pondělí 30. ledna 2017

Změna

Zdroj Pinterest


Už při vyslovení toho slova mi dříve vstávaly vlasy na hlavě a žaludek se stahoval. Nikdy jsem nepatřila k těm, kteří by nějak s oblibou měnili své vyjeté koleje. Změna byla na mě většinou moc hrrr a pod tlakem a já se s ní prostě nekamarádila.
Plynula jsem životem a pokaždé, když se událo v mém životě něco,co změnu vyžadovalo, tak jsem to nesla s velkou nelibostí a většinou to provázel pláč, nemoc, nebo alespoň nepříjemné pocity v oblasti žaludku.
Strach ze změn pramenil z malého sebevědomí, nízké sebe hodnoty a také neschopnosti vidět prospěšnost a nutnost proměny.Stále jsem se plácala ve svém životě a bála se rozhodovat, protože jsem cítila pokaždé velkou nejistotu, jestli to nebo ono rozhodnutí dobře dopadne a nikdy jsem si nebyla jistá co je správně.
Teprve až ve chvíli, kdy jsem pochopila, že nic není špatně a všechna rozhodnutí nás někam dovedou, teprve když jsem přijala fakt,že ZMĚNA JE ŽIVOT a jen já rozhoduji kdy a jak se uskuteční, teprve pak jsem nastoupila tu zábavnou cestu bez bolesti a nemocí.

Když jsem začala navštěvovat kurzy numerologie, často jsem od mé "učitelky" Marušky slýchávala:
"Když Ti něco v životě nevyhovuje, tak to změň"
Z počátku to bylo obtížné, protože změny byly spojené se strachem, jak to dopadne.
Pomaličku jsem získávala sebe vědomí prostřednictvím malých rozhodnutí, které měly výborné výsledky. 
Začala jsem pracovat s výrokem "mám ráda všechny své vědomé změny v životě, protože mě posouvají dál, blíže k naplnění mých snů a přání"
Miluji hru se slovy a vymýšlení nejrůznějších říkaček a afirmací k danému tématu, které právě řeším.
Používám je jako denní mantru, kterou si opakuji a pak se raduji z jejího zviditelnění v reálném životě.

Trvalo mi delší dobu, než jsem vypozorovala své ukazatele, které mi dávaly jasně najevo, že právě nyní je na změnu ten pravý čas.

Jak jsem to poznala?
Dostávala jsem se do nepříjemných situací, začala jsem potkávat nesympatické lidi, zvýšila se mi nervozita, přestávala fungovat komunikace s dětmi nebo přáteli a nebo jsem rovnou onemocněla.
Většina lidí je zvyklá ze svých problémů obviňovat jiné. Už to dávno nedělám.

OPRAVDU FUNGUJE TVRZENÍ,ŽE VŠECHNO CO SE NÁM V ŽIVOTĚ DĚJE, JSME SI NEJPRVE VYTVOŘILI VE SVÉ HLAVĚ. 
UKAZOVÁNÍM PRSTU NA JINÉ A OBVIŇOVÁNÍM SE JEN VYČERPÁVÁME.

Začátkem roku jsem opět stála před otázkou kam mé kroky budou směřovat a jak si to přeji dál. Pro samou práci a projekty jsem přestávala vidět ty krásné malé chvilky  s dětmi při hře, nebo povídání u společného vaření, přestaly mě uspokojovat "obyčejné" věci a pořád jsem potřebovala pro svůj život prožívat něco výjimečného. 
Zapomínala jsem tvořit a dělat věci, které mám ráda, protože jsem stále čekala na impulzy, které přijdou. Nervozita a únava narůstaly a spánek ubýval. Ideální čas na změnu.
Vzpomněla jsem si na jednu svou kolegyni, která nám na psychologickém kurzu vyprávěla, že právě změny ji dostaly z těžké nemoci. Každý den udělá ve svém životě několik malých změn. Do práce chodí pokaždé jinou cestou, jídla vaří pokaždé s jiným kořením a často přestavuje byt.
Moc jí to pomáhá.Proč to nezkusit?

Včera jsem opět začala i já a je mi krásně.
O tom jaké konkrétní změny si ve svém životě tvořím napíšu zase příště.


Když budete chtít, tak si pusťte tuto krásnou hudbu a zkuste se zamyslet, jak to máte se změnami Vy a co ve Vás slovo, nebo představa změny vyvolává.
Ráda si přečtu Vaše zkušenosti. Jste mi velkou inspirací moji milí čtenáři.
Mějte krásné dny.
Bi

sobota 14. ledna 2017

Sliby

Zdroj Pinterest

Seděly jsme v čajovně. Po mnoha měsících opět spolu. Probraly jsme co se dalo s vědomím toho, že máme pouze omezený čas na sdílení.Opět jsme se s mými drahými přítelkyněmi, které tak moc ovlivnily můj život dostaly k tématu, které je přinejmenším zamyšlení hodné.
Vyprávěly jsme si soukromé příběhy ze svých nynějších životů a narazily jsme na téma slibů.
Slibů, které nám dali jiní a nenaplnili, slibů, které jsme dali sami sobě.
Slibů, které jsme ani naplnit nedokázaly.


Typickým příkladem nevědomých slibů, je slib manželský.
Všechny jsme rozvedené. Všechny jsme slibovaly před svědky,úřadem, nebo v kostele věci,které jsme si v té dané chvíli přály naplnit a věřily jsme, že je to možné a uskutečnitelné.
Nebo jsme možná ani nepřemýšlely nad tím, co vlastně slibujeme a jestli to vůbec dokážeme.
Prostě jsme udělaly něco, co je ve společnosti běžné a zažité, jako milióny lidí před námi.
Pak ovšem nastává bod zlomu a realita, ve které se občas ocitáme, nás zatlačí do kouta a v hlavě nám zvoní náš slib, který jsme dali manželovi, dětem, sami sobě.
Najednou se nám to zdá neúnosné, máme pocit, že to nezvládneme, nevydržíme,ale pořád si v hlavě přemítáme náš slib.
" v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém"
A spoustu jiných, které dobře známe.
A držíme a držíme, na úkor sebe, své úcty, své lásky, své sebe hodnoty, jen z pouhé zodpovědnosti a tíhy slibu.


Jednoho dne si s hrůzou uvědomíme, že některé sliby naplnit nedokážeme.
Pak se za to náležitě potrestáme a obviníme.
Sebetrýzeň, kterou si my lidé v tomto případě dokážeme způsobovat jistě popisovat nemusím.
Někteří se svými výčitkami žijí celý utrápený život.


Včera večer jsme si všechny uvědomily, jak velmi pošetilé a krátkozraké je, dávat sliby, které třeba nejsme vůbec schopny naplnit, protože nemáme odžitý prožitek, který se s nimi pojí.
Nemůžeme dopředu vědět, jak moc bude život manželský svízelný, jak moc zlého jsme ochotni a schopni unést, kolik nemocí spolu můžeme a zvládneme projít, když slibujeme ve zdraví a v plné síle.
Nemůžeme přece vědět, jestli dokážeme naplnit sliby týkající se dětí a rodiny, když jsme ještě žádné děti neměli.

A přesto to děláme. Masově a s naprostou samozřejmostí a když dochází k rozvodům,často používáme větu "ale Ty jsi mi to slíbil/la".

Když se nám po několikáté rozpadne vztah, tak si slibujeme
"už se nikdy nezamiluji","už nikdy neuvěřím".
Přesně tyto sliby, které jsme daly sami sobě pak ovlivňují náš život a brání nám v navazování dalších hlubokých láskyplných vztahů.


Co s tím?
Myslím, že pro začátek by stačilo uvědomění toho, že když něco slibuji, mám si být naprosto jistý, že daný slib dokážu a hlavně chci naplnit.


Těžká práce, hodně pitvání a otázek řeknete si.
Každopádně si myslím, že pokud se ke svým slibům začneme stavět zodpovědně, zmenší se naše sebeobviňování a hlavně také obviňování okolí z toho, že nesplnili, to co slíbili.
Ráda bych ještě upozornila, že tato úvaha se týká emočních slibů a ne praktických záležitostí typu "slíbila jsem uvařit polévku a máme rizoto":-)
Ale vím, že mě všichni chápete.


Jak to máte Vy?
Co si o tom myslíte?
Slibujete někdy něco,co pak nedokážete naplnit?
Co s tím pak uděláte?


Tento rok jsem se rozhodla, více se ptát ostatních i samy sebe, protože mě stále naplňují, inspirují a zajímají lidské příběhy a postoje.
Moc se těším na vaše názory, protože přesně ten Váš může inspirovat a pomoci mnoha lidem.
Krásný sobotní večer.


S láskou a úctou Vaše Bi

pondělí 2. ledna 2017

Novoroční úvaha


Veškerá dostupná média jsou plná novoročních přání, předsevzetí a plánů.
Také jich pár mám.
Už dávno si nedělám seznamy toho ,co bych chtěla tento rok dokázat. Přání a tajné sny mám napsané na srdíčkových papírcích a vložené do broušené misky i s datem jejich vyřčení,abych se za rok v tomto čase po radovala, kolik krásných věcí se mi událo.
Také se mi ale dějí věci,které jsou hodny zamyšlení.

V posledních dnech a hodinách jsem mnohokrát slyšela a četla větu:
"Jsem prostě takový/taková"
Jak často tuhle větu říkáme.Nejčastěji ve vztahu k druhým lidem.
Hodně jsem nad ní přemýšlela.
Zdánlivě neškodná věta, která má velký význam a prozrazuje mnohé (tedy pokud vidíte věty a slova mezi řádky)

Když nám někdo řekne tuto větu,nebo ji použijeme my sami, pak to většinou znamená, že se cítíme ohroženi,nepřijatí a kritizovaní za něco co jste udělali, řekli, nebo naopak neudělali, nebo neřekli.Většinou se stáhneme do ústraní a máme pocit , že nám nikdo nerozumí.Ocitáme se opět v roli oběti a vztahy s druhými začneme brát, jako souboj o území.
Aby si jeden nepodmanil druhého, aby mě nikdo neměnil,aby,aby,aby....a pomalu se vytrácí láska..
Zůstává jen ostražitost a věčné obranné mechanismy, které nám brání otevřít své srdce.
Žijeme ve světě individualit.

Sebeláska a sebe hodnota jsou denně stokrát skloňovány, ale já osobně si myslím, že jsou často i špatně chápány.
Vztahy nefungují, protože zranění lidé potkávají jiné zraněné a jediným jejich plánem  je,aby uhájili své území a nebyli více zraňováni.

Moc bych si za nás všechny přála,abychom v tento významný jedničkový rok, kdy začínáme úplně nový životní cyklus a máme možnost zvládnout spoustu věcí na výbornou, abychom konečně všichni pochopili..
Pochopili to,že vztahy,partnerské, přátelské ,pracovní nám nabízí cestu, jak na sobě pracovat a jak se měnit k lepšímu.
Pochopili to,že život je změna a ta se týká především nás samotných a naší podstaty.
Kdykoli potkáme nového člověka, tak nám může spoustu věcí předat, naučit nás, nebo nám doplnit to,po čem my tak dlouho prahneme a co nám chybí.

Aby se ze všech vztahů vytratil souboj a ohrožení a došlo k tomu, že se lidé navzájem budou láskyplně inspirovat a učit se jeden od druhého,to hezké co na sobě uvidíme,to co si přejeme umět, poznat, pochopit,nebo jen opětovně po všech zraněních zkusit uzdravit a vyléčit.

Pak už věta "jsem prostě takový/taková" nebude aktuální, protože lidé se začnou proměňovat, jako jejich život.
Pokaždé , když nám do života vstoupí nový člověk,máme před sebou další originál, se kterým se učíme mluvit, radovat,smát se a komunikovat. Každý originál potřebuje svůj specifický přístup. Stále se učíme. 
Chce to trénink. Auto jsme se také nenaučili řídit za jeden den:-) O tom je život.
Opět se všechny druhy vztahů stanou živými organismy a ne bitevními poli.

To bych si pro sebe i pro nás všechny moc přála.
Všichni lidé, kteří milují svůj život jistě pochopí, protože dobře ví,že jedině na nás samotných záleží ,jak ten náš život vypadá.

Krásný nový rok 2017
S láskou 
Bi