čtvrtek 28. června 2012

Noční příhoda



Krásný večer moji milí..
Po dlouhé době se vám opět hlásím..Tentokrát jsem s dětmi na prázdninových cestách u přátel  a prožíváme spousty zajímavých příhod..
O jednu z nich bych se s vámi dnes ráda podělila..

Byla krásná teplá úterní noc a my jsme spali první večer u jedné mé kamarádky v Brně..
Asi ve 4 ráno jsem jako z dáli slyšela volání o pomoc..
Má přítelkyně Simonka bydlí v městské části hustě zabydlené Romy,takže jsem tomu nevěnovala velkou pozornost,neboť takovéto projevy byly na denním pořádku a často se ozývaly různé zvuky z okolních bytů či barů..
Volání však neustávalo a najedenou se otevřely dveře a Simča mi oznámila,že už dlouho někdo volá o pomoc a je to velmi blízko..
Vyskočila jsem z postele a společně,oděny pouze v krátké noční košilky,jsme vyrazily na chodbu domu,hledat dotyčného volajícího..
Volání bylo úpěnlivé,vytrvalé a velmi blízko..Po delším průzkumu jsme zjistily ,že volání vychází z bytu paní,která bydlí nad mou kamarádkou..
Bouchaly jsme tedy na dveře,volání trochu zesílilo,ale nikdo neotevřel..
Simča zavolala policii..čekaly jsme na ulici,volání stále neustávalo a naše netrpělivost a obavy se zvyšovaly..
Konečně přijela hlídka..
Po dlouhém a velmi hlasitém bouchání se rozhodli,že zavolají posily.
Přijeli hasiči a rovnou přivezli s sebou i záchranku..
Mezitím se mé kamarádce povedlo dovolat dceři paní ,která bydlela v bytě,odkud bylo slyšet volání a ta jí řekla,že je tam její maminka se svým partnerem a malým vnoučkem..
Nervozita narůstala..
Bouchali ,volali,vzbudili skoro celý dům..Volání neustávalo,proto hasiči začali odmontovávat zámek,aby se dostali dovnitř..
Ve chvíli,kdy se jeden z nich chystal na to,že vyleze na střechu a spustí se do bytu otevřeným oknem,druhý odvrtával zámek,se najednou otevřely dveře a tam stála udivená paní a povídá"co mi tady vrtáte do dveří?"
Všichni se nahrnuli dovnitř,aby zjistili,kdo že to tak volal,cože se to vlastně stalo..???!!!

Nakonec vyšlo najevo,že milá paní je hluchá, jako poleno,nosí naslouchadla,které si na noc sundává,takže neslyšela ani volání svého muže,který je nechodící a vedle v pokoji spadl z postele,ale ani manévry,které se děly na chodbě u jejích dveří..
Tím hlukem se vzbudil vnouček a poté co dali dědu zpátky do postele, babičku upozornil,že někdo něco vrtá:-)
Druhý den nám milá paní sousedka přinesla jako poděkování nadýchané trubičky a Simonka se při jejím vyprávění velice nasmála a protože se bavily mezi dveřmi a já zrovna uspávala dítě,tak jsem opět pocítila jaké to je být hluchý,neboť ty dvě tak hulákaly,že můj malý synek chtěl jít za nimi,cože se to tam děje a při tolikerém křiku a smíchu,rozhodně nehodlal usnout:-)Ani se mu nedivím:-)

Pak,že je v Brně nuda:-)
Nakonec všechno dobře dopadlo a ještě teď se nasmějeme při vzpomínce na náš noční zážitek:-)

Kéž by všechna volání byla vždy vyslyšena a dopadla  tak vesele a šťastně,jako v našem případě..
Krásné prázdniny plné nevšedních zážitků vám přeji..
Brigit

středa 13. června 2012

Očekávání

                                         Autor pan Antonín Gavlas


Milí  moji.
Všchny vás po delší odmlce zdravím a přeji vám překrásný den..
Dnes bych vám ráda napsala o jedné věci,jedné malé pavučince,do které se často všichni zaplétáme a myslím,že se kvůli ní i pěkně natrápíme..
Očekávání je velmi záludná věc..Potkává nás na každém kroku..
Např.manžel očekává od manželky,že mu vypere prádlo,ale manželka odjíždí a předpokládá,že není problém pro manžela vyprat si prádlo sám,mamince vyměňují v celém bytě okna a předpokládá,že jí její děti pomohou,ale jaksi jim zapomene o pomoc říci,protože prostě předpokládá,že to děti napadne samotné,tatínek předpokládá,že mu jeho syn,kterému dal vše a udělal pro něj maximum,zaplatí opravu auta,protože na ni nemá peníze,přítelkyně předpokládá,že když k ní chce přijet kamarádka na návštěvu,tak automaticky bude absolvovat její program,který ona má už dlouho vymyšlený,aniž se své přítelkyně zeptá,jestli jí to vyhovuje a a a a...mohla bych psát do nekonečna...
Znáte to?Je vám to povědomé?
Děláme to všichni...
Uvědomujete si někdy,kolik je kvůli nevyřčeným očekáváním hádek,smutku ,trápení a nedorozumnění?
Člověk,který očekává a nevysloví svá očekávání,jen čeká,jestli se jeho "přání"vyplní si koleduje o pěkný průšvih..
Nejenže se jeho představy často nevyplní,ale on se pak většinou zlobí,nebo je smutný či ukřivděný..
Pokud je soudný,pak pochopí,že si za situaci může sám,tím,že nesdělil své poždavky nahlas,tudíž nemohly být vyslyšeny a ani splněny..
Pokud soudný není obviňuje všechny kolem,jak jsou neschopní,necitelní.....atd.
Co z toho vyplývá?
Tiché očekávání,je to stejné,jako nevyřčené přání,kdy si přejeme,aby se jiní zachovali podle nás a tím,že jim to neřekneme,bereme jim,ale i sobě, svobodnou vůli zaujmout k našemu očekávání stanovisko..
Jen čekáme,jak to dopadne a pak jsme smutní..
Další jemné nitky naší pavučinky očekávání se vytváří,když už svá očekávání sdělíme a jsme odmítnuti..
To je křivda,to je hrůza,smutek,pláč,někdy i nadávky...
Kam se poděla svobodná vůle rozhodnutí,kam se poděla tolerance a hledání kompromisů,existuje to vůbec ještě ?
Dejte mi prosím šanci...
Velice by mě zajímalo,jak to máte vy?
Očekáváte?Sdělujete?Odmítáte?Umíte najít kompromis?

Toto téma mi teď leží v hlavě..
Mějte se krásně moji milí a nezapomeňte dnes někoho políbit a sdělit mu v lásce nějaké své očekávání,aby na vaší cestě srdcové přibylo nějaké to srdíčko lásky a tolerance..

Brigit

úterý 12. června 2012

Andělé jsou na blízku

Krásné poledne všem..

Včera večer jsem vám napsala básničku a dnes mi milá Dullsi láskyplně připomněla,abych psala více,
že se moc těší na mé příspěvky..
Milá Dullsinko..Děkuji Ti za toto povzbuzení..
Někdy to psaní odkládám do ústraní,neboť na prvním místě mého hodnotového žebříčku je stále rodina,které věnuji většinu svého času..
Navíc jsem ráda,když mohu napsat věci,které vám pomohou pochopit a třeba vás i rozradostní..
Začala jsem tedy zodpovědně pátrat po něčem takovém ve své mysli..
Takže po Tvé milé upomínce mám rozepsaný článek.:-)
 Když jsem přemýšlela, čím bych vás potěšila,tak jsem si uvědomila,jak moc je tento rok náročný na všech úrovních a když jsem hledala světlo,kterým bych vám na tu letošní nelehkou cestu posvítila, přišel mi email od mé drahé přítelkyně Michaely..
Na náhody neveřím,tudíž hned ,jak jsem si dojetím poplakala,vkládám příspěvek,který mi jako záchranné světýlko poslala má milá kamarádka..
Doufám,že udělá radost i vám:-)
Krásný den všem moji milí..
Brigit

pondělí 11. června 2012

Láskování


Posílám Ti lásku skrze myšlenky a slova,
srdce se do ní krásně schová.
Zabalím ho do klubíčka,pohladím s ním Tvoji Duši..
Duše neví,jenom tuší,že je pro mě stvořená,
podlamuje kolena..
Síla její lásky svírá bez nadsázky..

Když roztrhneme okovy,už nebude nic,jenom MY..
Ty ,já a naše sny,které se mění ve skutečnost..
Polykám slzy ,které po tvářích stékají a
slyším své vzpomínky,jak v hlavě mi sténají..
Vzpomínat není čas,ať krásné či špatné,všechno zůstává v nás..
Jediná cesta je odpustit a spolu pak v lásce a úctě dále jít..

Přeji si kráčet v lásce s Tebou do konce svých dní..

Třeba mé romantické představy, zítra si lehnou do trávy,
zmoknou a budou od bláta, třeba se ztratí někde v lese,
nechám je chvilku pobíhat a pak se k nim s láskou vrátím,
bez brýlí růžových,které po cestě ztratím:-)
Lásky není nikdy dost a tak si o ní píšu,jen tak pro radost:-)

Brigit

Ps.Milujte se a....:-)