čtvrtek 24. července 2014

Matka Tereza si bere dovolenou...

Zdroj Pinterest
Každý z nás to v sobě máme,každý to nosíme ve svém srdci..
Někdo více,jiný méně..
Touha pomáhat jiným,aby jsme udělali někomu radost,vypomohli v těžších chvilkách..
Soukromě tomu říkám syndrom Matky Terezy..

Proč to vlastně děláme?
Proč se snažíme všem vyhovět a pomáhat?
Hledala jsem tyto motivace u sebe..Opět jsem totiž došla do bodu,kdy mé "dobré skutky"byly po zásluze potrestány a já dostala po "hubě"
Samozřejmě vím,že všechno co děláme,děláme kvůli sobě a pro sebe,takže jsem pátrala co mi tak chybí,že to "musím"dělat pořád dokolečka...
Pomáhat v radosti a lásce a následně pak přešvihnout své hranice a dávat více než bych měla,což má většinou za následek,že se"dobrý skutek" stává samozřejmostí z té druhé strany a já už z jeho automatického opakování nemám ani za mák radosti a nakonec zjistím,že se jedná spíše o zneužívání ze stany druhé a já se začínám zlobit,když si to všechno uvědomím..
Průšvih je ten,že se můžu zlobit akorát tak na sebe,že jsem opět nechala situaci zajít tak daleko..
Zatím jsem nenašla ten správný senzor,který by mě zastavil..
Jak na to?
Stává se vám to také?
Jak si ustát své hranice ochoty a pomáhání v rozumných mezích,aby to pak nezatěžovalo a nebolelo?

Další věcí je moje motivace,která mě vede k tomu dělat to pořád dokola..
Nedostatek sebevědomí?
Nedostatek lásky,ohodnocení a pochvaly?

Myslíte,že když si tyto věci dokážu dávat v dostatečné míře sama a nebudu očekávat odezvy z venku(což už tedy mimochodem dávno nedělám) bude to lepší a rozpoznám ,když už dost,abych se ušetřila dalších facek?
Co pomohlo vám?

Včera jsem se po sté rozhodla,že si úžasná Matka Tereza ve mě bere dovolenou..
Přála bych si,aby si odpočinula,aby mohla opět s láskou pomáhat těm,kteří dokáží s láskou přijímat a ne zneužívat..

Krásný den..
Bi


úterý 22. července 2014

Barvy 2014 aneb zastavit stát....

V tomto stanu probíhala opravdu divoká hudba...

Velký prostor pro tanec

Noční výzdoba:-)

Milé dárky a lumpačinky:-)

Krásné ráno milí čtenáři..

Včera jsem zjistila,že evidentně nestíhám své "deníkové"psaní...Byť vychována v komunismu,nikdy jsem nenavykla striktním příkazům a "musům",evidentně ani těm,které si naordinuji sama..:-)
Musím přiznat,že mi to prostě nejde psát na povel a nebýt z toho pod tlakem,takže se navracím ke svému volnějšímu tempu a stylu-"píšu až mám o čem ,mám chuť a čas"...

Dnešní první téma Colours of Ostrava...
Jak už jsem vám psala vstupenku jsem dostala od dávného přítele a teprve až v neděli po skončení festivalu mi došlo,jak velký význam pro mě tento víkend vlastně měl..
Každému,kdo navštívil nějaký festival je jasné,že absolutně není možné slovy popsat prožitky,které člověk načerpá na podobné akci..
Byla jsem naprosto fascinovaná velikostí, různorodostí hudebních stylů, lidí ,jídel ,výtvarných děl a hlavně mě uchvátila ta přátelská a uvolněná atmosféra,která tam panovala..
Bylo tam plno dětí, lidé se spokojeně váleli na trávě,tančili,zpívali a toulali se..
Také jsem si našla čas a bloumala jsem sama po tom velkém prostoru,koukala na lidi a všechny vjemy kolem..
Nedalo se to všechno pojmout..
Slyšela jsem spoustu emotivní hudby a uvědomila jsem si,jak lidé prostřednictvím zvuků ,tance,výtvarných děl,které byly všude kolem dávají ven své emoce..
Jaké úžasné prostředky vyjadřování pocitů máme a jak málo s nimi pracujeme..
Na každém vystoupení bylo vidět citové propojení,poselství v textech i tonech nebralo konce..
Nikdy jsem neviděla tolik tančících lidí pospolu,nikdy tolik mávajících rukou,nikdy jsem neviděla a necítila uprostřed železa (festival se koná v prostorách starých vítkovických železáren),tolik lásky..
Bylo to moc fajn...

Tento víkend měl velký význam i pro posunutí v mém partnerském vztahu..
Pocítila jsem obrovskou svobodu,důvěru velkou přejícnost ze strany svého partnera..
Pro mě nové pocity a první dny jsem si s nimi docela nevěděla rady:-)
Až poslední den festivalu jsem pochopila...
Děkuji Ti...

Včerejší den přišly dozvuky všech těch emocí a vjemů..byla jsem sama se sebou a dělala jen to co mi dělá dobře..
Večer jsem si zatančila a koukala na své oblíbené filmy...

Barvy mi připomněly,jak důležité je naučit se zastavit se a stát,naučit se vnímat emoce a nechat je proběhnout,tančit když se mi chce a tak ,jako by se na mě nikdo nedíval,oblékat se tak jak se mi to líbí bez ohledu na modní trendy a naučily mě přijímat důvěru a volnost,kterou mi dává můj partner..
Mise splněna..

Přeji vám všem krásný den a ještě jedno láskyplné pohlazení posílám..
Píseň k mému oblíbenému filmu,který jsem včera opět sledovala se zatajeným dechem....



čtvrtek 17. července 2014

Zázračný den 2 a 3:-)





Krásný slunný den vám všem...
Dnes to bude rychlovka..Opět plno vjemů,zážitků a krásných maličkostí..

Včera jsem si konečně vyfotila nádherný kostel,kolem kterého chodím do kurzu..moc se mi líbí..
Je jak z jiné doby..vůbec se do toho parku kousek od železáren nehodí..Vypadá jak teleportovaný:-)
Včerejší malé zázraky byly zhmotněné myšlenky...
Stačilo jen pomyslet a už jsem měla na telefonu zprávu či zmeškané volání:-)
Krása,jak to funguje..

Také jsem potkala nové virtuální přátele a diskutovala na téma feminismu:-)
Stihla jsem i studium a ranní procházku s dětmi..
Dnes jsme u nás měli mého nevlastního syna Kryštofa,kterého jsem pořádně neviděla dva měsíce..
zase jsme byli skoro kompletní,ještě nám chyběl nejstarší...

Hned po ránu na lavičce,se mi přihodil největší zázrak dnešního dne...
Už dlouho jsem si moc přála navštívit festival Colours of Ostrava..
Tento rok má vystoupit u nás má milovaná Zaz a tak motivace byla veliká..
Každopádně nakonec jsme lístky s Davidem nekoupili,když jsou ty prázdniny,tak se budou hodit..
A dnes ráno,z ničeho nic..
Zpráva od kamaráda z Brna,že má jeden lístek navíc,že nějaká slečna s partou nejede a jestli prý půjdu s nimi..Lístek zdarma na čtyři dny...
No prostě nádhera!!!

Takže milí moji,hlídejte si myšlenky a přejte si jen samé krásné věci..
Za chvíli vyrážím..Moc se těším..
Zase napíšu..
a vůbec jak se máte vy?



Málem bych zapomněla na dnešní přání...
Přeju si,aby lidé,kteří se milují poslouchali své pocity a pečovali o svou lásku,aby dále rozkvéta
Mějte se moooc fajn
Bi

úterý 15. července 2014

Prázdninový deník aneb každý den zázrak..



















Krásné prázdninové ráno všem..

Dnes mi budík zazvonil nechutně brzy..Zapomněla jsem si ho vypnout..
Nejdříve se mi nechtělo z postele a pak jsem si řekla,že venku svítí slunce a je škoda ztratit tolik drahocenného času válením:-)
Zavzpomínala jsem si,jaké se mi teď dějí krásné,malé-velké věci a řekla jsem si,že protože se mi stýská moc po psaní a po vás,tak si na sebe upletu takový malý bič a pokusím se každý den objevit pro sebe a pro vás malý zázrak,který mě potkal:-)
O čem tedy bude můj prázdninový deník?
O malých a velkých věcech ,pocitech a prožitcích,které mě potkávají a třeba potěší i vás..
Také můj deník bude o přáních..
Každý den jedno přání,které hodím do své zavařovací láhve,kde si počká na splnění:-)
To jsem fakt zvědavá,jak tohle budu schopna plnit:-)

Mým malým včerejším zázrakem,bylo večerní ticho,kdy děti sledovaly velmi zajímavý film,David si nahrával a poslouchal hudbu a já v ložnici,po velmi bláznivém dni plném vody,křiku,tobogánů,seděla tiše s knihou a nechtělo se mi ani číst,jak mi z té pohody bylo dobře...
Vždy jsem se samotě bránila..Když jsem byla mladší,tak jsem dokonce proplakala víkendy v samotě..Po narození dětí se vše změnilo..
Navíc mám kolem sebe neustále spoustu lidí,telefonů,emailů,takže každičká volná chvilka v tichosti mě naplňuje neskutečným blahem:-)

Mé dnešní přání zní..
Pár dní v samotě a tichosti..Jedno kde..Ve zdraví,pohodě,štěstí a klidu...
Jak jste na tom se samotou vy?
Máte ji rádi?

A ještě něco krásného,jako malé prázdninové pohlazení...


S láskou Bi

neděle 13. července 2014

Doteky...

Zdroj:Pinterest

Krásné ráno mi drazí čtenáři..
Tak dlouho jsem s vámi nebyla...Můj život opět nabral na obrátkách,hodně jsem pracovala,hrála si s dětmi,studovala,cestovala a v neposlední řadě milovala...
Vlastně to všechno trvá dodnes..
Dnes bych se vámi ráda podělila o zážitek,který se odehrával přímo ve mě a trvalo delší dobu,než se všechno propojilo..
Jak jsem vám psala již dříve,tak nyní navštěvuji kurz sociálních pracovníků..
Máme skvělé lektory a z každé přednášky si odnáším opravdu hodně..
Minulý týden jsem byla nějaká podrážděná a necítila jsem se moc dobře..nemohla jsem přijít na to proč..
Až jedna přednáška paní lektorky u nás v kurzu mi přinesla rozřešení..
Paní lektorka vyprávěla o skvělé aktivizační metodě,která je založená na stimulačním doteku..
Jedná se o to,že navracíte lidem,kteří jsou bezvládní,ležící,nebo po těžkých úrazech ,i nemocným či jen dementním,navracíte jim pomoci doteku pocit sebejistoty,sebehodnoty,sebeúcty,můžete jim také připomínat skrze dotek a další podněty věci a zážitky,které dřív rádi prožívali a aktivity,kterým se dříve nadšeně věnovali.
Tato metoda je velmi uznávaná a hlavně úspěšná..
Uvědomila jsem si,jakou velkou moc a sílu má obyčejný lidský dotek..
V minulém týdnu jsme se s přítelem moc nepotkávali,protože měl odpolední směnu,tudíž jsme se ani nedotýkali a já prostě a obyčejně začala strádat po tom,co je mi příjemné..
Začala jsem si uvědomovat,jak moc lidé podceňují takové obyčejné věci,jako je pohlazení,nebo objetí..
Když se narodíme,tak se s námi pořád někdo mazlí a hladí nás,protože jsme roztomilí a miloučcí,pak máme milenecké partnery a doteky se většinou začínají pomalu vytrácet jen do ložnice..za ruce se lidé vodí čím dál méně..možná jim to ve středním věku příjde jaksi nepatřičné..
Vidět pohlazení či objetí na ulici u dospělých lidí je malým zázrakem..
Proč?
Za co se stydíme?
Když jsme staří,tak se mazlíme jen s vnoučaty,když nějaké máme a když zůstaneme sami tak strádáme..
Nemocní,staří a osamělí lidé přitom dotyk a objetí potřebují jako lék..
Jsem hodně kontaktní..Ráda se dotýkám a ráda jsem hlazena..
Vždy když přijedu ke svým rodičům,tak se obejmeme a políbíme..
Probouzí to ve mě pocity bezpečí,klidu a cítím tu lásku,o které se nemusí mluvit..
Vím,že někteří lidé naopak doteky nevyhledávají,ale to je většinou v případech,kdy jim právě "špatnými" a nezdravými doteky bylo ubližováno..
Myslím si,že by stálo za to,pokusit se tu bariéru překonat...
Jak jste ne tom s doteky vy?

Mějte krásné dny a hodně se s láskou dotýkejte,bez ohledu na to ,kolik je vám let..Je to lék na všechno..
Bi