pondělí 14. srpna 2017

NAPOŘÁD aneb DÁME SEX a uvidíme

Zdroj Pinterest
Dlouho jsem nechápala, která vlastně bije a chodila kolem horké kaše.
Pořád se mi nedařilo a nerozuměla jsem tomu proč. Tápala jsem a hledala často chyby v sobě. Pořád jsem se snažila zdokonalovat, ať jsem ještě krásnější, inteligentnější, sečtělejší, lepší matka a kuchařka, jedinečná milenka a stále to nepřicházelo.

Na nedostatek mužů jsem si nikdy nemohla stěžovat, ale každý pokus o vztah končil většinou do dvou let, protože se "něco pokazilo" a začalo to drhnout.
No a co?
Vdaná už jsem byla, děti taky mám, tak o co vlastně jde, že?

Začátkem roku se mi začali ozývat muži s různými vztahovými nabídkami a já musela pružně a rychle reagovat, abych si vybrala, co vlastně do života chci a co už ne.
Začala jsem si jasně uvědomovat své ŽIVOTNÍ ZÁMĚRY A PŘEDSTAVY.
Každopádně k tomu největšímu zjištění jsem došla až ve chvíli, kdy mě skoro denně mí přátelé oslovovali s otázkami typu:
"Proč se mi nedaří nikoho potkat?"
"Proč se všechny vztahy rozpadají?"
"To jsem tak hrozný/ná, že nemůžu potkat nikoho normálního?"

Kdykoliv jsem se kohokoliv z nich zeptala, jaký vztah si přeje, jaký je jeho partnerský záměr, tak jsem vyslechla buď jednoznačné VLASTNĚ NEVÍM CO CHCI, nebo sáhodlouhé litanie, ve kterých bylo vyjmenováno snad vše, včetně značky spodního prádla partnera a nebo naopak zkrácenou verzi, která hovořila o všeobecném duchovním pohledu TADY A TEĎ, za který se dá schovat opravdu cokoliv a je to zabalené v krásném růžovém balíčku s puntíčkovanou mašlí.
Když ho však rozbalíte a zblízka prohlédnete jeho obsah, pak zjistíte, že ta ušlechtilá slova ukrývají i ono obyčejné, hospodské a vulgární, avšak velmi reálné a pravdivé, ZAŠUKÁME A UVIDÍME.

Připadá vám to přehnané?
Opravdu není.
Je naprosto jedno jakého jste vyznání, jestli realista, nebo duchovní či esoterik, nezáleží na tom, jak to pojmenujete.
 Výsledek je stále stejný.
Partnerské vztahy mezi lidmi se zhoršují, ztrácí se naděje, ideály a jistoty a jedeme si TADY A TEĎ.

Když jsem se rozhlédla, tak dlouhodobých vztahů kolem mě, které by žili lidé v mém věku 40 let, bylo opravdu pomálu. Spíše se většina nachází ve fázi absolutního odevzdání se, po zkrachovalých manželstvích a rozpadlých dlouhodobých svazcích.

Kdykoliv jsem se někoho zeptala, jestli chce být s druhým napořád, tak jsem si většinou vyslechla tisíc důvodů proč to nejde a že to je přežitek a nemožné a kde že to žiji a že se mám probudit, protože v našem věku a s našimi zkušenostmi už to prostě není možné.
Také jsem to tak po rozvodu měla a tím pádem jsem to žila. Stále jsem slevovala ze svých představ a záměrů, protože jsem nechtěla být sama.

Plápolala jsem, jako vlajka ve větru  a radostně vítala každou mouchu, která si na mě chvíli přiletěla sednout, vykonala svou potřebu a spokojeně zamířila jinam a mě zůstaly další fleky na mojí blednoucí barvě,(uvadající smutné duši).

Rozhodla jsem se vyzkoušet to jinak.
Vy kteří mě znáte, tak dobře víte, že věci, které údajně nejdou, mě velmi zajímají, takže jsem do svého života a svých vztahů přijala slovo NAPOŘÁD.

Energie a význam toho slova jsou opravdu velké. Kdykoliv stojím před nějakým rozhodnutím a zeptám se, jestli si danou situaci dokážu představit napořád, pak to velmi ovlivní mé konání a přijímám daleko více zodpovědnosti za svůj život, než dříve, kdy jsem žila jen tady a teď.
Samozřejmě si uvědomuji, že věci se mění a na dlouhodobý vztah NAPOŘÁD, jsou potřeba dva se stejným pohledem a i tak to nemusí vyjít.

Každopádně jsem přesvědčená o tom, že když se potkají dva lidé, kteří žijí ve svých životních záměrech NAPOŘÁD, tak mají větší ochotu zvládat společně i náročnější situace, určitě jsou otevřenější a zodpovědnější při svých společných krocích životem, protože si přejí, aby jim jejich "projekt" vydržel co nejdéle, nejlépe NAPOŘÁD. 
Pokud máte s druhým podobný záměr, pak mizí i STRACH, který teď tak často vztahy provází.
Strach, že budu sám/ma, strach, že se zamiluji, strach, že to zase nedopadne, strach cokoliv říct, ať něco nepokazím, strach, že si najde můj partner někoho jiného, strach, že to bude bolet, strach...

Tyhle strachy a nejistoty paradoxně přináší to SVOBODNÉ A VOLNÉ ŽITÍ V PŘÍTOMNOSTI, TADY A TEĎ.

Uvědomila jsem si tu absurditu života.
Kdykoliv začneme stavět dům, tak musíme nejdříve vykopat základy, pak potřebujeme hodně dobré plány, peníze, úsilí, trpělivost a budujeme a budujeme, aby po nás něco zůstalo NAPOŘÁD.

Píšeme knihy, vymýšlíme projekty, natáčíme filmy, nebo fotíme fotky, aby zůstaly NAPOŘÁD.

Když nás pak navštíví s otevřenou náručí láska, nedokážeme si toto slovo ve spojitosti s ní, ve většině případů dnes ani představit, nebo ho vyslovit, natož ho ještě začít žit.

A pak jezdíme na semináře, platíme si drahé kurzy, učíme se být znovu ženami a muži v nejrůznějších esoterických kruzích a skupinách, abychom se opět vrátili na začátek, ke svým kořenům, které jsou v nás a s námi NAPOŘÁD  a netřeba je nikde hledat, jen je stačí opětovně přijmout do svého života a začít je hýčkat.



s LÁSKOU BI




středa 9. srpna 2017

Východ slunce



Bylo letní ráno, jako každé jiné a já vstala ještě dříve než obvykle. Bývala jsem občas naštvaná, když jsem nemohla déle spát, ale po pár dnech jsem se s touto skutečností smířila a splynula s rytmem svého těla, bez dalšího vzdorování.
Zrovna dnešní ráno, jsem v sobě pocítila touhu, podívat se na něco nevšedního a ojedinělého, jako je východ slunce, který můžu pozorovat z výšky svého 12 patra.
Uvařila jsem si svou oblíbenou tureckou kávu s medem, pohodlně se usadila a pokorně čekala na první paprsek, který zahlédnu nad kostelem.
Dlouho byla obloha jen modravě růžová.

I když co je to vlastně dlouho? Co znamená slůvko jen?

V každém denním prožitku můžeme nacházet jedinečnost, jde o to začít trénovat.
Po chvíli čekání se ke mě připojila má kočičí kamarádka Timea, která využila mé klidové polohy, aby se schoulila na mém klíně, a mohla mi opět projevit svou lásku ke mě, urputným olizováním mých rukou, které ji tak rády hladí. Celý láskyplný rituál doplnila hlasitým vrněním, plným blaženosti.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že moji rodiče si zřejmě nikdy nedovolili takto "lelkovat" a jen tak u kávy pozorovat každodenní malý zázrak na obloze.
Musela jsem se usmát při pomyšlení, co by asi řekl můj tatínek. Určitě by to bylo něco ve smyslu, že je mi třeba přidat roboty.
"Pračka pere tati, takže splněno:-)"

Pouliční lampy zhasly a obloha opět změnila svůj odstín. Dnes na bílo šedou.
Hory v mlžném oparu a letící pták v dálce.
Najednou se nad kostelem objevila tenká bílá čára letadla a já si uvědomila, jak jsme kolikrát zahledění do jednoho bodu, momentu, člověka a přestáváme vnímat okolní svět.
Je opravdu dobré a žádoucí se občas rozhlédnout.

Obloha a její barvy se zdánlivě nehýbaly.
Připadala jsem si, jako před svým prvním porodem, kdy jsem vůbec netušila co mě čeká. To obrovské těšení se a zvědavost mísící se se strachem, jaké to bude a jak moc mi to promění můj dosavadní svět.
Už dávno mám v hlavě nastaveno, že s každým novým východem slunce, můžu změnit svůj život. Začít dělat věci jinak, lépe a tím se stávat s každým dalším přicházejícím dnem, lepším člověkem.

Obloha začala opět mírně růžovět. Růžová kolem kostelní věže nabírala na intenzitě a já věděla, že už to přijde, i když jsem netušila kdy.
Jako, když čekáte na zázrak ve svém životě, na který se cítíte už dlouho připraveni, ale vesmír je tak moudrý, že vám ho splní, až on uzná za vhodné.

Ta růžová je stejně famózní barva.
Taková něžná, jemná, mazlivá a měkoučká, jako cukrová vata.
Určitě si dnes na sebe něco růžového obléknu a provětrám i své růžové brýle.
Ty ale nosím na nose vlastně stále, i když pomyslně, což mi bývalo dříve často vytýkáno. 
Byla jsem pro všechny mimo realitu.
Okolí přestalo můj pohled na svět odsuzovat až ve chvíli, kdy se mé sny a plány začaly proměňovat ve skutečnost.

Kávu vystřídal bylinný čaj, namíchaný jedním výjimečným mužem, který mi ho daroval. Setkání s ním je pro mě dalším splněným přáním a důkazem, že krásné věci se stále dějí, když si je ve svých myšlenkách, slovech a skutcích dokážeme vytvořit.

Růžová začala pomalu zlátnout a ve chvíli, kdy vysvitl první sluneční paprsek za mraky, se mi zatajil dech.
Slzy se mi začaly kutálet po tváři a koukala jsem na ten každodenní zázrak,  který se mi právě odehrával před očima.
Čekala jsem něco přes hodinu, abych po dlouhé době uviděla něco tak všedního a na druhou stranu, tak zázračného a neuchopitelného, jako je východ slunce.
Zlatavá koule pomalu stoupala vzhůru, aby zaplavila svým světlem a láskou celý svět.

Dnešní prožitek mě naplnil neskutečným vnitřním teplem a klidem.
Opět mě učinit o trochu trpělivější a pokornější.

Pro všechny, kteří právě procházíte těžkým obdobím, i pro vás všechny, kteří máte ve svém srdci lásku a klid, pro nás všechny, posílám malou ranní inspiraci, kterou jsem prožila.
Pozorovat čas od času východ slunce je velmi ozdravné a povznášející.
Je to zážitek, který nestojí hromadu peněz, jen váš čas a trpělivost.

Přináší nádherné teplo a naději do každého srdce.
Krásné dny v lásce přeji nám všem
Bi

úterý 11. července 2017

Živé myšlenky

Zdroj Pinterest

To, že Vám zavolá někdo zrovna ve chvíli, když o něm mluvíte, nebo na něj myslíte je v celku běžný jev a stává se Vám to jistě také. Energetické a telepatické pole je v této době neskutečně napojené. Můžeme vnímat pocity jiných a také skrze jejich slova chápat jejich vnitřní svět a myšlenky.
Vy co ke mě chodíváte, dobře víte, jakou váhu slovům přikládám. Ještě více však preferuji jejich zhmotňování v reálném světě. Před pár dny jsem si tedy pro sebe připravila malou výzvu a každý den své myšlenky a záměry popíšu do slov, aby jejich energie mohla na mě působit celý den, někdy i déle.
Zní to moc složitě? Nic na tom není. Vřele doporučuji a přidávám popis dnešního dne.
Můj dnešní záměr zněl jasně.
JSEM ŠŤASTNÁ, ZDRAVÁ, SPOKOJENÁ A MÁM LÁSKU.
Ráno jsem dostala několik polibků od svého syna a  jeho věta "miluji tě maminko" mě provázela cestou do práce.
Následovalo galantní otevření dveří, které mi podržel mladík,do kterého bych to ale vůbec neřekla. Při svých pracovních pochůzkách jsem dostala spoustu úsměvů a také samozřejmě rozdala, Hodně jsem se nasmála při pohledu na paní, která pánu Bohu spílala za déšť, který jí zapršel brýle.
V práci několikrát slyšela větu "ty jsi úžasná". Obdržela jsem několik milých zpráv plných komplimentů od přátel, pozvání na oběd, pár krásných telefonů, splnila jsem si jedno velké osobní přání a teď právě odešel můj kamarád, který mě opět velmi pobavil a rozesmál, protože za mnou přišel s prosbou, týkající se zjednodušení jeho slovního projevu:-) a přinesl úžasné růžové víno, které já moc ráda. A večer ještě nekončí:-)
Když jsem si přečetla svůj slovní záměr, myslím, že byl naplněn až po okraj. Naše slova a myšlenky jsou jako balónky, které můžeme vysílat k nebi a následně cítit jejich působení. V momentě, kdy je vyřkneme, nebo napíšeme, začínají ožívat a působit na nás velkou silou. Proto vřele doporučuji, myslete laskavě a zkuste si tohle cvičení. Opravdu funguje a sami budete překvapeni co všechno Vám energie slov a myšlenek začne odkrývat. Rázem uvidíte odkud láska proudí, kde máte jaké bloky a co je třeba změnit. Stanete se pozorovatelem vlastních záměrů a to je panečku pěkná zábava.
Hezky se bavte a pokud budete chtít, tak napište, jak se Vám dařilo.
Bi

čtvrtek 6. července 2017

Když se ztrácí člověk

Zdroj Pinterest
Před pár  dny jsem pocítila už dlouho nepoznaný strach. Moje devadesátiletá babička je v nemocnici a její dny minulé nebyly moc příjemné. Dostala horečku a byla velmi slabá. Chtělo se jí stále spát a neměla chuť komunikovat.Byl jsem s ní před nástupem tohoto zhoršení.Usmála se na mě a nikdy nezapomněla mé jméno.
Když jsem přišla za další dva dny, už mě neviděla. Její pohled se díval na mě a zároveň se ztrácel v neznámu. Nechtěla reagovat, mluvit, být bdělá.
Chvíli jsem ji hladila a pak se slzami v čích odešla.
Všechny rozumové důvody celé situace jsem odmítla poslouchat.
Strach z toho, že už pro ni vlastně nejsem, i když já ji vidím a cítím mě naprosto ovládl.
Ulevilo se mi až ve chvíli, kdy jsem začala vzpomínat na mé kouzelné prázdniny na venkově, které jsem u ní s radostí prožívala.
Vždycky pro mě měla připravenou některou ze svých bavlněných nočních košilek, protože věděla, že je miluji, tak jako její v peci pečené koláče, tak jako její bramborové placky a makové záviny, ze kterých maková náplň vypadávala, jak byly poctivé.
Věděla, jak moc mám ráda čerstvé, ještě teplé rohlíky s máslem, pro které brzy ráno jezdívala na kole, aby byly na stole, když se vzbudím.
Věděla, jak moc ráda s ní trávím čas na procházkách, když ještě mohla chodit a poslouchám její rady do života, které jsem od ní přijímala s pokorou, protože měla těžký život a zažila.
Nemá to načtené s žádných knih. Žila věci celým svým velkým srdcem.
Uvědomila jsem si, jak moc byla vtipná a ráda se smála.
Vzpomínala jsem, jak jsme spolu jezdívaly na výlety za tetou na Slovensko (jednou nám ujel autobus a šly jsme na stopa).
Začaly se mi vybavovat nejrůznější situace, vůně kuřinců na zahradě, staré, černobílé fotky z dětství, stůl pod velkým stromem, kde jsem psala dopisy svým sestřenicím a láskám.

Při těchto úvahách se mi zklidnil dech a pláč ustal.
Co na tom, že mě už nevnímá? Co na tom, že se mnou nechce mluvit?
Mám ji ráda pořád stejně, tak jako ona mě a naše společné chvíle a zážitky nám nikdo nikdy nevezme.

Kolik rozchodů a odchodů lidí z mého života mám za sebou a pravdou je, že po každém, pro mě významném člověku, zůstala ve mě velmi významná a nesmazatelná stopa, otisk, barevný nákres, který nikdy nezmizí.
Takové otisky nechává každý z nás.

Můj strach ze ztráty mizí a vynořuje se nové přání hodné naplnění.
Přeji si, až se jednou ztratím ze života jiných lidí, ať mají ve svém srdci na mě jen ty nekrásnější, nejbarevnější a nejveselejší otisky.
U všech se to zřejmě nepovede, každopádně můžu se o to alespoň pokusit.
Bi


úterý 4. července 2017

Zastavit stát


Krásné sváteční ráno. 
I já mám volno a nikam nemusím a tak jsem se konečně zastavila a uvědomila jsem si kolik věcí jsem za minulý týden vyřešila, od bolela, uzavřela, až se mi z toho zamotala hlava.

"A kde jsi Ty a Tvoje sny?" provokoval můj vnitřní hlas.
Pravda stále jen v hlavě, v realitě a plno ztraceného času bez tvorby a cíle.
Únava mě okamžitě upozorní, že je zase čas na změnu. Dnes máme pátého, takže ideální číselná energie.

Dnešní den tedy věnuji sobě, svým synům a svým plánům a snům.
Jdete do toho se mnou?
Jakou změnu dnes uděláte?

Já se odpojím na celý den ze sítě:-) a napojím se na tu svou vnitřní, která ví nejlépe.
Krásný den plný snění a hledání nových cest, k jejich uskutečnění.
Bi


pondělí 3. července 2017

Spontánnost




Máme tady začátek prázdnin a s ním přichází nová vlna krásných nápadů a také spousta příjemných lidí do mého života. Po sobotní procházce v lese s dětmi a přítelkyní, jsem našla na svém mobilu zprávu od úplně cizí ženy. Žádala mě o setkání a okamžitě připsala svůj telefon.
Na naší společné procházce s kamarádkou v lese, jsme si v lůně přírody povídaly a úskalích virtuálního světa a komunikace v něm.
Přijdeme domů a tohle.
Krásná výzva.
Tak ukaž jak to myslíš vážně.
Vzala jsem tedy mobil a okamžitě SPONTÁNNĚ oné ženě zavolala.
Měla velmi příjemný hlas a okamžitě jsme se domluvily na druhý den.
Přivedla další dvě přítelkyně a prožila jsme s nimi úžasné 3 hodiny, kdy jsme se smály na celou kavárnu a já měla pocit, že se známe už léta.
prostě nádhera:-)

Takže poselství dnešního dne je prosté. 
SPONTÁNNOST JE SKVĚLÁ VOLBA.

Můžete díky ní získat velmi příjemné osoby do svého života a prožít s nimi spoustu obohacujících chvil.

A co Vy?
Dokážete být spontánní?

neděle 25. června 2017

Plastelínové srdce

Zdroj Pinterest

Včera se mi stala zvláštní věc, která ve mě probudila další ozdravný proces a spoustu prostoru pro přemýšlení. Když jsem jela ráno do práce, tak jsem najednou na silnici před sebou uviděla auto mého bývalého muže.
Stáli jsme za sebou na semaforu, slunce svítilo a on zřejmě telefonoval, protože divoce gestikuloval, jak on to umí:-), takže neměl čas koukat do zpětného zrcátka na mé pozdravení.
A proč by vlastně měl? Proč by měl koukat zpátky?
Stála jsem v autě za ním, tak jako naše strastiplné a divoké manželství, které skončilo tak rychle, jak začalo.
Všechny ty roky, kdy jsme od sebe, jsme si oba nesli v sobě bolesti a křivdy, které jsme si navzájem způsobili.
Když jsem za ním včera stála, tak jsem si uvědomila, že už je to pryč.
Zůstalo ve mě jen to hezké a člověk, jedoucí v autě přede mnou se najednou pro mě stal "obyčejným"řidičem, který čeká na zelenou a já ho vnímám naprosto neutrálně a s úsměvem, jako dobrého známého.
Teď nás spojuje naše dítě, vzpomínky a společná touha být šťastní, každý ve svém životě. Myslím , že se nám to daří na výbornou.
Když jsem se pak rozjela na zelenou a naše cesty se rozdělily, přišlo mi to velmi úlevné a symbolické.Najednou jsem pocítila velikou hloubku výroku o tom, že některé lidi potkáme na své cestě jen na chvíli, aby nás obohatili a něco naučili a ti, kteří mají zůstat, tak těch se nezbavíte, i kdyby jste dělali nevím co, protože s vámi přestojí i ty nejdivočejší bouře ve vašem životě. Naštěstí jich mám spousty a hýčkám si je.

Prošla jsem si dvěma zásadními vztahy, ze kterých vzešly moje milované děti.
Když jsme se s prvním tatínkem dohodli na jeho odchodu, myslela jsem, že mi skončil život a lásku už nikdy nezahlédnu ani z rychlíku.Myslela jsem si, že ta bolest v srdci a zranění způsobené ztrátou milovaného člověka nikdy nepřestane bolet.
Stal se pravý opak.
Ani ve snu mě nenapadlo, že se stále budeme stýkat v lásce a sounáležitosti i s jeho novou rodinou.
Letos společně jedeme na dovolenou a moc se těšíme.
Jsem za to neskutečně šťastná, že to tak máme a můžeme našim dětem ukázat, že vztahy mohou fungovat i jinak.

Vím, podle reakcí některých lidí kolem mě, že některé moje vnitřní procesy a vztahy jsou pro okolí rozumem neuchopitelné.
Tam, kde by ostatní už dávno zlomili hůl, já stále věřím a hledám pochopení, stále vidím světla ve tmě a záblesky hvězd.
Nedávno jsem nad tímto svým syndromem opět přemýšlela, když mi  jeden přítel povídal: "Když budu mít hodně velký průšvih, tak si Tě vezmu za obhájce. Omluvíš i neomluvitelné".

Někdy to není moc dobré vidět v lidech jen to nejlepší, protože se přestáváte chránit.
Přemýšlela jsem odkud to vzešlo.
Zřejmě to tam bylo vždy, jako součást mé povahy. V lidském světě se tomu říká naivita. To slovo jsem slýchávala a slýchávám často.
Nemyslím si, že po všech životních lekcích a prožitcích jsem naivní. Spíš jsem si začala více vážit života a každé chvíle, která je krásná a naplněná. Všechna trápení, zlosti, nenávist mezi lidmi, mlčení, nevyřčená slova a nevyjasněné situace, nás okrádají o naši sílu a ukrajují z našeho života.

Už 4 roky pracuji se seniory. Už mi několik milých lidí v práci umřelo. Někteří náhle a nečekaně a nemohla jsem se s nimi ani rozloučit. Na základě těchto zkušeností a prožitků mám zřejmě pracovní deformaci, která mi způsobuje přesvědčení, že není čas čekat na hezké chvíle, není čas nic odkládat. Žijeme teď a šťastní můžeme být také právě teď, protože nikdo nevíme, kolik času nám na tomto světě ještě zbývá.

V posledních týdnech jsem často slýchávala, že mezi lidmi, kteří se mají rádi, nebo jim na sobě záleží neexistuje prostor ani čas. Něco pravdy na tom bude. Zní to tak vznešeně a duchovně, pravdou ale zůstává, že je to také velmi alibistické tvrzení, neboť jím stále něco odsouváme a zakrýváme závojem tajemna a vyššího záměru. Kdykoli se vzdáváme možnosti tvořit si svůj život v realitě a také o něm rozhodovat, pak se ztrácí ohraničení naší skutečnosti a začneme se ztrácet v krásných, svůdných, avšak zcela nereálných vizualizacích.

Kdykoli prožije mé srdce něco bolestného a tíživého, něco s čím se musí vypořádat, vymýšlím pro něj úlevové a ozdravné metody, ať je mu lépe co nejdříve.

V těchto situacích si představuji svoje srdce, jako rozteklou hrudku plastelíny tmavé barvy. Představuji si, že jakmile začnu sebe ozdravný proces, tak si vezmu do rukou novou, krásně barevnou a svěží hromádku měkoučké a tvárné plastelíny, začnu si s ní hrát a tvarovat ji tak dlouho (stejně tak, jako si pohrávám a modeluji své myšlenky a svá přesvědčení), až si vytvořím zcela nové, krásné barevné srdce bez šrámů a škrábanců, bez zatížení a minulosti, které je připravené přijímat novou lásku, nové příběhy a žít nový život.



Jak to máte Vy?
Jak "opravujete" své srdce?
Žijete naplno a bezodkladně?

Mějte se milovaně
Bi