sobota 14. ledna 2017

Sliby

Zdroj Pinterest

Seděly jsme v čajovně. Po mnoha měsících opět spolu. Probraly jsme co se dalo s vědomím toho, že máme pouze omezený čas na sdílení.Opět jsme se s mými drahými přítelkyněmi, které tak moc ovlivnily můj život dostaly k tématu, které je přinejmenším zamyšlení hodné.
Vyprávěly jsme si soukromé příběhy ze svých nynějších životů a narazily jsme na téma slibů.
Slibů, které nám dali jiní a nenaplnili, slibů, které jsme dali sami sobě.
Slibů, které jsme ani naplnit nedokázaly.


Typickým příkladem nevědomých slibů, je slib manželský.
Všechny jsme rozvedené. Všechny jsme slibovaly před svědky,úřadem, nebo v kostele věci,které jsme si v té dané chvíli přály naplnit a věřily jsme, že je to možné a uskutečnitelné.
Nebo jsme možná ani nepřemýšlely nad tím, co vlastně slibujeme a jestli to vůbec dokážeme.
Prostě jsme udělaly něco, co je ve společnosti běžné a zažité, jako milióny lidí před námi.
Pak ovšem nastává bod zlomu a realita, ve které se občas ocitáme, nás zatlačí do kouta a v hlavě nám zvoní náš slib, který jsme dali manželovi, dětem, sami sobě.
Najednou se nám to zdá neúnosné, máme pocit, že to nezvládneme, nevydržíme,ale pořád si v hlavě přemítáme náš slib.
" v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém"
A spoustu jiných, které dobře známe.
A držíme a držíme, na úkor sebe, své úcty, své lásky, své sebe hodnoty, jen z pouhé zodpovědnosti a tíhy slibu.


Jednoho dne si s hrůzou uvědomíme, že některé sliby naplnit nedokážeme.
Pak se za to náležitě potrestáme a obviníme.
Sebetrýzeň, kterou si my lidé v tomto případě dokážeme způsobovat jistě popisovat nemusím.
Někteří se svými výčitkami žijí celý utrápený život.


Včera večer jsme si všechny uvědomily, jak velmi pošetilé a krátkozraké je, dávat sliby, které třeba nejsme vůbec schopny naplnit, protože nemáme odžitý prožitek, který se s nimi pojí.
Nemůžeme dopředu vědět, jak moc bude život manželský svízelný, jak moc zlého jsme ochotni a schopni unést, kolik nemocí spolu můžeme a zvládneme projít, když slibujeme ve zdraví a v plné síle.
Nemůžeme přece vědět, jestli dokážeme naplnit sliby týkající se dětí a rodiny, když jsme ještě žádné děti neměli.

A přesto to děláme. Masově a s naprostou samozřejmostí a když dochází k rozvodům,často používáme větu "ale Ty jsi mi to slíbil/la".

Když se nám po několikáté rozpadne vztah, tak si slibujeme
"už se nikdy nezamiluji","už nikdy neuvěřím".
Přesně tyto sliby, které jsme daly sami sobě pak ovlivňují náš život a brání nám v navazování dalších hlubokých láskyplných vztahů.


Co s tím?
Myslím, že pro začátek by stačilo uvědomění toho, že když něco slibuji, mám si být naprosto jistý, že daný slib dokážu a hlavně chci naplnit.


Těžká práce, hodně pitvání a otázek řeknete si.
Každopádně si myslím, že pokud se ke svým slibům začneme stavět zodpovědně, zmenší se naše sebeobviňování a hlavně také obviňování okolí z toho, že nesplnili, to co slíbili.
Ráda bych ještě upozornila, že tato úvaha se týká emočních slibů a ne praktických záležitostí typu "slíbila jsem uvařit polévku a máme rizoto":-)
Ale vím, že mě všichni chápete.


Jak to máte Vy?
Co si o tom myslíte?
Slibujete někdy něco,co pak nedokážete naplnit?
Co s tím pak uděláte?


Tento rok jsem se rozhodla, více se ptát ostatních i samy sebe, protože mě stále naplňují, inspirují a zajímají lidské příběhy a postoje.
Moc se těším na vaše názory, protože přesně ten Váš může inspirovat a pomoci mnoha lidem.
Krásný sobotní večer.


S láskou a úctou Vaše Bi

2 komentáře:

  1. Díky za to téma!

    Ty rozvody... je to hodně silný, vědět, že jsem dala slib. A pak řekla ne. Teď už to jde, ale dost let jsem měla dojem, že se musím potrestat tím, že nový dlouhodobý vztah mít nebudu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško děkuji za osobní sdělení..
      Myslím téma nás mnohých..A co s tím odpustit si a jít dál a hlavně neslibovat:-):-)Měj krásné dny
      Bi

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..