pondělí 26. března 2012

"Ať Tě mají všichni rádi"

Krásné ráno vám všem..

Opět jsem to slyšela!
 Větu,která tak moc ovlivnila můj život na velmi dlohou dobu..

Když jsem byla malá holčička,tak mi jednou někdo dospělý,mě velice blízký,už ani nevím,jestli to byla babička,tatínek ,nebo maminka,či nějaká má milá tetička řekl,jako přání k narozeninám větu:
"Ať Tě mají všichni rádi a máš spoustu kamarádů"..
Následovně se k tomu přidala další" a když budeš zlobit,tak s Tebou nikdo nebude kamarádit"

Protože jsem byla od mala poslušné děvče,tak jsem se tuto věty snažila naplňovat co to šlo..
Na základce mi to šlo dobře..Byla jsem takový ten studijní tvor,předsedkyně třídy,vyhrávala jsem soutěže ve zpěvu a recitaci,pak jsem s kamarádem v sedmé třídě založila školní rádio,no byla to krásná léta..
Kamarádů bylo dosti a v mé bezstarostnosti jsem si vůbec neuvědomila,že by to mohlo být jinak..

Pak jsem se dostala na výběrovou školu a začala studovat herectví..
Byla jsem vzhledově i názorově jiná,než většina mých spolužaček" modelek"..
Pocítila jsem poprvé v životě co je to odmítnutí,nepřijetí a neláska..
Byla jsem ale ta poslušná holka a chtěla jsem stále napňovat větu,která mi jako malé byla dána do vínku...
Trápila se,mé tělo se začalo obalovat tukem,aby ochránilo zraňovanou Duši a byla jsem často nemocná..
Překonala jsem i to a školu dodělala,pak se mi věty začala promítat v práci a ve vztazích..
Ale protože jsem byla "hodná "holka,tak jsem se snažila plnit co mi bylo přáno..
Dělala jsem spoustu věcí,jen abych se zavděčila,aby mě více lidí mělo rádo a o partnerech nemluvím..
Odpouštěla jsem nevěry ,alkohol,jen aby mě můj milý měl raději a zůstal se mnou..
Má hodnota byla nulová..
Nechala jsem si ubližovat,hranice jsem žádné neměla a slůvko Ne nepatřilo do mého slovníku..
Zdá se vám to přehnané?
Přátelé věřte,že není,já to prožila a myslím,že spousta z vás to žije dodnes,jen jste si to třeba neměli odvahu přiznat,že v některých chvílích myslíte více na to,jak se jiným zavděčit a na sebe zapomínáte:-)
Určitě vás zajímá,kdy a jak se to změnilo...
Jednoduché.
Narozením mého prvního syna jsem dospěla v matku a po mém svobodném rozhodnutí zůstat s ním sama se začaly věci dávat do pohybu..
Bylo to těžké, bolelo to,jako správný porod:-)
Knihy,semináře,kurzy hledání sebe sama zkrze jiné...
Zdaleka nemám vyhráno..Jsem na cestě..Hledající..
Půjdete se mnou?Ráda vám řeknu,co už vím a pochopila jsem...

Obyčejné dvě věty a jak mě ovlivnily..
Už vím ,že není nutné,aby mě měli všichni rádi a umím dosti hlasitě říkat Ne:-)
A víte co?jsem za to opravdu ráda..
Dávejte si pozor na věty ,které říkáte.
Můžou vypadat růžově a sladce,jako ty ,které mi byly dány do vínku,ale jejich naplňování nás může provést pěkně černým tunelem,dokud nepochopíme..

Mám vás moc ráda..
Přeji spoustu krásných dní,upřímnosti a láskaplných vět k nalňování..:-)

sobota 24. března 2012

"Princové a krávy"





Krásný slunný podvečer vám všem..


Dnes jsem si přečetla jeden skvělý citát a nemohu se nepodělit..

"Chovej se jako princ,když chceš mít doma princeznu,protože jen volové mají doma krávy!!!!:-)"

Velice mě to pobavilo,ale když jsem nad tím začala přemýšlet, došla mi hloubka a pravdivost těchto slov..
Musím dodat,že to samozřejmě platí i obráceně..
Abychom tedy našim mužům nekřivdily..

Vzpomeňte si milé ženy,jak často spíláme svým drahým polovičkám a oni nám to pak vesele v jiné podobě vracejí a obráceně,muži uvědomte si,jak se občas chováte hrubě či neurvale a naše princeznovství jde rázem do háje..

Blíží se nám měsíc lásky a já vás prosím bez nadsázky,milujme se a zkusme spolu vyjít,vždyť život je tak krátký,příliš krátký na to,aby nám ho vyplnily hádky a slzy..
Každý o tom víme své..

Víte co pomáhá mě?
Když máme s mužem neshody, vzpomenu si,jak jsme spolu v Řecku na svatební cestě, usnuli v objetí na pláži..Bylo to moc krásné a vždycky to mou Duši na chvíli pohladí a rozradostní..
Každý máte takové zážitky a chvilky..
Občas si je připomeňte,když láska zrovna neproudí a uvidíte,jak se vám hned bude lépe usmiřovat:-)

Jen tohle jsem vám chtěla říct..
Krásný láskyplný večer vám všem

pátek 23. března 2012

Ženy

Krásné poledne všem moji milí..

Hned na začátku bych ráda napsala,že nejsem žádná zastánkyně přehnaného feminismu,takže se nebojte číst dále..
Včera večer jsem poprvé navšívila u nás ve městě, tzv.Tarotový klub,který vede Maruška, na jejíž přednášce jsem byla nedávno a psala jsem vám o tom..
Na tomto setkání se probírají nejrůznější užitečné věci,hlavně práce s čísly a pochopení našich problémů,které se nám v životě dějí..
Prostě taková ta "vyšší" napojená a sebevzdělávací sešlost..
Bylo to samozřejmě opět neopakovatelné,protože Maruška je,jako přednášející, jedinečná..
Ráda bych se  s vámi  ale podělila o jinou věc..
Opět jsem si totiž  uvědomila,jak moc jsem šťastná,že jsem se v tomto životě narodila,jako žena..
Bylo jich tam plno,vlastně všechny účastnice byly ženy..
Prostě "přebabíno".
Protože nás bylo moc,chyběly židličky a tak ženy,které to tam už znaly, začaly pobíhat a organizovat sezení..
My ostatní jsme se hned přidaly,stihly jsme i pár úsměvů a prohodit pár vět,při předávání ..
Tedy některé ženy jsou samozřejmě uzavřené a každá není taková otevřená,jako já či některá jiná,ale co vydáváš to přitahuješ,takže jsem se k těmto komunikativním bytostem bez nesnází dostala:-)

Při přednášce jsem si uvědomila,jak jsme my ženy tvořivé..
Pohladíme,porodíme,milujeme,děti vychováme,muže obstaráme a ještě se snažíme,aby všem bylo dobře!!!
A na sebe často zapomínáme..
Pořád hledáme nové způsoby ,jak pomoci sobě,ostatním,jak řešit problémy a přijít věci na kloub..
Mezi muži se samozřejmě také najdou vyjímky,jako třeba můj manžel,který je velmi napojený a hledající,ale přiznejme si to,stále ženy převažují..
Nic proti mužům,užila jsem si s nimi dosti lekcí,mám je ráda,ale občas jim nerozumím..
Další věc,kterou jsem si uvědomila bylo,že i když jsme tak vyjímečné  ve spoustě věcí,úžasné a jedinečné,jak velký problém máme se sebevědomím..
(V tom zase jednoznačně vedou muži..:-))
Sebevědomí člověka poznáte i z jeho projevu,vystupování,oblékání,ale to je stará známá věc..
Kdykoliv Maruška na otázku sebevědomí narazila nastaly velmi rozporuplné reakce..
Většina žen klopila zrak,některé dělaly,že se jich to netýká:-)
Všimla jsem si třeba,že jako jediná asi ze 30 žen jsem měla sukni..
Takový krásný a pohodlý projev ženství a nebyl..
Polovina žen byla nenalíčených,nevýrazných,šedivých myšek v oblečení neurčitých barev...
Taková škoda,takhele se schovávat!!!!

Milé ženy s krásnými Dušemi nebojte se ukázat světu !!
Zaměřte se na sebe, na své vnitřní,ale i vnější krásy, protože jsme nádherné bytosti a s tím, co nám bylo dáno do vínku,můžeme  klidně i zdobit:-)
Velmi vám všem,které jste tam se mnou byly,i vám,které potkávám,děkuji,že jste mi opět ukázaly,jaké skvělé a neopakovatelné je být ženou..
Děkuji ,děkuji,děkuji

Krásné dny plné slunce a aspoň jednu novou sukýnku vám všem i sobě přeji:-)

středa 21. března 2012

Magdaléna

Krásné brzské ráno všem.

Je přesně 5:55,nemůžu spát,tak jsem se rozhodla konečně vám napsat o mé vzdálené kamarádce Magdě..
Vzdálené ,protože jsme se už hezkých pár let neviděly,občas si zavoláme,nebo napíšeme,protože bydlíme dost daleko od sebe a okolnosti moc setkávání nedovolily.
Vzpomínám na ni často,hlavně v dobách,kdy mi není nejlépe a mám takovou tu ukňouranou náladu a říkám si ,jak "mě nikdo nemá rád","jak je ten život těžký", "jak nezvládám výchovu dětí" , prostě když mám takové ty stavy běžných matek obecných.-)
Před pár dny jsem viděla na FB její fotky s rodinou..
A to je právě ono...

Takže bylo nebylo jedno velké město,já umývám těhotná okna v přízemí , před naším domem hraje stolní tenis můj spolužák z konzervatoře a kolem pobíhá nějaká drobotina...
S radostí vyběhnu ven a dotazuji se,kde se tady Adam vzal..
Bylo mi řečeno "my tady bydlíme":-)A to hned o dva vchody dál..
Adam mě představit své manželce a tou byla zmíněná Majdička..
A začal náš společný příběh..
V době,kdy jsme se poznaly, měli dvě děti a třetí na cestě,bydleli ve dvoupokojovém bytě a vypadali velmi šťastně..
Já jsem čekala své první dítě a pak se stala dobrovolně v jeho půl roce svobodnou matkou..
V tomto období mi Magda a její rodina neskutečně pomáhali..
Hlavně svým humorem,slovním pohlazením a skvělou rodinnou atmosférou,kterou doma měli..
Velmi mě bavilo,když mě Majda ve dveřích vítala slovy "nemám uklizeno",pak udělala místečko na velikém stole posetém hračkami a uvařila "sváteční"kávičku do cibulákového hrnku:-)
Nepamatuji si ji jinak,než kojící,těhotnou a v sukni,nebo šatech:-)
Spoustu věcí jsem se od té mojí kamarádky naučila a pak,když jsem se dozvěděla,že nemají doma tv,dělá s dětmi "domácí školu" a poslouchají vážnou hudbu,tak můj obdiv nebral konce..
Mám ráda "podivíny" a lidi,kteří se vymykají,jsou pro mě velkou inspirací v mém životě..
Tato rodina pro spoustu lidí za ty podivíny platí,ale já jsem se u nich naučila lásce,pokoře,smíchu a víře,že i mě čeká štěstí..
Za svým štěstím jsem se pak odstěhovala do rodného města a musela jsem si na něj počkat,ještě pár let..
Při mém odjezdu čekala Magdaléna své 4 dítě..

Pak už jsme se neviděly..Občas se slyšíme a jsem za to moc ráda..
Magda i její manžel Adam,jsou pro mě opravdu vyjímeční..
Také se přestěhovali z velkého města do hor a myslím,že se tam mají uprostřed přírody s celým tím svým podivínstvím lépe,než ve velkoměstě plném upjatých názorů a předsudků..

Kdyby jste Majdu potkali samotnou ve městě,asi by jste ji snadno přehlédli..
Je malinká a nenápadná,vypadá spíše ,jako holčička,ale když ji potkáte s jejími dětmi,tak není možné si jich nevšimnout...
Má jich totiž 6!!! Všechny děti sama porodila a navíc jsou to KLUCI :-)
Miluji úžasné,statečné,kreativní a láskyplné ženy,jako je Majda a muže,kteří se nebojí ničeho, pro svou rodinu dýchají  a jsou tady každý den pro ně,jako Adam..

Děkuji vám moje oblíbená rodinko za všechno ,co jste mě naučili a doufám,že už se letos konečně uvidíme..
Krásné dny a hlavně zdraví vám všem..
Mám vás ráda
Bi

úterý 20. března 2012

Prožitkové muzicírování


Krásné poledne vám všem..

Dnes ráno,když jsem cičila jogovou rozcvičku"rozhovor s vlastním tělem",tak jsem si uvědomila,jak velký vliv má na mě a mou náladu hudba..
Je to stará známá věc a všichni jste o tom už zřejmě mnohokrát slyšeli,ale často na to zapomínáme..
Tedy aspoň já:-)
Úplně jsem koukala,jak začínám automaticky zpomaleně dýchat ,zklidním i své pohyby a dokonce i myšlení..
To vše pod vlivem meditační,klidné hudby..
I naše děti tak zklidňujeme,když moc řádí,tak jdou na chvilku do samoty a poslechnou si relaxační hudbu..
Můžeme si skrze hudbu navozovat stavy pohody,dojetí i agrese..
Záleží,jaký styl hudby právě slyšíte..

Já osobně nemám žádný vyhraněný styl,mám ráda kromě techna snad skoro všechno,ale uvědomila jsem si,že mám hudbu propojenou se zážitky a pocity.
Když poslouchám rádio,což dělám nerada,protože je tam spousta reklam a mluvení,slyšímtam nějaký starý hit z mé puberty,tak se mi okamžitě vybavují prožitky z té doby..
Pak mi to ale přetrhne někdo mluvící a je po nostalgiji..
Když slyším chanson,tak okamžitě dostanu chuť dát si kávu a jít si koupit levanduli,když si pustím meditační hudbu,jdu vařit čaj a nebo si zacvičím jogu..
Před pár lety jsem měla jedinečnou možnost pobýt týden s "nemocničními klauny" a pracovat s nimi na jejich přípravě a workshopech..
Jednou s lektorek byla Marilie,už ani nevím,jestli jsem to jméno napsala správně ,byla to afričanka a učila nás tančit a zpívat jejich písně...
Byla nádherně čokoládová,neskutečně laskavá a milá..
Zamilovala jsem se do ní a jejího projevu..
Dodnes,když jsem šťastná,nebo velmi smutná,tak zpívám písně afrických žen,které nás naučila a vzpomínám na ni..

Představte si krásnou kavárnu francouzského stylu,kde místo chansonu hraje techno,nebo nedej bože rádio..
Nebo ještě lépe stylová restaurace,ala Jánošík a hraje vám tam Impuls..
Říkáte,že to není možné?
Budete se divit,ale je to častá realita,že místo umocnění atmosféry hudbou a navození té správné nálady ,se díky rádiu stane z úžasného místa pouze "replika"či pokus v napodobení..
Tedy aspoň pro mě...

Hudba je krásná a často nám může pomoci..pohladit,povzbudit,rozveselit..
Když jsme byli malí,bylo pro většinu lidí přirozené zpívat a činilo nás to šťastnými.
Dnes si léčíme deprese u psychologů a psychiatrů teřba i muzikoterapií..

Nehledejme složitosti  a stańme se občas dětmi..
Zpívejme si častěji a naše Duše se nám odmění:-)
A jak to máte s hudbou vy?

Krásný slunečný den..

pondělí 19. března 2012

Meditační chvilka


Krásný večer milí moji..

Dnes odpoledne jsem se tak na chvíli zamyslela,píšu na chvíli,protože mám opět smrkající dítě,značně protivné a nevrlé,které nechce spát,takže moc prostoru opravdu nezbývá..
V této pidi chvilce se mi promítly v hlavě některé návody,jak zklidnit svou mysl,jak si krásně zameditovat a uvést se do stavu "blaženosti",kdy vás nic nerozhodí a nepřekvapí,máte svatou trpělivost a reagujete na vše pochopením a láskyplným úsměvem..
V této pidi chvíli mezi  úvahami jsem už asi po desáté vyprazdňovala nočník,do toho vřískal náš mladší Adam,protože se mu nepodařilo něco uložit,jak si představoval a starší Kubík volal"může mě někdo potulit,prosím?"..
Ten někdo jsem měla být samozřejmě já...
Jistě uznáte,že v této napjaté situaci bylo zhola nemožné usednout do meditační polohy a bručet si čmeláčka..
Fakt by mě zajímalo,kolik z těch lidí,jejichž návody jsem v poslední době slyšela ,nebo četla,mají děti a jestli,tak jaký počet..
Myslím,že než bych si odcvičila pozdrav slunci,odříkala afirmace pro dnešní den,pak si dala dynamickou meditaci při nějaké skvělé hudbě, spršku a nějakou hodně zdravou snídani,tak by mé ratolesti vyskočily z kůže a bylo by rázem po domácí pohodě a klidu:-)
A to jsem ještě zapomněla,že bych si měla hlídat každou myšlenku,abych neutonula v negaci a tvořila si krásnou pozitivní budoucnost..
Nejlepší recept na to je,psát si deník...Tak to už si vůbec nepředstavuji...
Jediné co stihnu občas prolítnout jsou karty a anděly zlatíčka,teď zaměstnávám čím dál častěji..

Už dávno jsem pochopila proč jsou meditační semináře a různá sebepoznávací setkávání přeplněná těmi úžasnými ženami typu "maminka obecná a babička domácí"..
My totiž musíme utéct z domu,pár dní nám trvá,než u meditace neusneme,nebo nemyslíme na to,jak to ti chudáci doma bez nás zvládnou a teprve pak si pořádně zrelaxujeme,ale to už je obvykle konec pobytu..
Nebudu to prodlužovat..
Má realita je takováto..
Moje momentální zklidnění ve vypjatých situacích je,že buď dělám,že neslyším,což se mi moc nedaří a vymstilo se mi to prasklým  ušním bubínkem,takže nedoporučuji,nebo zvýším hlas,pak následuje pláč a výčitky svědomí,jaká jsem hrozná matka,začnu uklízet a u toho si pobrečím...
Veškeré pokusy o večerní meditaci u cd skončily fiaskem,protože po dvou vteřinách usínám...

Milí moji,pak si ale vždycky uvědomím,že to je právě ten život,ty prožitky,zážitky,slzy a smích..
Kdybych byla sama,jak kůl v plotě,tak bych si sice mohla meditovat od rána do večera,ale moje duše by byla,jako vyschlá studna plná kamení..
Jsem moc ráda,že je ta moje dušinka spíše hysterická poběhlice,zbrklá,jak hrom do police..
A víte co?
Takových,jako já,jsou statisíce:-)

Mějte se přenádherně a přeji vám všem plno krásných zážitkových meditací...

sobota 17. března 2012

Cesta


Krásné slunečné odpoledne moji milí..

Dnes vám chci napsat o souvislostech,andělské pomoci a milosrdném vemíru:-)
Začalo to asi takto..
Před časem jsme u ná v rodině řešili dosti zásadní problémy a starosti..
Už jsem si nevěděla rady a volala své kamarádce,která má velké zkušenosti s alternativními metodami pomoci..
Jmenuje se Maruška a je takový můj anděl strážný na telefonu..
Jenomže je trošku z ruky,bydlí ve Vyškově a pracuje v Brně..
Dala mi telefon na další,podle jejích slov ,velmi milou a skvělou paní,která působí kousek od místa ,kde bydlím..
Ne náhodou se tato osůbka jmenuje také Maruška:-)
Tato Maruška pořádá tarotové kluby a dělá numeroogické rozbory  a v období největší krize jsem jí zavolala..
Po hlase velmi příjemná paní..

Nebudu to prodlužovat..Neustále jsme se z nejrůznějších důvodů míjely a já se k ní pořád nemohla dostat..
Psaly jsme si maily,kde se mi velmi snažila pomoci,ale protože měla sama velké starosti,měly její zprávy velké proluky..
Chápala jsem to..lidí,kteří potřebují pomoci jsou zástupy..
Minulý týden jsme si volaly..Opět jsme termín odsunuly..
Mluvila se mnou s takovou láskou a zájmem,který jsem už dlouho nezažila..
Velice mi náš telefon pomohl a hned druhý den se moje situace,po aplikaci jejích rad,zlepšila..
Pořád jsem však měla touhu ji poznat a setkat se s ní,obzvláště,když bydlíme takový kousek od sebe..
Už jsem se naučila,že všechna setkání mají svůj čas a smysl..
Proto se už nepokouším tlačit na pilu..
Když to nejde,tak čekám..

Dnes ráno jsem vstala velmi brzy a měla jsem před sebou, po dvou letech,první den o samotě bez dětí,muže,jen tak sama se sebou..
Moc jsem se těšila..Plány byly..
Děti jsem měla rozvézt ráno k babičkám..
Sedla jsem si ke kávě a kontrolovala mailíky..
Našla jsem tam pozvání na ezoterický festival,který se konal kousek od nás..
Ne náhodou mi poslala  pozvání Lucka,která pracuje a uzdravuje andělskou terapií:-)
Některým už to určitě došlo..
Na programu dne a to hned první dnešní přednášku,měla již zmíněná Maruška!!
Neváhala jsem ani vteřinu..
Nabalila děti,rozvezla ,a protože mám půjčené auto a moc často nejezdím nikam ,kde to neznám,tak mě čekalo dobrodružství..
Jednak jsem to potřebovala stihnout,druhak jsem to potřebovala najít a hlavně jsem si to moc přála absolvovat ve zdraví:-)
Takže jsem učinila to,co nás učila Lucinka andělíčková,poprosila anděly o pomoc a ochranu..
Věřte nevěřte,zpozdila jsem se o pouhých pět minut a ten zážitek,který jsem si z přednášky odnesla stál opravdu za to..
Navíc jsem dostala odpovědi na spoustu svých otázek..
Maruško velice Vám děkuji..moc jste mi pomohla a těším se na naše další setkání..

Tento dnešní příběh jsem vám napsala,abych vám dodala odvahy "přát si"..
Když to chcete opravdu moc,tak se to určitě splní..
Andělé a vesmír vám pomohou najít cestu..
Buďme jim za to vděční...
Děkuji,děkuji,děkuji

Krásný slunný den


čtvrtek 15. března 2012

"Hry"



Krásný večer milí moji..
Zase se mi to stalo..Jsem z toho vždycky"na kaši"..
Teď večer jsem absolvovala telefon,kde mi jedna velmi blízká osoba,která mě vychovala,opět předvedla hru"je to jinak než říkám"
Určitě to všichni znáte,když vám někdo vykládá,proč tak musel konat a vy cítíte a víte,že ten dotyčný vám pěkně kecá..
Bohužel,nebo Bohudík patřím k lidem,kteří to cítí vždy..
Lidičky drazí,proč si pořád lžeme,hledáme důvody a viníky a nedokážeme říci prostou větu holou pravdivou?

Proč se nedokážeme postavit sami za sebe,svůj názor,postoj,pohled?


Proč všechno obkecáváme a vůbec nic vlastně neřekneme?
A co ti smutní a zklamaní,kteří to odhalí,protože jsou naladění?
Každý si někdy vymýšlíme a vykrucujeme a k čemu to je?
Někdy si připadám,jako za špinavým oknem,které nejde umýt..
Hledám tu čistotu a ani moje střelcovská,střelená a zbrklá povaha nezabírá..
Máme to v sobě lidičky..
A pak příjdou za námi naše děti,vy se jich něco zeptáte a co odpoví?
NEVÍM...
Co to je za slovo?
Neumím,nerozumím,to chápu,ale nevím?
Copak děti něco nevědí?Ty přeci mají odpověď na všechno..
To my jsme je nakazili..
My velcí..Svými "hrami",protože oni dobře cítí,ale strach říct pravdu v nich roste,obavy narůstají a tak raději řeknou nevím...
A máme tady kolečko..
Máma hraje s tátou,táta s dětmi,děti s bábou a dědou a kamarády aaaaaaa...
Nebylo by lepší "umýt okna " a být pravdiví a čitelní??
Lidičky moc vás prosím...
A jak se praví v moudrých knihách"začněte u sebe",tak jdu na to..
Začínám jarní úklid své duše a pokusím se umýt všechny okna..
Přidáte se?
Nebojte,já si u toho taky pobrečím...Jsem s vámi..
Pusu

středa 14. března 2012

Víkendová pohoda


Krásné poledne vám všem.

Ještě jednu věc mám moc ráda..Pečení s dětmi:-)
To mě vždycky rozveselí..

Tuhle buchtu jsme pekli o víkendu s Adámkem,naši ostatní 3 kluci byli s tátou sportovat,proto se neúčastnili,jinak je to také jejich oblíbená aktivita a při pečení této buchty se rádi zapojují všichni..
Akorád mi dalo trochu přemýšlení vymyslet zodpovědné funkce pro všechny 4 naše kluky:-)
Esteticky nevypadá nic moc,uznávám,ale ta chuť stojí za to a děti jí milují:-)
Recept jsem si upravila do hrnkové podoby ,protože my váhu nevlastníme a vždy si bez ní poradíme:-) Černé puntíky nejsou kozí bobky,ale čokoládové čočky ,které tam chtěl přidat můj manžel.
Jsou z hořké čokolády a bylo to obravdu mňamkozní:-)
Neváhejte ochutnejte..
Recept:
4 celá vejce
1 hrnek cukru moučky
půlka másla(roztopeného)
4 vanilkové cukry
půl hrnku dětské krupice
2 tvarohy
půl prášku do pečiva
půl hrnku mléka
a cokliv vám chutná...hrozinky,brusinky,čokoládové kousky..ale i bez ničeho je výborná.

Všechno smícháte,trošku rozmixujete a nalijete na plech vystlaný pečícím papírem..
Peče se na 180 C,35-45 minut.-)

Dobrou chuť..

Recept od je od naší Renátky..Děkujeme,děkujeme,děkujeme..
Jestli někdo upečete,dejte vědět,jak vám chutnalo:-)

Mějte krásné dny

Maličkosti



Krásný den milí moji..

Dnes jsem na delší dobu osaměla s dětmi,tak jsem se hned od rána rozhodla,že si budu dělat samé radosti:-)
Vzala jsem mého malého synka na výlet naším"novým"půjčeným autem:-)
To byl zážitek ho řídit..Nádhera.
Máme velké auto pro osm lidí,protože je nás hodně a dnes s ním manžel odcestoval..
Vzal si s sebou i kamarády a jeden z nich byl tak hodný,že mi tady nechal svého miláčka na ježdění..
Malé,milé,pohodlné autíčko..
Trošku jsme se projeli a potom následoval nákup..
Mému Adámkovi je něco přes dva roky,takže velmi rád sedává v košíku s volantem..
Bohužel všechny volanty byly vyrvány,takže jsem synkovi musela slíbit koupit nový:-)ufuf..
Jak jsem tak pospíchala mezi regály a nehodlala se zbavit svého pohodového naladění,uviděl maličký kolo a velmi si ho chtěl vyzkoušet...Ustáli jsme i toto..trochu jsem spěchala,protože se blížila hodina jeho spánku..
Když jsem pochopila,že plné kasy bohužel neovlivním a neuspěla u malého ani s balíčkem bombonů,tak jsem začala trošku potit,protože dítě mírně vyvádělo a dožadovalo se vyskočení z "autového košíku bez volantu"
Najednou jsem uviděla lavorek,který opravdu nutně potřebujeme a vedle něho mě čekala veliká nádhera..
Skleněné dozičky,jako od babičky za pouhých 30kč..to jsem tam nemohla nechat,no uznejte..
Spravila se mi nálada a vzhůru zpátky do pohody:-)
Vytáhla jsem dítě,zaměstnala tím,že si jezdil s košíkem,co na tom,že jsem já i on přejeli mladíkovi obě nohy,co na tom,že řada by mohla být menší..
Přistihla jsem se,jak se zubím a usmívám,protože přede mnou bylo nové vydání mého oblíbeného časopisu,který je za pár kaček,se spoustou dárků a vžycky mě potěší a inspiruje..
No chápete, člověk nemůže mít špatnou náladu:-)
Zvládli jsme zbytek placení bez úhony,ještě jsme zašli pohladit pejska plyšáka,do kterého se dávají příspěvky pro nevidomé a už jsme svištěli naším"novým"autíčkem k domovu..
Dítě u prsu usnulo a já se jdu začíst do"časáku"..
Máte taky nějaké takové maličkosti co vám udělají radost a zlepší náladu?
Moc vám to přeju


neděle 11. března 2012

Ranní potěšení


Krásné odpoledne..

Je krátce po obědě,4 moji kluci odjeli za sportem,ten nejmenší spinká a já pořád myslím na dnešní ranní maličkou příhodu,která mě moc potěšila..
Díky ní jsem si zase ujasnila,jak mi to v životě někdy krásně funguje:-)
Když jsem si dnes po probuzení uvařila svou oblíbenou kávu,užívala chvilky klidu a pohody,kdy se naše robátka soustředila na pohádky a nikoliv na zaměstnávání mé osoby:-),v této úžasné chvilce si pročítám poštu a zajímavé příspěvky a najednou jsem objevila komentář,který mi na blog poslala osůbka Vivi..

Nebylo by na tom nic divného..komentář hladivý a krásný,velmi mě potěšil a povzbudil v mém psaní..
Ještě jednou moc děkuji Vivi..
Čekalo na mě však další překvapení,když jsem zjistila,že milá Vivi má nádherný Vintage blog..
Několik měsíců se zajímám o tento styl.
Moc mě zaujal a líbí se mi..
Před dvěma dny jsem si díky jednomu foto programu,který taktéž zveřejnil jeden z mých oblíbených blogů,vytvořila pár vintage foto.
Najednou mi napíše "Vivi vintagová"!
To je ale náhodička,řeknete si:-)Kdepak..žádná náhodička..Nevěřím na náhodu..
To co si v životě přejeme roste,to co si přejeme opravdu moc,to se nám splní..

Pokud vás něco zajímá,chcete studovat,hledáte to pravé,tak vám vesmír,nebo,jakkoliv tomu budete říkat, ukáže cestu a potkáte lidi,kteří mají podobné zájmy,nebo přesvědčení..

Opravdu to funguje,mám to na sobě vyzkoušené.
Nebojte se a vzhůru do toho!!!
A Vám Vivi vintagová děkuji,děkuji,děkuji

Krásnou neděli všem

"Alternativní oduševnělost"


Krásnou neděli vám všem moji milí..

Už několik dní myslím na slovní spojení,kterým mou osobu, v jedné zprávě počastovala žena,které mě opravdu hodně nemá ráda..
Napsala mi,že se nacházím ve stavu "alternativní oduševnělosti",kterou vyznávám:-)
Výraz mě od této paní nepřekvapil,ani neurazil,protože si velmi zakládá na tom,aby působila inteligentně a tímto způsobem to ráda prezentuje :-).
Akorát jsem nějak nemohla přijít na to,v čem,že se to vlastně nacházím a co to vlastně vyznávám:-)
Nicméně výraz se mi zalíbil,neboť z něho čiší určitá špetka "šílenství" a "nenormálnosti" a to já ráda..

Víte je pravda,že některé situace řeším občas nestandartně a jinak než většina,třeba nemoci,nebo znamení a životní souvislosti,ale takových "postižených lidí" mám kolem sebe dosti, takže se cítím,jako ryba ve vodě..
Když mám čas pro sebe,nebo řeším něco zásadního,vytáhnu knihy, kterých se ptám a vykládám karty..
Mám jich několik a každé na něco jiného:-)
Někdy to pěkně bolí přiznávat si,co mi vyšlo a zapracovat na změně.
Ale ta pohoda,která pak následuje stojí za to..
Nemám ani jedny katry na výklad budoucnosti,protože jsem přesvědčena,že tu si tvoříme sami svými myšlenkami a skutky ..
Také si myslím,že jakkoliv se v životě rozhodnu,nikdy to není špatně..
Pokaždé je to cesta a dovede mě k cíli,tak jako tak:-)
Milé ,krásné,inteligentní ženy,nenechte se zlákat vizí jasné budoucnosti,kterou vám někdo řekne.
Vytvořte si ji samy..stojí to za to..
Nemám vůbec nic proti kartářkám,naopak těch kvalitních si velmi vážím,ale i ony vás často upozorní na to,že vám ukazují jen možnost,jak by to mohlo dopadnout,jako jednu z milionu:-)

Nebojme se rozhodovat sami za sebe..Strach je velmi špatná emoce,pro většinu znás..Bere nám velké množství energie a ničemu nepomáhá..Vím o tom své:-)
Tohle ,co jsem vám teď napsala je vlastně,kousek té "mojí alternativní oduševnělosti",kterou vyznávám..

Někteří racionálně založení lidé si představují "oduševnělé alternativce"jako osoby ,stále meditující s přiblbým výrazem v obličeji..
Vyvedu vás z omylu milí moji..I mniši mají své emoce a hranice,za které vás nepustí..
Mám ráda čitelné a upřímné lidi..
Snažím se podle toho žít..Když se zlobím,tak je to slyšet daleko,když jsem smutná,všichni vidí mé slzy a když jsem šťastná,tak můj zpěv a smích zní na konci ulice..
Neumím se dlouho zlobit a nemám ráda spory..Pokud je tohle ta "aletrnativní oduševnělost",pak tento výraz s láskou přijímám do svého života a děkuji Vám za něj milá paní..

Mějte se moc krásně..

středa 7. března 2012

Svátek ženství


Krásné ráno milé ženy ,dívky, kamarádky, babičky, maminky a skvělé tchyňky.

Ať si říká kdo chce co chce,já mám MDŽ ráda!!
Je pro mě,od té doby,co jsem porodila své první dítě,oslavavou ženské jemnosti,něžnosti ,síly a....
Spousty úžasných vlastností máme my ženy a za to bychom měly být oslaveny:-)
Pokud nemáte momentálně partnera,nebo tak pozorného muže jako já,který mi nosí květiny často a doufám,že i rád.-),nebuďte smutné...
Udělejte si skvělý den podle sebe,sejděte se s jinými ženami a kupte si kytičku pro radost a za odměnu..
Pořádně velkou a barevnou,tak jako jsou naše velká ženská srdce a naše komplikované povahy:-)

Mám vás všechmy moc ráda..
Posílám objetí, ať k vám po větru přiletí a pohladí nejen vaši tvář,ale i vaši krásnou ženskou duši.

Andělská znamení

Krásný večer vám všem moji milí..

Již několikátý den v pořadí a už nevím,ani kolikátý týden,jsem opět v izolaci se svými dvěma dětmi,protože starší z nich je opět nachlazený..Mám pocit,že letošní rok začal průzkumem mých dětí,který bacil maminka silou vůle a pozitivními myšlenkami vyléčí ,a který bude delší dobu bydlet v našem domově:-)
Zatím se nám to u dětí daří vyřešit povídáním,čajíčky,sirupy a hlazením,bez nějkých zásadních lékařských zákroků..
Domácí léčení však trvá déle a občas zanechává na nás matkách své černé otisky ,v podobě stavů začínajícího šílenství a pokročilé deprese:-)

Ne milí čtenáři...O tomto se nehodlám rozepisovat..
Pod tíhou domácí situace,jsem ve své duši dolovala krásné zážitky,které pohladí a navodí tu správnou růžovou náladu:-)

Vzpomněla jsem si na dovolenou v Řecku..Byli jsme tam se všemi našimi dětmi,na jednom krásném osamoceném místě,mimo ruch turistů..
Nebylo to pro mě a moji rodinu zrovna šťastné období,když jsme sem přijeli..
Měli jsme zrovna s manželem spoustu starostí..
Jeli jsme si odpočinout,ale mě  to opravdu nešlo..velmi jsem se trápila a nevěděla co s tím..jak "to pustit"..

Našemu malému Adamovi nebyly v té době ani dva roky a vstával o dost dříve než ostatní kluci..
Proto jsem se rozhodla,že s ním budu po probuzení chodit na ranní meditace na pláž,abychom nechali ostatní vyspat..
Prvích pár dní se mi moc nechtělo,protože jsem byla uondaná těmi svými "nevyřešitelnými"problémy.
Ale jednoho rána se stalo něco úžasného..
Když jsem zase,jako obvykle seděla v písku na pláži,kolem mě pobíhal Adámek a já s pláčem bědovala,jaký že to mám "strašný život",prosila jsem už po několikáté o znamení,abych věděla co mám udělat pro zlepšení situace,proto,aby mé trápení ustalo a mé srdce nebolelo,
najednou jsem v dálce uviděla psa,který se k nám blížil..
Byl to toulavý pes a pár už jsme jich potkali..
Bylo ráno, na pláži ani živáčka,jen já,mé malé dítě a hladový pes,který se blížil přímo k nám..
Okamžitě jsem se zpřítomnila a dostala strach,aby neublížil malému..
Vstala jsem a k nohám jsem si položila pár kamenů,kdyby bylo potřeba..
Pes přiběhl k nám..Adama jsem měla na rukou..
Vypadal dost agresivně,jako kříženec boxera a nějakého bojového plemena..Měl krvavě rudé oči..
Když přiběhl k nám, zůstal stát a koukal na mě..Všimla jsem si,že je to fenka..
Poprosila jsem ji,aby odešla..Stála a koukala..Poprosila jsem ji,ať nám neubližuje..
Lehla si do písku kousek ode mě a nespustila ze mě zrak.
Najednou mi nepřipadala tak hrozivá,dokonce se mi zdálo,že se na mě usmívá..Chvíli jsme se jedna druhé dívaly do očí a najednou mi to všechno došlo..
Došlo mi ,že ona je ta,která je sama, opuštěná,že ona je ta,která nemá kde bydlet,ona je ta,která nemá rodinu,ona je tou která má hlad a přesto neublíží,ona je tou,kterou bych já měla litovat a pohladit a přes všechna svá trápení dokáže svůj osud přijmout a dokonce se i radovat z naší společnosti a z pár sušenek,které jsem jí dala..
Velmi jsem se před ní a celým tím obrovským a nekonečným mořem styděla,že pořád pláču,běduju a stěžuji si a vlastně nemám proč...Mám vše co jsem si v životě přála a ještě mnohem více..
To vše jsem si uvědomila na té krásné prázdné pláži,při pohledu na tu úžasnou a statečnou fenku,která svůj osud přijala a žila..
Omluvila jsem se jí za svůj strach,své pochybnosti,své malicherné lpění na nicotnostech,poděkovala jsem,že s námi zůstala a ona po chvíli radostně vyběhla dál na svou pouť po písku..
Už žádné ráno a žádný den nebyl,jako před tímto setkáním..
Pochopila jsem..
Ještě jsme se jednou ráno s "mojí "fenkou potkaly..
S naším rozloučením a mořskými vlnami zmizely i mé malicherné smutky a trápení..
Děkuji vám andělé za vaše znamení a za trpělivost,kterou s námi máte..

Milí moji,všímejte si znamení..Příjdou vždy v pravý čas..Stačí jen poprosit..
Krásnou noc..

úterý 6. března 2012

Přítomný okamžik

Krásný den vám všem.
Včera jsem byla na chvíli na procházce s malým Adámkem,byl krásný slunečný den a mě se povedla vyfotit fotka,kde jsou vidět i naše stíny..Určitě jste takových viděli už spousty..
Přišlo mi to moc krásné a symbolické..
Ty stíny byly za námi..Tak,jako je za námi naše minulost,bolest,radost a strasti dní, let a dokonce i životů minulých..
Pamatuji si den,kdy jsem si v nějaké knize,tuším to byla kniha "Miluj svůj život",tak když jsem si přečetla,že všechno, co se mi děje v životě, si tvořím sama a pokud mám nějaké problémy a starosti,tak jsem si je také sama vytvořila..
Byla jsem tehdy hodně mladá a nebyla jsem ochotna a myslím ani schopná pochopit hloubku a pravdivost těchto slov..
Postupem času,když jsem prošla spousty dramatickými zkušenostmi u divadla, žažila spousty problémových vztahů s muži a procestovala kus"světa",začala jsem chápat , řešit a učit se..
Třeba teprve minulý rok jsem se naučila správně odpouštět:-)
Řeknu vám pěkně to někdy bolí..Absolvovala jsem několik alternativních sebepoznávacích kurzů,meditačních seminářů,prošla jsem konstelacemi rodiny a také jsem absolvovala hlubinnou regresi,což bylo pro mě opravdu nevšedním zážitkem a doufám,že mi bude dáno se jí věnovat..
Byly to způsoby,jak pochopit..
Všechny tyto mé zážitky a zkušenosti mě dovedly k jedinému poznání,na které si myslím spousta lidí i já často zapomínáme..
Jediné,na čem v tomo životě záleží ,abychom byli šťastní,jsme my sami a naše vnímání,prožívání a řešení přítomnosti..
Určitě si každý vzpomene,jak se natrápil kvůli věcem,které už se staly,nebo teprve nastanou,nebo ani nenastanou,jen si to tak hrůzně představujeme:-)
Dokážeme ve své duši a mysli vykreslit úplně neskutečné věci..
Občas se chvilku zastavme a přemýšlejme,na co myslíme,pokud je to něco krásného co se nám právě děje a dokážeme takto svůj život vnímat často,tak máme vyhráno..
Prožívanou přítomností můžeme vždy najít něco krásného co vytvoří pozitivní a láskyplné myšlenky a tvoříme si nádhernou budoucnost:-)
Tak jednoduché to je,tolikrát přečtené a někdy tak neuchopitelné a pomíjivé..
Přítomnost..
Už před sekundou skončila:-)Na co jste mysleli?Co viděli?
Přítomnost je křehká,tak jako ta rosa na pavučině,která za pár chvil opadne,ale tak významná,jako skála,o kterou se můžeme opřít,abychom skrze její velikost a pevnost pochopili..

Přeji vám krásné dny v přítomnosti moji milí..