 |
| Naš milá kočka Timea |
Leželi jsme s mým mladším synem Adamem u televize a když mi lehla kočka na břicho, vzala jsem mobil a vyfotila ji.
Miluji tyhle nečekané okamžiky, které můžu zachytit.
Najednou Adámek zvážněl a povídá : "Mami proč pořád musíš fotit?"
"Protože mě to moc baví Ady", odpověděla jsem.
Dál jsme koukali na pohádku a před spaním jsem si vzpomněla na článek, který jsem přelouskala toho dne, o tom, jak pracují spisovatelé.
Zmiňovanou pisatelku také psaní velmi bavilo. Psala stále a pořád, každý den. Tak jako já.
Mozol na zadku, jak popisovala.
Další věc, kterou miluji, jako focení.
Psaní. O čemkoliv, kdykoliv to jde, nejrůznější styly a nálady.
Jsou to mé vášně, tak jako chození pěšky, šumění lesa, nebo v posledních měsících i samota.
Když si člověk najde věci, které dělá opravdu se zanícením, stává se jeho život mnohem barevnějším.
Minulý rok v létě, když jsme se sama toulala lesy a kolem řek, fotila a psala, uvědomila jsem si, jak naplněnou duši mám.
Kolik rozměrů veškeré krásy kolem dokážu díky svým vášním uvidět.
Mám to v životě každý den.
Velmi zvláštním způsobem odešla ode mě potřeba chodit na nejrůznější setkání, kde probíhají meditace, nebo vizualizace, našeho vysněného, neskutečného života. Takového jaký si přejeme.
Jednoho dne jsem po této akci ucítila, že si to nechci jen uměle vytvářet, ale mít ten život podle svých představ každý den.
Když jsem dala naplno průchod svým tvůrčím činnostem, bez ohledu na okolí, bez ohledu na to, že to není mé zaměstnání a začalo mi být úplně jedno, jestli se to líbí jiným, nebo nelíbí, začal se můj život proměňovat, jako živá fotografie, jako divadelní hra bez konce, jako mraky, které stále plynou a vždy něco přinesou.
Ta radost z přítomné chvíle, kdy foťák udělá cvak a zachytí okamžik, nebo popsaná stránka v notesu, jsou těmi radostmi, vizualizacemi a mou každodenní skutečnou meditací, do které vstupují živí a opravdoví lidé.
Často se stává, že své texty nepřepisuji. Už se k nim nevracím. Opravím chyby, trochu učešu a posílám do světa.
Stává se mi, že můj vlastní text si mě pak najde v pravý okamžik, skrze sdílení někoho jiného.
A to mě moc baví. To inspirování a obohacování se s lidmi navzájem.
To jsou pro mě barvy života, které k nám proudí skrze naše záliby, nebo vášně, nebo jen oblíbené činnosti.
Čím více často svou oblíbenost děláme, tím více se stává součástí našeho života, našich osobních rituálů a troufám si napsat, že i formuje naši osobnost.
Jemně, laskavě a znenadání.
A pak se lehce stane, že uvidíš z okna vyšlapané srdce ve sněhu, uprostřed hluku velkoměsta, to srdce vyfotíš, protože Tě inspiruje a ještě k němu napíšeš článek, protože fotografii máš spojenou s prožitkem.
Ten příběh si přečte spousta lidí a inspiruje je to dalšíma dalším činům, příběhům, fotografiím a prožitkům. A tak pořád dokola.
Není to úžasné?
Tohle všechno dokáže vášeň, nadšení a tvorba všedního dne.
Velká meditace Tvého přítomného života.
Jdeš se mnou meditovat?
Bi
