Úsvit

Před chvílí jsem vyfotila západ slunce. Růžová se prolínala s modrou a obloha vypadala jako jiný svět. Lepší krásnější, laskavější. Avšak hned kousíček pod duhovými mraky a světly se prodíraly antény a dráty elektrického vedení. Jakoby na oblohu chtěly dosáhnout, jakoby i slunce a jeho představení chtěly mít pod kontrolou a trochu pokazit jeho dokonalost. 

Všechny tyhle vymoženosti jsme vymysleli my lidé. Stejně jako virtuální svět a sociální sítě. Prožila jsem teď na nich pár let života. Potkala hrstku přátel, kteří mi zůstanou napořád, vydala čtyři sbírky, přečetla si mnoho moudrého, ale i zlého a urážejícího. Byla jsem virtuálně sexuálně obtěžována, manipulována v nekonečných debatách, které vedly vždy jen do slepé uličky. Ale mnohé mě to naučilo. O životě, o mezilidských vztazích, pomyslné dokonalosti, iluzích a lžích a hlavně jsem opět začala poznávat samu sebe takovou, jaká doopravdy jsem. Uvnitř. Už dávno přestala rozlišovat na dobré a zlé.

Potkala jsem se se svými strachy, stíny, nepřijetím a také nepochopením. Ale také jsem se uvnitř své bubliny cítila milována. Avšak jen na dálku. Skrze slova. 

Během posledního roku odešlo z mého života na onen svět, pár mě velmi blízkých lidí. Naučili mě na nic nečekat a objímat dokud to jde, říkat mám tě rád, nebo jen pohladit, laskavě se podívat, či vyslechnout. Jinak, než živě to není možné. Pochopila jsem s velikou intenzitou, že rodina a přátelství potřebuji ještě více prožívat, než si jen o něm psát. 

Také jsem pochopila, že má prvotní stránka, kterou jsem si pro sebe a všechny příchozí vytvořila, je součástí mých kořenů. Zde začaly klíčit kořínky mých slov, myšlenek úvah a sebe uvědomění, které mi pomohly a nadále pomáhají na mé cestě pochopení světa a hlavně sebe samotné. Je to jako deník mých emocí a už nejsem závislá na tom kolik lidí si o tom přečte. 

Minulý rok mě naučil velmi tvrdě, ale ryze a čistě, spravedlivě, jak mohou člověka oslabovat a ovládat jeho slabosti a závislosti, či nežádoucí potřeby, jen aby se ve chvílích zdánlivého, chvilkového vnitřního neklidu uklidnit srdíčkem, či milou zprávou. Také jsem to dříve dělávala, neboť prodlévání v bolesti a nepohodlí mi nebylo příjemné. Dnes za něj děkuji, když přijde. Zase mě něco nového naučí. 

Děkuji za všechny moudré a upřímné lidi, které v životě potkávám, aby mi ukázali v žité realitě, co odráží a vyzařuje ven mé nitro. Děkuji všem, kteří si občas přijdete přečíst, jak se mám a co se mi honí hlavou. 

 Krásný večer přeje Bi