MOC, nebo NEmoc?

Art Veronique Paquereau

Všichni to dobře víme a tak často si toho ani nevšímáme. Možná ani nemůžeme. Kdykoliv se v nějakém směru vychýlíme z životní rovnováhy, přichází nemoc. Podle diagnózy můžeme pozorovat, kde naše nerovnováha proběhla. V jaké oblasti života potřebujeme pozornost. Přichází uvědomění, že NE MOC, tedy ztráta MOCI, nás ještě více přivádí do hloubky. K sobě. Když onemocníme začne v nás, pokud to dovolíme a otevřeme se tomu, velice hluboký a silný proces, při kterém začínáme rozkrývat další a další závoje svých nenaplněných tužeb, smutků, trápení, zklamání, tlaků sami na sebe, či na okolí.
Nemoc, jak ji chápu já, je ve své podstatě velmi intimní a osobní věc, kterou si člověk ve svém nitru prožívá plně a otevřeně nejlépe bez pomoci a komentářů z venčí. Když člověk onemocní, okamžitě se zpřítomní a nic jiného ho v tu chvíli nezajímá. Hledá způsoby, jak z toho ven.
Jak opět získat svou MOC.
Okamžitý a nezbytný návrat k sobě, svým pocitům a stínům, které nám mohou mnohé prozradit. Absolutní upřímnost a pravdivost k sobě je podmínkou pro uzdravení. Pokud tedy nechceme slepě užívat jen doporučenou medikaci a spoléhat na úsudek lékařů, kteří vás vidí poprvé a kolikrát i naposledy v životě a dávají vám diagnózy, či rady, podle vykázaných grafických výsledků testů,
které jste absolvovali.
Chvála Bohu za lékaře, testy i moderní přístroje. Mohou nás navést. Ukázat možnosti. Sdělit informace, které nevíme a potřebujeme je k uzdravení. A možná to i bez těch léků nepůjde.
Ale, co ztratíme tím, když zaktivujeme svou intuici, necháme se vést a projdeme si nejdříve cestu bez chemické léčby? Cesta je stejně daná. Nic není špatně.

Pokud se však vydáme na cestu samo léčby, můžeme objevit svou skrytou sílu, posílit svou víru v sebe samotné a svůj úsudek. Všechny nemoci si přece způsobujeme sami sobě si.
Když máme takovou sílu a schopnost uvrhnout se do nemoci, pak přece musí být i druhý protipól. Cesta z nemoci ven.
Dnes myslím na všechny lidi s nemocí, přeji odvahu a sílu na cestě k sobě samým, k postupnému uvolnění a trvalému uzdravení, prostřednictvím nalezení opětovné rovnováhy ve svých prožitcích.
Všichni máme tu obrovskou moc uzdravit sami sebe a stát se opět MOCNÝMI.

S láskou a důvěrou Bi

Proměnlivost

Foto Pinterest

Sedím u svého velkého okna a koukám ven na silnou průtrž mračen. Před chvílí svítilo slunce a z minuty na minuty tohle. Stále sama sebe občas  překvapím tím naivním údivem, jak je to vlastně možné? Jak dlouho mi trvalo, než jsem pochopila a do života přijala tu proměnlivost, která se děje den co den? Přestala hodnotit a posuzovat věci na dobré a špatné? 

Prostě se to děje. Ráno máme skvělou náladu, protože se nám zdál báječný sen a postupem dne, pokud nejsme dostatečně bdělí a přítomní, můžeme zas a znova prožívat drobná, nekonečná osobní dramata a tragédie, v podobě nepříjemných zpráv, či situací, které se nám dvakrát nezamlouvají a reakcí okolí, které nás dokáží pěkně rozhodit a napružit. 

Během chvíle dokážeme z absolutního štěstí, spadnout do propasti smutku a deprese. Pokud stále posuzujeme, jestliže chceme prožívat jen slunečné dny a ostatní deštivé přívaly jsou pro nás nepřijatelné, bude nám pršet tak dlouho a tak silně, dokud si uvědomíme pointu celého příběhu. Prostě se to děje. Tak jako myšlenky plynou a nejsou vždy příjemné, jako řeka plyne rychle, pak pomalu a divoce, a tak, jako z čistajasna může déšť smést všechny naše dnešní představy o krásném dni. Pokud to dovolíme. Nemusíme. 

Můžeme si svůj den prožít jinak, než jsme chtěli a stejně příjemně. Prostě splynout ze situací,

jako kapky vody, dopadající do hlíny splývající s nekonečnou náručí naší laskavé matky země. Proměnlivost, tok, život, pohyb, změna, moudrost, přijetí, pochopení, splynutí, bdělost, přítomnost, radost...To je to, o co tu běží.

Pojďme si to dovolit.........

Hloubavá Bi

Věříme....

zdroj Pinterest art by Giclee

Věříme předpovědi počasí, kterou si přečteme ráno na displejích svých moudrých telefonů.

Věříme tisícům motivačních citátů, které napsali cizí lidé a prohlašují je za pravdy.

Věříme slovům vůdců, o kterých nic nevíme.

Neznáme jejich život, ani to, jak se chovají, když jsou sami.

Věříme předpovědím kartářek, astrologů a na každém rohu vidíme andělská znamení v podobě čísel,

kterým s naprostou samozřejmostí věříme, protože jsme si to přečetli v knize a je toho plný internet.

Věříme kněžím v kostele, kteří nám vypráví o Ježíši a radí nám, jak se máme chovat.

Věříme dokonce i všemu, co si přečteme v novinách, na sociálních sítích, nebo uvidíme v televizi.

Často věříme lékařům, kteří vidí naše tělo poprvé v životě .

Jsme schopni a ochotni uvěřit každé nové dietě, nebo zázračnému nápoji, nebo nějakému jedinečnému preparátu, který zastaví stárnutí.

Věříme tomu, že naše peníze v bankách jsou dostatečně zabezpečeny.

Denně věříme řidičům autobusů, kteří nás vozí.

Uvědomujete si, jak moc jsme důvěřiví?

Všemu, čemu uvěříme, dáváme obrovskou sílu a moc působit v našem životě.

Všichni lidé, kterým uvěříme nás dále formují a ovlivňují naše životy.

Mohou s námi dokonce i manipulovat.

A to tak, že si toho vůbec nevšimneme. Protože bezmezně věříme tomu, co říkají a dělají.

Můžete mi prosím Vás někdo vysvětlit, když jsme tak neskutečně důvěřiví,

proč je tak těžké a pro mnohé nepředstavitelné uvěřit SÁM SOBĚ?

Bi