pátek 13. září 2013

Amélie

Krásné ráno vám všem.

Velice se vám omlouvám milí čtenáři,že jsem se tak dlouho neozvala,ale dějí se mi v životě velké změny,plní se mi má přání,tak je musím rychle žít,abych si je pořádně užila:-)
O tom dnes ale psát nebudu.
Na blogu jsem potkala velkou spoustu zajímavých lidí,kteří mě obohacují,inspirují a také posilují..Mezi tyto patří osoba,kterou velmi obdivuji a vždy,když prožívám něco náročného,tak na ni vzpomínám..
Díky ní jsem si uvědomila,že nic není tak těžké jak se zdá a pokud žijeme a dýcháme,zvládneme vše co chceme..Dovolte mi,abych vám představila osobu,které si velmi vážím a spousta z vás ji dobře zná..
Je to Amelie,které píše blog http://auticekjenicek.blogspot.cz/..
Teď tedy předávám slovo jí..
Děkuji Ti milá za všechno co děláš a co předáváš dál..

1. Jak vypadá Tvůj běžný den?
Trošku se liší prázdniny a školní rok, ale vcelku je to podobné, jen ve školní rok Jendovi přibude 2x týdně školka na 2 hodiny, což je více škody než užitku, ale dobrá.
Dopolední čas věnujeme hrám, čtení (pokud Jenda spolupracuje), strukturovaným úkolům (pokud to Jenda zvládá), po obědě se snažím o nějaké sociální nácviky - pomocí stavebnic, čuníka, Krtka nebo obrázků. Pokud Jenda dovolí, udělám nějaký rychlý oběd. Odpoledne trávíme v poslední době hrou, kdy Jenda něco postaví A krtci a dudlíci MUSÍ plnit úkoly - Jenda si to vynucuje a mně z toho po týdnech jde hlava kolem. Pokud děti chtějí, zadělám těsto nna buchty, na kynuté lívance nebo na langoše.
Ve 20:00 jde Jenda do postele s iPadem, ve 20:30 mu zhasínám, málokdy usne hned.
.Kolem 22. hodiny si povídáme s holkama, probíráme uplnulý den, problémy, úkoly, hrajeme karty. Pokud mám zadělané těsto, je čas na pečení nebo na vaření oběda na další den.
Mám-li na hlídání asistentku, pak rychle dojedu na úřad, na poštu nebo nakoupit - to, co Jenda nezvládá.
Kolem půlnoci se dostávám k psaní blogu, k mailům, vyplňuji dotazníky pojednávající o autismu, odpovídám studentkám, asistentkám dětí s PAS, rodičům či prarodičům dětí s AS, přátelům. Občas se mi povede napsat dopis kamarádkám. Po třetí hodině ranní se dostávám do postele.
V poslední době se snažím myslet i na sebe a v noci si občas ukradnu čas na knihu, chybí mi čtení...


2.Jakou hudbu ráda posloucháš?
 Mám ráda Beethovena, Chopina, George Zamfira, Leonarda Cohena, Andreho Rieu, Vanessu Mae, Panovu flétnu aj. S Eliškou posloucháme české interprety - Gotta, Zagorovou, Rottrovou, Filipovou, M. Davida ad. Mám ráda relaxační hudbu.

3.Co Ti pomáhá,když je ti smutno?
knihy, blog, objetí

4.Věříš v Boha?
Věřím v Boha. Před 9 lety jsem se nechala pokřtít a jsem za to vděčná. Můj život tehdy nabral jiný směr. Před 10 lety jsem byla nešťastná, bojovala jsem s počínající depresí, často jsem plakala a když mi jeden známý ukázal cestu k Bohu, tak mi nesmírně pomohl a já mu za to budu do smrti vděčná.

5.Co Ti přináší psaní Tvého blogu?
Psaní mi pomáhá zapomenout na problémy, chvíli nevnímám tíhu života. Na chvíli zapomínám na starosti, na stres, musím se soustředit na zmenšení fotek a na psaní. Je to taková zvláštní forma psychoterapie.
Díky blogu poznávám nové přátele, zaznamenávám kroniku pokroků Jeníčka a hlavně - vnáším povědomost o autismu mezi širší populaci a za to jsem velmi ráda.

6. Přinesl ti tvůj blog nějaká nová přátelství?
Ano. Přátele mezi muži i ženami a jsem šťastná, že jsem "díky" autismu mohla poznat skvělé lidi.

7. Tři přání?
 NIKDY jsem nad tím nepřemýšlela. Myslíš kromě zdraví pro celou rodinu? :-)
Přála bych si mít víc peněz, abych mohla vzít holky na dovolenou, do divadla, na koncert nějakého zpěváka, do Aquaparku, zaplatit si osobního asistenta nebo víkendový pobyt pro Jeníčka.
Přála bych si byt pro maminku, aby se každé dva roky nemusela stěhovat do dalšího a dalšího pronájmu. Vidím, jak ji to unavuje.
A třetí přání? 
 Přála bych si, aby vznikaly domy pro autisty, kde by třeba od 18-20 let mohli být. Kde by na ně dohlíželi nějací asistenti a kde by lidé s PAS podle svých možností mohli žít. Někdo potřebuje méně podpory, jiný více....Autisté dospívají, starší rodiče umírají nebo to nezvládají a lidé s PAS nemají kam jít.... 
Mám dvě děti s autismem a sama nevím, jak to zvládnou, jestli budou dělat pokroky, zda se zlepší či zhorší.... Nevím, jak dlouho to vypětí budu zvládat já, ani jak dlouho tu budu....a bylo by fajn vědět, že o má zlatíčka s poruchou autistického spektra je někde postaráno.

Amy