pátek 19. prosince 2014

Vánoční dar..



Krásný předvánoční čas..

Dlouho jsem tady nebyla,ale myslím na vás stále..Pohltila mě má nová práce,zabydlování,nový režim s dětmi a také mě polehoučku malými a opatrnými krůčky začala opět navštěvovat a potkávat láska partnerská...

Dnes bych vám ráda popsala svůj poslední nádherný a nevšední předvánoční zážitek..
V posledních dnech  jsem již cítila velkou psychickou únavu a urputně aplikovala meditační techniky na navození vnitřního klidu:-)
Absolutní zklidnění do ticha proběhlo na našem "předvánočním firemním posezení"..
Začalo to jako běžná porada,s tím rozdílem,že jsme hned u dveří dostali chlebíček a zákusek..
Moc příjemné..
Pak se začalo povídat,bilancovat a chválit:-)
Vše pro mě bylo normální a běžné až do chvíle,než nám naše milá metodička pustila audio záznamy s paní Janou Hrdou,která byla u zrodu osobní asistence v naší zemi..
Z těch krátkých audio nahrávek jsem se začala dozvídat,jak se ve svých 30 letech stala spoluúčastnicí  nehody,kdy jim do protisměru vjelo velké auto a ona zůstala ochrnutá od krku dolů..
Její motto"hlava mi zůstala" má v této souvislosti opravdu velkou hloubku.    

V té době měla malé děti a šťastné manželství.
Během vteřiny se jí život změnil k nepoznání a protože se jednalo o velmi inteligentní a houževnatou ženu,tak se rozhodla tuto situaci kvůli sobě,dětem a všem milovaným zvládnout..
Samozřejmě se neobešla bez cizí pomoci,kterou její nehybné tělo vyžadovalo skoro 24 hodin denně..
Tehdy se začaly realizovat první kroky,aby jí tato péče mohla být poskytována,aby osobní asistentky,které se u ní střídaly,mohly dostávat za svou pomoc zaplaceno státem..
Plno papírů,setkání ,rozhovorů,proseb i pláče probíhalo celé ty roky..
I přes svůj obrovský handicap,i přestože jí po třech letech opustil manžel,i přestože se víře v Boha musela teprve "naučit",aby pochopila a přijala smysl toho všeho,přes tohle všechno a mnoho dalšího to dokázala a pojem osobní asistence,který v sobě zahrnuje mnohem více,než fyzická pomoc potřebným,mnohem více než "paní na úklid" či organizátor potřebného..
Osobní asistence je pro mě velmi osobní a křehkou disciplínou,kdy je člověk člověku tak blízko,prožívá s ním tak intimní a osobní chvíle,že se stává jeho součástí a v mnoha případech,rukama,nohama a třeba i očima či ušima..
Paní Hrdá letos v létě opustila tento svět ve věku 62 let..
Dokázala pro sta tisíce lidí vykonat něco tak smysluplného,statečného, odvážného ,potřebného a snad i neměnného,až se mi z toho tajil dech..

Ve většině firem,kde jsem pracovala jsem dostala plno" nepotřebných" dárků,aby se neřeklo,přes čaje,šampaňské až po hrnečky a propisky s logem:-)

To co jsem zažila letos,kdy jsem poprvé v životě pocítila obrovskou vděčnost,hrdost a pýchu,že mohu vykonávat takovou práci mi nikdy nikdo nevezme..Nedá se vypít,sníst,ani rozbít...
Má práce...

Tento nádherný den uzavřelo zpívání koled pod vánočním stromem ,které zpívaly děti ze základní školy,včetně mého Kubíčka..
Překrásná tečka a absolutní ztišení,kdy jsem do pozdních nočních hodin sama ve tmě a tichu vstřebávala emoční zážitky toho dne..

Proč vám tohle všechno píšu?
Aby jsme si všichni,ne jen v čase vánočním dokázali uvědomovat a uchovávat v srdci ty překrásné dárky nehmotné,které k nám přicházejí každý den a pokud si jich budeme všímat,tak nám dodají tolik lásky ,soucitu, pochopení a radosti,že nám v životě tyto prožitky nemohou chybět..
Budeme jimi přetékat..

Přeji vám všem krásný advent,klidné,radostné a láskyplné vánoce..


S láskou
Bi

sobota 1. listopadu 2014

Zrcadlení..

zdroj pinterest

Krásné ráno všem..

Po dlouhé době chvíle samoty a čas k zamyšlení..
Minulý týden,se mi stalo pár událostí,které mě měly"proklepnout" a prověřit,jak to vlastně mám..
V některých zkouškách jsem obstála na výbornou,ale pár jsem jich neustála..
Chválit se nebudu,takže pojďme na ty nevydařené..

Stalo se,že dvě z mých klientek byly odvezeny do nemocnice..
Pocítila jsem velký strach..O ně samotné,protože to jsou už babičky a dost nemocné..
Také jsem si uvědomila,že nejsem dostatečně připravená na ztrátu, mě blízkých lidí..
Pozitivní na tom bylo,že mi opět došlo,jak je důležité prožívat přítomný okamžik v lásce a pohodě,protože nikdy nevíte,co se může stát za pár minut..

Druhá zkouška,ve které jsem neobstála byla hádka..
Nechala jsem se nesmyslně vtáhnout do sporu s dvěma mladými lidmi,kteří mě nařkli,že jim omlacuji jejich mazlíčka-auto,při parkování,kdy jsme stáli velmi blízko u sebe a mé zavírání dveří se několikrát dotklo zavírání jejich auta při výstupu a nástupu..byla jsem velmi opatrná..nikde ani šrámeček,nicméně k dotyku došlo...
Hodně jsem se zlobila..Já se dotkla jejich auta a oni se "dotkli" mě a to pěkně hluboko:-)
Vytáhli ze mě potlačovanou agresivitu,která ve mě dřímala..
Okamžitě po odjezdu jsem jim poděkovala a když jsem byla sama,tak jsem řešila svůj problém..odpovědi přišly okamžitě..

Další,nezvládnutý oříšek byl můj starší syn..
Měli jsme velkou hádku kvůli počítači a neplnění si jeho povinností..
Bylo to nepěkné..
Syn mi stihl říct několik velmi zraňujících vět a pak vyčerpáním usnul..
Hodně mě to trápilo,proto jsem mu ještě v noci napsala zprávu na mobil(mé psané slovo nepřečte),abychom se pohli dopředu..
Ráno se mu nějakým záhadným způsobem podařilo zablokovat si mobil,takže si mou zprávu nepřečetl..
Po příchodu ze školy mi oznámil,že má další poznámku za vyrušování a já málem vyskočila z kůže..
Cestou na autobus jsme hned po výstupu z auta našli na zemi v blátě ležet růženín...kámen lásky..
Byl to pro mě velký symbol,tak jako nedoručená zpráva,jako připomenutí naší přerušené komunikace..
Večer při svém poustevnickém večírku,kdy syn odjel pryč a já zůstala sama se sebou,přepínala jsem televizi a přede mnou se začal uzavírat příběh o matce,která byla nucena nechat umřít svou nemocnou dceru...
Byl to pro mě velmi silný a očistný zážitek..Plakala jsem hodně dlouho...prosila o odpuštění,sebe i dítě..

To byly mé zrcadla tohoto týdne..

Kdykoli se mi přestane v životě dařit,tak se začnu rozhlížet kolem,abych uviděla znamení kudy se vydat,abych odraz v zrcadle viděla čistě a laskavě..

Přestaňte se trápit kvůli svým zkouškám..
Podívejte se do zrcadla,přímo do svých očí a hledejte odpovědi...

Jak řešíte a zvládáte své odrazy Vy?

S láskou Bi


pátek 10. října 2014

Růžový svět...

Zdroj Pinterest,foto Cheryl Coook


Krásné víkendové ráno vám všem..

v poslední době jsem teď hodně slýchávala "děvče ty jsi mimo realitu,zůstaň při zemi,život není peříčko"..
tyhle řeči ve mě probudily staré známé strachy co bude a jak to bude,obavy,jak to budeme s dětmi sami zvládat a podobné omezení..
Celý měsíc jsem kvůli tomu nespala,pořád jsem se budila,byla unavená,utrápená a nežilo se mi hezky..
Neustálé obavy v mé hlavě i reálném životě udělaly své..
Fungovala jsem jako stroj..Žádná radost..

Jednoho dne po opětovně probdělé půlce noci jsem si řekla,že přece dobře vím jak to funguje a pokud myslet na ty špatné věci,tak se mi začnou dít..
Není to jen hloupá poučka,kdo nevěří,ať to zkusí,za to nic nedáte:-)
Začala jsem pomaličku opět koukat kolem sebe,na ty maličkosti,kterých si jinak nevšímáme..
Ty velké malé maličkosti,které bereme jako samozřejmost..
Můj starší syn mi jednou večer,když viděl mou unavenou tvář řekl "maminko tak si před spaním představuj,jak ty problémy a starosti řešíš"..
Tolik moudra v desetileté duši..
Poslechla jsem ho..
Za pár dní na to,když jsem byla se "svou holčičkou"na nákupech,objevila jsem krásné růžové brýle:-)
Stály pouze 30kč:-)nemohla jsem je tam nechat chápete...
Nemám nic růžového krom pár šátků,ale kdykoliv mě přepadnou nějaké chmurné myšlenky,tak po nich sahám,aby mi připomněly,že je to na mě,jaký můj život bude..

Já si ho tvořím svými myšlenkami,skutky a také svými sny...


Bydlíme ve vysokém domě plném sociálně slabších rodin,chodím do práce,kde denně vidím trápení nemocných a opuštěných lidí a mým úkolem je,aby byli alespoň chvíli se mnou šťastní..
Má služba u některých z nich bude zřejmě končit  jejich odchodem z tohoto světa..
Denně se potýkám s finančními a momentálně s drobnými zdravotními trablemi..
Myslím,že má realita je chvílemi víc než drsná..Když ji začnu vidět moc ostře,tak si nasadím své nové růžové brýle a hledím kolem,abych si všimla,jak nádherné je slunce,které mi vychází přímo do postele,jaké překrásné kytky má sousedka na balkonu naproti,jak je krásné když mě mí synové obejmou,jak hezky voní vyprané prádlo,jak milé je,když se na vás lidé usmívají..
Vidím to a cítím to..

Už dlouho nesleduji zprávy a nečtu žádné časopisy,ve kterých se řeší životy jiných lidí..
Vše co se děje,všechny hrůzy,rozvody a trápení mají svůj důvod..je to následek špatných myšlenek a spousty dalších faktorů,které nikdo z nás nemůže hodnotit,ani posoudit..
Každopádně to ,co podporujeme roste..
Všichni jsme součástí celku a na každém z nás záleží,jak ten náš život a život kolem nás bude vypadat..
Kdyby se lidé více zaměřili na své láskyplné vztahy a své životy a neřešili stále co, kde a kdo udělal či neudělal,tak by se náš celek začal měnit k lepšímu ,o tom jsem hluboce přesvědčená..


Náš svět je takový,jaký si ho uděláme a jaký si ho přejeme vidět..
Jak to máte s realitou vy?
Dokážete vidět svět přes růžové brýle,nebo chodíte nohama po zemi?


Přeji vám krásný růžový víkend:-)
Bi

čtvrtek 2. října 2014

Andělé a démoni v nás..


Krásné odpoledne vám všem..

Dnešní dopoledne jsem se účastnila debaty,kde jeden muž napsal,že je jeho žena posedlá ďáblem..
Vy,kteří ke mě chodíte víte,že se přátelím s nejrůznějšími bytostmi z tohoto i "jiných"světů..
Tento názor mě však inspiroval k napsání těchto řádků..

Dotklo se mě to velmi silně a osobně,neboť můj bývalý manžel také propadl těmto představám..
Dnes chápu co se tehdy dělo..Absolutně si nevěděl rady s naší domácí situací,cítil se frustrovaný a měl potřebu úniku..Sám sebe vyvolil a začal převádět duše mrtvých na druhý břeh...Po stovkách..
Také za mnou párkrát přišel,že se ho ďábel pokusil svést na svou stranu..
Pokaždé,když mi o tom říkal,tak mi bylo velmi špatně a cítila jsem,že se děje něco moc zlého..Také se pak stalo..Rozvedli jsme se..
Nebylo to jen kvůli tomu samozřejmě,byl to hodně náročný vztah a také jsme neunesli tu tíhu okolností a situací,která vše zhoršovala..

Proč vám to všechno píšu?

Myslím si,že jakýkoliv únik,buď k ďáblu,nebo jiným bytostem jen odvádí naši pozornost od naší reality,kterou žijeme a kterou je potřeba řešit..Dodává dotyčnému pocit vyjímečnosti a odvádí pozornost od toho, co je podstatné a pro něj tak obtížné,někdy až nezvladatelné..
Myslím si,že všechny nedobré věci,tak jako ty dobré si způsobujeme sami svým chováním..
Všichni máme v sobě kus ďábla a anděla..
Záleží jen na nás,kterou sílu se rozhodneme podporovat..
My jsme tvůrci..
Nikdo nás neovládá..
Nikdo na světě nemůže zmanipulovat naši Duši,pokud mu to nedovolíme,ani nadpozemské či temné síly..

Dnešní doba je pro mnoho lidí velmi náročná po mnoha stránkách..
Upadají do zármutku,nemocí a depresí..
Pojídají léky,pijí alkohol či užívají drogy,aby si ulevili..
Dávají energii temným silám v sobě a podporují svou BEZ MOCNOST..

Já sama teď procházím náročným obdobím,řeším moc starostí najednou a několik týdnů jsem nespala..I já zažívám tyto stavy..Dnes už ale vím,kdy je to plácání se ještě únosné a kdy už fyzicky utíkám do deprese,nemoci a bezmoci..Dnes už vím,jak si pomoct..

Jediný kdo nám dokáže kdy pomoct jsme my sami...
Naši andělé v nás..naše láska,naše duše..to jsou energie,kterým máme naslouchat a radit se s nimi..
Každý máme právo volby, buď cesta světla a nebo ta složitější..
Každá vás někam dovede..
Já jsem si svou "srdcovou cestu" vybrala už dávno..
Pokud se ke mě přidáte,neslibuji vám,že to nebude bolet,ale slibuji,že pokaždé u každého rozcestí slunko vysvitne...

s láskou vaše Bi



pondělí 22. září 2014

Mám se ráda?

Zdroj Pinterest..Foto:Jessica Boone


Krásný den vám všem..

Včera se mi stala moc hezká věc..Konečně mi jeden hodný muž připevnil v koupelně zrcadlo,takže se po několika týdnech vidím více,než jedním okem v malém zrcátku:-)
Když jsem se ráno umývala a provedla své minutové rychlo líčení,tak mi v hlavě proletělo:
"jsi hezká,pořád se mi líbíš":-)
Nemám ráno mnoho času,tak jsem tomu nevěnovala moc pozornosti..
Onemocněl mi starší syn,(neunesl svůj průšvih ve škole)zůstal doma v posteli,mladšího jsem vezla do školky,pak úřady a práce..

V poledne jsem spěchala ohřát mu oběd,který stejně nepotřeboval,protože mu bylo zle..
V rychlosti jsem zapnula počítač,abych vyřídila pracovní poštu před odchodem za dalším klientem a najednou na mě vyskočila zpráva,která mi zhmotnila mou raní situaci v koupelně..
Napsal mi úplně cizí muž.."a jsi moc krásná":-)
Cítila jsem se krásně od rána a byla jsem za krásnou označena..Takhle rychle to funguje..

Ti co ke mě chodí vědí,že jsem energická střelkyně s ascendentem v panně,což se u mě vyznačuje potřebou dokonalosti všeho a bývala jsem na sebe a na okolí někdy přísná a náročná(stále je co zlepšovat),navíc jsem devítka ze dne,takže mám potřebu absolutně vše pochopit a vysvětlit si to..

Proč to píšu?
Protože mi včera došlo,že jsem si snad poprvé ve svém životě hezkým chováním sama k sobě okamžitě zasloužila zpětnou vazbu..
Víte,všude se píše,jak se má mít člověk rád a jak si má odpouštět,spousta seminářů na tato témata probíhá a esoteričtí turisté je navštěvují a stále nenachází co by chtěli..
Také jsem byla na semináři odpouštění..odpustila jsem "celému světu",ale sobě jsem nedokázala..
I teď pro mě bylo těžké přestat si vyčítat odchod od přítele,že jsem možná ublížila a že takto jsem to nechtěla a nechala jsem se opět ovlivnit okolnostmi a názory ostatních..
Nebudu vám tedy psát návody,jak na to:-)
Všimla jsem si ale u sebe,že se dokážu i za něco pochválit a dokážu najít věci,ve kterých jsem dobrá..
Sebevědomí tudíž stoupá,sebe hodnota také a tím pádem pocity,že se mám ráda:-)
Alespoň někdy a za něco..:-)
Pokud se mi toto povede a najdu svůj střed,okamžitě dostávám zpětnou vazbu z venčí,tím,jak se ke mě lidé chovají..
Můžeme navštívit tisíce seminářů a přečíst stohy knih,pokud své nabyté dovednosti nedokážeme žít a zdokonalovat,byla to jen ztráta energie..

Mám pro vás návrh..Jednoduché cvičení pro dnešní den..
Zkuste si uvědomit,nebo klidně i napsat,v čem jste skvělí,dobří a co vám prostě jde a baví vás to..
A otázka druhá..Za co se dokážete pochválit?
Tak piště pište,ať vím ,jak se máte rádi:-)

Krásný den v lásce a radosti..
Bi



středa 17. září 2014

Ptejte se...

Zdroj Pinterest

Krásné ráno..
Vzpomínáte si,jak jste byli malí a pořád se ptali PROČ?

Chtěli jsme všechno vědět..
Děláte to stále?
Ptáte se?Nemyslím ostatních..Sami sebe..
Proč to dělám?
Proč mě to naštvalo?
Proč se trápím?
Proč jsem to dovolil-la?
Milion proč v naší hlavě nám pomůže najít ty správné motivace a odpovědi..
Pokud jsme tedy připraveni být upřímní sami k sobě a říkat si pravdu:-)
Výhodou je,že nás u toho nikdo neuslyší a my se o sobě hodně dozvíme..

Dalšími otázkami,které nám mohou pomoci na cestě za štěstím jsou:
Kdo jsem?
Proč jsem na světě?
Kam směřuji?
Můžete je aplikovat na co chcete..vztahy,práce,koníčky a.....

Děti se ptají,aby získaly informace o světě a my se často neptáme,protože máme pocit,že už jsme moudří dost?
Ptejte se a zjistíte o sobě překvapivé věci..
Pochopíte a zjistíte na čem máte pracovat..
Pokud budete mít chuť a čas,tak si můžete své odpovědi napsat i s datem a zjistíte,až si je budete zpětně pročítat,co velkého se stalo a jak se vaše záměry,názory a motivace postupem mění..

Takže dosti písmenek a hurá do práce:-)
Krásný den všem..
S láskou vaše Bi

sobota 13. září 2014

A dost...

Zdroj Pinterest

Krásné ráno všem...

Už toho bylo nějak moc..dlouho jsem se nesmála a hledala útěchu ve své práci..
Naplnění přicházelo,ale stále něco chybělo..
Nebyla jsem šťastná..
Přátelé se ptali."proč se nesměješ?co tě trápí?"
Dlouho jsem si to nechtěla přiznat,schovávala se za povinnosti,čas trávila s dětmi a prací..
Jedné noci,kdy jsem opětovně nemohla spát a můj partner zapomněl, že existuji jsem pochopila co mi chybí..
Nemá cenu to rozepisovat..
Odešli jsme i s dětmi..Ne z nenávisti,ale z lásky..
Z lásky k sobě,svým dětem i jemu samotnému..
Nebyli jsme si souzeni,naše životy nezačaly hrát stejnou píseň ani při společném bydlení..
Ztratila se mezi námi důvěra,náklonost a nakonec jsme vedle sebe jen byli..
Bolelo to a bolí,ale věřím,že jednou pochopí i On a všichni,kteří mě odsoudili,že tím co jsem udělala,tak jsem uvolnila místo pro někoho vhodnějšího,se kterým to souznění bude samozřejmostí..
Budujeme nové bydlení,které jsme sehnali během jednoho týdne..
Nová práce,nový domov,nový prostor rovzpomenout se a dělat věci ,na které jsem ve svém trápení zapomněla..
Začala jsem zase cvičit jogu,číst knihy a zpívat..
Zatím jen tak potichu a opatrně,ale věřím,že za čas,až se srdce zahojí bude můj zpěv znít na celou ulici:-)
Tohle jsem napsat pro vás všechny,kteří procházíte něčím podobným,aby jste neztráceli naději..
Vždycky je cesta a zázraky se dějí každý den..
Stále je zažívám..
Když připustíme,že se dějí,tak jich uvidíme mraky..
A já si musela opět připustit,že ještě nejsem po rozvodu"velká" na opravdový vztah se vším všudy..
Byl to náročný rok,ale také krásný..
Nikdy není nic černobílé,vše má svůj rub i líc..
A ještě jedno vám chci napsat..pokud máte nějaká přesvědčení a plány,tak se nenechte zviklat a ani odradit,buďte pevní ve svých rozhodnutích..Ušetříte si tak mnohá trápení..
Děkuji vám za vaše návštěvy a podporu..
Přeji vám všem hodně lásky a pochopení..
Krásný den


pondělí 18. srpna 2014

První setkání...

zdroj Pinterest

Krásné ráno všem..

Je to pár dní co jsem vykročila vstříc novému životu..
Začala jsem pracovat jako osobní asistentka..
Teď jezdím nejvíce za mou novou kamarádkou s děcáčku,která je na vozíku..
Trávíme spolu opravdu hodně času..Chodíme na dlouhé procházky a u toho si povídáme..

Včera se k nám přidala jedna její malá kamarádka a vyrazily jsme ve třech..
Bylo krásně,měli jsme prima náladu a najednou se malá kamarádka,která s námi šla rozpovídala,že byla na návštěvě u tety,protože maminka jí umřela..
Vlastně neumřela sama od sebe..Tatínek ji zabil..
A pak mi začala popisovat co se u nich dělo a ona vídala jako maličká..
Ptala jsem se jestli se jí po mamince stýská a ona povídá.."jo,ale je v nebíčku,tak si s ní povídám"
Řeknu vám,byla jsem fakt šťastná,že byl velký vítr,který mi vlasy stále vháněl  do obličeje,aby holky neviděly mé slzy,které se nedaly zastavit a kutálely se mi z očí..
Pak se rozpovídala i má kamarádka na vozíčku a ptala se,jestli si může povídat se svojí mamkou i když není mrtvá?
Začala vyprávět jak se vlastně stalo,že se ona se sestrou ocitly v domově..
Každý den,každičký boží den teď vyslechnu minimálně jeden hrůzný příběh a pokaždé se divím čeho jsou lidé schopni..
Opět jsem pochopila,proč jsem se k této práci dostala po tak dlouhé době..

Musela jsem si nejdříve prožít zkušenost s umírající holčičkou ,o které jsem vám již psala kuk a juk,abych pochopila co je to opravdová hrůza a starosti a jakou sílu v sobě člověk dokáže najít,když je potřeba..
Musela jsem žít v domě s handicapovanou ženou na vozíčku,abych pochopila,že tito lidé jsou omezeni pouze fyzicky,ale duše a těla mají stejné potřeby,touhy a přání,jako my zdraví..

Naše procházka byla nakonec opravdu krásná a moc jsem se od holek za těch pár hodin naučila..
Taky jsem si všimla jak jsou děti z domova vděčné za cokoliv..Měla jsem oplatky,které jsme si rozdělily a holky vrněly blahem..
Nadšené ze slunce,z toho,že neprší,že se jim vrátí večer kamarádka,z toho,že můžou na půl hodiny za den na počítač,nebo z toho,že jsme byly spolu v obchodě okukovat hadříky..
A já byla nadšená z toho,že jsem mezi holkama:-)
Ti kteří ke mě chodí, tak vědí,že mám kolem sebe samé syny a kluky..
Moc jsem si přála dceru..V tomto životě mi to nebylo dáno..
Teď jich mám v děcáčku hned několik:-)
A probíráme opravdu všechno:-) prostě ta holčičí tajemství..

Pokud budete mít někdy možnost chodit alespoň jako dobrovolníci za dětmi z děcáčku,tak neváhejte ani vteřinku..jsou vděčné za každé pohlazení a milé slovo,které s nimi prohodíte..
Hodné tety,které tam mají, bohužel nemohou uspokojit v tak hojném počtu potřeby všech,i když se o to opravdu s láskou snaží..
A věřte,že když se pak s vámi večer loučí a ptají se kdy zase přijdete a řeknou vám,že se na vás těší,věřte tomu,že to jsou pocity k nezaplacení a nikdy nikdo vám je ze srdce nevymaže..

Mějte se co nejlépe..

Bi


pátek 8. srpna 2014

Nový svět...

Zdroj Pinterest

Přeji všem krásný den..

Včerejší den jsem se posunula opět kousek dále na mé cestě za poznáním a pochopením o čem ten život vlastně je:-)
Podepsala jsem smlouvu v mé "vysněné" práci a od pondělka začínám..
Opět se vše seběhlo velmi rychle a šlo to tak nějak samo:-)Ale tak už to bývá,když se plní přání..

Poslední tři dny jsem byla v domově pro seniory,abych si alespoň náznakově představila o čem je má nastávající práce v praxi..
Zakusila jsem na vlastní kůži a hlavně nohy,jak se sestřičky naběhají než obstarají všechny,aby byli alespoň trochu spokojenější a šťastnější..
Zažila jsem věci,které v normálním životě nepotkáte a neprožijete..
Viděla jsem mnoho nemoci,beznaděje a samoty,ale také obrovské odhodlání ten život ještě nevzdávat,pokoru,soucit a jemnost při péči o naše nejstarší..
Zažila jsem koupání a sprchování,kdy některé babičky vrněly blahem,když jsem jim pak sušila vlasy fénem,nebo se spokojeně usmívaly,když si lebedily ve speciální bublinkové vaně,ve které se jim určitě na chvíli ulevilo od jejich vnějších a vnitřních bolestí..
Nedovedete si představit ,jak se někteří lidé dokážou radovat jen z toho,že mají dobré jídlo,venku svítí slunce,nebo třeba z toho,že jsem je vzala s vozíčkem na"velký nákup" o poschodí níže a oni si mohou nakoupit polívky(jogurty)..
Když jsem se sestřičkami dělaly běžný servis přes hygienu,jídlo a oblékání,bohužel není moc času popovídat si více,ale jeden den mi daly kolegyně úkol,abych umyla všechna chodítka..
To bylo prostoru panečku..
To jsem se s některými "pěkně zakecala"..

Při této činnosti jsem potkala ženu,která se mi za těch pár dní a chvilek hluboce vryla do srdíčka..
Ukázala mi fotky své rodiny,o svém manželovi a synech mluvila s takovou láskou,že jsem se málem rozplynula blahem,jak takhle krásný život vůbec může někdo prožít..
Měla pokoj sama pro sebe,krásně upravený,voňavý a plný knih..
Hodně čte..Velmi vzdělaná paní..Bylo si s ní o čem povídat..
I přesto,že nemohla moc chodit a byla velmi slabá, byla stále usměvavá a spokojená, nikdy si na nic nestěžovala a za všechno se mohla uděkovat..
Určitě se za ní zase zastavím..mám pro ni nějakou četbu:-)

U této milé paní jsem si uvědomila,jak nám životní postoj a povahové rysy,které pilujeme zůstávají až do stáří a je velkou pravdou,že pokud je někdo optimista a milý člověk, tak mu to zůstává i ve chvílích nejtěžších a nezlomí ho nic..Samozřejmě to platí také obráceně,protože někteří lidé tam byli velmi nepříjemní..Na druhou stranu není se co divit..Každopádně mám na to ověřenou proti zbraň,když se na někoho hezky usmějete,ať je protivný jak chce,okamžitě jihne:-)

To je teď můj "nový svět"..
V pondělí začínám u dívenky v dětském domově..Vůbec nevím co mě čeká,ale moc se těším:-)
Držte mi palce a já vám zase napíšu co jsem na své cestě za pochopením potkala..

Krásné dny vám všem přeji a nezapomeňte si užívat každičký den ve zdraví a lásce..

Bi

čtvrtek 24. července 2014

Matka Tereza si bere dovolenou...

Zdroj Pinterest
Každý z nás to v sobě máme,každý to nosíme ve svém srdci..
Někdo více,jiný méně..
Touha pomáhat jiným,aby jsme udělali někomu radost,vypomohli v těžších chvilkách..
Soukromě tomu říkám syndrom Matky Terezy..

Proč to vlastně děláme?
Proč se snažíme všem vyhovět a pomáhat?
Hledala jsem tyto motivace u sebe..Opět jsem totiž došla do bodu,kdy mé "dobré skutky"byly po zásluze potrestány a já dostala po "hubě"
Samozřejmě vím,že všechno co děláme,děláme kvůli sobě a pro sebe,takže jsem pátrala co mi tak chybí,že to "musím"dělat pořád dokolečka...
Pomáhat v radosti a lásce a následně pak přešvihnout své hranice a dávat více než bych měla,což má většinou za následek,že se"dobrý skutek" stává samozřejmostí z té druhé strany a já už z jeho automatického opakování nemám ani za mák radosti a nakonec zjistím,že se jedná spíše o zneužívání ze stany druhé a já se začínám zlobit,když si to všechno uvědomím..
Průšvih je ten,že se můžu zlobit akorát tak na sebe,že jsem opět nechala situaci zajít tak daleko..
Zatím jsem nenašla ten správný senzor,který by mě zastavil..
Jak na to?
Stává se vám to také?
Jak si ustát své hranice ochoty a pomáhání v rozumných mezích,aby to pak nezatěžovalo a nebolelo?

Další věcí je moje motivace,která mě vede k tomu dělat to pořád dokola..
Nedostatek sebevědomí?
Nedostatek lásky,ohodnocení a pochvaly?

Myslíte,že když si tyto věci dokážu dávat v dostatečné míře sama a nebudu očekávat odezvy z venku(což už tedy mimochodem dávno nedělám) bude to lepší a rozpoznám ,když už dost,abych se ušetřila dalších facek?
Co pomohlo vám?

Včera jsem se po sté rozhodla,že si úžasná Matka Tereza ve mě bere dovolenou..
Přála bych si,aby si odpočinula,aby mohla opět s láskou pomáhat těm,kteří dokáží s láskou přijímat a ne zneužívat..

Krásný den..
Bi


úterý 22. července 2014

Barvy 2014 aneb zastavit stát....

V tomto stanu probíhala opravdu divoká hudba...

Velký prostor pro tanec

Noční výzdoba:-)

Milé dárky a lumpačinky:-)

Krásné ráno milí čtenáři..

Včera jsem zjistila,že evidentně nestíhám své "deníkové"psaní...Byť vychována v komunismu,nikdy jsem nenavykla striktním příkazům a "musům",evidentně ani těm,které si naordinuji sama..:-)
Musím přiznat,že mi to prostě nejde psát na povel a nebýt z toho pod tlakem,takže se navracím ke svému volnějšímu tempu a stylu-"píšu až mám o čem ,mám chuť a čas"...

Dnešní první téma Colours of Ostrava...
Jak už jsem vám psala vstupenku jsem dostala od dávného přítele a teprve až v neděli po skončení festivalu mi došlo,jak velký význam pro mě tento víkend vlastně měl..
Každému,kdo navštívil nějaký festival je jasné,že absolutně není možné slovy popsat prožitky,které člověk načerpá na podobné akci..
Byla jsem naprosto fascinovaná velikostí, různorodostí hudebních stylů, lidí ,jídel ,výtvarných děl a hlavně mě uchvátila ta přátelská a uvolněná atmosféra,která tam panovala..
Bylo tam plno dětí, lidé se spokojeně váleli na trávě,tančili,zpívali a toulali se..
Také jsem si našla čas a bloumala jsem sama po tom velkém prostoru,koukala na lidi a všechny vjemy kolem..
Nedalo se to všechno pojmout..
Slyšela jsem spoustu emotivní hudby a uvědomila jsem si,jak lidé prostřednictvím zvuků ,tance,výtvarných děl,které byly všude kolem dávají ven své emoce..
Jaké úžasné prostředky vyjadřování pocitů máme a jak málo s nimi pracujeme..
Na každém vystoupení bylo vidět citové propojení,poselství v textech i tonech nebralo konce..
Nikdy jsem neviděla tolik tančících lidí pospolu,nikdy tolik mávajících rukou,nikdy jsem neviděla a necítila uprostřed železa (festival se koná v prostorách starých vítkovických železáren),tolik lásky..
Bylo to moc fajn...

Tento víkend měl velký význam i pro posunutí v mém partnerském vztahu..
Pocítila jsem obrovskou svobodu,důvěru velkou přejícnost ze strany svého partnera..
Pro mě nové pocity a první dny jsem si s nimi docela nevěděla rady:-)
Až poslední den festivalu jsem pochopila...
Děkuji Ti...

Včerejší den přišly dozvuky všech těch emocí a vjemů..byla jsem sama se sebou a dělala jen to co mi dělá dobře..
Večer jsem si zatančila a koukala na své oblíbené filmy...

Barvy mi připomněly,jak důležité je naučit se zastavit se a stát,naučit se vnímat emoce a nechat je proběhnout,tančit když se mi chce a tak ,jako by se na mě nikdo nedíval,oblékat se tak jak se mi to líbí bez ohledu na modní trendy a naučily mě přijímat důvěru a volnost,kterou mi dává můj partner..
Mise splněna..

Přeji vám všem krásný den a ještě jedno láskyplné pohlazení posílám..
Píseň k mému oblíbenému filmu,který jsem včera opět sledovala se zatajeným dechem....



čtvrtek 17. července 2014

Zázračný den 2 a 3:-)





Krásný slunný den vám všem...
Dnes to bude rychlovka..Opět plno vjemů,zážitků a krásných maličkostí..

Včera jsem si konečně vyfotila nádherný kostel,kolem kterého chodím do kurzu..moc se mi líbí..
Je jak z jiné doby..vůbec se do toho parku kousek od železáren nehodí..Vypadá jak teleportovaný:-)
Včerejší malé zázraky byly zhmotněné myšlenky...
Stačilo jen pomyslet a už jsem měla na telefonu zprávu či zmeškané volání:-)
Krása,jak to funguje..

Také jsem potkala nové virtuální přátele a diskutovala na téma feminismu:-)
Stihla jsem i studium a ranní procházku s dětmi..
Dnes jsme u nás měli mého nevlastního syna Kryštofa,kterého jsem pořádně neviděla dva měsíce..
zase jsme byli skoro kompletní,ještě nám chyběl nejstarší...

Hned po ránu na lavičce,se mi přihodil největší zázrak dnešního dne...
Už dlouho jsem si moc přála navštívit festival Colours of Ostrava..
Tento rok má vystoupit u nás má milovaná Zaz a tak motivace byla veliká..
Každopádně nakonec jsme lístky s Davidem nekoupili,když jsou ty prázdniny,tak se budou hodit..
A dnes ráno,z ničeho nic..
Zpráva od kamaráda z Brna,že má jeden lístek navíc,že nějaká slečna s partou nejede a jestli prý půjdu s nimi..Lístek zdarma na čtyři dny...
No prostě nádhera!!!

Takže milí moji,hlídejte si myšlenky a přejte si jen samé krásné věci..
Za chvíli vyrážím..Moc se těším..
Zase napíšu..
a vůbec jak se máte vy?



Málem bych zapomněla na dnešní přání...
Přeju si,aby lidé,kteří se milují poslouchali své pocity a pečovali o svou lásku,aby dále rozkvéta
Mějte se moooc fajn
Bi

úterý 15. července 2014

Prázdninový deník aneb každý den zázrak..



















Krásné prázdninové ráno všem..

Dnes mi budík zazvonil nechutně brzy..Zapomněla jsem si ho vypnout..
Nejdříve se mi nechtělo z postele a pak jsem si řekla,že venku svítí slunce a je škoda ztratit tolik drahocenného času válením:-)
Zavzpomínala jsem si,jaké se mi teď dějí krásné,malé-velké věci a řekla jsem si,že protože se mi stýská moc po psaní a po vás,tak si na sebe upletu takový malý bič a pokusím se každý den objevit pro sebe a pro vás malý zázrak,který mě potkal:-)
O čem tedy bude můj prázdninový deník?
O malých a velkých věcech ,pocitech a prožitcích,které mě potkávají a třeba potěší i vás..
Také můj deník bude o přáních..
Každý den jedno přání,které hodím do své zavařovací láhve,kde si počká na splnění:-)
To jsem fakt zvědavá,jak tohle budu schopna plnit:-)

Mým malým včerejším zázrakem,bylo večerní ticho,kdy děti sledovaly velmi zajímavý film,David si nahrával a poslouchal hudbu a já v ložnici,po velmi bláznivém dni plném vody,křiku,tobogánů,seděla tiše s knihou a nechtělo se mi ani číst,jak mi z té pohody bylo dobře...
Vždy jsem se samotě bránila..Když jsem byla mladší,tak jsem dokonce proplakala víkendy v samotě..Po narození dětí se vše změnilo..
Navíc mám kolem sebe neustále spoustu lidí,telefonů,emailů,takže každičká volná chvilka v tichosti mě naplňuje neskutečným blahem:-)

Mé dnešní přání zní..
Pár dní v samotě a tichosti..Jedno kde..Ve zdraví,pohodě,štěstí a klidu...
Jak jste na tom se samotou vy?
Máte ji rádi?

A ještě něco krásného,jako malé prázdninové pohlazení...


S láskou Bi

neděle 13. července 2014

Doteky...

Zdroj:Pinterest

Krásné ráno mi drazí čtenáři..
Tak dlouho jsem s vámi nebyla...Můj život opět nabral na obrátkách,hodně jsem pracovala,hrála si s dětmi,studovala,cestovala a v neposlední řadě milovala...
Vlastně to všechno trvá dodnes..
Dnes bych se vámi ráda podělila o zážitek,který se odehrával přímo ve mě a trvalo delší dobu,než se všechno propojilo..
Jak jsem vám psala již dříve,tak nyní navštěvuji kurz sociálních pracovníků..
Máme skvělé lektory a z každé přednášky si odnáším opravdu hodně..
Minulý týden jsem byla nějaká podrážděná a necítila jsem se moc dobře..nemohla jsem přijít na to proč..
Až jedna přednáška paní lektorky u nás v kurzu mi přinesla rozřešení..
Paní lektorka vyprávěla o skvělé aktivizační metodě,která je založená na stimulačním doteku..
Jedná se o to,že navracíte lidem,kteří jsou bezvládní,ležící,nebo po těžkých úrazech ,i nemocným či jen dementním,navracíte jim pomoci doteku pocit sebejistoty,sebehodnoty,sebeúcty,můžete jim také připomínat skrze dotek a další podněty věci a zážitky,které dřív rádi prožívali a aktivity,kterým se dříve nadšeně věnovali.
Tato metoda je velmi uznávaná a hlavně úspěšná..
Uvědomila jsem si,jakou velkou moc a sílu má obyčejný lidský dotek..
V minulém týdnu jsme se s přítelem moc nepotkávali,protože měl odpolední směnu,tudíž jsme se ani nedotýkali a já prostě a obyčejně začala strádat po tom,co je mi příjemné..
Začala jsem si uvědomovat,jak moc lidé podceňují takové obyčejné věci,jako je pohlazení,nebo objetí..
Když se narodíme,tak se s námi pořád někdo mazlí a hladí nás,protože jsme roztomilí a miloučcí,pak máme milenecké partnery a doteky se většinou začínají pomalu vytrácet jen do ložnice..za ruce se lidé vodí čím dál méně..možná jim to ve středním věku příjde jaksi nepatřičné..
Vidět pohlazení či objetí na ulici u dospělých lidí je malým zázrakem..
Proč?
Za co se stydíme?
Když jsme staří,tak se mazlíme jen s vnoučaty,když nějaké máme a když zůstaneme sami tak strádáme..
Nemocní,staří a osamělí lidé přitom dotyk a objetí potřebují jako lék..
Jsem hodně kontaktní..Ráda se dotýkám a ráda jsem hlazena..
Vždy když přijedu ke svým rodičům,tak se obejmeme a políbíme..
Probouzí to ve mě pocity bezpečí,klidu a cítím tu lásku,o které se nemusí mluvit..
Vím,že někteří lidé naopak doteky nevyhledávají,ale to je většinou v případech,kdy jim právě "špatnými" a nezdravými doteky bylo ubližováno..
Myslím si,že by stálo za to,pokusit se tu bariéru překonat...
Jak jste ne tom s doteky vy?

Mějte krásné dny a hodně se s láskou dotýkejte,bez ohledu na to ,kolik je vám let..Je to lék na všechno..
Bi

pátek 20. června 2014

Vydejme se vlastní cestou..

Zdroj Pinterest
Krásné ráno všem, milí čtenáři..

K napsání dnešního postu mě  vyprovokoval rozhovor dvou paní pokladních ,které kritizovaly dnešní děti a mládež..Jedna paní ve věku mé maminky,druhá slečna,mladší než já..
Předešlé dny jsem poslouchala další kritiky nejrůznějších lidí,jak ten dělá "blbě" to a ten zas ono..

Milí zlatí já vás zastavím..
Co děláte špatně vy?
Ukážu vám to na mém příkladu..Můj starší syn je divoký,nespoutaný,někdy pěkně drzý(upřímný) a občas ve škole mluví sprostě a pere se..
Hodně z těchto vlastností mám i já,ale už s nimi samozřejmě umím pracovat..Navíc jsem žena..
Představte si,že bych já,která mám co dělat,abych z něho vychovala správného chlapa,respektujícího systém(problém i pro mě,co se obecných pravidel týče),představte si,že bych vám teď tady dělala přednášky a vynášela soudy,jak se vychovávají děti a co děláte špatně..
Pro mě absolutně absurdní představa,pro většinu lidí norma..
Raději, než aby se zaměřili na zmírňování svých nedostatků,zlepšovali vztah s dětmi,s partnerem a nejbližšími budou neustále kritizovat a upozorňovat na chyby ostatních..

Jak to v praxi vypadá?
Paní učitelka mi zavolá,že moje dítě mluvilo ve škole sprostě..Většina rodičů děcka seřvou na dvě doby..Já protože o sobě vím,že jsem cholerický excentrický typ a v případech vypjatých mi nadávka ujede i před potomkem vím,že za tohle můžu seřvat akorát tak sebe,protože jsem ho to svým chováním naučila..
Samozřejmě mu domluvím a řeknu,že to správné není..

Tatínkové,kteří neustále ponižují své manželky,neřku-li na nich použijí hrubé síly,nemůžou očekávat,že se jejich synové budou k ženám chovat s úctou a láskou,stejně jako maminky,které sledují jen seriály,zajímají se o drby a vlastní život neřeší,nemohou vychovat slečny,které budou skvělé manželky a partnerky...

Tohle jsem už samozřejmě přehnala,protože všichni dobře víme,že naši rodiče nám ukazují co bychom si přáli dělat jinak a také to mnohdy jinak děláme..Jen jsem vám chtěla ukázat ten začarovaný kruh..
Pokud budeme jen nadávat a kritizovat ostatní,tak nejen,že roste naše nespokojenost,ale sami nehledáme své chyby a neposouváme se dál..Nemáme na to prostor a čas..žijeme životy ostatních..

Každý má právo na vlastní názor,tak jako vy máte právo vyjádřit ten svůj..
Nezdržujte se prosím vás kritizováním ostatních..Všichni děláme chyby a je to normální a lidské..
Pokud si vybudujeme sebereflexi a naučíme se hodnotit,soudit a hlavně napravovat své vlastní chyby,tak se nám otevře cesta,kterou si sami budeme utvářet,tak jak se nám líbí a staneme se spokojenějšími..
Vím o tom své věřte mi..
Pokaždé když se mi stane,že moc koukám a hodnotím v sobě co se děje kolem a u jiných ,jsem pak velmi unavená a otrávená..
Jakmile se navrátím k sobě a snažím se nějakou svou nedokonalost proměňovat,ať je mi lépe a okamžitě se to odrazí i v rodině..
Máma a žena je základ,který když přestane laskavě fungovat,tak se bortí celý dům...
Ale to vy už všechno přece víte..

Kdykoliv se nám něco nelíbí na jiných,zkusme se postavit před zrcadlo a říct si proč se nás to dotýká a co nás na tom tak provokuje,třeba příjdeme na dalšího svého kostlivce,kterého můžeme na naší cestě nechat v klidu sedět u cesty,aby už nešel s námi..

Přeji vám krásné dny
s láskou a úctou
Bi

úterý 17. června 2014

Všechno má svůj čas..

Zdroj Pinterest

Krásné ráno moji milí čtenáři..
Ráda bych se dnes s vámi podělila o jeden skvělý zážitek,který jsem před nedávnem prožila..
Před pár týdny mi zazvonil telefon a ozval se milý hlas,který mi oznamoval
"Dobrý den,dělala jsem pořádek v životopisech a narazila na ten váš,máte teď práci,nebo už to není aktuální?"
Já na to:"práci mám,ale aktuální to stále je,protože se k vám snažím dostat už 5 let a práci mám takovou,že bych zvládala obojí"..
Hlas:"dobře,přijďte tedy na výběrové řízení,které se koná....."

A tím to všechno začalo..
Tento telefon proběhl,když jsem byla zavalena spoustou úkolů,ale ta euforie z toho,že se mi sami ozvali z mé vysněné práce byla natolik silná,že jsem si naprosto jasně dokázala představit,jak všechno zvládám..
Každopádně telefon byl první krok..
Následoval pohovor,který byl velmi příjemný,v přátelském a veselém duchu..
Na konci výběrového řízení jsem se dozvěděla,že by mě vzali hned,ale bohužel nemám potřebný kurz..
Milá paní mi dala odkazy na agentury,kde kurzy dělají s tím,že se mi ozve během příštího týdne po výběrovém řízení a domluvíme se co dál..

Když jsem odjížděla z pohovoru,vzpomněla jsem si na všechno to úsilí,které jsem věnovala tomu,abych mohla dělat asistenční službu,právě u této agentury,vzpomněla jsem si,jak jsem jezdila na přípravná školení zdravotních klaunů (nezapomenutelné zážitky),i na to,jak mě právě do této agentury před pěti lety přijali i bez kurzu,protože nutně potřebovali a já to měla dodělávat za provozu a v den kdy jsem měla nastoupit jsem zjistila,že jsem těhotná..
Nenastoupila jsem..
Následovalo náročné manželství-opravdu velký životní kurz..

Právě z této agentury mi volali a právě tam mi řekli,že nemohu nastoupit,protože nemám potřebné vzdělání..
Netrápila jsem se,nechala jsem to tak..
Ve výběrovém řízení jsem byla první a následovalo dalších cca 30 uchazečů,kteří potřebné kurzy měli..
Dělala jsem si dál svou práci a moc nedoufala,že by to tentokrát klaplo..

Další týden následoval opět telefon od milé paní,která mi oznamovala,že by mě moc chtěla a jestli už jsem koukala na ty kurzy..
Kolečko se roztočilo..
Kurz začal v tom týdnu,ale volala jsem a přijali mě o den později,protože měli místo,hlídání dětí domluveno během pár hodin,můj šéf,který byl v Moskvě mi jedno větě odpověděl,abych okamžitě nastoupila studium,když jsem mu popsala svou situaci..
Všechno do sebe krásně zapadlo,bez komplikací a překážek..

Čekala jsem 5 let,aby se mi mohlo začít plnit jedno z mých přání..
Jezdím na kurz sociálního pracovníka a pokaždé,když poslouchám příběhy našich milých vyučujících si více a více uvědomuji,že všechna přání se nám splní v pravý čas..
Za těch pět let jsem prošla spoustou situací,které mě v mé nastávající práci posílí..
Musela jsem si je projít,abych pochopila,musela jsem si počkat 5 let,abych si prošla čím jsem měla..

Plní se mi další sen,který na mě čekal v růžovém kufru,až budu dost velká na to,abych  si ho mohla vyzvednout..
Přejte si cokoliv chcete a věřte,že každé přání se vám splní v pravý čas..

Držte mi palce, prosím vás a  já budu myslet na vás a vaše přání ,které na vás zatím čekají v řadě,aby jste si je v pravou chvíli mohli vyzvednout..
Krásné dny...

S láskou a vděčností
Bi

sobota 31. května 2014

Vkladači myšlenek..

Zdroj Pinterest

Krásné nedělní ráno..

Dnes bych se ráda opět zabývala tématem lidských slov..
Tento pátek jsem shlédla velmi zajímavý a působivý film -Počátek..
Hlavní hrdina filmu se zabývá nabouráváním do mysli jiných lidí, pomocí snů a jeho poslední úkol v tomto příběhu má být vložení myšlenky..
Spočívalo to v tom,aby on a jeho kolegové vykonstruovali ve snu tak uvěřitelný příběh,aby osoba,u které mělo dojít ke změně,jakoby na "vloženou" myšlenku přišla sama..
Hloupost řeknete si třeba..
V posledních týdnech jsem se setkala s pár lidmi, kteří se mi snažili "vkládat" myšlenky a to za bdělého stavu..
Až po shlédnutí tohoto filmu jsem si opět vše dala do souvislostí..
Slova a myšlenky mají opravdu obrovskou moc..
Někdy v nás vyvolávají klid, jako nádherná mořská hladina po dešti a jindy nás popudí a rozbouří v nás emoce..
"Vkládání" myšlenek za bdělého stavu je pro mě každý názor či informace,kterou se rozhodnu přijmout od jiného člověka..
Pokud uvěřím tomu, že gel na celulitidu stačí jen mazat a vše se zázračně ztratí,tak se nemůže stát nic horšího,že budu třeba časem zklamaná,že se tak nestalo..
Pokud vám ale někdo řekne,že váš přítel, přítelkyně vás podvádí,že vaše kamarádka o vás mluví zle, že vaši rodiče vás nemají rádi, že jste vážně nemocní,tak jsou to "vkládání" hodně nebezpečná je velmi důležité,jak s nimi naložíme..
Pokud těmto"vložením" uvěříme,tak mohou mít pro nás až fatální dopady..
Rozpady vztahů,velké sváry v rodině,ukončená přátelství a nemoci..
Takovou obrovskou moc má lidské slovo..
A proč?
Protože mu lidé tuto moc přisoudili a hlavně se ho naučili zneužívat..
Pokud se mi snaží někdo "vložit" myšlenky,které se mi nelíbí,snažím se nevytvářet si domněnky a hlavně chci za každou cenu poznat pravdu,ať je jakákoliv..
Jdu i do konfrontace a konfliktu,abych pochopila..
V minulých týdnech jsem se tedy zdokonalovala odmítat myšlenky "vkladačů" a s tím se snoubí dovednost,umět přijímat kritiku a respektovat názor jiného,i když s ním nesouhlasíme a o jeho "vložení"nestojíme..

Stále musím myslet na Čtyři dohody,kdy pan Jaroslav Dušek ve svém divadelním pojetí velmi komicky předváděl první dohodu-nehřešte slovem a další dohodu-nevytvářejte si domněnky..
Spoustu lidí se smálo a někteří,včetně mě plakali,protože si začali uvědomovat tu sílu a zodpovědnost za každé písmenko,které z našich úst vychází..
Slovo je obrovský dar,ale také velmi nebezpečný nástroj..
Moc vás tedy prosím,dávejte si dobrý pozor s jakým záměrem svá slova používáte a také si dejte pozor na "vkladače"..
Dobře si vybírejte čemu uvěříte a jak budete reagovat na myšlenky a slova,která se vám zrovna nelíbí..

To co vydáváme,tak se nám vrací zpět,ať už jsou to naše  myšlenky či slova,která říkáme..
Chcete li mít ve svém životě lásku-zkuste láskyplně přemýšlet a hovořit..
Sama pak zaplaví váš život..
Zkouším to dnes a denně..Jsem s vámi na cestě..

Krásnou neděli..
Bi

čtvrtek 22. května 2014

Sama za sebe..


Krásné ráno moji milí čtenáři..

K napsání dnešního příspěvku mě vyprovokoval  ranní článek,který jsem si přečetla na fb..
Pokud budete mít zájem čtěte zde.
Jedná se o to,že článek vcelku trefně vystihuje uvažování většiny lidí..
Jak jsou manipulovatelní a ovlivnitelní..
Teprve dnes jsem opravdu pochopila,proč se můj přítel občas vzteká,když mu sděluji názory jiných lidí,které mě třeba zaujaly..
Bojí se,abych nepropadla nějakému klamu, návodu, názoru, který nebude až tak v souladu se mnou samotnou..
Podle tohoto článku,bych měla zjišťovat kolikrát za měsíc se milují mí přátelé a snažit se je trumfnout,abych jim nezáviděla,cítila se atraktivnější a pozor teď to přijde- Šťastnější!!!!!
Rozumějte,vůbec nekritizuji autora článku,ani jeho postoje,už dávno lidi nesoudím,jen jsem si uvědomila,že spousta lidí opravdu čte tyto články a snaží se podle nich řídit v dobré víře,že jim bude lépe a udělá je to spokojenějšími..
Každý hledáme svou cestu,jak být šťastný,ale neměli bychom zapomínat na to,že jsme originály,tudíž všichni potřebujeme individuální přístup..
Kdo nám tento přístup dá?
Jedině my sami..Jen my sami přece víme nejlépe,co je pro nás přijatelné a co už ne..
Jen my sami nejlépe víme co nám dělá radost a navozuje pocity štěstí a pohody..
Je dobré číst,vzdělávat se,absolvovat kurzy osobního rozvoje,ale vybírejte si z přijatých informací jen to,co má význam pro váš další vývoj..
Ostatní nechejte odplynout..
Minulou neděli jsem měla vzácnou příležitost vidět na živo představení Čtyři dohody v podání fenomenálního Jarouška Duška..
Představení trvá skoro tři hodiny..Moudrostí indiánů se díky panu Duškovi zabývám už dlouhý čas..
Vždy mě však něčím překvapí a šokuje..
Nemá cenu popisovat toto nepopsatelné představení..to se musí zažít..
Každopádně jsem vám tím chtěla sdělit to,že i když představení bylo opravdu dlouhé,tak ve mě ulpěla velká spousta myšlenek,které jsem měla spojené i s nějakou emocí  a spoustu jiných se mě ani nedotklo..
"vytáhla"jsem si,co jsem potřebovala já pro svůj další posun a vývoj..
Každý jsme tady sám za sebe..
Přijměte prosím konečně zodpovědnost za svoje životy a přestaňte poslouchat všechny návody světa ,jak být šťastný,jak být víc sexy,víc usměvavý,víc komunikativní....
Vzdělávejte se,zajímejte se,radujte se z toho procesu,ale vybírejte si to co je pro vás přijatelné a v čem je vám dobře a ne slepě následujte pokyny "učitelů"..
Každý potřebujeme svůj návod,své myšlenky,své zážitky a prožitky,ať je nám krásně..

Mě osobně se dotýkají myšlenky pana Duška..
Některé ulpí a pracují,některé odplynou nepovšimnuty..
Pro malou inspiraci můžete shlédnout Jarouškův "návod",jak být sám sebou..



Přeji vám krásný den a buďte prosím sami za sebe..
S láskou Bi

neděle 18. května 2014

Spolu-práce...Coworking..

Zdroj Pinterest

Krásné nedělní ráno milí čtenáři..

Dnes bych vám ráda trochu blíže přiblížila jeden z projektů,ke kterému jsem byla shodou šťastných "náhod"přizvána a kterým jsem docela nadšená..
Takže pěkně od začátku..
Začala jsem před pár měsíci pracovat v nové práci pro mého kamaráda Davida..
Jednoho dne mi zatelefonoval a požádal mě,ať si najdu odkazy na slovo coworking ,že by ho zajímalo co na to říkám..
Nemám moc ráda anglická slova..byla jsem docela skeptická,ovšem pouze do chvíle,než jsem zjistila ,co vlastně coworking znamená a co všechno tento kostrbatý anglický pojem skrývá..
Co to je vlastně coworking?
Mým pohledem nadčasová myšlenka,kdy lidé sdílí jeden prostor,mohou si zde pronajmout stůl,kancelář,zasedací místnost,pracovat,zvát si klienty,pořádat kurzy osobního rozvoje a workshopy..
Na každém správném coworkingovém místě je také prostor pro děti a jejich potřeby,tudíž tento skvělý projekt umožňuje pracovat i maminkám,které mají menší děti a nechtějí je ještě dávat do školek..
Coworkingová centra a prostory mají velké výhody i jakési komunity,kde docházejí lidé nejrůznějších profesí a podle potřeby si mohou pracovně i osobně vypomáhat..
Také se mi velmi líbí sociální rozměr těchto center..
Setkávání lidí,kteří jinak třeba pracují doma,nebo po kavárnách..
V běžném životě by se třeba nikdy nedali do řeči,ale v kavárně či  kuchyňce takového centra jistě pár slov prohodíte a můžete potkat nové spolupracovníky a nebo nové přátele:-)
Myšlenka  a zhmotňování její podoby má neomezené možnosti ..Tedy pro mě:-)

Jak to vypadá v realitě?
David mě seznámil se dvěma úžasnými Markétami,které začaly tuto myšlenku propagovat a realizovat v našem městě,kde žijeme..
Myslím ,že jsme si s holkama docela sedly a začaly jsme malý coworking-spolu-práci pomaličku oblékat do barevných hadříků,aby se u nás ve městě líbil a mohl začít pomaličku růst..
Minulý týden jsme my čtyři zorganizovali první coworkingové setkání,abychom zjistili,jaký je o toto téma u nás v regionu zájem,dali prostor novým nápadům a případným spolupracovníkům..
Hledáme vhodné prostory,také webaře a grafika..
Jsme v procesu tvorby a ten je vždy jeden z  nejinspirativnějších momentů na každé akci..
Právě tvorba,proces,vymýšlení,to mě vždycky baví nejvíc..
Hledat nové podoby,jiné rozměry..Stále je kam jít..Obzvláště,když se naše snažení týká spolu-práce..
Pokud Vás toto téma zaujalo, přidávám pár odkazů z našeho regionu,aby jste se mohli podívat..

Viva-Ostrava
Naše místo-Havířov..

A co vy?
Zaujalo vás toto téma?
Máte zkušenosti s coworkingem?
Navštívili jste,nebo navštěvujete takové místo?
Jaké jsou vaše dojmy?
Chcete se přidat?

Přeji Vám krásný den a spoustu tvořivé a inspirativní spolu-práce s kýmkoliv a na čemkoliv..
S láskou Bi


úterý 13. května 2014

Pár šťastných chvilek..

zdroj Pinterest

Krásný den vám všem..

K napsání tohoto příspěvku mě inspirovala vůně...
Jaká?
Vůně aviváže...
Když jsem před pár dny na slunci věšela prádlo a ucítila tu nádhernou vůni aviváže,vzpomněla jsem si na krásné příspěvky u Vivi na Vintage blogu,kde prezentuje čas od času svých 5 šťastných věcí.-)
Můžete číst zde..

Uvědomila jsem si,že já své štěstí necítím momentálně přes věci,ale přes prožitky..
ta vůně čerstvě vypraného prádla mísící se sluncem a zpěvem ptáků,byl pro mě takový zážitek ,že jsem opravdu byla nucena zavřít oči a vnímat ten komplet okamžitě,tady a teď,protože za pár minut už nebude..

Takže vám napíšu svých pár momentálních šťastných prožitků.
Ještě není konec dne,ale i tak jsem stačila prožít hodně pěkného..

Ranní loučení s mými syny plné pusinek a objímání,
věšení voňavého prádla,
povídání s mým tatínkem,
oběd s mou sestřenicí,
květináč za oknem plný macešek od mojí maminky
slunečná vůně mého parfému

Každý den se můžeme radovat z tolika věcí,jen někdy to jde pěkně ztuha..
Jak jste na tom s radostí vy?
Co vás činí šťastnými?
Umíte si všimnout toho pocitu radosti,když vás zašimrá v břiše?

Mějte krásný den a radujte se stále máme proč..
Bi

neděle 11. května 2014

Vzpomínání..

Krásné dopoledne..
Dnes ráno jsem pocítila velkou potřebu si k vaření pustit nějakou hudbu..
Nic zvláštního řeknete si..Má to asi každý..
Chtěla jsem ale něco ne jen tak halabala pracovního,ale něco krásného co mě pohladí a povzbudí, rozproudí ve mě lásku a pohodu..
Vyslala jsem přání,abych takovou hudbu k sobě přitáhla a okamžitě jsem si vzpomněla na Javory,které jsem neslyšela už opravdu hodně dlouho,možná snad i několik let..
Hned po vyslechnutí první písně jsem pocítila přesně to,po čem jsem toužila:-)
Na koncertě této skupiny jsem byla několikrát a vždy to pro měl byl neskutečný emotivní,nezapomenutelný zážitek..
Dodnes si pamatuji náladu toho dne,vůni kolem mě a ty nádherné pocity ve mě,které jejich hudba ve mě vyvolává..
Má duše si vše uložila do buněčné paměti a mám to v sobě archivováno, jako v knihovně..
Stačí přijít a podle potřeby vytáhnout uloženou nádheru..

Pro vás kdo neznají vkládám malou ochutnávku..
Pro vás kdo znáte,zkuste si vzpomenout ,jak jste si cítili u jejich hudby a na jejich koncertech..
Určitě vám bude příjemně..

Píseň Eržika

                                                     Píseň-Až jednou červánky

Máte i vy,nějaké podobné spojení?
Máte i vy hudbu,která vám udělá tak dobře,že se naprosto rozplynete v prostoru samým blahem?:-)

Posílám velký ,spokojený a blažený úsměv vám všem ..
Přeji klidnou a pohodovou neděli..
S láskou Bi



čtvrtek 8. května 2014

Dávejte si dobrý pozor...


Krásné ráno všem,

v poslední době se ke mě dostávají znepokojující zprávy o tom,jak byli lidé u léčitele či šamana s žádostí o pomoc a jaké neblahé konce to nabralo..
Naposledy jsem takovou zprávu dostala od pana Jaroslava,který mi okomentoval svou zkušenost s paní Motyčkovou Karaimi,o které jsem psala..
Můžete číst zde..
Před nedávnem mi kamarádka telefonovala podobný případ z Vyškova a já sama jsem na vlastní kůži zažila vliv paní "léčitelky" na mého bývalého muže,když ho začala podporovat v jeho "schopnosti",kterou sám na sobě objevil,že dokáže převádět Duše do světla..

Proto jsem se rozhodla vám napsat pár doporučení,které se mi v mém životě docela vyplatilo poslechnout..
Také to začalo nejdříve špatnou zkušeností..
Měla jsem těžké období,bylo mi asi 24 let a jela jsem s kamarádkou na meditační Osho víkend..
Tehdy jsem vůbec netušila,jak to všechno funguje..Nebyla jsem ani poučena..
Víkend byl úžasný,plný meditací v nejrůznějších podobách a moc jsem si ho užila..
Pamatuji si to dodnes..
Bohužel mi nikdo neřekl co bude následovat..

Pokud praktikujete nějaké ozdravné metody a máte v sobě nezpracované negativní emoce,tak tyto emoce většinou začnou vyplývat na povrch..
Bylo mi moc špatně a skončilo to tak,že jsem začala mít fyzické problémy a lékařka mi oznámila diagnozu-dlouhodobě potlačovaná deprese..
Začala jsem docházet na sezení a pojídat antidepresiva..
Nebylo to vůbec fajn..
Ale díky této zkušenosti jsem se začala sebevzdělávat a naučila se způsoby,jak se do depresí vůbec nedostávat..
Byla to dlouhá cesta,ale dnes už dokážu poznat,kdy se blíží něco,co bych měla okamžitě řešit a jednám..

První mé doporučení tedy je, zjistěte si vždy všechny potřebné informace se souvisejícím tématem ,nebo metodou,kterou chcete podstoupit..
Počítejte s tím,že vám může být dočasně hůře,protože každé odblokování nese sebou čištění..
Vždy si vzpomenu na krásné přirovnání Louisy Hay z knihy Miluj svůj život,kde píše,že naše duše je jako nádobí..Když je špinavé vypadá hrozně,ale když ho začneme umývat,tak je zářivé a voňavé..

Další doporučení pro vás..
Pokud se rozhodnete jít na nějaké odblokování,nebo zákrok,tak si vždy zjistěte informace o terapeutovi..
Jak dlouho metodu aplikuje,popřípadě jaké má za sebou výsledky práce,případně nějaké doporučení od jiných lidí..

Další metodou,kterou aplikuje je hlasový vjem..
Dejte na první dojem..
Pokud vám při objednávce k novému terapeutovi není něco po chuti,sevře se vám žaludek,nebo začnete mít třeba problémy s vyjádřením či dýcháním (všechno jsem zažila),doporučuji vyslechnout varovné signály těla a najít někoho jiného..

A další ,pro mě skoro nejdůležitější věcí,aby vám člověk,který odblokovává poskytl popřípadě i servis takzvaně po..
Opět aktuální případ,kdy mi po mém odbloku strachu začaly opravdu velké dýchací problémy..
Už jsem věděla co se děje a volala paní kinezioložce o radu..
Okamžitě mi zvedla telefon,i když byl víkend a nepracovala a po mém popisu problému během pár minut naskenovala reflexní terapii,doporučila přírodní antibiotika i s prodejnami kde je prodávají..
Vše vysvětlila..
Poskytla mi "servis" do úplného zklidnění..

K léčitelům a terapeutům chodím čím dál méně,protože se vždy snažím nejdříve hledat pomoc u sebe..
Pokud se nedaří a problém je hlouběji,tak nastávají tyto návštěvy..
Za ty desítky let,kdy se tímto způsobem života zabývám jsem potkala v pravý čas ty pravé lidi,ale jak už jsem psala,můj první zážitek byl velmi špatný..

Buďte na sebe opatrní na své cestě za pochopením..
Jsem přesvědčena o tom,že budete -li poslouchat sami sebe,tak vždy poznáte za kým a v jaký čas se vydat..
Věřte si a nebojte se odmítat lidi,kteří vám na vaší léčivé cestě nevyhovují..
Jde tady hlavně o vás a váš spokojený život...

Jaké jsou vaše zkušenosti?
Máte nějaká doporučení při výběru terapie,či terapeuta?

Děkuji..
S láskou Bi


středa 7. května 2014

Cestička k sobě..

zdroj pinterest
Krásný den,i když trošku pošmourný..

Když je pošmourno venku i uvnitř,tak přichází na řadu mí pomocníci,abych si zase cestu sama k sobě provoněla kvítím..
Mít špatné dny je normální,jinak bychom neměli nad čím přemýšlet a na čem pracovat..
Být stále pozitivní a tak trochu v duchovní křeči se mi stále nedaří..
Dřív jsem se ve špatných dnech plácala a utápěla,dnes si zalezu do ulity a zkouším ,který z mých pomocníků zabere tentokrát..
Jedním z nepostradatelných je skvělá káva servírovaná ve starodávné konvičce a hrnečku s kytkami, sladkém,jak z růžové knihovny..
Ráda si pouštím relaxační hudbu,nebo si čtu..
Dnes je tomu jinak..

Jak už jsem vám psala ,mám novou práci a od svého milého kolegy Jakuba,který mimo jiné své mnohé činnosti koučuje i mezilidské vztahy,od toho jsem dostala úžasné sebe koučovací karty,které se jmenují
"Vnitřní vítěz"..
Teprve se s nimi seznamuji..Někdy jsou ke mě vlídné,jindy přísnější,co je ale na nich nejlepší,že skrze otázky napsané na kartách zase lépe chápu sama sebe,začínám opět hledat cestičky k sobě samotné a pochopení smyslu událostí,které se mi třeba zrovna nelíbí..
Ti ,kteří ke mě chodíte víte,že ráda hledám návody,jak jinak a lépe,každopádně dobře víte,že zastávám názor "nikdo Ti lépe neporozumí a nepomůže,nežli Ty sám"..
Samozřejmě i já telefonuji s přítelkyněmi a poslouchám jejich názory,ráda si vyslechnu jiné příběhy,ale pak stejně musím svůj problém vyřešit sama..


Zpět ke kartám..
Dnes jsem se ptala na co se mám zaměřit,aby se mé splíny rozplynuly a jakou cestou se vydat?

Výsledek: Autenticita....

"Když už člověk jednou je,tak má koukat aby byl.
A když kouká ,aby byl a je,
 tak má být to co je a nemá být to co není,jak tomu v mnoha případech je"..

(Tímto slavným citátem pana Wericha karta začíná-okamžitě mi začalo svítat..opět odklon samy od sebe..Následují otázky pro zamyšlení)

Kam směřuji?

Co bych chtěla mít napsáno na svém náhrobním kameni?

Tři oblasti ,ve kterých jsem jedinečná jsou....?

Mám nad čím přemýšlet a vám moji milí čtenáři doporučuji,pokud máte"špatný"den,tak ho nechejte proběhnout a hledejte odpovědi na své otázky..
Pokud se vám karty zalíbily,tak napište na email a ráda vám jednu pro vás vytáhnu..

Jaké jsou vaše cestičky?

S láskou Bi

pondělí 5. května 2014

A to mě baví....

Zdroj Pinterest
Krásný májový den..

Po náročné odluce vás moc zdravím..
Dnes se mi poštěstilo něco nádherného..
Po dlouhatánské době jsem opět dokázala prožívat přítomný okamžik..
Jen já a má práce..
Mám novou práci ,která mě hodně baví..pracuji z domu,
někdy z kanceláře,dostávám inspirativní úkoly a hlavně dělám co mě zajímá ..
Píšu...
Dnes jsem začala pracovat na novém bloggu, který bude prezentovat činnost jednoho centra osobního rozvoje,pro které jsem mimo jiné začala pracovat..
Tato tvorba mě absolutně pohltila a já si uvědomila, jak krásné je mít tu možnost dělat to co mám tak ráda, v prostředí ,které se mi líbí a je mi příjemné s lidmi,kteří mě posouvají dál a inspirují..

Ponořila jsem se do práce a zase si rozvzpomněla jaké to je,dělat co mě baví a soustředit se pouze na to,jako by nic jiného neexistovalo..
Čas přestal hrát roli..
Stává se mi to opravdu málo..Pořád mě někdo ,nebo něco rozptyluje..
Být v přítomnosti dokáží nejlépe děti ve svých hrách..

Zkuste dnes být jako děti a udělat něco co vás opravdu moc baví..
Jen tak pro sebe,pro svůj hezký pocit a pak mi o tom napište,prosím..Budu moc ráda..

U které činnosti pro vás přestává existovat všechno kolem?
Které činnosti máte tak moc rádi,že zapomenete na všechna trápení a bolest?
Co vás uklidňuje?

Krásný laskavý den..

Bi

sobota 19. dubna 2014

Strach...


Krásné sobotní ráno vám všem..

Po dlouhé odmlce se ozývám,abych svým příběhem pomohla vám všem,kteří máte z něčeho nebo z někoho strach..
Je to velmi silná a destruktivní emoce..
Myslela jsem si,že tato emoce,už nemá v mém životě místo..
Přišla pomalu a docela plíživě...

Před dvěma měsíci jsme se s mým přítelem Davidem dohodli,že spolu zkusíme bydlet..
Prvotní myšlenka byla moc hezká a v podstatě radostná..
Pak se ale začalo stávat,že pokaždé,když jsme něco"řešili",(což je normální když máte dohromady tři děti a sžíváte se),že jsem velmi často chtěla odejít zpátky do svého bytu a naše plány na společnou budoucnost jsem zahazovala,kvůli "hloupostem"
Když se to začalo opakovat často a já si uvědomila,že jsem tím "pekelníkem",který rozpoutává spory,tak jsem začala pátrat po tom proč...
Hledala jsem důvody spíše proč ne,než cestu ven..
Potřebovala jsem zjistit důvod...
Uvědomila jsem si,že mě začal blokovat ,omezovat a ovládat můj obrovský strach z dalšího vztahu,ze společného života,strach z toho obrovského závazku,který bych společným bydlením musela přijmout..

Tento strach mi způsobilo mé velmi náročné a bolestné manželství,které skončilo před rokem a půl..
Emoce žalu,smutku,beznaděje a také emoce strachu jsem si uložila do "kufru" s nápisem "bylo",ale už jsem je neotevřela,abych prádlo vyprala..

Plácala jsem se v tom opravdu dost dlouho a pak se mi můj strach začal projevovat na těle..Začínala jsem často pokašlávat ,nemohla jsem spát,bolel mě žaludek,kde je emoční centrum a po pár dalších zátěžových situacích a pár hodně otevřených debatách s Davidovou sestrou(děkuji Michalko),jsem našla směr..

Říká se,že když je odhodlání,učitel se vždycky najde a pomoc přijde..
Přesně tohle se mi stalo..
V těchto těžkých chvílích mi přišla pozvánka na seminář odpouštění,který jsem okamžitě absolvovala a vlastně všechno odstartoval..
Kdykoliv máme nějaké nezpracované emoce a pouze je zavřeme "do kufru",děláme,že nebyly,tak se nám neustále opakují situace,které nás nutí "kufr"otevírat,dokud v něm nezbude jen čisté a voňavé prádlo..
Kdykoli řešíme své emoční tělo,jako to bylo u mě na "odpouštění" mohou nastat vedlejší reakce,protože jste spustili proces..Začala jsem se ještě více dusit a můj stav bezmoci narůstal..
Po dvou dnech jsem absolvovala odblokaci u té stejné paní terapeutky pomocí kineziologie,bachových esencí a reflexní terapie...
Emočně se mi velmi ulevilo,pocity se zklidnily..
Strach se pomalu rozplynul..
Zjistila jsem jeho příčiny a pročistila..
Fyzické tělo stále čistí mé emoce,ale den ze dne se to zlepšuje..

Včera to bylo osm měsíců na den přesně,kdy jsme spolu s Davidem začali být a právě včera jsem se k němu přestěhovala..
Osmička je úspěch a představuje nekonečno:-)
Začíná nám s dětmi nová životní etapa a já si moc přeji žít beze strachu,v míru a harmonii tady a teď..
Děkuji ti Davídku,že si mi pomohl dojít až sem a děkuji všem za to,že mě stále podporují,abych svůj strach z dalšího vztahu překonala..

Pokud máte strach z něčeho ,nebo někoho,neukládejte do "kufru" své emoce,jako jsem to dělala já..
Pak to moc bolí..
Pokuste se ho vyprat,aby vám nezašpinit ostatní"prádlo"..
Mohl by ho zničit a některé věci se vrátit nedají...

Teď už jsem beze strachu a věřte je to velká úleva a krásný pocit..

S láskou Bi

pátek 11. dubna 2014

Komunikace...


Krásné sobotní ráno..

Uvařte si dobrou kávu a pojďte si se mnou chvilku povídat...
Tedy jen tak virtuálně..

Dnes bych se ráda zabývala tématem,se kterým jsem se teď v posledních týdnech dost dotýkala..
Týká se mezilidské komunikace..
Zjistila jsem totiž,že některé formy komunikace mi nevyhovují ba co víc,tak mají na mě přímo destruktivní vliv..
Jsem typ osoby,která pokud potřebuje něco vyřešit,tak se nejraději setkává osobně a nebo,pokud tato možnost není možná, telefonuji,abych toho druhého alespoň slyšela..Vnímala jeho hlas a energii.
V posledních týdnech jsem zjistila,že velká spousta lidí neumí ,nebo nechce komunikovat na přímo..
S příchodem moderních technologií (počítače,telefony)se většina lidí raději uchyluje k sms zprávám se spoustou smailíků,kteří mají za úkol vyjádřit naši náladu a stav..
Přijde mi to absurdní a alibistické nechat vyjadřovat za nás a naši Duši nějaké malé kreslené obličeje v mobilu..

Naprosto chápu,že každý není upovídaný jako já a lépe se mu vyjadřuje písemnou formou (sms nebo emaily)..
Někteří lidé neradi řeší konflikty a zformulovat myšlenky je pro ně lepší,než jít do střetu..
Také této možnosti někdy využívám,když chci mít utříbené myšlenky a nebo mít raději písemnou formou potvrzeno co bylo sděleno..

Často se mi však v poslední době stávalo,že se lidé za zprávy v mobilu schovávají,raději si s vámi dvě hodiny "dopisují",než by zvedli telefon a "problém"vyřešili okamžitě za pět minut..

Další rovinou této pro mě ne-komunikace je to,že nejsme čitelní..
Stává se,že správně nezformulujete nebo nepopíšete co chcete říct a problém je na světě..
Druhá strana si to přečte,pochopí podle svého,protože nedokážete jasně vyjádřit co vlastně chcete a je z toho problém na dva dny..
Přitom stačí zvednout telefon,nebo probrat věc u kávičky..
Mluvit jasně a otevřeně bez postranních úmyslů..

Kolik zla už tato technická Ne-komunikace přinesla..
Lidé si kontrolují navzájem mobily,aby měli druhého pod kontrolou..
Tolikrát byla kvůli mobilu odhalena milenka či milenec a nastalo velké trápení v rodině..
Častokrát úplně zbytečné..

Samozřejmě si uvědomuji i přínosy techniky a jsem telefonům a počítačům vděčná za to,že mnohokrát zachránili lidské životy,mohu díky těmto technologiím být s vámi,dělat fotky kde se mi zamane atd..
Odmítám ale ,aby zcela ovládly můj život..

Přece žádný kreslený panáček nemůže vyjádřit, jak se cítíte,váš smutek,vaše trápení ,nebo naopak štěstí a radost..
Proč se lidé dobrovolně ochuzují o tyto osobní prožitky a nechtějí komunikovat?
Copak se mám opravdu smířit s tím,že si o svých prožitcích mám jen dopisovat a doma ,na procházce,v restauraci mít po ruce mobil kdyby náhodou chtěl někdo napsat  a poslat pár smailíků?

NE!

Jak to máte s komunikací vy?
Vyhovuje vám,nebo si přejete nějaké změny?

Krásný víkend vám všem a povídejte si...
Každý kdo uslyší váš hlas hned pozná jak se cítíte..

S láskou Bi



pátek 21. března 2014

Život nám leží u nohou..



Krásné sobotní ráno..

Venku zpívají ptáci,na stolku mi voní káva a právě ona mi připomněla můj včerejší zážitek,který mí pomohl uvědomit si..
Byla jsem včera po dlouhé době na nákupech..Nic velkého..Pár věcí v Ikey a pohlazení oka..
Zavolala mi kamarádka,se kterou jsem se neviděla několik let..
Sešly jsme se na kávu a protože jsme měly málo času kvůli mým omezeným vycházkám,tak jsme přešly okamžitě na aktuální téma muži..
Seděly jsme v Tchibu,kde jsou stolečky opravdu hodně u sebe a já se najednou přistihla,že svou pozornost rozděluji i na vedlejší stolky,kde si také povídaly krásné,upravené,luxusně oblečené a na první pohled šťastné ženy..
Světe div se,povídaly si také o mužích..:-)
Uvědomujete si někdy kolik jim denně věnujeme energie?
Pořád se babráme v tom,jak to asi myslel,jestli nás dostatečně miluje,jestli s ním máte zůstat,jestli se mu líbíme a jestli si všimne,že jsem si nabarvila hlavu a..a...a..
Strašné!!!! :-)
Vrátím se k ženám u stolečku..
Poskládala se přede mnou z pár slov,které jsem vyslechla, neuvěřitelná mozaika..
Přítelkyně mi vyprávěla ,jak "zhudrovala"svého milence,paní vpravo vyprávěla přítelkyni,jak našla opět manželovi emaily od milenky a on zapíral ..
A paní vlevo byla v po rozchodové fázi...

Říkala jsem si,co tam mezi nimi dělám?Co mě s nimi svedlo dohromady?Proč jsem to všechno měla slyšet?
Právě teď ,když začínám nový život a začínáme s Davidem bydlet společně a sžívat se?
Má to několik úrovní..

Jednak si myslím,že se mi naprosto jasně zhmotnil můj strach,jak náš vztah může dopadnout..
Druhá rovina této malé události je ta,že jsem si uvědomila,kolik pozornosti mužům dáváme a na své životy zapomínáme..
Když ztratíme své sny,záliby,přátele a zcela se oddáme muži a rodině,zpravidla to končí špatně,protože muži chtějí dobývat a koule na noze je přestane bavit..
Hned večer jsem si vymyslela spoustu dalších snů ,které si nutně potřebuji splnit:-)

A poslední rovinou je,kolik žen nemá sílu a odvahu odejít z nefunkčních vztahů a začít nový život..
Aby jste mi rozuměli,nejsem zastánkyně rozchodů,ani rozvodů,taky jsem velký extremista ve výdrži:-)zůstat a vyřešit,vyléčit a uzdravit za každou cenu (drahá Mimoska by vám o tom řekla své,co se do mě nahučela :-))
Každopádně bychom my ženy neměly zapomínat,že každý je tady pro to,aby byl šťastný a život prožil v radosti a lásce..
Jakmile si dáme do hlavy tohle nastavení,tak naše strachy zmizí,nebudeme se bát ničeho a zvládneme všechno co si umaneme,protože máme v sobě neuvěřitelnou sílu..
Je úplně jedno kolik nám je a co máme za sebou..důležité je co je teď a jak s tím naložíme..
Pokud něco nefunguje,bolí a tlačí,tak to změňte,ať je vám dobře..

Tohle jsem si dala do hlavy včera večer a po příchodu mého muže se stalo pár zázraků..
Malých, jen pro mě ,ale jsem za ně šťastná..děkuji...

Život nám leží u nohou,stačí jen vykročit...

Krásný víkend všem..

S láskou Bi

pondělí 10. března 2014

Jen pocit...




Krásné ráno všem..

Muž mi odešel brzy ráno do práce a já již nemohu zahmouřit oka..
Vzpomněla jsem si totiž na nedělní den..Pořád na něj teď myslím,protože se mi stalo něco,co už dlouho ne..
Vypadalo to nenápadně..Obyčejné ráno u kávy a internetu..v posteli,sama,David spal a já si užívala klidu a ticha..
Měla jsem v srdci trápení a začala jsem si psát s kamarádkou..Moc hezké povídání..Děkuji Janičko..


Poslala mi nádhernou mantru...Kdo budete chtít tak si poslechněte...
Cítila jsem se pořád dost divně..Prázdná a bolavá..Rozhodla jsem se jít ven,abych načerpala trochu síly ze slunce..
Venku bylo opravdu nádherně..Zjistila jsem,že kousek od místa,kde teď s dětmi bydlíme,je potok,lesík a nádherné zahrádky plné kvítků..
Po návratu domů to všechno začalo..
Oběd,vyjížďka do obchodu pro pár potřebných věcí,dostala jsem od miláčka dvě květinky,krásné povídání na slunci ,návrat dětí,stříhání Davida,upovídaný Adámek a večer postelový rozhovor s mým starším Jakubem..
Co je na tom říkáte si?
Taky jsem si to říkala,když jsem pak nad nad tím přemýšlela..úplně "obyčejný "den a já se cítila jako nikdy..
Začalo to někdy odpoledne,nebo možná už kolem oběda...
Cítila jsem takový klid,pohodu a lásku v sobě,ukotvení,jistotu,jako už dlouho ne..
Takový ten pocit,kdy máte chuť se rozplynout v prostoru..Takový ten pocit,že všechno je krásné,dokonalé a nic to nemůže změnit..
Byla jsem šťastná..
Byl to pocit ,moment,chvíle,stav..
Každý jste to určitě prožili a moc vám to přeji..
Tento všední-nevšední den,mi pomohl,abych si rozvzpomněla co vlastně v životě hledám,kam směřuji a jaké věci ,chvíle a zážitky mě činí šťastnou..
Je to zvláštní,jak je štěstí neuchopitelné,pomíjívé a zároveň tak nekonečné..
Je v naší mysli,v našem srdci a v našem rozhodnutí být šťastný tady a teď..
Těžký úkol,ale stojí za to,pokusit se ho zvládnout..

Co činí šťastnými vás?

Krásný, slunečný a hlavně šťastný den vám přeji..

S láskou Bi