pátek 17. února 2017

Vnitřní proměny

zdroj Pinterest
Uplynulo pár týdnů od mého posledního rozjímání nad mými životními změnami. můžete přečíst zde 
Začala jsem se proměnami svého života zabývat aktivně a to hned v několika rovinách. Dnes bych Vám ráda popsala,co se děje uvnitř a jaké změny je dobré udělat, aby se nám projevily v reálném životě.
O síle slov a jejím účinku jste již přečetli spousty článků a motivačních citátů.

 A já se ptám: "když chcete změny ve svém životě, používáte i změnu slovníku a následně myšlení?"
 Během pár posledních dní jsem zjistila, že bez toho to totiž není možné. Není možné dělat vědomé a hezké změny ve svém životě, bez toho,abychom začali jinak myslet a mluvit, nebo obráceně.
Začíná to u slov, které říkáme. Svými slovy si vytváříme realitu, kterou pak žijeme, ale také svými slovy můžeme zraňovat a ubližovat.
Slova mají obrovskou sílu a o člověku, který je říká, vypovídají mnohé. Dnes mi stačí chvíli poslouchat, když se potkám s někým novým a hned na sebe svými slovy prozradí hodně o životě, který žije a jaká trápení ho provázejí.

Slova mají obrovský význam na naši psychiku a tím pádem i na naše zdraví.

Zkuste si přečíst tyto věty a pozorujte jaké pocity u nich prožíváte.

"jak se ti daří?"
"jak se máš lásko?"

"měj se"
"miluji tě a měj nádherný den"

Jistě nikomu nemusím popisovat co to v člověku udělá, když cítí zájem, přízeň a lásku.
Ze slov vycítíme psychické rozpoložení druhého člověka i jeho povahové rysy.
Energie slov nás může okamžitě dostat do stavu klidu, pohody a vyrovnanosti. Samozřejmě to platí i obráceně.
Takovou sílu a moc má SLOVO.

Tento týden mi do života vstoupil nový člověk. Viděli jsme se všeho všudy 30 minut a opět mi dokázal neskutečnou ozdravnou schopnost slov. Vstoupil mi do života ve chvíli, kdy jsem stála před dalším ze svých rozhodnutí. Postavil se na druhou misku vah a já najednou věděla co udělat.
Jak se to stalo?
Přečetla jsem od něj stovky léčivých slov, které pomohly uzdravit zraněné a opět umožnily vidět věci, které byly doposud skryty. Nádherná zkušenost. Mnoho let nepoznaná.
Slova mohou velmi rychle měnit náš vnitřní svět, naši energii a náš pohled na svět.

Úplně nejlepší je, když nečekáte co Vám řeknou jiní, ale sami k sobě promlouváte laskavě a hezky. Sami sebe dokážete povzbudit a motivovat.
Prostě to dělejte pro sebe.
Vím, když od mala slyšíte jak máte velký zadek, jak jste hrozná/ný, jaké jste nemehlo, pak se člověk velmi z tuha přesvědčuje, že je to jinak. Jde to. sami sebe přesvědčujte o opaku.
Zkoušejte. Trénujte.
Jednoho dne začnete Vaše vnitřní proměny vidět v reálném venkovním světě.
Chování druhých k nám zrcadlí krásně to co máme uvnitř.

Když jsem samu sebe začala před 20 lety vnitřně proměňovat, tak mi velmi významně pomohla kniha MILUJ SVŮJ ŽIVOT.
Je plná  "návodů" a hlavně plná afirmací (říkanek), které si můžete s láskou tvořit sami pro sebe.

Kdykoli objevím v sobě nějaké negativní přesvědčení, nebo se mi přestává dařit v některé z mých životních cest, tak si sednu do klidu a vytvořím si sama pro sebe, pro svá ústa a své srdce říkačku s opačným motivačním nábojem. Tu si pak opakuji během dne, jak mě to napadne. A hle  
opakovaná slova se pro mě stávají pravdou a já ji vesele mohu prožívat v realitě.
 Netvrdím, že Vám to půjde hned, každopádně už proces tvorby, vymýšlení pozitivních a laskavých slov, má velmi ozdravné účinky.

Zkuste si vzpomenout na to, když jsme jako malé děti říkačky používali ve hře.
Prostě to můžete pojmout jako hru, která Vás rozveselí, když jsou venku mraky, která Vás pohladí, když je v Duši prázdno.
Pusťte si klidnou a příjemnou hudbu, kterou máte rádi a zkuste si napsat pár krásných, laskavých a léčivých slov pro sebe. A dobře se u toho bavte.


Pár příkladů pro inspiraci.

Když pociťuji nedostatek lásky.

"Mám se ráda, jsem se sebou spokojená. Láska, štěstí a radost, proudí ke mě za všech stran a já jí s radostí přijímám."

"Potkávám samé milující, laskavé a upřímné lidi , kteří mi projevují svou lásku a já ji s radostí přijímám a opětuji."

Když čekáte na nového partnera.

"Mám krásný, harmonický, oboustranně naplněný, šťastný partnerský a milenecký, dlouho trvající vztah."

"Můj partner je odrazem mé laskavé Duše a dokonale si rozumíme ve všech oblastech našeho života."

Když pociťujete málo peněz.

" Bohatství, majetek a peníze ke mě proudí ze všech stran a já je s radostí přijímám."

"S lehkostí, radostí a lehce vydělávám peníze".

 Pokud Vás některé z mých afirmací provokují, něco Vás při jejich čtení naštvalo, nebo popudilo, pak se podívejte na tuto oblast blíže, protože právě tam naleznete svůj blok. 

Samozřejmě v knihách a na internetu najdete spoustu krásných a pozitivních afirmací. Já jsem ale přesvědčená o tom, že vlastní tvorba má vyšší ozdravné vibrace, protože vychází z naší touhy po změně a také používá slova, kterým rozumíme a na které reagujeme právě my a naše Duše.

Co si o tom myslíte?
Funguje Vám to?
Jaká je Vaše říkačka?

Krásné dny plné láskyplných slov a naplněné reality Vám přeji
Bi

PS:Pokud si přejete číst mé myšlenky každý den,aby povzbudily Vaši Duši, pak můžete nahlédnout https://www.facebook.com/srdcovacesta/

pondělí 30. ledna 2017

Změna

Zdroj Pinterest


Už při vyslovení toho slova mi dříve vstávaly vlasy na hlavě a žaludek se stahoval. Nikdy jsem nepatřila k těm, kteří by nějak s oblibou měnili své vyjeté koleje. Změna byla na mě většinou moc hrrr a pod tlakem a já se s ní prostě nekamarádila.
Plynula jsem životem a pokaždé, když se událo v mém životě něco,co změnu vyžadovalo, tak jsem to nesla s velkou nelibostí a většinou to provázel pláč, nemoc, nebo alespoň nepříjemné pocity v oblasti žaludku.
Strach ze změn pramenil z malého sebevědomí, nízké sebe hodnoty a také neschopnosti vidět prospěšnost a nutnost proměny.Stále jsem se plácala ve svém životě a bála se rozhodovat, protože jsem cítila pokaždé velkou nejistotu, jestli to nebo ono rozhodnutí dobře dopadne a nikdy jsem si nebyla jistá co je správně.
Teprve až ve chvíli, kdy jsem pochopila, že nic není špatně a všechna rozhodnutí nás někam dovedou, teprve když jsem přijala fakt,že ZMĚNA JE ŽIVOT a jen já rozhoduji kdy a jak se uskuteční, teprve pak jsem nastoupila tu zábavnou cestu bez bolesti a nemocí.

Když jsem začala navštěvovat kurzy numerologie, často jsem od mé "učitelky" Marušky slýchávala:
"Když Ti něco v životě nevyhovuje, tak to změň"
Z počátku to bylo obtížné, protože změny byly spojené se strachem, jak to dopadne.
Pomaličku jsem získávala sebe vědomí prostřednictvím malých rozhodnutí, které měly výborné výsledky. 
Začala jsem pracovat s výrokem "mám ráda všechny své vědomé změny v životě, protože mě posouvají dál, blíže k naplnění mých snů a přání"
Miluji hru se slovy a vymýšlení nejrůznějších říkaček a afirmací k danému tématu, které právě řeším.
Používám je jako denní mantru, kterou si opakuji a pak se raduji z jejího zviditelnění v reálném životě.

Trvalo mi delší dobu, než jsem vypozorovala své ukazatele, které mi dávaly jasně najevo, že právě nyní je na změnu ten pravý čas.

Jak jsem to poznala?
Dostávala jsem se do nepříjemných situací, začala jsem potkávat nesympatické lidi, zvýšila se mi nervozita, přestávala fungovat komunikace s dětmi nebo přáteli a nebo jsem rovnou onemocněla.
Většina lidí je zvyklá ze svých problémů obviňovat jiné. Už to dávno nedělám.

OPRAVDU FUNGUJE TVRZENÍ,ŽE VŠECHNO CO SE NÁM V ŽIVOTĚ DĚJE, JSME SI NEJPRVE VYTVOŘILI VE SVÉ HLAVĚ. 
UKAZOVÁNÍM PRSTU NA JINÉ A OBVIŇOVÁNÍM SE JEN VYČERPÁVÁME.

Začátkem roku jsem opět stála před otázkou kam mé kroky budou směřovat a jak si to přeji dál. Pro samou práci a projekty jsem přestávala vidět ty krásné malé chvilky  s dětmi při hře, nebo povídání u společného vaření, přestaly mě uspokojovat "obyčejné" věci a pořád jsem potřebovala pro svůj život prožívat něco výjimečného. 
Zapomínala jsem tvořit a dělat věci, které mám ráda, protože jsem stále čekala na impulzy, které přijdou. Nervozita a únava narůstaly a spánek ubýval. Ideální čas na změnu.
Vzpomněla jsem si na jednu svou kolegyni, která nám na psychologickém kurzu vyprávěla, že právě změny ji dostaly z těžké nemoci. Každý den udělá ve svém životě několik malých změn. Do práce chodí pokaždé jinou cestou, jídla vaří pokaždé s jiným kořením a často přestavuje byt.
Moc jí to pomáhá.Proč to nezkusit?

Včera jsem opět začala i já a je mi krásně.
O tom jaké konkrétní změny si ve svém životě tvořím napíšu zase příště.


Když budete chtít, tak si pusťte tuto krásnou hudbu a zkuste se zamyslet, jak to máte se změnami Vy a co ve Vás slovo, nebo představa změny vyvolává.
Ráda si přečtu Vaše zkušenosti. Jste mi velkou inspirací moji milí čtenáři.
Mějte krásné dny.
Bi

sobota 14. ledna 2017

Sliby

Zdroj Pinterest

Seděly jsme v čajovně. Po mnoha měsících opět spolu. Probraly jsme co se dalo s vědomím toho, že máme pouze omezený čas na sdílení.Opět jsme se s mými drahými přítelkyněmi, které tak moc ovlivnily můj život dostaly k tématu, které je přinejmenším zamyšlení hodné.
Vyprávěly jsme si soukromé příběhy ze svých nynějších životů a narazily jsme na téma slibů.
Slibů, které nám dali jiní a nenaplnili, slibů, které jsme dali sami sobě.
Slibů, které jsme ani naplnit nedokázaly.


Typickým příkladem nevědomých slibů, je slib manželský.
Všechny jsme rozvedené. Všechny jsme slibovaly před svědky,úřadem, nebo v kostele věci,které jsme si v té dané chvíli přály naplnit a věřily jsme, že je to možné a uskutečnitelné.
Nebo jsme možná ani nepřemýšlely nad tím, co vlastně slibujeme a jestli to vůbec dokážeme.
Prostě jsme udělaly něco, co je ve společnosti běžné a zažité, jako milióny lidí před námi.
Pak ovšem nastává bod zlomu a realita, ve které se občas ocitáme, nás zatlačí do kouta a v hlavě nám zvoní náš slib, který jsme dali manželovi, dětem, sami sobě.
Najednou se nám to zdá neúnosné, máme pocit, že to nezvládneme, nevydržíme,ale pořád si v hlavě přemítáme náš slib.
" v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém"
A spoustu jiných, které dobře známe.
A držíme a držíme, na úkor sebe, své úcty, své lásky, své sebe hodnoty, jen z pouhé zodpovědnosti a tíhy slibu.


Jednoho dne si s hrůzou uvědomíme, že některé sliby naplnit nedokážeme.
Pak se za to náležitě potrestáme a obviníme.
Sebetrýzeň, kterou si my lidé v tomto případě dokážeme způsobovat jistě popisovat nemusím.
Někteří se svými výčitkami žijí celý utrápený život.


Včera večer jsme si všechny uvědomily, jak velmi pošetilé a krátkozraké je, dávat sliby, které třeba nejsme vůbec schopny naplnit, protože nemáme odžitý prožitek, který se s nimi pojí.
Nemůžeme dopředu vědět, jak moc bude život manželský svízelný, jak moc zlého jsme ochotni a schopni unést, kolik nemocí spolu můžeme a zvládneme projít, když slibujeme ve zdraví a v plné síle.
Nemůžeme přece vědět, jestli dokážeme naplnit sliby týkající se dětí a rodiny, když jsme ještě žádné děti neměli.

A přesto to děláme. Masově a s naprostou samozřejmostí a když dochází k rozvodům,často používáme větu "ale Ty jsi mi to slíbil/la".

Když se nám po několikáté rozpadne vztah, tak si slibujeme
"už se nikdy nezamiluji","už nikdy neuvěřím".
Přesně tyto sliby, které jsme daly sami sobě pak ovlivňují náš život a brání nám v navazování dalších hlubokých láskyplných vztahů.


Co s tím?
Myslím, že pro začátek by stačilo uvědomění toho, že když něco slibuji, mám si být naprosto jistý, že daný slib dokážu a hlavně chci naplnit.


Těžká práce, hodně pitvání a otázek řeknete si.
Každopádně si myslím, že pokud se ke svým slibům začneme stavět zodpovědně, zmenší se naše sebeobviňování a hlavně také obviňování okolí z toho, že nesplnili, to co slíbili.
Ráda bych ještě upozornila, že tato úvaha se týká emočních slibů a ne praktických záležitostí typu "slíbila jsem uvařit polévku a máme rizoto":-)
Ale vím, že mě všichni chápete.


Jak to máte Vy?
Co si o tom myslíte?
Slibujete někdy něco,co pak nedokážete naplnit?
Co s tím pak uděláte?


Tento rok jsem se rozhodla, více se ptát ostatních i samy sebe, protože mě stále naplňují, inspirují a zajímají lidské příběhy a postoje.
Moc se těším na vaše názory, protože přesně ten Váš může inspirovat a pomoci mnoha lidem.
Krásný sobotní večer.


S láskou a úctou Vaše Bi

pondělí 2. ledna 2017

Novoroční úvaha


Veškerá dostupná média jsou plná novoročních přání, předsevzetí a plánů.
Také jich pár mám.
Už dávno si nedělám seznamy toho ,co bych chtěla tento rok dokázat. Přání a tajné sny mám napsané na srdíčkových papírcích a vložené do broušené misky i s datem jejich vyřčení,abych se za rok v tomto čase po radovala, kolik krásných věcí se mi událo.
Také se mi ale dějí věci,které jsou hodny zamyšlení.

V posledních dnech a hodinách jsem mnohokrát slyšela a četla větu:
"Jsem prostě takový/taková"
Jak často tuhle větu říkáme.Nejčastěji ve vztahu k druhým lidem.
Hodně jsem nad ní přemýšlela.
Zdánlivě neškodná věta, která má velký význam a prozrazuje mnohé (tedy pokud vidíte věty a slova mezi řádky)

Když nám někdo řekne tuto větu,nebo ji použijeme my sami, pak to většinou znamená, že se cítíme ohroženi,nepřijatí a kritizovaní za něco co jste udělali, řekli, nebo naopak neudělali, nebo neřekli.Většinou se stáhneme do ústraní a máme pocit , že nám nikdo nerozumí.Ocitáme se opět v roli oběti a vztahy s druhými začneme brát, jako souboj o území.
Aby si jeden nepodmanil druhého, aby mě nikdo neměnil,aby,aby,aby....a pomalu se vytrácí láska..
Zůstává jen ostražitost a věčné obranné mechanismy, které nám brání otevřít své srdce.
Žijeme ve světě individualit.

Sebeláska a sebe hodnota jsou denně stokrát skloňovány, ale já osobně si myslím, že jsou často i špatně chápány.
Vztahy nefungují, protože zranění lidé potkávají jiné zraněné a jediným jejich plánem  je,aby uhájili své území a nebyli více zraňováni.

Moc bych si za nás všechny přála,abychom v tento významný jedničkový rok, kdy začínáme úplně nový životní cyklus a máme možnost zvládnout spoustu věcí na výbornou, abychom konečně všichni pochopili..
Pochopili to,že vztahy,partnerské, přátelské ,pracovní nám nabízí cestu, jak na sobě pracovat a jak se měnit k lepšímu.
Pochopili to,že život je změna a ta se týká především nás samotných a naší podstaty.
Kdykoli potkáme nového člověka, tak nám může spoustu věcí předat, naučit nás, nebo nám doplnit to,po čem my tak dlouho prahneme a co nám chybí.

Aby se ze všech vztahů vytratil souboj a ohrožení a došlo k tomu, že se lidé navzájem budou láskyplně inspirovat a učit se jeden od druhého,to hezké co na sobě uvidíme,to co si přejeme umět, poznat, pochopit,nebo jen opětovně po všech zraněních zkusit uzdravit a vyléčit.

Pak už věta "jsem prostě takový/taková" nebude aktuální, protože lidé se začnou proměňovat, jako jejich život.
Pokaždé , když nám do života vstoupí nový člověk,máme před sebou další originál, se kterým se učíme mluvit, radovat,smát se a komunikovat. Každý originál potřebuje svůj specifický přístup. Stále se učíme. 
Chce to trénink. Auto jsme se také nenaučili řídit za jeden den:-) O tom je život.
Opět se všechny druhy vztahů stanou živými organismy a ne bitevními poli.

To bych si pro sebe i pro nás všechny moc přála.
Všichni lidé, kteří milují svůj život jistě pochopí, protože dobře ví,že jedině na nás samotných záleží ,jak ten náš život vypadá.

Krásný nový rok 2017
S láskou 
Bi

neděle 25. prosince 2016

Vánoční rozjímání

 Zdroj Pinterest
Stály jsme uprostřed kostela vnímaly tu nádhernou záři zlata všude kolem. Slunce venku nesvítilo,ale i tak jsme měly pocit, jakoby bylo všudy přítomno. Varhany hrály krásné liturgické písně, kostel byl plný k prasknutí.
Domluvily jsme se s mou přítelkyní, že zajdeme navštívit náš krásný kostel a zúčastníme se mše svaté. Toliko podnětů, které nám přinesla jsme ani jedna jistě nečekaly.

Pocházím z rodiny nevěřících. Rodiče mi však nikdy nebránili v návštěvách kostelů a kapliček. Když jsem ve svém životě prožívala těžké časy,začala jsem se přátelit s anděly a nakonec jsem si našla velmi úzký vztah k Bohu,  Ježíši a hlavně jeho matce Marii.
 Nepatřím mezi ortodoxní věřící, otčenáš zvládnu jen s dopomocí,ale v kostelech a na svatých místech jsem se vždy cítila velmi dobře.
Tyto vánoce jsem zažila na mši spoustu rozpačitých pocitů.
Pan děkan začal mši a já se přistihla, jak některé pasáže, které se mnou nesouzní, naprosto vypouštím. 
Z čistajasna, mezi písněmi zaznělo pro mě tolik známé " na začátku bylo slovo a to slovo bylo Bůh" a já si dodala a "Bůh je láska". Touto větou by všechno mohlo začínat a končit.

Již dlouhá léta vím, jak obrovskou moc má lidské slovo a jak velkou silou je láska.
Jsem sběratelka lidských příběhů a příběh Ježíše, Marie, Josefa a samotného Boha mě vždy zajímal.
Těšila jsem se, že na vánoce se bude mluvit o této rodině,o tom, jak to celé bylo a jak se vlastně Ježíšek narodil,úžasné ženě Marii.
Nic takového se nestalo. Odříkávaly se žalmy, probíhalo čtení a pan děkan vstupoval se svými postřehy.
Když požádal všechny kolem, aby začali proměnu světa u sebe samotných, začala jsem opět poslouchat.
Některé odnože víry mi připadají dost manipulační a zaslepující, kdy věřící slepě plní příkazy psané v písmech, které pronesli svatí.
Jsem přesvědčená, že přesně tohle nikdy Ježíš nechtěl.
 Přál si být příkladem, ne vůdcem stáda, které dělá to co on, aniž sdílí jeho pocity.
Proto mě tento apel na člověka, jako jedince, a nutnost naší osobní proměny, která napomůže ne jen nám,ale i celé naší rodině a také celému světu, velmi mile potěšil.

Poslouchaly jsme krásnou hudbu, vnímaly tu vánoční atmosféru a cítily tu obrovskou vážnost, se kterou mše probíhala.
Oslavovalo se zrození a život. Ten do studených, i když nádherných kostelních dveří vnášely pouze děti, které občas zavýskaly a zavolaly" máma".

V tom se mě kamarádka zeptala "Brigit proč nejsou kněží  ženy? Proč jsou tady jen samí muži?"

První co mě napadlo bylo to, že ženy nepotřebují tuhle vážnost, všechny důkazy a ne důkazy víry. My ženy si svou víru neseme v sobě. Máme intuici, které muži nerozumí a v dávných dobách se jí hodně báli a trestali ji.Chtěli ji ovládnout silou. Naši tvořivost, naši kreativitu, naši schopnost rodit děti a přivádět na svět nový život. 
Vzpomeňme na spoustu žen upálených za čarodějnictví, vzpomeňme na Johanku z Arku a jí podobné.
Stále se to děje. Spousta vztahů žije model pán a služebnice.
My ženy nemusíme víru "vymýšlet", protože ji máme v sobě a žijeme ji v každodenním životě.

Při zpěvu stáli přede mnou lidé, kteří chodili na mše zřejmě pravidelně, protože paní zpívala z knížečky. Když jí zavírala, vypadl jí na zem jeden list. Muž, který stál za ní ho uviděl padat k zemi, tak jí ho zvedl a podal, aby jej neztratila. Její reakce mě opět šokovala. Neproběhlo ani děkuji,či letmý úsměv, pokývnutí, cokoli milého nebo laskavého. I přesto, že žena právě dozpívala píseň o lásce, tom běžném lidském životě ji projevit nedokázala.
Vím, každý máme svůj čas,  svůj příběh a svou cestu. Už dávno lidi nesoudím.
Jen mě tento okamžik opět utvrdil v tom, že nepomůže člověku chodit denně do kostela, když nedokáže to poselství lásky, které se nám podle mě Ježíš snažil předat,začít žít v běžném životě.
A možná právě proto tam tito lidé chodí,aby tu lásku v sobě probudili..kdo ví..

Mše trvala přes hodinu, stále se mluvilo o Bohu a Ježíši, ale ani slovíčko nepadlo o ženě,která jej přivedla na svět. Na Marii se jaksi zapomnělo. Žádné poděkování se nekonalo. Když jsme pak přistoupily k Betlému, který byl vystaven, jediná figurka, která byla zahalená, aby jí nebylo moc vidět do tváře, byla právě Marie, která s hlavou sklopenou, klečela u dítěte, jako ta neposlednější ubohá.

Seděly jsme s kamarádkou v lavici a povídaly si o svých pocitech.Opět jsme došly k jedinému.
Vůbec nezáleží na tom, jaké náboženství člověk vyznává, do kterého kostela, nebo modlitebny chodí, nebo nechodí.
Stačí si jen uvědomit,kdykoli povedou naše kroky láska a soucit, jsme na správné cestě.

Na počátku bylo slovo. To slovo bylo Bůh. Bůh je láska.




Pokud budete chtít lépe pochopit své postoje a přesvědčení, které vás v životě formují, pak si určitě zajděte do kostela. Uvědomíte si v té zářivé kráse a nebeské hudbě,co naplňuje Vaše srdce.
Krásné a požehnané vánoce vám přeji.
Bi



středa 30. listopadu 2016

V tichu

Zdroj Pinterest
Sedím v autě na parkovišti, piji kávu z automatu a snažím se, uklidnit své myšlenky.
Dlouho jsem tady nebyla a nenapsala žádný řádek.
Jako by mi došla slova. Jako by už vše ze mě bylo vyřčeno.
Prožívám období, kdy na místo slov nastupují skutky, kdy nabytá teorie opět žádá viditelné důkazy pochopení a používání v praxi.
Prožívám nejrůznější emoce a na povrch vyplývají staré zapomenuté nánosy z minulosti,aby připomněly svou potřebu být uklizeny.

Vystoupila jsem ze své virtuální bubliny před živé bytosti, se  kterými navzájem hledáme cestu ven z nepohody, smutku a našich vnitřních strachů.
Jsou to krásná setkání. Inspirující,někdy trochu provokující a občas bolavá.
Ale kdybychom nepocítili bolest, pak nevíme, kde nás to bolí a rána nemůže být zhojena.

Nejsem schopna nic číst a televizi nesleduji už několik měsíců.
Jediné co mé tělo a Duše přijímají je klidná jógová a meditační hudba.
Čím více lidí mi do života přibývá, tím se má potřeba samoty a ticha zvyšuje.
Nebývale intenzivně teď vnímám lidská objetí, pohlazení, nebo neuvěřitelnou přítulnost své kočičí přítelkyně.

Zajímá mě vše,  co se dá uchopit.
Mění se mi názory a pohledy na muže. Začínám je opět vidět takové jací jsou bez příkras,ale také bez pokřivení a ublíženosti z předešlých nevydařených vztahů. Opět muže začínám vnímat jako originály a ne jako ohrožení a bolest.
Učím se beze strachu vyjadřovat své potřeby, city a to co se ve mě odehrává. Po malých krůčcích, opatrně našlapuji, protože tohle je pro mě stále tenký led.

Letošní devítkový čistící rok má pro mě opravdu obrovský význam.
Stal se ze mě poustevník uprostřed lidí,  který pozoruje dění okolo a vnímá, jak na něj reaguje jeho vnitřní svět.
My lidé jsme citlivé bytosti a můžeme vnímat emoce.Tím se lišíme od všech bytostí na celé planetě.Takový obrovský dar jsme dostali a tak často na něj zapomínáme.
Myslím, že letošní rok,  který se blíží nezadržitelně ke konci, je právě tím rokem, kdy je skvělá doba na to, abychom se ponořili do ticha a navázali rozhovor se svým vlastním já, na které tak často zapomínáme.
Zkuste to. Jistě budete překvapeni, co všechno se dozvíte.


Pociťujete také nějaké změny na sobě, nebo přímo v sobě?
Jaký je Váš rok?
Mějte nádherné dny v lásce
Bi

čtvrtek 20. října 2016

Minimalismus

Zdroj Pinterest
Začalo to hned v lednu tohoto roku. 
Vynášela jsem z domu tašky s přebytečnými věcmi,vyhazovala, rozdávala a obdarovávala. 
Velké obrátky to nabralo v létě, kdy mi přijížděly návštěvy a odjížděly s dalšími taškami ode mě. Občas jsem si říkala, kde jsem nabrala tolik oblečení, hrnečků a knih?
Kde? Dostala jsem je.
Spoustu dárků od kamarádek, oblečení, "které je prostě přesně pro mě".
Začala jsem likvidovat a třídit milióny malých lahviček v koupelně s různými vzorečky, až mi zůstala jediná police věcí, které denně používám.
Tento víkend jsem opět "řádila" a když jsem dávala poslední batoh s hračkami, ze kterých moji kluci už vyrostli, dětem do Klokánku,uvědomila jsem si  ty úžasné souvislosti, které mě provázejí celý rok a najednou  do sebe zapadly, jako kostičky stavebnice.

Když sečtete datum letopočtu 2016,tak nám součet udělá číslo 9.
Devítka je mimochodem číslem uzavírání a pročišťování a to v jakékoli podobě.
Věci, které jsem už nepotřebovala ztratily na významu a poslala jsem je dál, aby dělaly radost někomu jinému. materiálními věcmi to však jen začalo.


Za pár dní na to jsem si přečetla článek o minimalismu.
Pod pojmem minimalismus jsem si vždy vybavila strohé studené pokoje s jednou vázou a postelí, chlad, který na mě vždy z fotek dýchal, nebo minimalistickou módu, která mě zaujala trochu více,ale chyběly mi barvy, radost  a hravost třeba v podobě puntíků a proužků. 
Prostě nic pro mou tvořivou bohémskou Duši.

Co mě ale zaujalo byl pojem "minimalismus, jako životní filozofie".
Opět jsem to pojala po svém.
MINI znamená málo,malinký,může to být i JEDNODUCHÝ
Uvědomila jsem si, že tím vším tříděním , rozdáváním a vyhazováním věcí , jsem si sice udělala místo pro věci nové, jak se píše v každé esoterické stati, ale zároveň jsem si velmi zjednodušila život. 
ČÍM MÉNĚ OBLEČENÍ, TÍM MÉNĚ PRÁCE S VYMÝŠLENÍM KOMBINACÍ, S PRANÍM, ŽEHLENÍM A DUMÁNÍM NAD TÍM, KAM TO VŠECHNO POVĚSÍM A ULOŽÍM.
Oblečením to začalo.

Jednoho dne jsem otevřela počítač a pustila se do nevyžádaných emailů a reklamních zpráv.
Mazala jsem a mazala a činilo mi to normálně potěšení.Počítač zrychlil a mě se ulevilo, protože jsem se už nemusela probírat reklamou a trávit svůj drahocenný čas činností, která není tvořivá.
Když jsem začala rozdávat knihy a stará čísla časopisů, tak jsem si uvědomila,kolik jsem toho přečetla a jak málo zásadních myšlenek ve mě ulpělo.
Tolik popsaného papíru a já si pamatovala jen věci, které jsem začala žít a používat je den co den.
Najednou pro mě není důležité, že neznám všechna jména andělů, nebo co způsobuje zablokování té které čakry a co způsobí špatně umístěné zrcadlo podle východní filozofie.

Došla jsem k závěru, že věci, které neumím uchopit, nebo ve svém životě začlenit do běhu všedních dní, nejsou pro můj život prioritou a můžu je s láskou posunout tam,kde pomohou a semínka moudrosti padnou na úrodnou půdu. Je naprosto zbytečné zahlcovat se informacemi, které v životě nevyužijeme.
Uvolněním fyzického i mentálního prostoru vzniká další místo pro kreativitu a další, nové,pro mě využitelné informace. 
Kdysi jsem kupovala pravidelně tři časopisy.
Dnes jsem na jednom,který mi momentálně jako jediný přináší to, po čem má DUŠE prahne.

Letos jsem na vlastní kůži pocítila, jaké to je, zbavit se lpění na majetku,věcech a také lidech.
Pár mi jich v minulém roce do života přibylo a někteří letos odešli. 
To co nefunguje, nemá cenu udržovat ze všech sil a zbytečně se vyčerpávat.
Jak prosté.
Lidé, kteří mají zůstat po mém boku stejně zůstanou a přečkají se mnou i ty nejtemnější bouře,tak jako já s nimi.
JEDNODUCHÉ A LASKAVÉ MEZILIDSKÉ VZTAHY, UPŘÍMNÉ A PEVNÉ, POSKYTUJÍ NAŠEMU ŽIVOTU POMYSLNOU JISTOTU.
MOHOU BÝT PRO NÁS PEVNÝMI KOŘENY, NEBO KOTVAMI, KTERÉ NÁS UZEMŇUJÍ. VŽDY STOJÍ ZA TO O NĚ PEČOVAT, POKUD JE SNAHA OBOUSTRANNÁ.

Před časem se moje milá kamarádka, která je lektorkou jógy vrátila z Bali, kde cvičila své lekce a dělala průvodkyni. Vrátila se zářící a usměvavá a řekla mi "Brigi,lidé na Bali mají pár triček a kraťasů, žijí často ve velké chudobě a jsou tak šťastní! Pořád se usmívají". 
Jak je to možné?
Protože mají málo, jsou skromní, nezahlcují se zbytečnostmi. Mají jen to co potřebují k životu. 
Jejich myšlenky jsou laskavé, protože nemají co ostatním závidět, jak to bývá tak často u nás. 
Starají se o to, aby měli co jíst, jak strávit příjemně čas s přáteli a se svou rodinou.
Nehoní se za kariérou a žijí přítomností. 
Určitě si teď říkáte, že kdyby jste žili na Bali, tak jste taky vysmátí. Ale tak to není.Není důležité kde žijeme, ale co nosíme v sobě a co ze sebe vyzařujeme. Jaké poselství svým životem jiným předáváme, jak se nám daří naplňovat své sny a tužby.A jestli umíme pomáhat i druhým při naplňování jejich životního úkolu.


Začalo to pár igelitkami, pokračovalo návratem k dívčímu příjmení,změnou konta v bance,postupnou obměnou zařízení naší domácnosti, velkými procesy v pracovní a soukromé oblasti. 

Minimalistická filozofie jednoduchosti vpustila do mého života nový svěží vánek a chuť na velké změny. Těším se co nového mi ještě přinese.
Můžu vám to všem vřele doporučit.Zkuste to.Pokaždé když zaváháte. 
Stačí se jen zastavit a položit si otázku 
"JAK SI MŮŽU ZJEDNODUŠIT SVŮJ ŽIVOT?"
"OPRAVDU POTŘEBUJI TOHOTO ČLOVĚKA VE SVÉM ŽIVOTĚ?
"URČITĚ MUSÍM MÍT TOLIK OBLEČENÍ?"
Dá se to aplikovat na všechny oblasti vašeho života.


Když se zbavujeme tíhy lpění a podaří se nám to, pak si konečně můžeme opět připadat lehoučcí, jako peříčka a vzlétnout, protože nic není nemožné.
S láskou a úctou Bi