Jen pocit...

Krásné ráno všem..

Muž mi odešel brzy ráno do práce a já již nemohu zahmouřit oka..
Vzpomněla jsem si totiž na nedělní den..Pořád na něj teď myslím,protože se mi stalo něco,co už dlouho ne..
Vypadalo to nenápadně..Obyčejné ráno u kávy a internetu..v posteli,sama,David spal a já si užívala klidu a ticha..
Měla jsem v srdci trápení a začala jsem si psát s kamarádkou..Moc hezké povídání..Děkuji Janičko..

Poslala mi nádhernou mantru...Kdo budete chtít tak si poslechněte...
Cítila jsem se pořád dost divně..Prázdná a bolavá..Rozhodla jsem se jít ven,abych načerpala trochu síly ze slunce..
Venku bylo opravdu nádherně..Zjistila jsem,že kousek od místa,kde teď s dětmi bydlíme,je potok,lesík a nádherné zahrádky plné kvítků..
Po návratu domů to všechno začalo..
Oběd,vyjížďka do obchodu pro pár potřebných věcí,dostala jsem od miláčka dvě květinky,krásné povídání na slunci ,návrat dětí,stříhání Davida,upovídaný Adámek a večer postelový rozhovor s mým starším Jakubem..
Co je na tom říkáte si?
Taky jsem si to říkala,když jsem pak nad nad tím přemýšlela..úplně "obyčejný "den a já se cítila jako nikdy..
Začalo to někdy odpoledne,nebo možná už kolem oběda...
Cítila jsem takový klid,pohodu a lásku v sobě,ukotvení,jistotu,jako už dlouho ne..
Takový ten pocit,kdy máte chuť se rozplynout v prostoru..Takový ten pocit,že všechno je krásné,dokonalé a nic to nemůže změnit..
Byla jsem šťastná..
Byl to pocit ,moment,chvíle,stav..
Každý jste to určitě prožili a moc vám to přeji..
Tento všední-nevšední den,mi pomohl,abych si rozvzpomněla co vlastně v životě hledám,kam směřuji a jaké věci ,chvíle a zážitky mě činí šťastnou..
Je to zvláštní,jak je štěstí neuchopitelné,pomíjívé a zároveň tak nekonečné..
Je v naší mysli,v našem srdci a v našem rozhodnutí být šťastný tady a teď..
Těžký úkol,ale stojí za to,pokusit se ho zvládnout..

Co činí šťastnými vás?

Krásný, slunečný a hlavně šťastný den vám přeji..

S láskou Bi

Ženám...

autor pan Petr Noščák

Krásné ráno vám všem..
Sedím v posteli,jím čokoládu a přemýšlím,jak své emoce zaobalit do slov,aby byly pochopeny..
Dnešní den se slavíval ,jako den žen..
Vždycky,když mi někdo v poslední době řekne slovo žena,tak se mi objeví ,porod,slzy,trápení,mateřství,ale také velká síla,láska a pochopení..

Včera se mi stalo něco velmi bolestného..Dostala jsem striktní zákaz vidět a dokonce i slyšet své nevlastní syny..Jejich rodiče si to nepřejí..Bez udání důvodů,bez toho,aby o tom informovali své děti,kterých se to týká se oni "dospělí"rozhodli,že to tak bude..
Přišlo mi naprosto absurdní,že rok po rozvodu budu muset řešit ještě tohle..
S klukama jsem se viděla jen párkrát venku,nebo jsme šli do čajovny.
Vždy jsem si to pěkně užili a nasmáli se..Nikdy jsem je k setkání nenutila..Pokud nechtěli nešli s námi..
Najednou je všemu konec a já byla potrestána pro mě tím nejhorším možným trestem,za něco co ani nevím,že jsem provedla..prostě jen tak z pozice moci..
Probíhala ve mě neskutečná spousta emocí..Zbytečné popisovat..
Nakonec jsem se rozhodla situaci přijmout..Boj není ta správná cesta..Plodil by opět jen boj..
Nechci bojem o ně ubližovat dětem,které si zažily už dva rozvody a ponesou si své zážitky už po celý život..
Velká lekce zbavit se lpění na tom,aby to bylo podle mě,velká lekce odpouštění a smíření..

Moc jsem včera plakala,abych své srdce očistila od té bolesti..
Už se hojí a já pokaždé,když prožívám něco těžkého,tak myslím na vás všechny a říkám si jak vy zvládáte své smutky..
V těchto chvílích pocítím velkou radost z toho ,že jsem žena a mohu s vámi sdílet..
Ženy si navzájem pomáhají,podporují,utěšují se a dávají si sílu a víru..
Mám velkou spoustu přítelkyň,se kterými sdílím jejich životy stále se od nich učím a obdivuji je za jejich postoje a sílu..
Jsou pro mě majáky,kde si na chvíli mohu odpočinout v rozbouřeném moři a hledat cestu poznání..

Drahé ženy..
děkuji vám za svoje příběhy a přeji vám i sobě,abychom vždy s lehkostí,trpělivostí,tolerancí a sílou, dokázaly zvládat vše co nám život přináší,abychom z těchto situací pochopili,že jediným smyslem lidského bytí,je žít šťastný a spokojený život,ve kterém jsme majákem a sluncem samy sobě,v nezávislosti na okolním světě a okolních vlivech..
Zasloužíme si všechny to nejlepší..

Děkuji všem mým drahým přítelkyním,které se mnou včera sdílely mou bolest..

Krásný a veselý den žen

Bi

Síla objímání..

Když mi není někdy dobře a mám starosti,když  nevím kudy  kam a potřebuji se schovat,
Tak se velmi ráda schoulím do objetí svému příteli,nebo svým drahým synům..
Objímáme se často a rádi..
S Davidem prožívám snad poprvé ve svém životě objetí i ve spánku..Je to opravdu moc krásné..
Objetí má blahodárné účinky na naši psychiku..
Metodou pevného objetí od paní doktorky Prekopové jsem se zabývala od Kubíkových tří let..
Pomáhalo..
Když někoho obejmete,tak se rázem může změnit situace,kterou spolu prožíváte.
Je to projev největšího přijetí a sdílení..
Kdyby se lidé dokázali objímat i v hádce,tak věřím,že by byl problém vyřešen do pár minut..
Hádky a křik jsou projevy našeho ega..
Nic netvoří..Jen boří a staví bariéry
Bohužel dnes většina lidí zalézá do svých ulit a sdílejí raději příspěvky na fb,než sami sebe..
Pro někoho je objetí moc osobní..Proč se bojíte být osobní?
Aby Vám nebylo ublíženo?
Zkuste se přestat bát..
Každý má svou cestu..
Jsem kontaktní,ráda se objímám a mám kolem sebe lidi "objímače":-)
Zrovna mi dva takoví leží v posteli..
Zkuste dnes někoho obejmout..
Nemáte zrovna koho?Můžete i strom.
Uvidíte,jak se Vám uleví..
Uvidíte,jaké příjemné pocity zažijete při tak obyčejné věci..

Objímáte se rádi?
Co při tom prožíváte?

Krásný den a objímám Vás....
Bi

Víra v sebe..

Krásné ráno všem..
Dnes v noci jsem prožila velmi silný a hluboký zážitek..Měla jsem opravdu hodně živý sen..
Stal se zločin a z toho zločinu jsem neprávem byla obviněná já..Byla jsem odsouzená k smrti..
Celý svět mě odsoudil jen mí rodiče mi věřili a v tom snu se se mnou loučili..Byla mi dána možnost zvolit si způsob smrti a umřít doma..Loučila jsem se se svými rodiči,hodně jsme plakali a říkali si věci,které si normálně neříkáme..Proběhlo spoustu odpuštění a z jejich strany hodně podpory,víry a důvěry..
Odešli a já jsem měla umřít..
Stala se šílená věc..
Chtěla jsem se otrávit,ale to se nepovedlo,tak jsem si prostřelila hlavu pistolí..přímo do spánku..  probudila jsem se uplakaná a zpocená ve chvíli,kdy jsem se s dírkou ve spánku v tom snu opět postavila a začala jsem křičet.."vidíte nemůžu umřít..neudělala jsem to"!!

Okamžitě jsem ten sen pochopila..
Už delší dobu řeším ve škole svého syna Kubíka.
Přešel na novou školu,protože jsme se museli kvůli rozvodu přestěhovat a já mu chtěla vytvořit zázemí jinde..
Na škole se trápí..Nechce tam být..Říkala jsem si zvykne si..
Nezvykl..Není to žádný andílek..Je emotivní,impulzivní,má sníženou koncentraci a potřebuje pedagoga,který ho zaujme,který ho má rád ,ale hlavně,který je spravedlivý..
Dostal paní učitelku před důchodem..častokrát jsem s ní jednala o Kubovém chování..
O přestávkách se s klukama honí a nesmí chybět u žádné rvačky..
Tlaky paní učitelky narůstaly a tak jsem jednou šla s Kubíkem do hodiny,abych ho "hlídala"a hlavně,abych udělala vstřícný krok..
Hodina byla tak nezáživná,že jsem měla co dělat,abych neusnula já,natož můj akční Jakub..
Sběhly se na mě paní učitelky,většinou šeptající,které mi nebyly schopny ani pohlédnout do očí a stěžovaly,jak Kuba vyrušuje a ať s tím něco dělám..
Chápete ten paradox?Jak můžu něco dělat ,když tam nejsem?

Denně jsme se s Kubou hádali a já se snažila"vychovávat" a vyhovět okolí..
Uzavřel se, přestal mluvit i se mnou..Omezil se na nejnutnější komunikaci.
Poznámky přede mnou schovával..

Emaily a telefony paní učitelky se stupňovaly a nenechala mě být ani v nemocnici.
Pak se stalo něco co mi otevřelo oči..
Víte vždycky jsem byla na pochybách co se týkalo výchovy mého syna..
Byl od malička občas nezvladatelný..Díky němu jsem se začala hodně vzdělávat..
Velmi mi pomohla metoda pevného objetí,meditace,joga, mandaly,byl se mnou i na kineziologii ,ale hlavně jsem začala pracovat sama na sobě..
Jakékoli agresivní projevy jako je bití,jak mi všichni radili, se absolutně míjely účinkem.
Jakub se pak počurával,nebo měl velké kožní problémy..Nevěřila jsem si a poslouchala jsem ostatní,aby z něho nevyrostl kriminálník,když vyrůstá bez otce potřebuje pevnou ruku ,jsi na něho měkká ...
 Tohle všechno do mě bylo meldováno..Někdy jsem nebyla dostatečně silná a podlehla jsem..

Ve staré škole měl paní učitelku,kterou miloval a ona jeho..Byla spravedlivá..Místo ní přišla na dva měsíce paní učitelka na zástup..Říkala mi na Kubu takové hrůzy,že jsem měla pocit,že jsem porodila zrůdu..
Odešli jsme a tato paní učitelka,byla taktéž odejita ze školy..

Na nové škole se situace opakuje..Jakub byl postaven do pozice,kdy ve třídě ba co na celé škole se prý velmi zvýšila agresivita po jeho příchodu..Chápete ten nesmysl?
Jak může mít desetileté dítě takovou moc?
Po těchto sděleních a neustálých emailech se stala příhoda,která mě utvrdila v tom,že problém nebude jen na straně mého syna.
Měli ve třídě nehodu
Kluci se honili, požduchovali a pak jeden spolužák skočil Kubovi na záda.Je o dost menší než Kubík..Kuba ho zhodil dolů,ale tak nešťastně,že se chlapec praštil hlavou o skříň a měl slabý otřes mozku..
Podle paní učitelky,podle spolužáků,podle Jakuba,chlapec ho napadl zezadu a jednalo se o nešťastnou náhodu..
Normálně by to tak bylo,ale to by nemohl udělat Jakub,který nechybí  u žádné rvačky..
Protože to je přece akce,adrenalin,který mu tak v hodinách chybí..
Takže výsledek?Ředitelská důtka..
Pro Kubu naprosto bezvýznamný trest..Věta na papíře.Pro normálního rodiče,potupa,pochybení ve výchově,pocity méněcennosti a tak podobně.
Také jsem to tak dříve mívala.Tentokrát mě ale tato nespravedlnost vyprovokovala k akci.

Byli jsme s Kubíkem na sezení u paní terapeutky,ta z něho byla nadšená a "objednala"si ho na návštěvu za svým synem,se kterým se potkali ve dveřích a evidentně si padli do oka..
Na terapii vyšlo najevo,že Kubík si moc přeje návrat na původní školu a také to,že byl několikrát neprávem obviněn za prohřešky,tak to vzdal..Nevěří na škole nikomu a nechodí"bonzovat",protože i kdyby mu někdo něco dělal,tak mu stejně nikdo neuvěří..V hodinách(jen v některých,což je podivné,když je podle paní učitelky hyperaktivní,)vyrušuje,protože ho to nebaví a nudí se..

Chvíli jsem bojovala s výčitkami ,proč jsem ho tam vůbec dala,ale není to k ničemu..
Takže jsem se rozhodla,postavit se za svého syna a svůj způsob výchovy proti "celému světu".

Okamžitě jsem dostala zpětnou vazbu..
Druhý den odešla spolužačka, která s Kubim seděla v lavici..
S rodiči jsem v kontaktu..jejich dcerka je vážně nemocná a třída ji nepřijala,stejně jako Kubíka..
Rozhodli se po jedné křivdě,která byla na holčičce spáchána ze dne na den odejít..
Děkuji směrem nahoru za podporu v mém konání..
Odpoledne jsem na internetu ,bez toho,abych cokoliv podobného hledala,uviděla stránku o "výchově dětí,nevýchovou"..mluvili mi z duše..
Obrovská podpora a jasný směr..Podnikla jsem další kroky..Uvidíme jak to dopadne..Věřím,že dobře..
Víte rozhodně nepatřím k rodičům,kteří neustále omlouvají svoje dítě,vím,že je to s ním někdy náročné,ale myslím,že to co se mu dělo bylo zrcadlení mých pochybností o něm a má nedůvěra k vlastnímu dítěti a hlavně k tomu,jak ho vychovávám a k.čemu ho vedu..
Děkuji Kubíkovi za tyto lekce,děkuji své ruce, která mě zastavila a mám konečně čas řešit co je důležité a děkuji Vám všem za podporu..
Krásné dny
Bi

Zrcadlení..

Krásné ráno..
Včera se mi opět děly věci,které mě donutily rozvzpomenout si..
Jsem doma s bolavou rukou a můj přítel se svým synem za mnou mohou jen na návštěvu,nemohou tady s námi přespat,protože má teta u které bydlím nastavila taková pravidla.."můj dům,moje pravidla"..
O tom ale teď psát nechci.
Byli jsme domluvení,že přijedou na návštěvu..moc jsme se na ně s dětmi těšili..
Po obědě přišla zpráva,že přijdou až pozdě odpoledne,takže opravdu jen na chvíli..
A začaly se ve mě dít věci..
Lítost,ublížení,naštvání,nepochopení,odsouzení,smutek...
Tyhle všechny pocity jsem prožívala..Napsala jsem o tom Davidovi..Jen jsem mu popsala co cítím..
Myslím,že je správné,aby druzí věděli co prožíváte..
Ale..co se stále učím je,že ostatní nejsou zodpovědní za naše pocity..
Kdykoliv se cítíme špatně,tak je to jen a jen náš problém a měli bychom přijít na to,proč tyhle pocity prožíváme..
Mě to naskočilo skoro automaticky..Pocity z dětství..Pocity odstrčení,nepřijetí,malá holčička ve mě,která nedostala dostatek zasloužené pozornosti,když má nemocnou ručičku..(ne že by se tak ke mě mí drazí rodiče chovali)
Následovala zcela klidná a jasná zpětná vazba..
Nakonec přijeli..Davidovi nebylo dobře..Také se trápil..Jeho vnitřní svět je také hodně hluboký a složitý,jako ten můj..
Prohodili jsme vlastně jen pár vět..Během jejich pobytu,kde si kluci hráli a my společně"mlčeli"jsem se probírala svými pocity a potřebovala jsem to "rozdýchat".
Začala jsem věšet prádlo..
David na mě celou dobu koukal a kroutil hlavou..Až už jsem to skoro měla,tak se zeptal"chceš s tím pomoct?"
Další zásah..Další pocity..
Já "ne díky už to mám"..
On:"a proč si neřekneš,když máš bolavou ruku,já bych to pověsil"..
Já:"proč bych si říkala,tak snad víš,že mám nemocnou ruku..A navíc s námi nebydlíš,tak to za mě jinak stejně nikdo neudělá.."
On:"ale teď tady s Tebou jsem"..
Tato výměna proběhla v naprostém klidu,bez řevu a scén,jak tomu bývalo v mém manželství..
Z takových"maličkostí "byly ty největší scény..
Můj drahý David měl pravdu..Byl tady,je muž a já nemusím zvládat všechno sama,nemusím být dokonalá a výkonná,abych musela světu dokázat,že na to mám..
Děkuji Ti a odpusť,že jsem Ti nedovolila pomoci..
A ještě jednu věc jsem si včera uvědomila..Můj Drahý David na mě začal aplikovat "terapii"sdílením..Když mu něco říkám,tak jen naslouchá,nehodnotí,nesoudí a neudílí rady..
Není to tak vždy,ale včera to proběhlo a bylo to pro mě moc osvobozující cítit podporu toho druhého..
Cítit tu víru sama v sebe,že své"problémy"ustojím a dokážu vyřešit sama..
Zrcadlení je úžasným způsobem,jak na sobě pracovat a vidět kde je třeba ještě zabrat..
Někdy to jde pěkně ztuha a taky je někdy těžké si některé věci sám sobě přiznat a neobviňovat druhé,ale když už nám byla dána možnost prožít zpětné vazby a vidět odrazy svého jednání a svých pocitů na jiných,tak bychom toho měli využít..
Vždyť víte,že všechno co děláme, děláme pro sebe a kvůli sobě,protože když jsme šťastní a spokojení,tak kolem nás všichni a všechno rozkvete..
Mějte nádherné dny..

S láskou Bi

Příběhy..

Stává se Vám to taky?
Oslovují vás neznámí lidé a sdělují vám své příběhy?
Mě se to děje celkem často..
Představte si,že vás brzy ráno na nemocničním pokoji probudí sympatický ošetřovatel,aby vás doprovodil na vyšetření,které máte podstoupit a cestou,která trvá přibližně pět minut vám stihne sdělit,že je vdovec,má dvě děti a teď se má úžasně,protože žije s mužem a je moc šťastný.
Vrátíte se na pokoj a paní,která leží na lůžku vedle vás,má po silném epileptickém záchvatu a je tam evidentně častou návštěvou, začne vyprávět napůl v bezvědomí příběh ,ze kterého mrazí..
Manžel ji stále podezíral,že ho s někým podvádí,bil ji a ona ,aby ho naštvala,tak napsala nějaký dopis,kvůli kterému má výčitky svědomí a všem se omlouvá..Paní je 82 let a nikdo ji nebere vážně,protože to má přece v hlavě pomotané a neví co mluví,vždyť měla záchvat..
Mladá žena v čekárně,která se bojí, že přijde o práci, protože musí na operaci s rukama...
Sestřička,která je teprve na škole a je jí špatně,když má lidi krmit rohlíkem nalámaným do jogurtu..
Zoufalí rodiče,kteří ze dne na den dali svou těžce nemocnou dceru na jinou školu,protože děti ve třídě nebyly schopny přijmout její jinakost..
Dnes má kamarádka,kterou jsem opravdu dlouho neviděla vyprávěla naprosto neskutečný příběh o své nevlastní sestře,kterou poznala teprve před pár měsíci a stýká se s ní spolu s bratrem v utajení..
Tolik příběhů mi lidé povyprávěli během pár dní..
Tolik poučení pro mě..
Všimla jsem si toho před pár lety,že mě často oslovují kolemjdoucí a chtějí mi vyprávět svá trápení..
Další terapie sdílením..Probíhá všude..Jen se otevřít a naslouchat..Nehodnotit,nesoudit,vyslechnout a odejít..
Nic není náhoda..pokaždé nám příběh má něco sdělit a dát nám poučení pro náš další život..
Miluji lidské příběhy..Děkuji ,že mi je říkáte..
Jak to máte vy?
Jste vypravěči,nebo většinou nasloucháte?..
Krásný večer plný lásky a sdílení..

Vaše Bi

Láska k sobě..

Krásný den vám všem..
Ráda bych se s vámi podělila o svou novou zkušenost..
Začalo to nenápadně..občasné pobolívání v lokti..Nic významného..nevěnovala jsem tomu zprvu velkou pozornost..V té rychlosti, kterou žiji se nemám čas sledovat.
V práci se mi stále nedařilo,tak jak jsem si přála,protože jsem pořád myslela na své problémy s mým milovaným synem Jakubem.
Paní učitelka mi často telefonovala i do práce a stěžovala si na jeho chování..
Mé výkony opět klesaly..Nemohla jsem se dostatečně soustředit..Trápilo mě jedno i druhé..
Tlak narůstal.
Sobotní ráno se mi nechtělo vstát ani z postele a pouze slunce,které nádherně zářilo a můj milovaný David,byly pro mě dostatečnou vzpruhou vstát a prožít krásný den..Byl opravdu krásný..Obyčejný a přitom moc krásný ,klidný a naplňující..
Večer jsme si udělali kino a sledovali moc hezký film..Moje ruka,která pobolívala začala bolet tak,že jsem ji nemohla ani zvednout,v noci jsem nemohla spát bolestí..
Měla jsem jít druhý den do práce..Místo toho jsem zamířili hned po probuzení na pohotovost..
Vypadalo to na banální vyšetření a obyčejný zánět nervu..
Poslali mě na neurologii a tam mi pan doktor zjistil,že nemám stejnou citlivost v pravé a levé polovině těla..Pravou polovinu těla jsem cítila intenzivněji...Nechali si mě tam..
Rozplakala jsem se mu v ordinaci.Už toho bylo moc...
Byl to mladý nesmělý muž a nevěděl si se mnou chudák rady..
Ten pláč jsem nemohla zastavit..Když jsem se po delší době uklidnila,tak mi samozřejmě začalo docházet spoustu věcí..
Byla jsem tam tři dny..Chtěli déle..Odmítla jsem jedno vyšetření..Tak mě pustili..
Měla jsem neustálé telefony ze školy o tom,jak "hrozný" je můj syn,ať už s tím konečně něco dělám,opět jsem zažila pro mě neuchopitelné "vzorce" chování mého bývalého muže..
Stalo se však spousta krásných věcí..
Vyzkoušela jsem jakou sílu má víra,že vše je  pořádku,poznala jsem tolik lásky,která byla projevována vůči pacientům,poznala jsem tam opět velkou sílu pozitivní energie..
Má všechna vyšetření dopadla nad očekávání všech.Věděla jsem to..věřila jsem.
Na co jsem tedy přišla?
Pravou stranu mám citlivější než levou..Ztratila jsem rovnováhu mezi mužem a ženou v sobě,proto ta kolísavost..
Jela jsem jen na výkon,rozumem a tlakem,což je mužská doména..
Levá ženská polovina už nechtěla ,nebo nemohla nést tu tíhu,tak se znehybnila,aby mě zastavila a donutila přemýšlet..
Hodně jsem přemýšlela..Musím učinit ve svém životě opět pár zásadních změn..
Semínka byla zaseta,čekám až kostky do sebe zapadnou,dveře se otevřou a já vykročím jiným směrem..
Kdykoli se nám něco nedaří,cítíme tlak,nejde to lehce,je potřeba změny..
Jsme tady proto,abychom byli spokojení a dařilo se nám dobře..Naše lekce nám ukazují směr..
Učím se opět milovat samu sebe..Tedy milovat a poslouchat ženu v sobě..
Poslouchejte svá úžasná těla co nám říkají..
Krásné dny všem přeji..

Posílám jedno postelové objetí.

Bi