná a chová se někdy i velmi nepřijatelnými způsoby..
Nikdo tady nejsme od toho,abychom někoho posuzovali a odsuzovali..
Také se mi v minulém týdnu stalo,že jsem byla podrážděná a nepříjemná sama na sebe..
Přísná a urputná..Nebylo mi v tom dobře..
Řešení?
Začala jsem se hýčkat,rozmazlovat,odpočívat,malovat si s dětmi,kontaktovat své přátele,objímat se s nimi a hodně smát..
"Problém" vyřešen za dva dny...
Opět je nutné přijmout svou zodpovědnost za celou situace a konat s vědomím toho,že můj špatný stav a mé nepříjemné pocity jsou jen a jen můj problém,který jsem si způsobila sama a tudíž se z něj můžu vybabrat opět jen sama..

Není důležité,jaké lidi a zkušenosti v životě potkáváme,ale JAK NA NĚ REAGUJEME...

Štěstí není jen stav mysli a chvilkové hnutí emocí,štěstí je pro mě vědomé rozhodnutí a někdy pěkná dřina..

Kdykoli děláme věci,které nám opravdu jdou,baví nás a těší,roste naše sebevědomí,sebe hodnota ,jsme spokojení a můžeme svou tvořivou energii předávat dál..
Kdykoli někoho potěšíme,nebo jen vyslechneme a přispějeme k tomu,aby se cítil lépe,náš energetický kruh nabude na síle a máme více motivace,nápadů radosti a štěstí..

Jak prosté a zároveň, tak složité..

Nečekejme na lásku..
Když uděláme první krok v před,věci se dají do pohybu...



Krásnou neděli...
Bi

neděle 13. září 2015

Fajn holky versus potvory..


Krásné ráno milí čtenáři..

Začala nám škola a já se celý minulý rok učila pochopit jednu z mnoha učebních látek a tou je skutečnost,že jsem ta "fajn holka"..
Vždyť to je přece skvělé, řeknete si možná, být oblíbená "fajn holka" ,za kterou lidé rádi chodí a tráví s ní čas..
Jistě v přátelských svazcích je to určitě příjemný stav..
Ne už tak v partnerských..

Ráda bych předeslala,že těmito řádky nehodlám nikoho hodnotit ani soudit a výraz potvora,ačkoli se vám může zdát momentálně trochu hanlivý,určitě není míněn zle..
Je to spíše má momentální meta:-)

Vím,že existuje kniha s názvem,který neznám přesně..
Zní nějak jako "proč muži milují potvory"..
Zatím jsem nečetla,ale věřím,že se ke mě co nevidět odněkud dostane,protože toto téma je pro mě letos zásadním a doufám,že zlomovým..

Celá léta jsem poslouchala od mužů,jaká jsem fajn holka a prima kámoška..
Trávili se mnou spoustu času,aby se mohli vypovídat a ulevit si,mohla jsem se přetrhnout,aby jim se mnou bylo dobře a bylli šťastní a pak se "najednou"zamilovali do "potvory",která od nich dostala vše co chtěla a většinou je začala podvádět,nebo si našla někoho jiného,kdo lépe splňoval její nároky..

Připadala jsem si vždycky hodně ublížená,zraněná a smutná..
Mé sebevědomí se snižovalo a říkala jsem si, "co dělám pořád špatně?"
Copak jsem nějaká přestupní stanice,nebo nějaké relaxační zařízení,kde chlapci naberou sil na další potvoru?

Vždy jsem tyto dívky vnitřně odsuzovala a chudáčky "chlapečky" litovala..
Dnes už ne..
Dnes k těmto potvorám (princeznám )vzhlížím..
Každý dostane co si přeje,tak jako muži,kteří si vybírají stejné typy žen,tak i já neustále snižovala svou hodnotu a spokojila se s fajn holkou a kámoškou..

Sebehodnota,sebeúcta,hranice...
Tři zásadní slova pro každou ženu..

Letošní léto bylo pro mě krásným studijním tobogánem a zkoušelo,jak jsem se celý předešlý život ze svých zkoušek poučila ..
Vždycky máme několik možností jak se zachovat..
Buď poslechneme druhé a uvěříme,že jsme takové ,nebo makové a budeme se utápět ve své sebelítosti,sebevědomí bude klesat a šance na to,že potkáme "prince",který pro nás bude dělat to co pro "mrchy"(princezny) se stane nulovou..

 Nebo, víme jaké jsme,zvedneme hlavu,obujeme podpatky,koupíme kratší sukni,pořídíme si nový účes,nový makeup,začneme intenzivně dělat to co máme rády ,stýkat se s lidmi,kteří nás milují,začneme konečně navštěvovat své oblíbené cvičební hodiny,nebo se pustíme do nových projektů či detoxikace těla i mysli,prostě uděláme cokoli,aby jsme objevily své ztracené já..
Svou ztracenou,nebo spíše jen zapomenutou "ženu"..

Já zvolila tu druhou možnost..

Je až neskutečné,jak rychle začnete vyzařovat co máte uvnitř a podle toho se promění vaše realita..
Velmi rychle se mi začali v životě opět objevovat muži,kteří prověřují svým chováním,jestli svá přesvědčení myslím vážně a hned mi dávají zpětnou vazbu,jestli jsem stále relaxační centrum alias fajn holka,nebo potvora alias princezna:-)
Pánové děkuji vám z celého srdce..

Milé "potvory"(princezny),vám děkuji za inspiraci ve vašem sebevědomí,rozhodnosti jít si za svým,aby jste byly šťastné a spokojené..

Ať už jsme fajn holky nebo potvory,všechny bez rozdílu potřebujeme k životu lásku a blízkost,pocit jedinečnosti pro sebe samotnou i  pro jiné a jsem přesvědčená o tom,že i ta největší "potvora",která působí chladně a odměřeně, pláče do polštáře,když se trápí,úplně stejně,jako fajn holka,která se na svět jen směje..
Proto buďme na sebe hodné holky :-),aby jsme plakaly co nejméně..



 :-):-):-)

Krásný den a nezapomeňte na úsměv  :-)
Bi


neděle 16. srpna 2015

Nové začátky,aneb s láskou sobě..

Krásné ráno moji milí čtenáři..

Už je to zase  měsíc,co jsem se s vámi nepotkala..
Co jsem ten měsíc dělala?

Hledala jsem samu sebe..
Svou radost, smích, tanec..
Hodně intenzivně jsem ochutnávala radost přátelství se ženami i muži,
Jezdila po festivalech,dostávala nevídané dárky, zdolávala vrcholky hor, koukala na hvězdy , užívala si prázdniny s klukama.. 

Opět jsem měla bolavé srdce a nemohla v noc ispát..
Tak jsem si vzpomněla na větu mého staršího syna,kterou vyřkl minulý rok,když jsem měla spoustu starostí s novým bydlením,financemi a prací..
"Mami,tak si představ,jak ty problémy řešíš":-)
Začala jsem tedy řešit..Už dlouhou se neutápím nenaplněnými touhami..
Když něco nevýjde ,hledám jinou cestu..
Jiná přání a sny..jiné směry,které mě činí šťastnou..

Už jsem toho zažila opravdu hodně,obzvláště ve vztazích s muži..
Byla jsem několikrát na dně finančně, psychicky i fyzicky a tento měsíc jsem věnovala tomu, že jsem poslouchala samu sebe..
Hledala své motivace, přání, tužby, prožitky a najednou jsem uviděla, kolik věcí jsem už dokázala zvládnout a jak krásný život žiju teď oproti pár letům zpět..
Hodně mě toto uvědomění nakoplo..

Nedívejete se ve chvílích smutku na to co nedopadlo podle všich představ,ale dobře si uvědomujte věci,které se vám podařily..
Věřte,že jich bude určitě více,než těch,které se nevyvedly..
Když si toto uvědomíte,pak už máte jen krůček k tomu, že ohodnotíte samého sebe a nastupujete krásnou cestu k sebe lásce a sebe hodnotě:-)
Stále jsou zkoušeny..
Naše dvě součásti.,které tak nutně potřebujeme k radostnému životu..


Vyslechla jsem nespočet lidských příběhů..
To mi také na mé cestě pomáhá,protože když pozorně posloucháte ostatní,tak zjistíte,jaká velká trápení ve srovnání s vašimi žijí..

Protože mou terapií je psaní,tak jsem se během tohoto měsíce vrhla na dva spisovatelské projekty..
Jen tak pro radost,jsme si s kamarádkou Vlaďkou vytvořily náš nový diskusní blog,který se jmenuje Přísně Tajné Vztahy, na kterém budeme probírat nejrůznější vztahové i holčičí témata ..
Jedná se spíše o humorné úvahy,aby byl svět veselejší..
Pokud budte chtít nahlédnout,tak můžete Zde:-)



Protože jsem člověk,který má tendence stále vidět věci růžově a hezky,stále hledá světlo i v temném tunelu a někdy jsem nedokázala a nechtěla vidět realitu jaká je,tak jsem si vytvořila stránky,které budou plné reálných,skutečných příběhů ze života..Příběhy až na dřeň a bez příkras..
Prostě Bez růžových brýlí ..
K přečtení právě Tady:-)
Některé příběhy jemné,druhé reálně drsné..
Příběhy ze života mě samotné,mých přátel či někoho blízkého..
Prostě realita..




Přeji Vám všem krásné letní dny a kdykoli máte nějaké trápení, hledejte cestu ven..
Dělejte věci,které máte rádi,hodně se smějte,tančete a nezapomeňte,že náš život bude takový,jaký si ho uděláme..

S láskou Vaše Bi

středa 15. července 2015

Proč si to děláme?







Krásné slunečné ráno vám všem..

Posledních 14 dní se opět stýkám se spoustou žen-přítelkyň..
Opět jsem vyslechla nespočet příběhů a všechny měly jedno společné..
Ve všech příbězích byl v hlavní roli MUŽ..

Víte, vůbec nejsem feministka,ani zarytá odpůrkyně mužů..
Naopak, mám muže velmi ráda a některé dokonce i miluji, ale stále mi nejde na rozum, jak často dokážeme tolik dávat a tak málo dostávat..
Stále se spokojujeme s málem, ustupujeme, přizpůsobujeme se, stále hledáme své sebevědomí a svůj střed,čteme knihy (i když nám u nich večer padá únavou hlava), chodíme na semináře, odblokace a různé jiné akce, abychom se posouvaly, hubneme a následně přibíráme, protože se trápíme, sportujeme,vaříme, vychováváme děti, pečujeme o domy, zahrady, do toho všeho pracujeme a snažíme se pořád být usměvavé a příjemné, protože se to od nás očekává?

Kdo to očekává? 
No přece muži.-)
A můžete mi všechny tvrdit, jak spoustu z těch věcí děláte jen pro sebe.
Taky si to občas namlouvám.
Každopádně, když mi řekne kamarádka"hele v těch šatech vypadáš divně,vezmi si ty druhé, jsi v nich sexy",tak je to pro mě pohroma nula, ale když mi řekne chlap,"vezmi si něco jiného na sebe",nebo dokonce "zhubni", tak to rozcházím několik dní a už se před ním do naha nesvlíknu, ani v té nejtemnější tmě.
Vím, každá jsme jiná, každá máme jiné sebevědomí  a jiné vztahové a rodinné kódy.

Když si jdete sednout někam na zahrádku, tak uvidíte, dva podstatné rozdíly.
Ženy,většinou načančané,nazdobené a voňavé a muže v riflích, upocených tričkách, či dokonce cyklo dresu.
Co se řeší?
U "ženských stolů" jsou hlavní téma muži a jejich povahové vlastnosti,j ak je pochopit,uchopit a vytvořit láskyplný svazek.
U "mužských "stolů, kdo kolik piva vypil, kde na kole jaký vrchol zdolal a pokud projde kolem nějaká žena, tak občas nějaké hodnocení..většinou zevnějšku, neboť do hloubky je nebezpečné zacházet.

Tak to prostě je, řeknete si.
Když žena opustí muže, tak se z něj buď stane zarytý odpůrce žen a samotář alkoholik, nebo naopak děvkař, který vehementně obhajuje svou svobodu a střídá své "přízdoby".

Když ženu opustí muž, tak nejprve truchlí a probírá situaci s kamarádkami, pak se smíří a začne na sobě více makat, aby ji ta bolest už více nepotkala.
Miluji ženy pro jejich houževnatost a kreativitu, kam až se dá dojít a miluji muže za to, jaká krásná zrcadla nám poskytují.

Tento můj postík berte prosím spíše s
humorem a nadsázkou, protože je jasné, že na obou stranách jsou výjimky a také to, že se v mých řádcích momentálně promítá má přítomnost.
Za pár týdnů to může vypadat zcela odlišně.
O tom ten život je..neustále změny, posuny, překonávání vlastních limitů a hledání lásky ve všem a všech.

Dnes jsem si přečetla jeden skvělý článek..
Chodím na tyto stránky pro inspiraci..Petr se mi trefí vždy do aktuálního stavu dění mého nitra.
Dnes mě to oslovilo velmi,proto nemohu nesdílet...

Inspirace k přečtení zde:-)


Mějte krásné dny a berte život s humorem..
Hlavně samy sebe, protože muži jsou legrační dost.
Chlapi miluji vás.



pátek 10. července 2015

Jak se zbavit strachu z lásky..

Zdroj pinterest

Za posledních pár týdnů se toho stalo opravdu mnoho..
Krásného i méně příjemného,radostného i dosti bolestivého..
Vztahy se kolem mě začaly rozpadat,jako by vichřice smetla všechnu chuť žít v partnerství a lásce.
Bohužel tato vichřice smetla i mě..

Každý den kolem sebe slýchám ty nejabsurdnější důvody, proč spolu lidé nemohou a nechtějí být..
Ani je nemá smysl vypisovat..
Každopádně nejedná se o žádné závažné a neměnné důvody,jakou jsou třeba smrt,alkoholismus,drogy,nebo nevěry,domácí násilí či podobně..To jsou pro mě vážné důvody pro ukončení toho všeho.

Všechny příběhy,které jsem vyslechla,i ten můj,mají jednoho společného jmenovatele..
Strach z lásky..
Je absurdní kolik knih,kurzů,sezení a seminářů o vztazích probíhá a přijde mi,že je to čím dál horší..

Samozřejmě vím,že jinak přemýšlí člověk ve 20,který nemá tolik negativních zkušeností s partnery a jinak ve 40 a více,kdy máme za sebou celou řádku nevydařených vztahů a tudíž si neseme více,než ti "neposkvrnění".
Člověk více přemýšlí,zajímají ho jiné stránky protějšku než dříve..
O to víc to může  být hluboké..
Tedy u někoho..
U těch ,kteří se vědomě rozhodnou dát lásce šanci a zkusit se opět zamilovat.
Teď možná namítnete,že to přece nejde naprogramovat.
To máte pravdu..Buď cítíte, nebo necítíte.
Ale k tomu, abychom mohli po všech našich  zraněních cítit, je potřeba si toho druhého k sobě pustit.
Otevřít se mu plně,dovolit mu, aby s vámi sdílel čas krásný,ale i ten nepříjemný ..
Dovolit si projevit emoce..
Sdílet s ním své radosti, ale i starosti.
Prostě věnovat mu svůj čas a zažít ho v nejrůznějších situacích..

Dnešní realita je však jiná..
Lidé se lásky bojí..Seznámí se a pak se vídají jen tak na kávičky,či výlety,žádný normální život,nedovolí si projevovat své emoce,aby si náhodou ten druhý nemyslel,že se do něj nedej bože zamilovali..
Vše plyne po povrchu ..
Páry se bojí být o samotě a obnažovat se citově jeden před druhým.

Stále věřím,že je spousta zamilovaných a šťastných párů..
Stále věřím na lásku a opět jí půjdu vstříc, abych se mohla zamilovat.

Jak se tedy zbavit strachu z lásky?
 
Pokud potkáte člověka, se kterým je vám alespoň příjemně a milo, pokud se vám fyzicky líbí,
pokud mu chcete dát šanci, tak mu věnujte pozornost..
Piště,volejte,ale hlavně se scházejte..
Mluvte o všem možném a hodně se smějte.
A hlavně buďte upřímní..Sami k sobě i k protějšku..
Pokud ucítíte, že to není to pravé pro vás,dejte to druhé straně na vědomí.
Citlivě, laskavě jde sdělit vše.
Pokud láska nezačne do pár měsíců proudit,tak je to neměnné.
Nemá cenu si něco namlouvat a druhému tím velmi ubližovat.
Když budeme čitelní a jasně formulujeme svá přání a směr kam jdeme, tak lidem způsobujeme méně bolesti.
Ví co od nás mohou čekat a také se mohou svobodně rozhodnout, jestli jim vaše cesta vyhovuje, nebo nikoliv.
Ukažte druhému věci, které máte rádi,koníčky,které vás naplňují, ale nepropadejte panice,když se shodnete jen v něčem.
Nemusí nutně všichni jezdit na kole, nebo lyžovat,či bruslit na bruslích:-)
I přesto, že máte oba jiné koníčky,najdete určitě něco společného u čeho vám bude krásně spolu..
Stačí jen chtít a přijmout vyjimečnost toho druhého..

Často se stává,že začneme na druhém hledat důvody,proč s ním nemůžeme být,místo,abychom viděli to krásné..
Začneme hledat rozdíly..
Partner upadá do smutku,že pro vás není dost dobrý..
Přestane zářit a láska přestává proudit..
Přitom se jedná pouze o náš strach z lásky..
Tím,že si druhého sprotivujeme, zakrýváme pouze vlastní neschopnost a neochotu se lásce s ním odevzdat..

Je spousta lidí,kteří mají sex na jednu noc..
Jsou schopni s cizím člověkem sdílet to nejintimnější během pár chvil..
Když jim však řeknete miluji tě,tak utečou.
Jak jsme legrační..


Přeji vám všem krásné dny v lásce a sdílení.

Ps..stále věřím na lásku a vztahy.
Těším se,co nového mi život přinese.

Bi






pátek 26. června 2015

Příběh o první lásce..

zdroj Pinterest

V jednom malém městě žil chlapec..
Nebyl ani velký,ani malý,chodil do školy,jako všichni ostatní,měl svou mámu,bratra a bydlel s nimi v panelovém domě..
Měl svůj koutek,kde ho stále zlobil jeho mladší bráška,svou židli,na které dělal rád hromady oblečení,kvůli kterým se na něj mamča občas zlobila..
Měl svou koloběžku,se kterou rád objížděl nejrůznější místa,přátele a zkoušel co na ní dokáže..
Měl své knihy,fotky,hudbu a počítač,na kterém trávíval ve své umělé realitě čas hodně rád..

Právě kvůli počítači bylo u nich doma často rušno..
Máma se pořád vztekala "že si s ní nepovídá a radši hraje hlouposti"..
Často tím byl dost otrávený a trápilo ho to,tak jako ji..
Měl ji moc rád,tak jako ona milovala jeho..

Ve škole patřil k těm klukům,kteří nemohli chybět u žádné lumpárny..
Byl dobrý kamarád a vždycky se zastával slabších,proto se občas dostal do rvačky ne svojí vinou..
Vymýšlel nejrůznější legrácky,jen aby ukojil svou divokou mysl,která toužila po dobrodružství,legraci a uspokojení..
Jednoho dne zjistil,že si ho začaly všímat holky..
Také se mu líbily..Občas si s tím nevěděl rady..
Tátu měl daleko..

Začal poznávat povahy dívek,ne jen jejich krásné tvářičky a vybral si jednu,která ho přitahovala nejvíc..
Občas se potkávali i po škole,hodně si psali a volali..
Máma ho začala rozčilovat ještě víc,protože vůbec nic nechápala a brala ho pořád jako malého kluka a přitom on už prožíval něco tak úžasného a dospělého..
Nedokázal jí říct a popsat,co se v něm a s ním děje..
Vlastně ani sám nevěděl,co si o tom má myslet..
Jako vysvobození pro všechny přišel týdenní pobyt se školou mimo město..

Týden se svými kámoši,nové místa,nové zážitky a hlavně jeho Láska...
Prožili spoustu krásných chvil..
První pusu,držel ji konečně za ruku a když ji chtěl natrhat kytku a pozdě zjistil,že plot, za kterým kytky rostly má ostanatý drát,tak to docela i bolelo..
Každopádně konečně začal prožívat to,po čem celou dobu jeho srdce prahlo..
Dobrodružství, vzrušení, něco nového a hlavně lásku...
Lásku k někomu jinému ,než k mámě..

Když se po týdnu s maminkou uviděli,měl v očích pohled dospělého muže,který jasně ví co chce a jak se má chovat..
Když vybalovala jeho kufr,našla všechny věci složené a ty špinavé byly vzorně zabalené a oddělené od jiných..
Poprvé jí ušetšil spoustu práce..z lásky..z lásky,kterou nosil těď v sobě a mohl ji šířit dál..
Tohle se nikdy nestalo..
Pochopila,že její syn prožil něco nezapomenutelného,prožívá první lásku a začíná chápat svět dospělých..

Vstoupil do světa citů a vztahů..
Do světa,který je velmi krásný a zároveň dokáže být i velmi neuchopitelný a bolestný..

Matka jen tiše poseděla u prázdného kufru a vyslala k nebi modlitby,aby jeho cesta za láskou byla šťastná a radostná....



Bi

pátek 19. června 2015

Jak jsem uviděla SEBE..

Zdroj Pinterest

Krásné ráno všem milé čtenáři..

Stává se vám někdy,že zabloudíte a nevíte kdo vlastně jste a kam směřujete?
Stává se vám někdy,že slyšíte v uších znít hodnotící, posuzující ,kritizující a lichotící věty svého okolí
 tak silně,že z nich ohluchnete a sebe přestáváte slyšet zcela?
Stává se vám někdy,že jste zmatení,jak vás vidí okolí,nebo z toho,jak by si vás přálo vidět,stojíte,koukáte s pusou otevřenou a nevíte na kterou stranu se vydat?

Právě tohle se mi stalo po mém návratu z cest,kdy jsem byla po dlouhé době "ve světě" a setkala se z novými cizími lidmi a byla v jiném prostředí..

Zjistila jsem,jak většina lidí,je naučená hodnotit,posuzovat,popisovat většinou jen vnější schránku a vnější projevy člověka..
Ne,že bych dostala nějaké špatné zpětné vazby,spíše naopak..
Tolik lichotek jsem si nevyslechla už dlouho:-)
To je právě ale to zavádějící..

Pokud nás lidé chválí,tak je to v pořádku,pokud však příjde nějaká kritika,či zkreslená představa o nás samotných,tak často dochází k tomu,že nás to nějakým způsobem vyvádí z míry..
Tohle téma mě provází od střední školy..
Dokud jsem na základce vyhrávala všechny možné soutěže,byla předsedkyní třídy :-) a měla spoustu přátel,bylo všechno krásné a růžové..
Žádná kritika se nekonala..
Vše se změnilo,když jsem začala studovat herecký obor na konzervatoři..
Neustálé poznámky mých spolužáků a profesorů na mé nedokonalé křivky způsobily to,že jsem skoro přestala jíst,cvičila jsem tak intenzivně,že jsem bývala často na pokraji fyzického vysílení a o psychice ani nemluvím..
Tím ,že jsem nejedla,jsem postupem času začala logicky přibírat,protože jsem si tak dokonale zpomalila metabolismus,že jsem z kažé fit tyčinky,kterou jsem si během dne dovolila,tvořila tukové zásoby,takže jsem přibírala místohubla..
Za 4 roky 10 kg nahoru..
Samozřejmě se to odrazilo hodně na mé psychice..
Posměšky ze strany spolužáků narůstaly a stala se ze mě uzavřená ,mračící se osůbka,halící se do maxi obleků,aby nikdo neviděl,jak hrozné má tělo...
Dnes se tomu usmívám..Tehdy to pro mě bylo velmi bolestivé období..
Tehdy jsem velice špatně nesla jakoukoli kritiku na svůj fyzický vzhled..

Od té doby co jsem odešla pracovat do divadla a následně "utekla"od divadla uplynulo 20 let..
Porodila dva syny,měla několik mužů..
Vyslechla si stovky,možná i tisíce názorů na to,jak vypadám,jak bych vypadat měla a proč:-)

Přitom je vlastně velmi nepochopitelné lidským rozumem,jak můžeme uvěřit někomu,kdo není v naší kůži, nežije náš život,nezná naše vnitřní prožitky ,zážitky a zkušenosti..
Na základě čeho vlastně ty"ostatní" poslechneme a rozhodneme se myslet si o sobě,že jsme takoví nebo makoví a jací bychom měli být..
Přesto to děláme..
Trápíme se a přemýšlíme,jak to udělat,aťse tomu dotyčnému či dotyčné více líbíme..
Pak se nám to třeba povede a příjde někdo další a další kritika..
A tak pořád dokola,dokud nezměníme postoj a neuvidíme SEBE..
Pokud nevíme ,kdo jsme a nevidíme SEBE,tak nám okolí dává zpětnou vazbu..
Jakmile změníme svůj postoj,nastane proměna i kolem nás..

Víkend na narozeninové oslavě u přítelkyň byl plný chvály ,jaká že jsem kočka:-),jak jsem vtipná,energická,prostě"babáč k nakousnutí" ...

Uvědomila jsem si,jak je to legrační a velmi pomíjivé,kolik lidí,kolik očí se nás celý život snaží přesvědčit o tom,jací jsme, jak bychom měli vypadat,chovat se či dokonce přemýšlet:-)

Když je těch hlasů na mě moc,občas stojím na křižovatce a musím se zamyslet,kde vlastně právě jsem,jaká jsem a kam směřuju..

Občas,když slyším kritiku,tak si někdy popláču,(protože každý si přeje přece být "dokonalý"),ale rozhodla jsem se,jak to udělat,aby se mě to tak nedotýkalo a co by se v té konkrétní situaci dalo změnit,ať je mi v tom dobře..
Někdy se mi stane,že kritika mě pozitivně nakopne a stane se z ní výzva ke změně, k posunu mě samotné..

A koho že vidím v zrdcadle dnes?
Jsem stále stejná malá holčička,která potřebuje občas přitulit a pohladit po vlasech,když pláče..
Jsem stále stejná,divoká,nespoutaná,která miluje tanec a živé koncerty svých oblíbenců,která dokáže protančit noc a pak se z toho tři dny léčit:-)
Jsem stále stejná žena,která si přeje být krásnou pro "svého" muže,dostávat kytky a políbení jen tak..
Stále stejná se svými ženskými křivkami,která miluje všechny šaty,sukně a hlavně život....

A jak to máte vy?
Dokážete se vidět?
Víte kdo jste a kam směřujete,nebo občas jako já sedíte na bobku a nevíte kudy kam?
Jak zvládáte kritikuna svou osobu?

S láskou
Bi


čtvrtek 4. června 2015

Veršovánky pro uzdravení..

Zdroj Pinterest


Srdce..

Když se moje srdce souží,
je plné smutku a jen po láesce touží,
Chtěla bych ho vzít a jen tak pohladit..

Pohladit ho a říct mu jen,
"nebuď smutné a pohleď ven".
Tolik lásky,krásy,spásy a soucitu,
Jsem tak šťastná,že jsi se mnou
a jsi tu..

Že jsi tady ve mě,
jsi má součást a
moje světo ve tmě.

Každé ráno zasvítíš mi zas a znovu,
cítím Tebou
a díky Tobě dokážu říkat a žít ta správná slova.

Miluji Tě srdce mé.

Jsi můj přítel, láska ,poklad..
Jen můj a navždy se mnou zůstaneš..

I kdyby mě celý svět opustil a
zapomněl mé jméno i tvář,
Ty zůsteneš se mnou,jako svatozář..
Zůstaneš mým světlem a nadějí,
že se věci v dobré promění..

Přeji si,ať jsi opět veselé.
Děkuji Ti srdce mé..



((Píšete někdy básničky,říkačky,nebo jakékoliv texty?

Je to výborný způsob,jak se uvolnit,nasměrovat mysl jinam,začít tvořit něco krásného pro sebe a kvůli sobě:-)
Kdykoli cítím velké napětí a nepomáhá ani meditace,vezmu do ruky tužku a píšu..
Moc to pomáhá a přála jsem se s vámi o tento způsob "uzdravování" podělit..
Je úplně jedno kde jste,je úplně jedno co napíšete..
Dokonce to,co napíšete,nemusí dávat ani smysl..
Poslouchejte sami sebe a budete překvapení co se dozvíte..
A hlavně,dobře se pobavíte:-)




Přeji nám všem krásný den a nezapoměňte si přibalit do tašky,nebo baťůžku tužku a sešitek..))

Vaše
Bi

Ps: Co děláte vy,když se chtete uklidnit,potěšit,poveselit?

sobota 30. května 2015

Teorie přitažlivosti..





Jak pomíjivá je ta lidská vášeň a ta milenecká chemie:-)
Dnes mi to opět došlo,jak to vlastně funguje..
Potkala jsem dva muže,nezávisle na sobě,nezávisle na místě..
Naše pohledy se střetly..Oba byli mladí a velmi přitažliví..
Podle toho,jak se na mě dívali,tak jsem se zamlouvala i já jim..
Jejich oči se na mě koukaly,takovým tím pohledem"hm,ta by stála za hřích":-)

Líbili se mi oba dva,prostě mezi námi proběhla chemie...Normální a běžné,pro většinu lidí..
Nejdříve mě to také potěšilo,ale pak jsem si uvědomila,že já už to mám jinak..
V posledních letech jsem potkávala partnery,u kterých ta chemie,ani fyzická přitažlivost při prvních setkáních vůbec neproběhla..
Takové ty typy,které by mě normálně vůbec nezaujaly a nemá to nic společného s jejich fyzickou krásou..

Mohu říci,že někteří mě spíše odrazovali..
Jakmile jsem se však s nimi začala vídat častěji,začala trochu poznávat jejich duši,jejich příběh a zažívala jsem s nimi situace,ve kterým nám bylo moc hezky a příjemně,začali mě přitahovat jako muži a pak byl jen krůček k lásce..

Myslím,že je to dost častý jev..
V mládí jsme potkali desítky lidí,kteří náš uchvacovali a přitahovali"na první pohled"..
Vášeň nám zatemnila mozek a mysleli jsme jen tím jedním:-)
Říkali jsme tomu láska..:-)

Ty dnešní zážitky mi pomohly uvědomit si,že teprve ve svých 39 letech jsem poprvé zažila něco úplně nového,kdy se láska rodila pomalu a vědomě na základě prožitého krásného sdílení a poznávání s mým protějškem..
Najednou jsem ho začala vidět v jiném světle,nedostatky se ztrácely a svítilo z něj jen to nádherné..
Velice přitažlivé a vzrušující..

Malé doporučení pro vás,kteří jste někoho právě potkali a ta patřičná"chemie"se nedostavuje..
Zkuste trávit více času se svým vyvoleným,zkuste prožívat s ním zážitky a věci,které má rád a naplňují jeho duši radostí a štěstním..
Zkuste pozorovat ,jak reaguje v nejrůznějších situacích a jesli se vám to líbí..
Se vzájemné přítomnosti a poznávání se může zrodit velká přitažlivost,která přeroste v hlubokou lásku..

Většina lidí v dnešní době a mém věku,má spoustu negativních zkušeností,jsou bolaví a zranění..
Praxe vypadá tak,že když vztah vzniká,tak se ti dva vidí pomálu a nijak moc intenzivně,pokud tam není ta pověstná přitažlivost..Je to ze strachu..
Bojíme se vztahu,dalšího zranění a říkáme si,že nás ten druhý stejně "moc nebere"..
Mnohokrát si nedáme tu šanci..
Přitom když do toho půjdeme se srdcem na dlani,budeme chtít co nejvíce poznat a nasdílet toho druhého,můžeme mnoho získat a navíc po pár měsících víme na čem jsme..
Každý si zaslouží šanci,čas a prostor ukázat kolik lásky a radosti se v něm skrývá..
Pak i ta nejstudenější kry roztají a člověk toho druhého uvidí v úplně jiném světle..
Najednou se nám zdá přitažlivý a milující..
Máme prostor milovat..

Samozřejmě se může stát,že ani po pár měsících intenzivního setkávání se ve vás nic nezlomí a není to pro vás to ono..
Nemusíte se proto trápit..Když do lásky jdeme naplno,se srdcem na dlani a beze strachu,víme,že jsme proto udělali vše..
Myslím,že i když ta láska a vztahy někdy pěkně bolí (a já o tom vím své, věřte mi),tak stále stojí za to o lásku bojovat a budovat,abychom jednoho dne s radostí mohli překročit svůj stín...



Jak to máte s přitažlivostí vy?
Dokážete se zamilovat bez chemie?
Krásný den

Bi

středa 27. května 2015

Jak jsem se smála svému smutku...


Dávám si třetí hrnek meduňky a musím se pochválit..
Konečně nějaká fajn změna po těch všech sklenkách vína a panácích slivovice na bolest a žal..
Delší dobu jsem nenapsala ani písmenko,protože jsem měla "vážné" starosti..
S láskou a se zdravím..
Prostě hotová tragédie na pokračování:-)

Když jsem se dnes o půl třetí ráno opět probudila se staženým žaludkem a bolestí levé půlky mého těla,promítla si události posledních sedmi měsíců,tak jsem se musela začít smát..
Uvědomila jsem si,jak jsme my lidé neskutečně legrační ve svém snažení najít vztah,rozvinout vztah a udržet vztah (to bývá ta nejdelší a nejdramatičtější fáze) :-):-)..
Takový výdej energie..tolik myšlenek,které mohly být využity tvořivýn způsobem..ufuf

Nejlegračnější na tom je,jak máme všichni načteno spoustu "duchovních knih" a doporučení ,odžito spoustu tragických příběhů se stejným koncem ,ze kterých jsme se vlastně nepoučili,protože děláme stále to samé.

Je až neuvěřitelné co všechno my ženy "snaživky"dokážeme pro ty naše vysněné prince vydržet a tolerovat..
Když to vidíme ve filmu,tak se tomu kolikrát smějeme až se za břicho popadáme,ale když to pak žijeme,tak je to hotová "tráááága"..
Myslím,že za poslední měsíce jsem se nejvíce přiblížila své zdánlivě šílené jmenovkyni Brigit Jones:-)
Stahovací kalhotky jsem na rande nevzala,ale možná by to zabralo,jak tak nad tím přemýšlím:-)

Uvědomujete si někdy holky,jak jsme kreativní a tvořivé ve sportu zvaném "jak se zalíbit muži?"
Jsme ochotné o hodinu dříve vstávat,abychom si umyly vlasy,nalíčily se,jsme ochotné je hladit a muckat v posteli až do vysílení:-),jsme ochotné vymýšlet milion důvodů a omluv,proč dnes miláček nemohl přijet,zavolat,nebo napsat,jsme ochotné v noci běhat k telefonu,jestli už si přečetl tu "vele důležitou" informaci ode mě,jsme ochotné jíst antikoncepci,aby to měl jednodušší,jsme ochotné mu po celém dni a večeru v práci uchystat nějakou tu mňamku a pak poskytnout i vlastní tělo,které v polospánku ani neví co dělá,jsme ochotné chápat každou akci s klukama,i když bychom si přály,aby byl radši s námi a tančil,jsme ochotné škrabat se do kopců,které nesnášíme,i když bychom radši ležely s knížkou u řeky,jsme schopné vyšetřit hodinu času,zorganizovat rychlé setkání,ať svou "lásku"alespoň na chvíli vidíme,jsme ochotné přemýšlet nad tím,že kvůli němu zhubneme 20 kg a budme žít jen ze vzduchu:-)...tohle všechno a mnoho dalšího jsme schopné dělat pro muže?kvůli mužům?

Ne ne milé zlaté..každý člověk dělá všechno kvůli sobě..Nikdo se nás o to neprosí..
Bez naší svobodné vůle se nestane nic..
Když si tohle uvědomíme,tak zmizí výčitky vůči naší "ikoně lásky",ale zpravidla nastoupí naštvanost na sebe samotné typu"jak jsi to opět mohla dopustit,udělat,dovolit?"

Jak z toho ven?

Představte si sami sebe,jako v nějaké komedii a přehrajte si ty vaše situace znovu jako film..
A zkuste to tak,aby vás to bavilo..:-)
To je má dnešní noční zkušenost,která zabrala:-)

Nezbláznila jsem se nebojte,jen už mě nebaví truchlit..
Proto mám ráda romantické komedie..Mají dobré konce..
Naše doba vztahům nepřeje,většina rodin se rozpadá , je běžné,že matka má tři děti a každé má jiného otce..
Věřím,že to takto nikdo nechceme..
Všichni si přejeme ty dobré konce..
My jsme tvůrci..My se můžeme rozhodnout co a jak bude dál...
Zkusme tedy ve chvílích smutku najít něco hezkého,nebo nevšedního,co by nám pomohlo vidět věci z výšky a s humorem.
Vidět to,jak je ten lidský život krásný,pestrý a veselý..





S láskou Bi