čtvrtek 5. října 2017

Srdcová ozvěna


Máme tady pošmourno, deštivo a sychravo.
Každý rok to stejné, každý rok si říkám, že letos to bude jinak a já se nehodlám utápět v beznaději ze ztráty slunečního svitu a teplých dní.
Během letošního roku jsem pochopila, že v takových chvílích, kdy jsem moc zahloubaná do sebe a hledám cesty k radosti, mi jednoznačně nejvíce pomáhá TVOŘIVOST.
Cokoliv napsat, uvařit, momentálně také přetřídit urovnat, předělat a také něco VYROBIT.

Už  dlouho jsem měla před očima poloprázdnou nástěnku, kterou jsem si koupila někdy před létem, na své motivační texty a fotky z cest.
Když bylo venku hezky a my s dětmi pořád v trapu, tak na ni prostě nebyl čas.
Před pár dny jsem při svém velkém úklidovém šílenství narazila na krásné katalogy plné fotek, které se rozhodně musely využít a vznikla tabule, či nástěnka mých vizí a přání.
OZVĚNA MÉHO SRDCE, které si tak rádo přeje a plní si své sny.
 A co že tam vlastně všechno mám?

Nástěnka je rozdělená na více částí.
Horní patro je věnováno mé lásce partnerské.
Večery plné porozumění, světla svíček a tichá hudba. Objetí a třeba i tanec uprostřed ulice.Chvíle, kdy jste jen vy dva a na ničem jiném nezáleží. Prostě láska. 

Levá strana mé tabulky je plná přátelského dovádění a setkávání (miluji své přátele, miluji návštěvy a miluji, když se u nás dveře netrhnou), samý smích, pohoda, hravost a také  nesmí chybět teplé ponožky v mé nejoblíbenější barvě:-)

Uprostřed krásný dům u jezera. Jé tam by se psalo a relaxovalo.Uvnitř je určitě krb, u kterého s můžu ohřívat, když se venku setmí.Kolem krásná příroda, ticho a samota, která nabíjí a uklidňuje.Takové to prostředí, které úplně vybízí k pečení domácího semínkového chleba, ježdění na kole do okolních vesnic pro domácí marmeládu a pravé nefalšované máslo, které chutná jak má.Šatna plná lněných šatů různých barev,desítky květovaných šátků a barevných svetříků a taky pár úžasných kožených šněrovacích bot, ve kterých máte nohy, jako v bavlnce a zvládnete jakoukoliv tůru a procházku po lesích a horách v okolí.

A celá pravá strana je věnována mému JÁ.
Najdete tam postel,(ve které se tak skvěle mazlí, čte a píše), moji tvořivost (miluji focení, psaní, natáčení), spoustu skvělé kávy a úžasných malých dobrot (takové ty chvilky v kavárně, čajovně, nebo jen tak doma na kanapi) a také noční pláž u moře, kde hraje tichounká hudba od baru a vy slyšíte vlny a můžete cítit teplou mořskou vodu, jak vám omývá nohy. Sedíte v písku a koukáte na hvězdy.

Tohle je můj typ pro vás na dnešní odpoledne.
Uvařte si dobrou kávu, pusťte hudbu, která je vašemu srdci blízká, projděte pár časopisů a nechejte rozeznít vaše srdce, aby vám řeklo co si vlastně všechno přeje. 
Pak už je stačí nástěnka, lepidlo, papír, nebo jen magnetky a lednička.
Řeknu vám, je to krásná relaxace.

Všichni dobře víme, že když svá přání máme denně před očima, udělali jsme další krok pro jejich naplnění v reálném životě.´
Buďme proto neskromní a přejme si cokoliv.


Krásný tvořivý den nám všem
Bi

pondělí 2. října 2017

Intimity mé Duše-MOTÝL

Zdroj Pinterest
Dnes po ráno se mi honí v hlavě slovíčka MOTÝL a MOTÝLÍ PROMĚNA.
Moc se mi líbí ta představa, že se stačí  na chvíli "zakuklit" a schovat před světem, být sama se sebou a svými myšlenkami, abych opět mohla prorazit stěny oné pomyslné kukly, jako nový člověk, který se proměnil v krásného motýla a konečně zase může vzlétnout. 
UŽ SE KLUBU Z KUKLY. POLETÍTE SE MNOU?

S lehkostí motýla,
chtěla bych vzlétnout k oblakům.
Nezatížená životem,
oddat se svým novým láskám,
příležitostem a snům.

Ve chvíli, kdy mám pocit, 
že už se ten moment blíží,
ucítím těsné kukly sevření 
a dech se mi ztíží.

Křídla jsou bolavá, 
smáčená pláčem,
barevná, krásná,
avšak krčí je stesk.

Snad slunce usuší
slzí těch krůpěj a 
moje křídla zas dokážou
duši mou nést.

Do dálek a výšek,
kde nikoho není,
jen tlukot mého srdce a
samotná já.

Do výšek, dálek a
do zapomnění,
kde není nic CO BYLO
a žiji jen TAK SE STAŇ.

S láskou vaše "zakuklená" 
Bi

středa 20. září 2017

Intimity mé Duše- MOŽNÁ


MOŽNÁ teď prožíváš hodiny, dny a týdny, kdy se motáš v kruhu.
Modrost oblohy nevidíš a natož zářit duhu.
Jsou dny, které se vymykají čemukoliv skutečnému.
Uvnitř sebe dobře víš, že to vůbec není dobře a 
potřebuješ jasnou, razantní a převratnou změnu.

MOŽNÁ, že jen nevíš, 
kterým směrem udělat ten pomyslný první krok.
Vidíš kolem sebe den co den moře obrazů
a všude čteš tisíce rad a nespočet slov.

MOŽNÁ si uvnitř přeješ už konečně pro své srdce NOV.
MOŽNÁ jen stačí otevřít oči a náruč dokořán.
MOŽNÁ Ti pomůže beze slov, nechat do Tvého života přicházet 
všechny lidi, situace a emoce, směrem k Tobě.

MOŽNÁ jen stačí rozhodnutí,
že chceš žít svůj život konečně jinak, 
než doposud a nadobro opustit svůj bludný kruh.

MOŽNÁ jen stačí udělat něco krásného a bláznivého,
něco, co nosíš stále v sobě a bojíš si to dovolit.

MOŽNÁ....
TAK UŽ POJĎ.....

sobota 16. září 2017

Osud

Zdroj Pinterest
To ráno bylo, jako každé jiné. Ranní káva, trochu ve spěchu.
Maličký se nechtěl vykutálet z postele (asi mě chtěl zpomalit už ráno a připravit na to co mě čeká.)
Když jsem konečně dorazila do práce, absolvovala všechny kolony a strkanice na cestě, uvařili jsme si s "mým "pánem kávu a vypadalo to na další pohodový a poklidný den. 
Odpoledne jsem zavolala své kamarádce ze školních let, abych ji pozvala na návštěvu a v tu chvíli začal den nabírat na obrátkách. 
Situace, které jsem pochopila až večer se začaly roztáčet.

Celá nadšená jsem kamarádce odvyprávěla do telefonu svůj plán a během vteřiny se moje radost proměnila ve velkou tíseň, když mi má přítelkyně řekla, že její maminka má velmi špatnou diagnózu a prognózu a neví co bude dál.
Mnohokrát zopakovala slovíčka z ničeho nic, nečekané, neuvěřitelné.
Nemusím vám popisovat, co se ve mě odehrávalo, jak pečlivě jsem volila slova, aby alespoň na chvilku ulevily v situaci, kterou člověk, neprožívající něco podobného, může malinko, opravdu jen velmi málo na cítit,ale ne pochopit.
Když jsme spolu domluvily, seděla jsem s pusou otevřenou a pěkně dlouhou chvíli jsem nemohla nic dělat.
Slýchám tyhle příběhy často a už jsem se myslím naučila netrápit se pro věci jiných, které nemůžu změnit, i když přemýšlím, jak mohu pomoci.
Tahle situace mi přišla o to víc absurdnější, že před mnoha lety, když jsme spolu s touhle dívkou chodily do školy, tak jsme se vzájemně fakt moc "nemusely" a ve své podstatě jsme se sblížily až nedávno. A zrovna dnes jsem měla touhu jí zavolat, abych ji pozvala k sobě, když prožívá takovou obrovskou zátěžovou zkoušku.
NÁHODA?

Toho dne jsem měla v plánu, že pojedu po práci rovnou domů a ještě budu trochu psát a pracovat, než se mi vrátí děti.
Už v autě jsem si uvědomila, že je potřeba nakoupit věci na víkend.
Upustila jsem tedy od svého původního plánu a zdržela se v obchodě.
Když jsem přijížděla k "naší" křižovatce a chtěla odbočit, uviděla jsem policistu, který odklání dopravu jinam a když jsem projížděla, můj pohled ulpěl na ležícím těle, které bylo na vozovce.Všude plno záchranářů, moře policistů a už na první pohled bylo jasné, že situace je vážná.
Ve chvíli, kdy jsem dojela domů, tak jsem nebyla schopná moc se soustředit.
Myslela jsem na všechny KDYBY, které se mohly stát.
Přechod, na kterém se stala tragická nehoda, je jedním z největších ve městě, často tam chodíváme, každý den tam jezdívám, můj starší syn se tam pohybuje denně...
KDYBY....

Toho dne umřela na přechodu mladinká slečna ve věku 26 let.
Srazil ji v plné rychlosti řidič, který nezastavil.
Plná života, zamilovaná, určitě měla plno plánů a taky plno "holčičích"starostí.
Ráno si dala pusu se svým klukem a těšila se na společný večer. 
Už se ho nedočkala, tak jako se její kluk nedočkal jejího návratu.
Kdybych se nezdržela v obchodě, mohla jsem být přímou účastnicí nehody.
NÁHODA?

OSUD.
Nebudu polemizovat na toto téma, protože z toho by byly další nekonečné stati.
Tento den mě opět dostal do reality. Opětovně jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležité, aby "můj svět" byl v pořádku, ať mám hezké a naplněné rodinné a přátelské vztahy, ať zpomalím a uvědomím si své hodnoty a kam vlastně směřuji, nebo co je pro mě důležité, protože nikdo nikdy nevíme, jakým překážkám budeme muset v budoucnu čelit.

A ROZHODNĚ NEHODLÁM ČEKAT V NAPLŇOVÁNÍ SVÝCH PŘEDSEVZETÍ, KRÁSNÝCH DNŮ A PROŽITKŮ, AŽ SE NĚCO PŘIHODÍ.

DNES...TEĎ...
NIKDY NENÍ POZDĚ NA OBJETÍ, KRÁSNÁ SLOVA OD SRDCE, HRANÍ SI S DĚTMI POSEZENÍ S PŘÁTELI, TELEFON NEBO NÁVŠTĚVU U RODIČŮ.

NĚKDY JE OPRAVDU DOBRÉ SI UVĚDOMIT, ŽE ŽÁDNÉ ZÍTRA UŽ TŘEBA NEBUDE.

S láskou všem, kteří zrovna prochází zkouškou nejvyšší.
Bi




pondělí 4. září 2017

INTIMITY MÉ DUŠE- POHLED DOVNITŘ


AUTOR FOTOGRAFIE
ADAM MICHNA
https://www.facebook.com/ADAMfhie/?pnref=lhc

Zkus se na mě podívat, jako na člověka.
Ne jen jako na milenku, kterou nemůžeš mít.
Zkus zapomenout barvu mých očí a soustřeď se na to, co vidíš, když se do nich hluboce zahledíš.
Zapomeň na chtíč a touhu, 
které zahlušují tu pravou podstatu při našich setkáních.

Pokud tohle dokážeš, pak teprve před Tebou stanu pravá JÁ.
Se všemi svými dřívějšími prožitky,
strachy i obavami,
se spoustou pádů a zase zvednutí, které jsem musela zvládnout bez podpěry,
s každou z mých probdělých nocí, kdy jsem ztrácela ten správný směr a cíl,
s celou hromadou přísah, které jsem dala sama sobě, aby to příště tak nebolelo.

Uvidíš kolem mě litry vypité kávy, která mě držela vzhůru, abych mohla pracovat,
a jako dekorace láhve růžového, které mi nosili přátelé, abych viděla svůj svět opět růžově.
Uslyšíš spoustu hudby, která mi v autě i doma hrála od rána do večera, aby pohltila mé smutné myšlenky na Tebe, či kohokoliv jiného.
Uslyšíš mě i sprostě nadávat a třískat dveřmi, když život nemám pevně v rukou a jen v něm plápolám.

Potom teprve uvidíš ty vodopády slz, které jsem po nocích vyplakala,
aby mě bolest z nespravedlnosti zcela nepohltila,
abych se ráno nově probudila plná nadějí a dalších snů, 
které změní můj život a tím i životy ostatních v ráj.

Když na mě dokážeš pohlédnout takovým pohledem,
aby si viděl každičkou, krásnou i smutnou chvíli v mém životě,
Potom pochopíš mé konání, mé záměry a cíle,
pak pochopíš, proč jsem si pro svoji cestu vybrala TEBE.

Potom teprve můžeš vidět tu opravdovou radost a štěstí, 
když stojím před Tebou usmívající se,
vonící, tančící a těšící se, jen na pouhou Tvou přítomnost v mém čase.

Jestliže tento pohled na mě zvládneš, 
pak nastane konec přemýšlení,
co je dobré a co není,
protože od této chvíle uvidíš MĚ i jiné LIDI.
PROBUDÍŠ se a začneš vidět OPRAVDOVÉ JÁ UVNITŘ..

pondělí 28. srpna 2017

Intimity mé Duše ON A ONA

FOTO ADAM LICHNA
https://www.facebook.com/profile.php?id=100001565045746&fref=ts
Pokud nejsi jediná, na kterou ve dne v noci myslí, pak to není ON.
Pokud nejsi jediná, které věnuje své polibky, sny a touhy, potom to není ON.
Když jsi jen číslo v telefonním seznamu, plném jiných slečen, a ne jen jedinou z možností, potom to určitě není ON.
Jestli nemá ve svém slovníku slova MY, SPOLU, NAPOŘÁD a používá nejraději slovíčko JÁ, pak to také není ON.

Jestliže se stále nerozhodl, zdali chutná lépe malina, borůvka, či ostružina, a jako čmelák čichá ke každému kvítku, který cestou za Tebou potká, potom to také není ON.

Jestli uhýbá pohledem ve chvíli, kdy mu řekneš "miluji Tě", potom to zcela určitě není ON.

Pokud Tě opouští ve chvíli, kdy Ti po tvářích tečou slzy a jeho telefon pak mlčí dlouhé dny, než se bouře v Tobě přežene, místo pochopení a objetí nabízí jen ticho a strach, potom to s naprostou jistotou není ON.

Jedině ON totiž už dávno ví, jak moc ho má pán Bůh rád, když mu poslal do života TEBE.
Jedině ON Tě miluje čistou a upřímnou láskou, bez všech her a přetvářek.
Jedině ON pochopil a ví, že TY jsi ONA.

pondělí 14. srpna 2017

NAPOŘÁD aneb DÁME SEX a uvidíme

Zdroj Pinterest
Dlouho jsem nechápala, která vlastně bije a chodila kolem horké kaše.
Pořád se mi nedařilo a nerozuměla jsem tomu proč. Tápala jsem a hledala často chyby v sobě. Pořád jsem se snažila zdokonalovat, ať jsem ještě krásnější, inteligentnější, sečtělejší, lepší matka a kuchařka, jedinečná milenka a stále to nepřicházelo.

Na nedostatek mužů jsem si nikdy nemohla stěžovat, ale každý pokus o vztah končil většinou do dvou let, protože se "něco pokazilo" a začalo to drhnout.
No a co?
Vdaná už jsem byla, děti taky mám, tak o co vlastně jde, že?

Začátkem roku se mi začali ozývat muži s různými vztahovými nabídkami a já musela pružně a rychle reagovat, abych si vybrala, co vlastně do života chci a co už ne.
Začala jsem si jasně uvědomovat své ŽIVOTNÍ ZÁMĚRY A PŘEDSTAVY.
Každopádně k tomu největšímu zjištění jsem došla až ve chvíli, kdy mě skoro denně mí přátelé oslovovali s otázkami typu:
"Proč se mi nedaří nikoho potkat?"
"Proč se všechny vztahy rozpadají?"
"To jsem tak hrozný/ná, že nemůžu potkat nikoho normálního?"

Kdykoliv jsem se kohokoliv z nich zeptala, jaký vztah si přeje, jaký je jeho partnerský záměr, tak jsem vyslechla buď jednoznačné VLASTNĚ NEVÍM CO CHCI, nebo sáhodlouhé litanie, ve kterých bylo vyjmenováno snad vše, včetně značky spodního prádla partnera a nebo naopak zkrácenou verzi, která hovořila o všeobecném duchovním pohledu TADY A TEĎ, za který se dá schovat opravdu cokoliv a je to zabalené v krásném růžovém balíčku s puntíčkovanou mašlí.
Když ho však rozbalíte a zblízka prohlédnete jeho obsah, pak zjistíte, že ta ušlechtilá slova ukrývají i ono obyčejné, hospodské a vulgární, avšak velmi reálné a pravdivé, ZAŠUKÁME A UVIDÍME.

Připadá vám to přehnané?
Opravdu není.
Je naprosto jedno jakého jste vyznání, jestli realista, nebo duchovní či esoterik, nezáleží na tom, jak to pojmenujete.
 Výsledek je stále stejný.
Partnerské vztahy mezi lidmi se zhoršují, ztrácí se naděje, ideály a jistoty a jedeme si TADY A TEĎ.

Když jsem se rozhlédla, tak dlouhodobých vztahů kolem mě, které by žili lidé v mém věku 40 let, bylo opravdu pomálu. Spíše se většina nachází ve fázi absolutního odevzdání se, po zkrachovalých manželstvích a rozpadlých dlouhodobých svazcích.

Kdykoliv jsem se někoho zeptala, jestli chce být s druhým napořád, tak jsem si většinou vyslechla tisíc důvodů proč to nejde a že to je přežitek a nemožné a kde že to žiji a že se mám probudit, protože v našem věku a s našimi zkušenostmi už to prostě není možné.
Také jsem to tak po rozvodu měla a tím pádem jsem to žila. Stále jsem slevovala ze svých představ a záměrů, protože jsem nechtěla být sama.

Plápolala jsem, jako vlajka ve větru  a radostně vítala každou mouchu, která si na mě chvíli přiletěla sednout, vykonala svou potřebu a spokojeně zamířila jinam a mě zůstaly další fleky na mojí blednoucí barvě,(uvadající smutné duši).

Rozhodla jsem se vyzkoušet to jinak.
Vy kteří mě znáte, tak dobře víte, že věci, které údajně nejdou, mě velmi zajímají, takže jsem do svého života a svých vztahů přijala slovo NAPOŘÁD.

Energie a význam toho slova jsou opravdu velké. Kdykoliv stojím před nějakým rozhodnutím a zeptám se, jestli si danou situaci dokážu představit napořád, pak to velmi ovlivní mé konání a přijímám daleko více zodpovědnosti za svůj život, než dříve, kdy jsem žila jen tady a teď.
Samozřejmě si uvědomuji, že věci se mění a na dlouhodobý vztah NAPOŘÁD, jsou potřeba dva se stejným pohledem a i tak to nemusí vyjít.

Každopádně jsem přesvědčená o tom, že když se potkají dva lidé, kteří žijí ve svých životních záměrech NAPOŘÁD, tak mají větší ochotu zvládat společně i náročnější situace, určitě jsou otevřenější a zodpovědnější při svých společných krocích životem, protože si přejí, aby jim jejich "projekt" vydržel co nejdéle, nejlépe NAPOŘÁD. 
Pokud máte s druhým podobný záměr, pak mizí i STRACH, který teď tak často vztahy provází.
Strach, že budu sám/ma, strach, že se zamiluji, strach, že to zase nedopadne, strach cokoliv říct, ať něco nepokazím, strach, že si najde můj partner někoho jiného, strach, že to bude bolet, strach...

Tyhle strachy a nejistoty paradoxně přináší to SVOBODNÉ A VOLNÉ ŽITÍ V PŘÍTOMNOSTI, TADY A TEĎ.

Uvědomila jsem si tu absurditu života.
Kdykoliv začneme stavět dům, tak musíme nejdříve vykopat základy, pak potřebujeme hodně dobré plány, peníze, úsilí, trpělivost a budujeme a budujeme, aby po nás něco zůstalo NAPOŘÁD.

Píšeme knihy, vymýšlíme projekty, natáčíme filmy, nebo fotíme fotky, aby zůstaly NAPOŘÁD.

Když nás pak navštíví s otevřenou náručí láska, nedokážeme si toto slovo ve spojitosti s ní, ve většině případů dnes ani představit, nebo ho vyslovit, natož ho ještě začít žit.

A pak jezdíme na semináře, platíme si drahé kurzy, učíme se být znovu ženami a muži v nejrůznějších esoterických kruzích a skupinách, abychom se opět vrátili na začátek, ke svým kořenům, které jsou v nás a s námi NAPOŘÁD  a netřeba je nikde hledat, jen je stačí opětovně přijmout do svého života a začít je hýčkat.



s LÁSKOU BI