pondělí 23. prosince 2013

Vánoční



Krásné sváteční ráno vám všem..

Dnes ráno mi přišla nádherná zpráva a já bych se ráda s vámi o ni podělila.
Je to velké poselství pro všechny ženy..
Před rokem toho času se mi rozpadla rodina a jen díky znovu nalezenému daru,který máme každá v sobě,žiji dnes nádheru,kterou mám..
Jsem teď hodně náročná a myslím,že je to dobře....
Posílám vám tedy milé ženy malý návod:-)aby byly krásné nejen vánoce a rok 2014,ale i roky následující..

"Ať zavládne dnes pokoj ve Tvém nitru.Věř tomu,že jsi přesně taková,jaká máš být.
Nezapomeň nikdy na ty nekonečné možnosti,které se rodí z víry v samu sebe a v jiné.
Využij dar,který si dostala a dávej dál lásku,kterou jsi přijala.
Buď sama se sebou spokojená taková,jaká jsi...Nechť se Tvé vědomí upevní ve všech tvých  kostech a dovolí duši zpívat,tancovat,chválit a milovat.
Je tu pro každého a všechny z nás."

Drazí muži,děkujeme vám,že nás milujete,takové jaké jsme..

S láskou Bi

úterý 26. listopadu 2013

Duchovno..


Krásný den..

Je to již pár dní, co jsem si ve své poště přečetla krásný dopis od jedné statečné a milé dívky Stáni,která odjela do Nepálu a hledá svou cestu duchovní a spirituální..
Její dopis mě zastihl v situaci,kdy jsem byla naprosto "neduchovní"..:-)
Večer seděla před monitorem strhaná,ubrečená matka s dvojkou vína v ruce..
Od chvíle,kdy jsem přečetla její řádky,tak jsem začala přemýšlet nad tím,co vlastně slovo duchovno znamená pro mě..
Když se o někom řekne,že je duchovní bytost,nebo člověk,tak si většina představí pomalu pozemského anděla,který stále medituje,stále se usmívá a nemá s ničím problém:-)
To já tedy rozhodně nejsem:-)
Ale i přesto všechno se považuji za duchovního člověka..
Můj život teď nabral neskutečné obrátky,kradu si chvíle pro děti a pro přítele,většinu času trávím s kolegy v práci,na čtení,meditaci či karty si hledám čas,když děti spí..
Jako většina , říkáte si..
V čem se tedy považuji za duchovní?Jak vnímám duchovno?
Myslím si,že vůbec není těžké stát se duchovním člověkem,když na to máte podmínky:-)
Řekla bych,že daleko těžší je aplikovat své duchovní poznatky,dovednosti a návyky v prostředí zcela neduchovním a tím je sám život..
Díky kurzům ,které jsem prošla ,očistám ,modlitbám a meditacím dnes vím, jak v určitých situacích reagovat,když dělám něco špatně stihne mě trest a já ho s pokorou příjmu a snažím se situaci napravit..
Prožívám zkoušky každý den..Bývám i utrápená a hysterická,když už nemám sil..
Být duchovní pro mě znamená celoživotní cesta a práce na sobě,cesta k tomu, jak sebe a ostatní činit šťastné skrze své myšlenky a skutky..
Stále mám věci k řešení,které zatím nedokážu přijmout..
Musím na nich pracovat a vím,že se budou vracet do té doby,dokud to nedokážu..
Toto vše je pro mě duchovno,duchovní cesta a spiritualita..
Myslím si,že nám nepomůže ani milion kurzů,stovky přečtených knih a hodiny meditací,když tyto vědomosti nebudeme umět využít pro tvorbu v našem životě..
Když je nebudeme umět prakticky používat,stanou se z našich duchovních znalostí jen bublinky,které prasknou pokaždé,když přijde zkouška..

Toto je má duchovní cesta milá Stáničko..Toto jsou mé odpovědi na Tvé hledání..
Myslím na Tebe a v pořádku se vrať..

A co vy?Jste duchovní?:-)

pátek 22. listopadu 2013

Andělé jsou a basta!!!!


Krásné ráno všem..

Uvařte si skvělou kávu ,nebo dobrý čaj a pojďte si se mnou na chvilku něco představovat:-)
Zkuste si představit tuto situaci.

Je vám hezky,touláte se večerním městem a pak zajdete do obchodu,že nakoupíte nějaké dárky pro děti..
Máte radost,jak jste hezky nakoupili a po zaplacení se s dobrou náladou vracíte k autu..
Najednou s hrůzou zjistíte,že nemáte váš telefon..Byl úplně nový ,skvělý a docela drahý..
Začnete prohrabávat všechny tašky a zčistajasna vám dojde,že jste ho asi nechali někde položený v tom obchodě,kde jste vybírali dárky..Rychle se tam vracíte,ale obchod už je zavřený..
Lomcujete dveřmi,ale marně..Hledáte telefonní kontakt..Taky marně..
Stojíte bezradně přede dveřmi a hlavou se vám honí nejrůznější možnosti a varianty..
Víte,že nocovat tady nemůžete,počkat ráno na majitele taky nemůžete ,protože vaše volno v práci je vyčerpané a další vám nikdo nedá..
Najednou vás z vašich úvah vytrhne zvuk otevírajících se dveří..Hned vedle zavřené prodejny se před vámi otevře vchod "někam"..
Bezmyšlenkovitě vejdete a ocitnete se v nonstop baru,kde je nakouřeno,pusto a prázdno,u baru jen pár servírek..
Překotně začnete vyprávět svůj příběh s telefonem a zeptáte se,jestli neznají majitele obchodu..
Pak už to jde všechno samo..Jedna z nich se postaví,představí se vám ,vyměníte si telefonní čísla a sama vám nabídne,že tam hned ráno pro telefon zajde..
Je to úplně cizí člověk,vy jí řeknete,kde má asi telefon hledat a odcházíte..
Hlava plná myšlenek..Pár malých zaváhání,jestli děláte dobře..
Pak se ale rozhodnete uvěřit..
Uvěřit tomu,že opravdu jsou v dnešní době lidé,kteří rádi pomáhají jiným,protože mají dobrá srdce a dokážou se vcítit do pocitů toho druhého..
Uvěříte tomu,že přitahujete jen dobro  a všechno je jak má být..
Ráno vám zazvoní telefon a zvonivý hlas vám oznámí,kde a kdy si můžete telefon vyzvednout..
Zázrak..
Kolik těchto zázraků denně prožíváme,jen je nedokážeme,nebo nechceme ocenit..
Kolik pozemských andělů je mezi námi a přijdou v pravý čas,aby nám pomohli..
Andělé prostě jsou a basta:-)Já je potkávám..Všude..I v non stopu:-)
Verunko ještě jednou moc děkuji..
Mějte své oči a hlavně svá srdce otevřená a uvěřte..
Vím,že potom dokážete nalézt řešení v každé situaci..

A co vy?Potkali jste ANDĚLA?

Krásný den všem..
Bi

čtvrtek 7. listopadu 2013

Vnitřní klid..


Krásný den vám všem..

Poprvé od rozvodu,poprvé v novém domě,poprvé,když jsem zaměstnaná ,musela jsem opět řešit sama nemoc dítěte..
Nikdy jsem neměla ráda ty naprosté izolace,kdy jsem od rána do večera utírala kňourajícím dětem nosy a slzičky,bez toho,aby mě u nich kdokoliv vystřídal.
Byly to pro mě vždy těžké chvíle a moje psychika dostávala zabrat..
Tentokrát to bylo jiné..
Ne že by nepřišla krizovka,ne že by to byla kdoví jaká zábava,ale dnes jsem pochopila hlubší smysl toho všeho..
Můj syn potřeboval být se mnou,tak si naordinoval nachlazení,aby se mu hlavička skrze rýmu a kašel očistila od trápení a myšlenek,které neumí přijmout ani pojmenovat.
Na jednu stranu nic vážného,na druhou stranu spoustu času na zamýšlení pro mě..
Skrze naši samotku jsem pochopila úkoly,které si musím ještě pročistit a vyřešit se svým bývalým mužem,pochopila jsem jak skvělou práci a úžasné kolegy a nadřízené mám..Velmi mi vyšli vstříc..
Konečně jsem s pomocí svého drahého Davida uskutečnila projekt "Sdílení",který začal žít svým životem a já teď 4 dny mohla číst a poslouchat vaše příběhy,které se vám právě dějí..Doufám,že vám ta naše komunikace pomáhá alespoň tak jako mě.
Hodně se od vás učím a velmi vám děkuji za důvěru..
Tento čas mi pomohl více pochopit mé syny a hlavně mi opět pomohl prohloubit vnitřní klid a pochopení samy sebe..
Rozhodla jsem se přestat bát a udělat první krok vstříc mé nové lásce..
To vše mi daly 4 dna v izolaci..
Těším se na další sdílení s vámi ..
Minulý rok mě zasáhla událost,která navždy poznamenala můj život a od té chvíle pro mě nic už není,jako předtím(čtěte) a nikdy nebude(čtěte dál)..Jsem za tu zkušenost neskutečně vděčná.
Vždy ,když se nám děje něco na první pohled nepříjemného,hodně nám pomůže,když začneme přemýšlet nad tím proč a hledat cestu ven..
Kdykoliv se začneme hrabat sami v sobě a léčit nevyřešené,prohlubujeme svůj vnitřní klid..
Začneme tvořit a myšlenky ubírat tím správným směrem..

A jak zvládáte izolaci vy?Dokážete být sami se sebou?

Krásné dny

Bi

neděle 3. listopadu 2013

Terapie sdílením...



Krásný večer vám všem..

Každý potřebujeme občas ulevit.. Jsou však témata a věci,které nás trápí a třeba se bojíme,nebo se stydíme o tom někomu říkat..Trápení narůstá a je nám čím dál hůř..Přitom by stačilo,jen promluvit..
Pro všechny vás,kteří si nemáte s kým popovídat,nebo se chcete jen tak poradit nebo rozveselit,pro ty z vás,kteří věří,že je život krásný,i když někdy těžký a složitý,prostě pro všechny kdo chtějí,nabízím povídání na Facebooku na "živo".
Každé pondělí až pátek od 21 hodiny si s vámi ráda popovídám,nebo vás jen vyslechnu..
Miluji silné lidské příběhy..Žádná setkání nejsou náhodná..Velmi mnoho mi dáváte a hodně se od vás učím..Děkuji vám všem.
Těším se právě tady..

Krásný večer

Vaše Bi

sobota 2. listopadu 2013

Sdílení..


Krásné ráno vám všem....

Dnes je "Dušičkový" den a většina z nás zavzpomíná na naše zesnulé a zážitky s nimi..
Já osobně tento den nevnímám nikterak nepříjemně.Svítí u nás doma od včerejška svíce,vzpomínám a prohlížím fotky..
O tom ale  psát nebudu..Duše zemřelých jsou s námi stále..

Ráda bych se dnes věnovala tématu nadmíru živému..
Před dvěma měsíci jsem nastoupila do nové práce..Pracuji v týmu 10 lidí a mám dva úžasné nadřízené.
Samozřejmě není možné,aby mi hned od začátku všichni z těchto lidí byli příjemní a sympatičtí..
Z někým si prostě z nějakého důvodu nesednete..Začne vás ten člověk něčím štvát,provokovat..
Ale protože jsem si zvykla na to,že lidi nesoudím a nehodnotím,tak jsem se ve svých pocitech samozřejmě začala "pitvat".:-)
Většinou,když nám něco na někom vadí,tak máme stejný problém jako on a jen nám to zrdcadlí..
Byla jsem k sobě tedy sebekritická a přestala jsem některé věci dělat..
Najednou i lidé,kteří mi tyto vlastnosti zrdcadlili už pro mě byli menší prudiči:-)..
Stále to však nebylo úplně v souladu se mnou samotnou a pak jsem jednoho dne,když jsme se sešli na obědě a někteří začali povídat věci ze svého soukromí začala chápat souvislosti..
Našla jsem si způsob,jak pochopit druhé a tím jejich jednání..
Všichni děláme všechno kvůli sobě..Každý má jiný způsob seberealizace a jiný způsob získávání pozornosti či zvyšování sebehodnoty..
Pokud vás někdo štve,snažte se zjistit co nejvíce o něm,jak žije,co ho trápí a pak pochopíte,proč dělá to či ono..
Někteří možná namítnete,že nemáte důvod zabývat se s někým kdo vás štve,nebo vám nesedí..
Samozřejmě na to máte právo..
Ale pokud věnujete trochu energie  na pochopení toho kdo vám nesedí ,určitě příjdete na to,proč se chová tak jak se chová a věřte nebo ne,jeho chování vám zčistajasna vadit nebude:-)
Hodně mi to pomohlo.Dnes můžu s čistým srdcem říct,že všechny kolegy ze svého týmu mám opravdu ráda a  ráno se na ně vyloženě těším.
I když má práce je občas náročná,i když mě někdy pěkně psychicky vyčerpává,i když stále nepodávám "tabulkové" výkony,jsme moc šťastná za své kolegy i nadřízené,kteří dokážou podržet i rozesmát:-)
Pokud Vás někdo štve,zkuste s ním sdílet jeho osobní trápení,aby jste pochopili důvody jeho chování..
Celý náš život je tvořen vztahy a podle toho jaké vtahy s druhými máme,si utváříme svůj šťastný život..
Chtějte pro sebe hezké vztahy s ostatními..Opravdu ta odměna stojí za to..
Krásný den vám všem a sdílejte kde můžete:-)

Vaše Bi




úterý 22. října 2013

Splněné přání je jen první krok..


Krásný večer vám všem milí moji..

Moc se mi po vás stýská..a co pořád dělám a kde pořád jsem?

Na začátku bylo pár tajných myšlenek a přání..Je to dva měsíce,co se mi život změnil k nepoznání..
Jeden den mi kamarádka jen tak mezi řečí oznámila,že u nich v práci hledají nové lidi,poslala jsem životopis,pozvali mě na konkurz a už pracuji-) Vzali mě hned..
Jednoho jiného dne mi napsal první zprávu můj drahý přítel a dnes jsme spolu..
Splnila se mi dvě tajná přání..To byl jen začátek..


V práci se na mě navalilo spousta informací a povinností,střídavé směny,do toho plačící děti,protože jsme spolu  byli méně. Starší Kubík změnil školu,změnil kamarády,systém na který byl zvyklý i učitele..Trápil se..
Krásné víkendy s přítelem začaly být narušovány naší minulostí a mými strachy z opětovného selhání..
Málo volného času na sebe zapříčinilo mou velkou nespokojenost a nervozitu..
Nemohla jsem spát a trápila se kvůli dětem,práci a mé lásce..
Tento víkend,kdy situace vygradovaly ve všech sférách,naordinovala jsem si samotu a najednou sem si uvědomila,že splněná přání jsou jen prvním krokem na naší cestě..Proto,abychom byli šťastní,tak musíme stále konat,měnit,řešit,ale tak,aby vše bylo v naprostém souladu s námi a bylo nám v tom dobře..
Kdykoliv jsme spokojení my sami a dáváme najevo své potřeby a přání láskyplným způsobem,tak věřím tomu,že všechny okolnosti kolem nás nám dopomohou,aby naše cíle byly dosaženy s lehkostí a radostí..
Pokud cokoliv začne "drhnout",pootočte se o kousek a vydejte se dál jiným směrem,cestou,na které se budete zase smát..
Hledejte cestu jak jinak,aby bylo lépe..Nebojte se zkoušet,nebojte se vztekat se a plakat,pak ale vstaňte,odpusťte si a jděte jinudy..Každé splněné přání je první krůček, abychom si přáli dál a dál...Vylepšujte svoje sny..Nic není nemožné..

A jaká je moje realita a přítomnost nyní?
Práce,do které chodím ráda ,moji milí synové ,kteří si pomalinku zvykají na nový rytmus v rodině a svou láskou mě neskutečně posilují a můj drahý přítel David,který přišel vyléčit mé bolavé srdce..
Mám se opravdu moc hezky..
Mějte krásné dny a nebojte se prohlubovat své sny,ať se naučíte chodit s lehkostí a láskou...

Vaše Bi

pátek 13. září 2013

Amélie

Krásné ráno vám všem.

Velice se vám omlouvám milí čtenáři,že jsem se tak dlouho neozvala,ale dějí se mi v životě velké změny,plní se mi má přání,tak je musím rychle žít,abych si je pořádně užila:-)
O tom dnes ale psát nebudu.
Na blogu jsem potkala velkou spoustu zajímavých lidí,kteří mě obohacují,inspirují a také posilují..Mezi tyto patří osoba,kterou velmi obdivuji a vždy,když prožívám něco náročného,tak na ni vzpomínám..
Díky ní jsem si uvědomila,že nic není tak těžké jak se zdá a pokud žijeme a dýcháme,zvládneme vše co chceme..Dovolte mi,abych vám představila osobu,které si velmi vážím a spousta z vás ji dobře zná..
Je to Amelie,které píše blog http://auticekjenicek.blogspot.cz/..
Teď tedy předávám slovo jí..
Děkuji Ti milá za všechno co děláš a co předáváš dál..

1. Jak vypadá Tvůj běžný den?
Trošku se liší prázdniny a školní rok, ale vcelku je to podobné, jen ve školní rok Jendovi přibude 2x týdně školka na 2 hodiny, což je více škody než užitku, ale dobrá.
Dopolední čas věnujeme hrám, čtení (pokud Jenda spolupracuje), strukturovaným úkolům (pokud to Jenda zvládá), po obědě se snažím o nějaké sociální nácviky - pomocí stavebnic, čuníka, Krtka nebo obrázků. Pokud Jenda dovolí, udělám nějaký rychlý oběd. Odpoledne trávíme v poslední době hrou, kdy Jenda něco postaví A krtci a dudlíci MUSÍ plnit úkoly - Jenda si to vynucuje a mně z toho po týdnech jde hlava kolem. Pokud děti chtějí, zadělám těsto nna buchty, na kynuté lívance nebo na langoše.
Ve 20:00 jde Jenda do postele s iPadem, ve 20:30 mu zhasínám, málokdy usne hned.
.Kolem 22. hodiny si povídáme s holkama, probíráme uplnulý den, problémy, úkoly, hrajeme karty. Pokud mám zadělané těsto, je čas na pečení nebo na vaření oběda na další den.
Mám-li na hlídání asistentku, pak rychle dojedu na úřad, na poštu nebo nakoupit - to, co Jenda nezvládá.
Kolem půlnoci se dostávám k psaní blogu, k mailům, vyplňuji dotazníky pojednávající o autismu, odpovídám studentkám, asistentkám dětí s PAS, rodičům či prarodičům dětí s AS, přátelům. Občas se mi povede napsat dopis kamarádkám. Po třetí hodině ranní se dostávám do postele.
V poslední době se snažím myslet i na sebe a v noci si občas ukradnu čas na knihu, chybí mi čtení...


2.Jakou hudbu ráda posloucháš?
 Mám ráda Beethovena, Chopina, George Zamfira, Leonarda Cohena, Andreho Rieu, Vanessu Mae, Panovu flétnu aj. S Eliškou posloucháme české interprety - Gotta, Zagorovou, Rottrovou, Filipovou, M. Davida ad. Mám ráda relaxační hudbu.

3.Co Ti pomáhá,když je ti smutno?
knihy, blog, objetí

4.Věříš v Boha?
Věřím v Boha. Před 9 lety jsem se nechala pokřtít a jsem za to vděčná. Můj život tehdy nabral jiný směr. Před 10 lety jsem byla nešťastná, bojovala jsem s počínající depresí, často jsem plakala a když mi jeden známý ukázal cestu k Bohu, tak mi nesmírně pomohl a já mu za to budu do smrti vděčná.

5.Co Ti přináší psaní Tvého blogu?
Psaní mi pomáhá zapomenout na problémy, chvíli nevnímám tíhu života. Na chvíli zapomínám na starosti, na stres, musím se soustředit na zmenšení fotek a na psaní. Je to taková zvláštní forma psychoterapie.
Díky blogu poznávám nové přátele, zaznamenávám kroniku pokroků Jeníčka a hlavně - vnáším povědomost o autismu mezi širší populaci a za to jsem velmi ráda.

6. Přinesl ti tvůj blog nějaká nová přátelství?
Ano. Přátele mezi muži i ženami a jsem šťastná, že jsem "díky" autismu mohla poznat skvělé lidi.

7. Tři přání?
 NIKDY jsem nad tím nepřemýšlela. Myslíš kromě zdraví pro celou rodinu? :-)
Přála bych si mít víc peněz, abych mohla vzít holky na dovolenou, do divadla, na koncert nějakého zpěváka, do Aquaparku, zaplatit si osobního asistenta nebo víkendový pobyt pro Jeníčka.
Přála bych si byt pro maminku, aby se každé dva roky nemusela stěhovat do dalšího a dalšího pronájmu. Vidím, jak ji to unavuje.
A třetí přání? 
 Přála bych si, aby vznikaly domy pro autisty, kde by třeba od 18-20 let mohli být. Kde by na ně dohlíželi nějací asistenti a kde by lidé s PAS podle svých možností mohli žít. Někdo potřebuje méně podpory, jiný více....Autisté dospívají, starší rodiče umírají nebo to nezvládají a lidé s PAS nemají kam jít.... 
Mám dvě děti s autismem a sama nevím, jak to zvládnou, jestli budou dělat pokroky, zda se zlepší či zhorší.... Nevím, jak dlouho to vypětí budu zvládat já, ani jak dlouho tu budu....a bylo by fajn vědět, že o má zlatíčka s poruchou autistického spektra je někde postaráno.

Amy

čtvrtek 15. srpna 2013

Rozchod,jako cesta k sobě..






Krásné ráno vám všem..

Včerejší den jsem proležela..Trápily mě křeče a střevní problémy.
Vy,kteří ke mě chodíváte a už mě trochu znáte,tak víte,jak to mám s nemocemi..
Mé tělo si žádalo velkého pročištění..Čistila jsem i své myšlenky a také počítač:-)
Ne náhodou jsem našla článek,který jsem posílala do jedné soutěže a uvědomila jsem si,že konečně žiju to,co jsem si v tom článku předsevzala :-)
Spoustu lidí se rozchází,spousta žen a mužů je nešťastných, že jim jejich vztah nevyšel..
Tolik trápení kvůli lásce.
Ale jak zpívá má drahá Radúza:"není na světě nic,co nepřebolí"...
Takže 8 měsíců po rozpadu mého manželství mám tady pro vás všechny,kdo se trápí malý návod:-)



Byli jsme spolu jen pár let..Stále dokola jsem přemýšlela,kde se stala chyba,kdo za to může a hlavně jsem se zabývala tím,jestli jsem udělala všechno co jsem mohla,abych vztah zachránila..
Když jsem se ve všem dostatečně“vyplácala“,dostala jsem nabídku na nové bydlení..Okamžitě jsem se  svými dvěma syny přestěhovala a po pár dnech vybalování krabic a zabydlování mi začalo docházet,jak krásnou etapu života mám právě před sebou..
Přestěhovala jsem se na vesnici,kde je úplně jiný život,než jsme doposud žili.
Mé děti si budou moci užívat přírody,lezení po stromech a cákání v řece..
Začalo mi docházet,jak se ve mně všechno zklidňuje..
Najedenou si organizuji čas podle sebe ,nemusím hystericky pobíhat po bytě s hadrem v ruce a poklízet uťapkané vzkazy od mých dětí,aby se „pán domu nezlobil“,když se vrátí domů..
Večer,když děti usnou ,můžu si číst  ,psát,cvičit ,tančit,prostě cokoliv mě napadne a to vše bez jakýchkoliv výčitek,že“ miláčka „připravuji o jeho výhradní právo na mou osobu..
Další nespornou výhodu našeho rozchodu začínám spatřovat i ve svém věku a zkušenostech..
Mám dva skvělé syny,takže už nehledám žádného tatínka,mám splněno..
Můj mateřský pud byl naplněn..Prožila jsem si dva zásadní vztahy a soužití s muži..Mám zažito a už také nemusím..
Už nemusím nikomu vysvětlovat,proč jsem nepotrestala syna za něco co neudělal,nebo proč jsem nereagovala tak ,jak se očekávalo,,nebo,že nebyly vyprány trenýrky v pravý čas,nebo,nebo….
Není to nádhera nemuset?
Začala jsem si uvědomovat kolik volného času mám pro děti a také pro sebe..
Daleko více se stýkám se svými přáteli,protože neustále neřeším domácí trable..
Tím,že jsem opět začala nalézat cestu sama k sobě a ke své podstatě,vstupují mi do života noví lidé,kteří mě inspirují a poskytují mi spoustu skvělých nápadů..
Tím,že jsem opět sama se sebou,začínám vnímat své pocity a také se jimi konečně řídím..Dělám věci,které jsou mi příjemné..
Když se stane,že připlují emoce smutku,nebo ublížení,mohu se svobodně vybrečet,bez toho abych musela snášet poznámky o labilním jedinci..
Mohu vychovávat své syny ve svobodě a beze strachu..
Tolik výhod mi přinesl rozchod..
Mé děti jsou klidnější,já se dokážu opět smát a věřím,že návratem k sobě jednou potkám i partnera,který se mnou bude zacházet s úctou a láskou..
I tohle mi přinesl náš rozchod..
Naučil mě vážit si sebe samotné..Teprve když sami sebe milujeme,pak dokážeme lásku beze strachu dávat ostatním..
Nebojte se rozchodů..Bolí to..Ale je to cesta..Cesta k něčemu krásnému,co nám přinese spoustu hezkých nových věcí..
Cesta k sobě,ke své podstatě a hlavně ke svému srdci..

Mějte nádherné dny..
Bi

Ps: Děkuji Ti D..:-)

neděle 11. srpna 2013

Jen tak si přát..

Zdroj:www.jenprozeny.cz
Krásné ráno vám všem..

Nastala doba zavařování všeho možného a já jsem dostala včera skvělý nápad:-)
Mám doma velikou láhev od medu a rozhodla jsem se,že místo okurek si do ní každý den hodím papírek,na kterém bude přání:-)
Pěkně s datem,na barevném papírku, abych věděla, kdy že jsem to vlastně chtěla..
Ptáte se proč?
Každý den nám prolétne hlavou neskutečné množství myšlenek..To, na co se soustřeďujeme roste..
I to krásné ,ale i to špatné..
V posledních týdnech se mi začaly dít opravdové zázraky a přání, po kterých jsem toužila se začínají naplňovat-zhmotňovat..
Jsem opravdu velmi šťastná..
Toto poznání mě opět přesvědčilo o tom, že jsme absolutními strůjci svých životů a jen na nás je, jaké si je uděláme..
Knih o tom ,jak si správně přát jsem přečetla dost, i o síle přitažlivosti vím své,ale letošní prázdniny,když jsem byla u Mimosky ,tak jsme si s drahou Míšou sdělily skvělou informaci..
Když si přejete, přejte si tak,jako by jste už měli přání splněno..Prostě děkujte..
Když jste nemocní a přejete si uzdravení,tak děkujte,že jste zdraví, když nemáte práci, tak děkujte za skvělé pracovní místo a práci,která se vám líbí..
Zdá se vám to hloupé?Ale není..
Pokud si jen přejeme,tak naše přání zůstávají jen našimi očekáváníme,ale pokud s vděčností děkujeme a žijeme tak,jako by se nám přání již splnilo,tak se nám krásně zhmotní a objeví se v našem životě..
Věřte mi..prožívám to právě teď!!!
Můžete si přát cokoliv!!Můžete začít kávou, kterou vám někdo zaplatí, nebo parkovacím místem, pak třeba skvělou prací a novou láskou:-)
Buďte nároční a chtějte pro sebe to nejlepší..
Pokud si o tom budete chtít přečíst více,tak můžete Zde..
Právě jsem si napsala první tři přání a jdu si je "zavařit",abych si pak na vánoce pod stromečkem mohla rozbalit hromadu těch splněných..
Zkuste to se mnou,pokud budete chtít a dobře se u toho bavte:-)
Budu velmi ráda, když mi pak o svých splněných přáních povíte...
Krásné dny ..

S láskou vaše Bi

středa 7. srpna 2013

Otcové a dcery..







Krásné ráno vám všem..
Byla jsem teď na pár dní s mými syny na "rodinném sletu" ,který pořádáme už druhý rok na Slovensku..
Moc se nám tam líbí, děti si vyhrají,bydlíme v krásné chatě ,mezi kopci a horami..
Alespoň jednou za rok máme příležitost vidět naši vzdálenou slovenskou "odnož" a jsem za to moc ráda..
Po dlouhé době jsem opět měla možnost trávit čas velmi intenzivně i se svým tatínkem, který je pro mě velkým učitelem..
Opět jsem pochopila,proč jsem si vybrala takového manžela , kterého jsem měla..
Nedalo se tomu vyhnout..

Od mala mě můj tatínek hodně kritizoval a k mým aktivitám byl velmi skeptický..
Měla jsem velký zadek,tlusté nohy,ta moje povaha,no prostě hrůza,uštěkaná a strašná a tak podobně..
Tak ,jako pro většinu holčiček,byl můj tatínek pro mě Bůh,takže jsem ho poslouchala a byla přesvědčena,že to co říká je pravda a také jsem tak žila..
Z domu jsem odcházela v 19 letech,jako "velká herečka" a vrátila se ve 29,jako svobodná matka s outěžkem,která odešla od divadla a začala se věnovat jiným,jemu nepochopitelným činnostem..
Muselo to být pro něj velkým zklamáním..
Měla jsem samé  problematické vztahy s muži,protože jsem věřila tomu,co mi tatínek v dětství říkal a byla jsem ráda,že si mě vůbec někdo vybral,když jsem tak "strašná"..Neuměla jsem být náročná,nevážila jsem si sama sebe..
Po  narození prvního syna se to začalo měnit..Jako poslední stupínek ke svému uzdravení jsem potkala svého manžela..Měl ho velmi rád,všude se s ním "chlubil",jak jsem se dobře vdala..
Náš rozchod byl pro něj dalším "mým" selháním..
Na rodiném setkání jsem slyšela neustálé připomínky na mou velmi liberární výchovu mých synů a různé podobné připomínky..Uvědomila jsem si,že můj tatínek i můj bratr se "baví "tím,že kritizují a hodnotí jiné lidi,aby si zvýšili své sebevědomí..Normální komunikace není moc možná,protože kdykoliv oponujete nějakému názoru,tak nastává "bouře"..
Letos jsem to vzdala,učím se přijímat a hodně při tom myslím na dvě první dohody"nebudu hřešit slovem" a "nic si nebrat osobně" :-)
S cizími lidmi mi to jde už skoro samo,ale s nějbližšími je to stále oříšek..
Každý to určitě znáte,každý máte rodiče,který vás "vychovává" i teď v dospělosti..
Co s tím? Přijmout,poučit se,jak to chceme a co nám nevyhovuje a ustát si hranice pro svůj život..
Miluji svého tatínka pro spoustu věcí..
Hodně s námi jezdíval na výlety,naše procházky v pubertě si pamatuji dodnes,nikdy nebyl lakomý a hodně mi pomáhá i finančně..Je spousta věcí,za které si ho vážím..
Vždycky můžeme najít na druhém věci,za které si je můžeme vážit a proč je mít rádi..
Pracuji na tom,aby těch věcí u mého tatínka byla spousta..
Pokud chceme změnit vztahy s jinými,musíme začít u sebe:-)
A jak to máte vy se svými tatínky?

Krásné dny..
Bi

čtvrtek 25. července 2013

Děti a rozchody..

Krásný večer všem..

Dnes nastal pro mě ten správný večer,abych s vámi, moji drazí čtenáři, probrala další závažné téma ze svého života..
Říká se,že sdělená starost je poloviční,proto tedy pro mě a pro všechny vás,kteří něco podobného prožíváte,nebo máte za sebou,otevírám téma "děti a rozchody-rozvody"..
Spousta našich rodičů a babiček, zůstávala spolu v nefunkčních svazcích a vymlouvali se na děti..
Naopak v dnešní době, mám pocit ,se na děti moc ohledy neberou..
Je přece normální mít děti a také je normální se rozvézt..Tolik rozvodů nikdy nebývalo,tolik smutných dětských duší ,o tom ani nemluvím..
Mám pocit,že spousta mužů bere děti jen jako občasnou zábavu,jako následovníky své genetické výbavy a jaksi zapomínají,že to jsou živé bytosti...
V žádném případě to nejsou jen muži,kdo se tak chovají..Znám i matky,které své děti vůbec neřeší a střídají partnery,jak na běžícím pásu..
O tom ale psát nechci..Nehodnotím  ,nesoudím životy ostatních,protože nežiji v jejich kůži..
Jak to tedy bylo u nás?
Když mi manžel již počtvrté v loňském roce oznámil,že odchází,střídaly se u mě navály nejrůznějších nálad a stavů,procházela jsem spoustou fází nezbytných k uzdravení duše..
Vzhledem k tomu ,že jsme stále bydleli v jedné domácnosti,tak jsme se i dost hádali..
Vůbec to nebylo pro děti dobré..
Jako dar z nebes nám přišla nabídka nového bydlení a já se s dětmi odstěhovala..
Můj starší syn (9let),byl šťastný a vypadal naprosto v pořádku..
Můj mladší synek(3),se po našem odlouční pár týdnů počůrával ve školce,někdy i doma,ale pak to po mnoha rozhovorech a večerních debatách ustalo..
Mí nevlastní synové (8) a (14),kteří tento zážitek prožívali s tatínkem již podruhé,tuto situaci odnesli zdravotně..
Sotva jsme si na sebe zvykli a začali se mít rádi,tak se tatínek rozhodl,že nás vymění...
Ale ne,tak jednoduché to nebylo..
Byly to roky trápení a je dobře že skončily..
Po půl roce se teprve začaly projevovat dopady rozvodu na mém starším synovi ,který začal mít velké kázeňské problémy ve škole..
Do dnešního dne nedokáže a nechce o spoustě věcí mluvit..
Půjde na novou školu,kterou jsme museli kvůli stěhování změnit a nemá zrovna nejleší posudek..
Za posledního půl roku našeho rozvodového řízení se zhorčil dost podstatně..A co teď s tím?
Nemá cenu řešit,kdo za to může či co jsem mohla udělat jinak..
Oplakáno,odzuřeno,přijato a řeší se..
A muži?
Muži,kteří opouští,sedí v klidu večer u svých televizí, či počítačů, brouzdají po seznamkách a hledají nové adeptky na maminky, milenky a posluhovačky, které jim pomohou s tím co si v životě navařili..
Zdám se Vám být skeptická?
Asi momentálně jsem,ale víte co?
Jakmile se opět zamiluji,tak rozkvetu a vznesu se opět do nebeských výšin,začnu věřit na lásku a na spravedlnost:-)

Jak to máte vy?
Co vaše děti?Jak moc a čím se trápily,či trápí?
Děti a rozchody je téma na celou knihu..
Pokud dokážeme vytvořit dětem domov bez partnera,moc jim tím pomůžeme a ukážeme,že lepší je žít v klidu,i když ne kompletní..
Já se teď o to zrovna pokouším..Někdy se mi to daří a někdy pěkně kulhám..
Jak jste na tom vy?

Krásný večer,hodně síly a lásky posílá..
Vaše Bi

úterý 16. července 2013

Velké odhalení.:-)

Krásný večer drazí moji trpěliví čtenáři.


Velice se vám všem omlouvám za své dlouhé proluky,ale nějak teď hodně žiju a na psaní mi čas nezbývá,i když to budu muset napravit,protože láska se musí hýčkat a pro mě psaní láskou je..:-)
V posledních týdnech jsem hodně cestovala,překonávala nejrůznější překážky a strachy, čistila svou Duši od nefunkčních emocí a svazků,prožila jsem si nádhernou i když těžkou lekci s jedním z mých důvěrných přátel, no prostě jak to tak pročítám,tak jsem toho stihla za těch pár týdnů opravdu dost:-)
Na svém putování,kdy jsem měla nečekaně po 9 letech prázdniny a osobní volno na 14 dní bez svých dětí,kdy si je vzali jejich tatínci , jsem o sobě totiž objevila jednu věc,kterou jsem už delší dobu tušila,ale nepřipouštěla jsem si ji až tak k tělu..
Nicméně poté ,co jsem navštívila Mikulov,jsem nabyla naprostou jistotu...
Jsem "kavárenskou povalečkou"..
Uvědomila jsem si totiž, že mě až tak nelákají pamětihodnosti našich krásných měst,ale uličky a hlavně kavárny..
Neobyčejné,něčím vyjímečné ,s oprýskaným nábytkem a skvělou kávou,místa,kde se zastavil čas a já si mohu opět nasadit své,už tolikrát rozbité růžové brýle a chvíli uvěřit tomu,jak je ten svět vlastně překrásný a lidé úžasní..
Zřejmě to způsobil můj velký stesk po Francii,kam se letos zřejmě kvůli situaci nedostanu,že jsem vyhledala typicky "francouzskou"uličku a vedle ní byla kavárnička.

Tahle ulička mě nalákala..
V bezprostřední blízkosti se nachází kavárna s názvem" Zdravá"..
Jmenuje se tak zřejmě proto,že se zde prodávají zdravé bio produkty:-),podávají se zde zdravé moučníky ,po kterých se prý netloustne,ale ani nehubne:-( a zdravá káva a mošty či šťávy,které jsou opravdu jedinečné..

 Pokud půjdete do této kavárny rozhodně vám doporučuji vzít někoho se sebou,protože i přes krásné,stylové a velmi příjemné prostředí i hudbu,jsem měla bohužel pokaždé smůlu na velmi vlažný personál,se kterým se nedalo moc povídat,což já velmi ráda,takže jsem s povděkem uvítala společnost přátel,protože jinak bych se asi umlčela k smrti:-)

Tyto stavy rozpaků rozhodně nazažijete,pokud se vydáte směrem nahoru k mikulovskému náměstí a po pár metrech vlevo narazíte na kavárnu s názvem "Dobrý ročník"..
Rozhodně zde můžete jít sami,s knihou, perem či diktafonem a hned po příchodu na vás dýchne nejen domácká atmosféra,ale velice příjemně si můžete popovítat,protože personál včetně paní majitelky je opravdu nepřekonatelný..
Kromě úžasné speciálně mixované ledové kávy ,zde můžete obdržet meloun" jen tak",nebo povídání,proč že se vlastně kavárna jmenuje tak jak se jmenuje:-)

Kavárnička "dobrý ročník"
V tomto rožku jsem seděla:-)
"Dobrý ročník" byl pro mě velkým potěšením a vzpruhou..
Byla jsem tam sama a čekala na přátele..
Přítomnost zde je opravdu vhodná k přemýšlení o pěkných věcech a láskyplných myšlenkách..
Vřele doporučuji těm,kteří se cítí sami a opuštění..
Moc pomáhá..
Rozhodně mé putování po kavárnách nekončí..Naopak:-)Tím,že jsem si přiznala svou závislost a založení,cítím se volnější a teším se na další dobrodružné výpravy při objevování netradičních kaváren a hlavně jejich příběhů,protože ty mě zajímají nejvíce..
Pokud vám někdo s radostí povypráví příběh vzniku té které kavárničky,najdenou pochopíte,jak úžasně se plní lidem sny a jak je to posouvá dál..Co jim to dalo,ale také i vzalo..
A to je to,co mě baví..Příběhy vás všech..
Každý člověk žije svůj příběh a pokud se nám někdo svěří a povypráví nám ho,můžeme získat velký dar..
Poučení a pochopení,jak to tady vlastně funguje..
Přeji vám všem spoustu krásných dárků v podobě lidských příběhů a spoustu skvělých kaváren,kde je budeme moci sdílet...
 S láskou vaše Bi






  
   
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                    





sobota 22. června 2013

Půlroční zpráva mého srdce..






Krásné ráno moji nejmilejší..

Včera to bylo přesně půl roku od data,kdy mi můj drahý manžel oznámil,že už se mnou nechce být..
Tento půlrok byl pro mě a pro děti velmi náročným obdobím plným změn a slziček..
Jak jsme na tom teď?
Děti si zvykly na nové prostředí,myslím si,že v přírodě jsou šťastné..To ,že tatínka nevidí,jim zasa až tak divné nepřipadá,protože tomu tak bylo i v našem manželství,jen ten menší špatně zvládal,že spolu nebydlíme dohromady..
Občas se povzteká a popláče si,ale myslím,že to určitě časem pomine..
Moc se snažím,aby se ho to nedotýkalo..
Starší synek Kubíček je živel po mamince a kromě toho,že mi začal lumpačit ve škole,tak se ho to snad nijak významěji nedotklo:-)
Manželovi synové to zvládali bohužel trochu hůř,protože to pro ně bylo již podruhé,kdy se jim rozpadla rodina,měli zdravotní problémy,ale myslím,že teď už je všechno lepší i u nich..
Příští víkend je snad konečně po dlouhé době uvidím  a budu s nimi moci strávit čas..
Kvůli víkendové škole ,kterou jsem absolvovala to teď nešlo..

Náš nestarší Gabrielek má dnes narozeniny..
Je mu 14 let..Krásný velký kluk,jen dušičku má občas hodně utrápenou..
Drahý Gabrielku přeji Ti z celého srdce,aby si začal žít život podle svých přání,bez ohledu na to,čím vším jsi si jako dítě prošel,aby si vždycky našel odpovědi v sobě a netrápil se pro věci,které nemůžeš změnit..
Mám Tě moc ráda ..

A jak jsem na tom já?
Za posledního půl roku jsem vyplakala spoustu slzí,poznala mnoho nového,začala opět žít svůj život s dětmi ,ne jen vedle nich,absolvovala jsem dva kurzy.
Poznala zájem jiných mužů,který mi pomohl uvědomit si ,jakého partnera pro život potřebuji a moc si přeji,co naopak už ze svého života musím nechat odejít..
Absolvovala jsem první stání rozvodu u soudu,které jsem celé proplakala..
Odpustila jsem svému muži a jsem mu vděčná,že toto rozhodnutí udělal a dal mi šanci na lepší život..
Já bych k tomu, kvůli našim dětem ,nenašla odvahu..

Když se podívám na svou přítomnost,jakou žiju ,docela se mi líbí:-)
V posteli mi spí mí dva krásní chlapečci,máme nový zahradní nábytek na terásce,který jsem pořídila za opravdu symbolickou cenu a manžel mi ho přivezl,chodíme do přírody,hodně se smějeme a těšíme se na prázdniny..
Jen jedna věc mě trošku trápí..Hledám práci!!Víte o nějaké?

Když jsem se včera před spaním ptala svého srdce,jak je na tom po náročném půl roce odpovědělo:
"Už se uzdravuji,oprašuji křídla a těším se,až vyletím znovu do světa":-)

A proč vám tohle všechno píšu?
Opravdu platí,že čas je nejlepší lékař..Léčí spolehlivě..
Tyhle řádky jsem napsala pro ty,kteří se nyní pro něco,nebo pro někoho trápí..
Nebojte všechno přebolí..Na světě není nic,pro co bychom se měli trápit celý život..
Také jsem toto všechno napsala pro ty z vás,kteří na nás s láskou mysleli a podporovali nás..
Aby věděli,jak moc jejich krásné myšlenky pomohly..
Děkuji vám všem..

Mějte krásné dny a pokud mi budete chtít napsat o sobě,svých radostech,nebo starostech buď tady,nebo na email,tak se s vámi ráda podělím..
Připravuji totiž pro vás malý projekt "terapii sdílení":-)

S láskou vaše Bi

pondělí 27. května 2013

Měsíční fáze..






Přeji vám všem krásné ráno..

Dnes jsem si vybrala téma,které se týká spíše žen,ale myslím,že ani mužům neuškodí dozvědět se něco více o našich prožitcích a více nás pochopit..
Znáte to nejspíše samy..
Týden před menstruací jste otrávené,ubrečené,bolavé,někoho bolí hlava,někoho břicho,někoho všechno a hlavně ty nálady co s nimi?!!
Opět jsem celý týden pociťovala velkou bolest hlavy,tlaky a obrovskou únavu spojenou se zimnicí..
Tématem menstruace se zabývám dlouho..Mívala jsem velké bolesti a opravdu smutné stavy.
V období před menstruací u nás doma probíhaly ty nejhorší hádky..
Věřte nebo nevěřte,od té doby,co žiji s dětmi sama,tak bolesti ustoupily natolik,že mám občas problém poznat,jestli to už přišlo..
To bych nebyla já,abych nezečala pátrat po tom,jak je to možné ?..
Jedno krásné přísloví praví,že chceme-li se učit, učitel se vždy najde:-)
Nejinak tomu bylo i u mě:-)
Dlouho jsem si přála jít na přednášku s touto tématikou a konkrétně k jedné paní lektorce..
Světe div se,zrovna příští týden bude přednášet v mém rodném městě..
Moc se těším co všechno pochopím a dozvím se,jak naše úžasné ženské tělo funguje..
Určitě vám o tom ještě napíšu..
Ráda bych se ale rozepsala o dnešním zážitku,který se mi stal s mým manželem a díky němuž jsem opět sama sebe více pochopila..
Dnes v noci jsem měla velmi ošklivé sny o mém muži..Byla jsem tam s ním..bylo to velmi těžké,čistící a v několika chvílích jsem si ve snu vědomě přála,abych se probudila..Nepovedlo se..Bylo to opravdu velmi živé..
Po procitnutí jsem zjistila,že začínám krvácet.O den dříve,nicméně opět skoro bezbolestně..
Když jsem jela ze školky,kde jsem vezla děti,domů,pocítila jsem velikou touhu svého skoro bývalého muže alespoň na chvíli vidět..
Jela jsem po dálnici kolem benzínky,kde jezdívá snídat..Byl tam..
Viděla jsem jen jeho záda,než jsem projela,ale najdenou se spustila obrovská lavina pláče a plakala jsem až domů..chtěla jsem to jako vždy, svést na menstruaci a v tu chvíli mi došlo,jak jsme my ženy dokonalé..
V období menstruace se čistíme nejen fyzicky s odcházející krví,ale také psychicky..
Otevřou se nevyřešené bolesti a trápení,smutky a křivdy,také zlost a agresivita..
Naše tělo nás tímto způsobem zbavuje napětí..Pokud je něco v nesouladu,cítíme v období menstruace velké bolesti,znehybňujeme se,abychom nemusely psychické záležitosti řešit a svalujeme to na období měsíčků..
Mám sama na sobě vypozorováno,že pokud jsem se třeba na někoho zlobila a svůj hněv potlačovala,neřešila situaci,v tomto cyklu jsem byla podrážděná,jako vzteklý pes..
Pokud jsem zanedbávala sebe,svůj odpočinek a péči o své tělo,stávalo se mi to co teď,že mě provázela velká únava a bolest hlavy..
Dnes jsem si na vlastní kůži zažila,jak potřebné je věnovat pozornost emocím během menstruace..
Byla to pro mě krásná zpráva mého těla,kolik smutnu v sobě ještě mám,jak moc mi můj manžel chybí..
A co s tím ?řeknete si..
Myslím si,že pokaždé,když nechám emoce plynout,když pláču,nebo se vyvztekám,aby to nikomu neublížilo,někde o samotě,nebo se z toho vypíšu,nebo někdo své emoce používá ke tvoření,nic z toho není špatně a pomáhá nám to více,než kdybychom vše sváděly jen na náš cyklus a odsouvaly do ústraní..
Z potlačovaných emocí,jsou velmi často nemoci a někdy i hodně vážné..
Proto děkujme za naše dokonalá ženská těla,která tak pomáhají..
Kdyby vás někoho tato tématika zajímala,můžete se podívat na stránky  cyklická žena,mnohé je už třeba znáte..
Najdete zde i místa,kde probíhají přednášky ..
Pokud jste někdo z Frýdku-Místku a okolí,tak se s vámi moc ráda potkám 31.5.2013 v Berkaně,kde od 18hodin bude seminář Cyklická žena probíhat:-) http://www.centrum-berkana.cz/

Mějte krásné dny ,milujte svá těla a děkujte své menstruaci..Moc pomáhá:-)
S láskou Bi

středa 22. května 2013

Karaimi...

Krásné ráno vám všem..

Protože se mi opět začíná otevírat srdce,dostávají se ke mě lidé,kteří mě velmi inspirují..
Jedním z těchto nádherných lidí je i Kateřina Karaimi Motyčková..
Znám ji mnoho let..Potkávala jsem ji v bio jídelně Spirála,kterou vlastnila s manželem..
Má kamarádka Simonka pro ně pracovala v jejich bio prodejně vedle..
Tato žena mě vždy provokovala svou přirozenou krásou a neskutečným klidem,který z ní sálal:-)
Jak to jen dělá?:-)
Dlouho jsem o ní neslyšela,ani na ni nemyslala..Pak se ke mě začínalo dostávat její jméno přes nejrůznější lidi,ale stále jsem o ní nic nevyhledávala,až do chvíle,kdy mi má přítelkyně poslala odkazy na její přednášky..
Viděla jsem jich spousty..
Vím určitě,že ji chci poznat osobně a navštívit ji v jejím domě,kde s manželem pracují na zkvalitnění lidského života..
Její poselství, energie ,kterou vydává, její zjev,  to všechno hluboce zasáhlo mou Duši..
Ráda bych se s vámi podělila..
Až budete mít chvíli sami pro sebe,pohodlně se usaďte,nebo si zalezte do postele a nechejte na sebe působit slova,která pro mě opět znamenají velkou naději,že život je krásný, láska je všude a netřeba se trápit:-)

Mějte se nádherně a prožívejte svou přítomnost v lásce..

Bi

neděle 19. května 2013

Knihy duše-malá připomínka:-)



Zavírám knihu s názvem Muži,
Při pohledu na ni,zrak se mi zůží,
srdce zabolí a hruď se vzedme..
Nechápu,nevím nic..
Četla jsem ji po nocích i ve dne..
Mnohokrát v ní listovala,
pak slzí svých litovala..

Koupím si nové knihy..
Knihu Žena ve mě a Láska k sobě..
Ty budu číst snad v každičké době,
abych své srdce uzdravila,
knihu Muži opustila
a životem plným smíchu potom žila...

Ještě jednu knihu musím mít..
Tu se jménem Láska..
Ta už se ale nemá číst..
Je tady totiž přímo k žití
a žije se tak,jak to člověk cítí..


Ps..Krásný den moji milí čtenáři...
Vím,vím dobře,že se Vám teď nevěnuji..
Omlouvám se za to..Hledám teď sebe samu,lásku a pochopení,tam kde už třeba není,ale já věřím na dobré konce:-)
 V básničce nahoře jsou snad všechny mé momentální pocity..Držte mi prosím palce..
Myslím na vás..

Nádherné láskyplné dny vám přeji
Bi

úterý 30. dubna 2013

"Časování"


Krásné prvomájové ráno vám všem..
Dnes nám začíná měsíc lásky a já ,protože se právě rozvádím,hledám lásku všude,kde se dá,ale hlavně v sobě:-)
Proto jsem se rozhodla napsat vám něco o metodě "časování",která úzce souvisí s našimi hodnotami a sebeláskou..
Jak dobře víte,navštěvuji zrovna kurz zaměřený na podnikání..
Mimo jiné za námi dochází skvělá paní lektorka ŠÁRKA,kterou všichni milujeme a řeší s námi psychologické peripetie našeho ženského osamostatňování..
Je to energická a milá žena,která nás dokáže neskutečně namotivovat..
Tentokráte jsme měli na programu Timemeneging (vůbec nevím ,jestli jsem to napsala správně)..
Protože toto slovo sotva napíšu,tak jsem se rozhodla si ho počeštit:-) Je to pro mě prostě časování..
O co se vlastně jedná?
Napíšu vám to zcela jednoduše,tak ,jak jsem si to přizpůsobila já..
Jde o to,abychom si dokázali uvědomit kolik času,kterými činnostmi trávíme,kde povolit a kde naopak přidat,kde jsou naše časové a hodnotové rezervy a co vlastně můžeme a chceme změnit..
Jak na to?
Pro začátek vám bude stačit,když si vezmete papír a budete si poctivě zapisovat všechny činnosti,které za týden děláte a kolik vám zaberou času..Včetně chvil,které trávíte zavření na záchodě nad knihou:-) (platí většinou pro pány),nebo kolik času trávíte uspáváním dětí a pobíhání s hadrem od ničeho k ničemu,protože doma musí být pořádek..
Když si na konci týdne sednete a sečtete časy,tak třeba zjistíte,že nechcete 6hodin týdně vytírat podlahy,nechcete 7 hodin problkat s kamarádkami na kávičce,nebo nehodláte 3hodiny týdně umývat nádobí..
Co se stane pak?
Uvědomíte si,které činnosti jsou opravdu důležité a nezbytné,které naopak nepotřebujete a se kterými vám může pomoci někdo jiný z vaší rodiny..
A proč to všechno?
Třeba proto,abychom dětem mohly přečíst pohádku,na kterou nezbýval čas,nebo si zacvičit,nebo si něco přečíst,nebo si zajít s milým na večeři nebo,nebo,nebo...
Každý si určitě najdete to své..
Stačí se jen rozhodnout a uvědomit si,že to chci jinak a prostě to začít dělat:-)
Zatím jsem ve svém seznamu nešla do hloubky.
Začínám v pondělí,ať to mám ucelené:-),ale už teď vím,že na hřiště si budu brát knihu,protože dětem dělám jen dohled a mohu čas využít pro vzdělávání sebe samotné,že nebudeme s dětmi koukat na "Prostřeno",protože lépe využijeme hodinu času čtením pohádek a koupáním spojeným s hrou na piráty..
Kdo ví kolik času pro sebe ještě ušetřím?
Moc se těším na tento experiment..Jestli chcete,můžete se přidat a pak mi o tom napsat..
Pro mě bude letošní květen měsícem upřímnosti sama k sobě,měsícem změn v hodnotách a o lásce to bude určitě taky:-)
Přeji krásný prvomájový den..

Bi

sobota 20. dubna 2013

Smích..

Krásné ráno moji drazí čtenáři..

Ráda bych se svámi dnes podělila o neopakovatelný zážitek (i když nikdy neříkej nikdy:-))
V pátek se mi stalo něco fantastického..Od rána jsem se pořád jen smála..
Zpočátku to byl jen takový malý lišácký úsměv,protože jsem si pohrávala s jednou veselou myšlenkou,pak když jsem přišla mezi mé skvělé kolegyně na kurz o podnikání,tak už byl smích hlasitější a když jsem nastoupila do auta se svými spolužačkami a odfičela do dalšího kurzu,už jsem se smála velmi nahlas..
Při zpáteční cestě,už se ze smíchu stal neřízený řehot,který šel až do slz a já měla problémy zaparkovat..

Přemýšlela jsem nad tím,jestli se mi to někdy stalo..Celý den prosmát..
Opravdu jsem si nevzpomněla..
To,že má smích blahodárné účinky víme všichni,dokonce se provádějí "smací " meditace a snad i semináře..
Ale smát se sama od sebe z té největší hloubky byl opravdu překrásný zážitek..
Dokonce jsem zapomněla,že se s mužem rozvádíme a když mi volal,naskočila mi okamžitá láskyplná reakce,která vyplynula z podvědomí..
Vrkala jsem na něho do telefonu,jako dřív a ta "hrůza" mi došla,až když jsem položila telefon a mé kamarádky se zpytovaly s kým že jsem to tak přesladce hovořila:-):-)
Ale...Jaká hrůza?!Byla jsem šťastná a šířila jsem své štěstí dál..
Uvědomila jsem si,že pokud se dokážu takto smát,tak to se mnou nebude tak zlé:-)
Každý den máme důvod se něčemu zasmát..Třeba i sami sobě..Jen to někdy zkuste..
Opravdu moc to pomáhá..

A vůbec jak to máte se smíchem vy?Co vás rozesměje?Nebo kdo?

Aby jste si to mohli trošku natrénovat,můžete se podívat na toto krásné video:-)


Mějte krásné dny a hodně smíchu vám všem:-)

Bi

pondělí 8. dubna 2013

Jak jsem psala fejeton - Česko hledá spisovatelky

Krásný den vám všem moji milí čtenáři..

Jak je známo zoufalé ženy dělají zoufalé věci:-),proto jsem se přihlásila do soutěže,o které mi "náhodou"řekla moje maminka..
"Náhodou" jsem postoupila do druhého kola a v tomto kole je rozhodující,kolik čtenářů můj fejeton ohodnotí a pošle mi hlas..Pokud si ho budete chtít přečíst a popřípadě mi dát hlas,tak vám budu opravdu velmi vděčná,neboť jako výhra je roční spisovatelská smlouva,ale také jakýsi stabilní příjem,což by mi v mé zapeklité situaci dosti výrazně pomohlo:-)
Pokud by se chtěl někdo soutěže zúčastnit,tak se na stránkách dozvíte více o podmínkách soutěže(co ty na to Barunko:-):-)?

Přeji vám všem krásné dny a předem děkuji za případnou podporu..

Vaše Bi
 Ps:Dostala jsem docela nešťastný Kod...Je to JOD,ale mezi písmenkem J a D je číslo NULA,nikoliv písmenko O,kdyby jste mě chtěli podpořit,tak si na to dejte pozor prosím...Děkuji moc..
Hlasovat můžete,když kliknete na odkaz dole:-)

Jak jsem psala fejeton - Česko hledá spisovatelky

sobota 6. dubna 2013

Něco málo o sebevědomí..





Krásný víkend milí čtenáři..

Také vám slovo sebevědomí rozhýbe žaludek,rozběhne spoustu otazníků v hlavě a nevíte si s ním rady?
Člověk sebevědomý,v mém překladu znamená,člověk,který si je sám sebe vědomý..
Ale jak se to dělá?
Nejlepším nácvikovým polem jsou ženské kolektivy:-)
Právě jsem zahájila kurz na manikérku a pedikérku..
Je nás tam 12..Školitelé příjemní,prostředí útulné,určitě se mi tam bude líbit:-)
Víkendový kurz trvá od pátku do ne každý týden až do 16.června,kdy budou zkoušky..
Docela se nasmějeme a také se na sobě lecos můžeme naučit..
Mezi holkama máme pár,které nehty už dělají,jen potřebují "papír" a tak nám,nepolíbeným občas předvádí co "dovedou":-)
Říkame jim "hujerky":-)
Máme tam i mladinkou slečnu ze Slovenska,která je mi svým temperamentem velmi blízká,ale svými rýpavými poznámkami si velice škodí..Zrovna včera pár holek,které jsou s námi na kurzu myslím docela dost podráždila..Jedna z nich mi potom řekla"ta má teda přehnané sebevědomí"..
Nene milí moji..
Tak to není..
Právě lidé,kteří nejvíce křičí,chodí výstředně oblékáni a kolem sebe šíří rádoby veselé,ale v celku urýpané poznámky,kterými napadají jiné,tak právě tito lidé mají velké problémy se sebevědomím..
Mají potřebu se neustále zviditelňovat..
Znám to dobře..Když jsem byla v jejím věku a dělala jsem si kosmetický kurz,tak jsem na sebe taky pořád upozorňovala..Nevěřila jsem si a potřebovala jsem si svou hodnotu získavat skrze pozornost jiných..
Měla jsem to tak i ve vztazích..Pokud mě dotyčný miloval,tak jsem se cítila dobře,pak mě začal podvádět a já místo abych se na něho vykašlala,tak jsem uváděla sama sebe do hrozných stavů,protože jsem tiše trpěla a doufala,že nejsem tak hrozná a on se mnou zůstane..Nebylo to pěkné období..
Sebevědomí je mým velkým tématem..Také sebehodnota..Sebehodnotu jsem si řešila v mém nepovedeném manželství..
Dlouho jsem nikde mezi lidmi ve větším kolektivu nebyla a pokud ano,tak jsem měla štěstí na spoustu stejně naladěných a příjemných žen,ale myslím,že v tomto kurzu se hodně naučím:-)
Včera jsem si s radostí uvědomila,že některé složky mého sebevědomí mám uzdravené a jsem spokojená..
Rýpaní mladinké holčiny se mě nedotýkalo,hrdě jsem se promenádovala v bílém oblečení,protože jsem si myslela,že když máme mít oblečení na převlečení má být bílé ,jako v salonu:-)Dokonce jsem zvládla v některé chvíli říci paní školitelce hezké NE,když mě přemlouvala,abych si nechala udělat gelové nehtíky...
Nakonec jsme se domluvily na jednom,jenom na ukázku :-)s tím vám zrovna ťukám do klávesnice písmenka:-)
Dřív bych tohle nikdy nedokázala..Buď jsem byla ustrašená,nebo jsem přehrávala a byla afektovaná..
Ve styku s jinými mi to sebevědomí docele jde,ale jakmile příjde někdo z mých nejbližších,často se stávalo,že jsem se poznámkami nechala zraňovat a ubližovaly mi..

Pořád je na čem pracovat..Odhalte svoje slabé místečko a vzhůru do toho.
A jak praví dvě ze čtyř dohod,NEVYTVÁŘEJTE SI DOMNĚNKY A NEBERTE SI VĚCI OSOBNĚ...

Jak to máte se sebevědomím vy?Jak moc se máte rádi a jste si sami sebe vědomí?

Krásný víkend a nezpomeňte se každý den za něco pochválit:-)

Bi

pondělí 1. dubna 2013

Terapie psaním..






Krásný večer všem..

Tento týden jsem pro sebe i pro vás znovuobjevila úžasnou léčebnou metodu na uzdravování Duše.
Před časem mi moje maminka dala kontakt na stránky,kde probíhá literární soutěž..
Né že bych byla nějak soutěživý tip,ale okolnosti mě trošku vyprovokovaly k akci a já se rozhodla zůčastnit.
Jednou z podmínek bylo napsat povídku..Docela dlouhou..
Mám teď hlavu nahuštěnou jediným tématem a tím je můj rozvod..vůbec jsem netušila o čem mám psát..Po pár dnech urpurného přemýšlení,kdy mi do hlavy lezly stejně pořád dokola jen  a jen slova a věty týkající se mého neslavně končícího manželství,jsem se rozhodla,že povídka bude právě o tom..
Začala jsem naší seznámením,kdy jsem se po dlouhých měsících rozněžnila a dala průchod emocím,pokračovala prvními starostmi a psala dál a dál..Nešlo to zastavit..Trvalo to několik dní..Po první polovině ,kdy jsem napsala asi 10 stran jsem potřebovala odpočinek..Dát to takzvaně k ledu..
Včera a dnes jsem svůj příběh o mém nepovedeném s manželství dopisovala.
Když jsem psala finále,cítila jsem ,že mám stažený žaludek a není mi dobře..
Chvíli,kdy si to budu muset přečíst celé a udělat úpravy ,jsem odkládala do nekonečna,ale nakonec jsem to udělala..
Stala se velmi zvláští věc..Při úpravách jsem některé pasáže musela pročítat vícekrát..
Nejdříve jsem cítila silné emoce spojené s tou kterou situací, ale čím víc jsem si celou věc pročítala,začala jsem si uvědomovat,jak napětí povoluje,že už nepláču a dokonce začínám mít pocity úlevy a klidu..
Když jsem si přečetla celý náš příběh,tak mi došla absurdnost mnoha situací,ten tlak,který jsme neustále prožívali..
Došlo mi jaké zkoušky a okolnosti jsme neustále museli zvládat a zvládali.
Že vlastně to,jak to skončilo bylo nezbytné a v podstatě jediné řešení..
Přestala jsem si vyčítat,že jsem neudělala vše,přestala jsem se zlobit na manžela za to jaký je..
Naopat jsem nás oba obdivovala,jak jsme všechno dokázali přežít a nezbláznit se,i když některé scény a naše stavy byly na pokraji únosnosti..
Dodělala jsem korekrury  a odeslala do soutěže..
Pak mě čekal střet s realitou..Dnes totiž přišli na návštěvu k nám domů mí dva nevlastní synové spolu s manželem a mými syny,aby se podívali kde teď bydlíme a taky ,aby mě "vyšmigrustovali"..
Moc příjemné setkání..
Dívala jsem se na muže úplně jinýma očima..Byli jsme schopni spolu mluvit alespoň chvíli jako dřív..

Pokud máte trápení,něco vás bolí,někdo vám ublížil,vezměte pero a pište..Moc to pomáhá..
Je možné,že u toho budete plakat ,zuřit, bát se, nebo prožívat nejrůznější jiné emoce,ale když si své řádky po sobě budete pročítat dál a dál dokolečka,tak uvidíte věci jiným pohledem,uleví se vám, pochopíte ,možná i odpustíte a svou Duši tím zbavíte velké zátěže..
Všichni v sobě něco řešíme..Pište a bude vám fajn..slibuju..Mě se to povedlo..
Mějte krásné dny..

S láskou vaše Bi


úterý 26. března 2013

Slovo...






Na počátku všeho bylo slovo...

Všichni tuto větu máme kdesi uloženou..
Slovy se dorozumíváme, prezentujeme, slovy se však i trápíme a ubližujeme..
Slovy si tvoříme svou minulost,přítomnost i budoucnost..
Tak velkou moc má slovo...
Slovo dokáže zhmotnit myšlenku..Je to prostředek komunikace,nezřídkakdy i manipulace..

Jak už jsem vám psala v předešlém příspěvku,tak teď "jedu "ve čtyřech dohodách...
Dohoda první zní:
NEBUDETE HŘEŠIT SLOVEM...
Dnešní den jsem se zaměřila konkrétně na tuto dohodu a snažila jsem si všímat co říkám,ale hlavně jak to říkám..
Bylo to velmi obtížné.. Přestat hřešit slovem proti jiným lidem a hlavně proti sobě..
Zkuste někdy poslouchat,jak se spolu lidé baví..
Naprosto běžně se v denním hovoru ponižují,urážejí, zesměšňují a většinou všechno toto používají proti své vlastní osobě..
Jak můžeme mít dostatečné sebevědomí,když neustále sami sebe takto zpochybňujeme?
S jakou úctou přistupujeme k sobě,tak se pak bavíme s vlastními dětmi a lidmi nám nejbližšími...
Okřikujeme děti za hlouposti a vštěpujeme jim do hlavy "nové dohody",kterým pak uvěří ,jako třeba"nezpívej,máš hrozný hlas,bolí mě z Tebe hlava" a dítě zpívat přestane a už je "zakleté" a po celý zbytek života bude přesvědčené,že zpívat neumí,jenom proto,že mu to maminka,která měla migrénu a neměla trpělivost ve zlosti vpálila...
Kolik takových "zaklínadel"jste ve svém dětství o sobě slyšeli a teď je šíříte na svoje děti?
Když si uvědomíte,jakou obrovskou moc má třeba lidská pomluva,tak je to až zarážející..
Netřeba se z toho ale hroutit,jak říká pan Dušek:-)
Stačí,když přestaneme sebe i ostatní "zaklínat" svými špatnými slovy a nahradíme je láskyplným projevem..
Tak jednoduše to zní a tak težko se to vzhledem k našim naučeným vzorcům chování dělá...

Ale víte co?Já jsem se rozhodla,že zvládnu první dohodu a Nebudu hřešit slovem..
Co na tom,že to nepůjde ze dne na den..
Za pokus to stojí ..
A jak poznáte,když se vám začne dařit plnit první dohodu?
Z čista jasna kolem vás bude více lásky,klidu a porozumnění,protože "zaklínadla a kouzelníci" už se k vám nepřiblíží..

Vzhůru do toho..PŘESTAŇME HŘEŠIT SLOVEM..
Krásné dny vám všem..
Vaše BI