sobota 28. listopadu 2015

Příběh o nové lásce..



Nikdy jsem je neměla ráda..
Kdykoli se u mě objevila kočka,většinou na mě vylezla a dožadovala se mňoukáním hlazení,začala jsem soplit,oči jako angorák a kýchala jsem o sto šest.
Záměrně jsem je od sebe odháněla.
Dnes už vím proč.
Byla mi protivné svým sebevědomím,svou svéhlavostí a neposlušností.Připadaly mi falešné.
Nechápala jsem je.
Nebyla jsem na jejich úrovni.

Je to už pár měsíců co jsem koketovala s myšlenkou,míti doma němou tvář..
Myslela jsem tím ale pejska. Má vize byla taková,že si najdeme nějakého šikulu v útulku a já ho pak nechám projít canesterapeutickým výcvikem,abych si také rozšířila obzory a zdokonalila své pracovní dovednosti..
Pak jsem zase chtěla štěňátko ,ale když mi pejskaři vylíčili co mě čeká,tak jsem tuto představu razantně zamítla,protože můj panelákový dva plus jedna je sice velký,ale ne nezničitelný:-)
Taky hrálo velkou roli pohodlí..
Pořád někde s dětmi trajdáme a tak dál..však to znáte.
Mé touhy zmizely do hlubin zapomnění a ukryly se pod slovy jednou možná..

Jedno odpoledne jsem s kamarádkou a našimi malými dětmi konečně našly na sebe čas a mezi řečí mi sdělila,že mají kočičku a jak je to báječné..Začala mi povídat, jak moc je ten kocourek šikovný a taky to,že její vztah ke kočkám byl obdobný jako ten můj..Kocourek jim byl přidělen kamarádkou..
Má přítelkyně je velmi inteligentní a přemýšlivá žena,takže okamžitě začala nacházet velikou spojitost v chování koček a žen.
Odvyprávěla mi svou překrásnou teorii kočky alias ženy a psi ala muži..
Moc se mi to líbilo..
Potom padla věta,která vše rozhodla "pokud nemáš potřebu ovládat druhé, přines si domů kočku".
Wau..
To byla výzva..
Začala jsem se shánět po koťátku..Zpovídala všechny kamarády mající kočky..
Do týdne jsem získala kontakt na paní,která měla tři koťata..
Jeli jsme se podívat..Byla nádherné všechny..Dva kluci a jedna holka..
Každý můj kluk si vybral jiného kocoura,ale já byla rozhodnutá.
Přeji si kočičku..
Ještě ten večer jsme si Timeu přivezli..
Jméno jsem jí dala takové,které měla nosit má případná dcera..
A jak jí říkáme?
Je to Timi..
Miluji ji od prvního momentu..
Byla jsem velmi mile překvapená,že sílou mého chtění,těšení se a odhodlání,začalo měnit své alergické projevy i mé tělo.
Po měsíčním soužití s námi se s ní dokážu ňufat celý volný čas a po alergii ani památky..
Učím se od ní každý den.
Je něžná,milá,mazlivá,ale taky pěkně rychlá,urážlivá a bojovná.
No prostě celá já:-)

Věřím,že tahle láska mě pěkně dlouho nepustí .
Děkuji všem za kočičí příběhy a za podporu v rozhodování..
Když mi to chlupaté klubíčko včera po "velkém boji" a lítání usnulo na prsou,chtěla jsem, ať to trvá věčně.


Krásné dny vám všem.
Bi

sobota 21. listopadu 2015

Proč je dobré,udělat ze sebe osobního poradce?

zdroj Pinterst
Krásný den milí čtenáři..

Blíží se nám období chřipek a depresivní nálady stoupají s úbytkem světla,proto je dobré,zaměřit se na svou vlastní pohodu:-)

 V dnešní době máme všichni velké možnosti navštěvovat spoustu lékařů,léčitelů a terapeutů..
Také jsem svého času absolvovala pomyslné kolečko,které mi mělo ukázat,že všechny odpovědi nosíme v sobě a pokud se nebojíme přijmout zodpovědnost za svůj život,můžeme se stát osobními poradci sami  sobě..

Na tomto principu je založena jedna speciální léčba,kterou už mnoho let provozuji,která se jmenuje ETIKOTERAPIE..
ETIKOTERAPIE JE LÉČBA MRAVNOSTÍ..

Předevčírem večer jsem se chtěla trochu vzdělat,tak jsem nahlédla k mému milovanému Jaroslavu Duškovi a hostem na jeho sesli byl člověk,kterého jsem viděla jedinkrát v životě,člověk,který vedle mě seděl v autě a já vůbec v té době netušila,vedle jakého velikána sedím a jak nedozírný vliv bude mít na můj další život..
Kamarádi zorganizovali ve waldorfské škole jeho přednášku,na které byl okruh podobně smýšlejích lidí..
Nejdříve jsem měla pocit,že tam nepatřím..
Ten se rozplýval ,jakmile jsem začala chápat souvislosti a když mě na konci našeho setkání Vladimír objal a řekl"stačí jen uvěřit",tak jsem po příjezdu domů vyhodila celou lékárničku (uznávám,jsem trochu extremistka),nechlala si jen obvazový materiál,paralen a nurofen a už mě tahle "disciplína"nepustila..

Ráda bych napsala,že neznamená,když věříte,tak nejste nemocní..
Je to o tom,že víte jak věci fungují a berete jakýkoli zdravotní problém,jako zprávu,že děláte něco špatně..
Normální je být zdravý..
Nebudu dokazovat ,že to funguje to musí každý sám..

U nás je pár let situace taková,že pokud maličkého začne bolet ucho ,tak vím,že musíme dohadování se starším synem utlumit,protože už to nemůže poslouchat,že když starší syn začne blednout a má zvýšenou teplotu a bolest břicha,vyžaduje mou pozornost a chce si odpočinout a zpravidla stačí dva dny v klidu doma a je zdravý jako řepa..
Obvodní paní doktorka nás vídává jen na preventivních prohlídkách a chřipkové epidemie,které každoročně mezi svými klienty absolvuji procházím bez ztráty kytičky..
Jsem za to velmi vděčná a šťastná..
Momentálně se potýkám se sníženým tlakem a občasnou bolestí ruky..
Nechodím po doktorech,pokud nejde o ohrožení života..
Nepohrdám jejich prací rozumějte,jen je nepotřebuji vidět často..
Přeji si o sobě rozhodovat sama:-)

Kdykoli se ptáme na řešení svých problémů někoho jiného,zbavujeme se své podstaty,protože my sami nejlépe víme jací jsme a jak řešíme nejrůznější situace..
Necháme si vkládat myšlenky někoho jiného,které oslabují naši intuici a náš vnitřní hlas,abychom omluvili naši nerozhodnost.
Kdykoli dáme jinému člověku MOC zasahovat do našich pocitů,ztrácíme kontrolu nad svým životem a svou svobodnou volbou tvořit si život podle svých představ..
Přijměme život do svých rukou,uvěřme sami sobě a své intuici a jednejme vždy podle sebe a svých pocitů.
Nic není špatně..
Změna je cesta a každá cesta nás dovede k dalším a dalším zkušenostem.
Je jen na nás,jaké zážitky, život a zdraví si vytvoříme svým chováním a svými rozhodnutími..

A zde video,o kterém jsem hovořila..je dlouhé,ale stojí za to..třeba si najdete čas...


Krásné dny ve zdraví a lásce přeji..
Bi


čtvrtek 12. listopadu 2015

Příběh o plačící ženě..

zdroj Pinterest

Byl to den ,jako každý jiný.
Vyšlo slunce,které jí svítilo do postele,jako každé ráno..Dnes bylo obzvláště nádherně vybarvené..
Milovala ten pohled.
Každý den tolik naděje a radosti,když uviděla ze svého lůžka tu krásu,kterou umí vytvořit jen.příroda..

Stihla si zacvičit pár cviků yogy,u které se skvěle protáhne a naladí..
Pokaždé,když se plně soustředí na cvičení a na hudbu,kterou si k němu pouští,má velký problém s návratem do reality..
Nechce se jí do toho denního kolotoče a  stereotypu, který občas zažívá každá maminka,mající děti a je s nimi sama..
Všechno je na ní..
Už dávno se s tím s mířila a dokonce se teď pár týdnů ocitla v prazvláštním světě klidu a jistoty,že tak je to v pořádku..
Rodina ve třech..
Muži ji teď nelákají..Má doma dva malé prince a to jí stačí..

Hudba dohrála,meditace byla násilně přerušena budíkem,který měla nastavený tak,aby stihla nachystat svačinu,snídani ,vypít si svou ranní kávu a probudit kluky..
Každý večer si slibovala,že si nachystá věci dopředu,aby se tak nehonila..
Dopadlo to jako obvykle.Jako každý večer odpadla po druhém řádku při čtení a lampičku vypínala už se zavřenýma očima..

Děti vstaly a neochotně se šouraly do koupelny a následně ke snídani..
Tímto momentem začne den nabírat na obrátkách.
Obléct,umýt,namalovat,učeset,korigovat dohadování a pošťuchování kluků,pokud možno v co největším klidu,což se jí občas nedaří,obout a vyrážíme...

Obvyklé pracovní rituály s klienty v práci a hlavně musí zůstat usměvavá a přívětivá,protože oni jsou přece nemocní a potřebují trochu pohladit a rozveselit..
Má je všechny moc ráda..přála si tu práci a stále ji baví..
Každý den je trochu jiný a přitom tak stejný.Pravidelný začátek a pravidelný konec.
Dny se liší druhem uvařeného jídla,tím, kolikrát prohraje člověče nezlob se,tématy o kterých si povídají,obchody,kam chodí nakoupit nákupy pro "své svěřence".

Když odcházela od poslední klientky už se začalo pomalu stmívat..
Blížila se zima a den se krátil..
Rychle vyzvednout maličkého ze školky a rovnou domů,protože větší se nechce učit a ty známky se hodně zhoršily..Během pár dní dvě poznámky,že vyrušoval..
"Hlavně,že jsme zdraví a jsme spolu",uklidňovala se často v duchu,když jí opět sdělil nějakou jobovku..
Dnes další poznámka,že neměl pomůcky a další čtyřka z předmětu,který se včera celé odpoledne učil,nebo spíše koukal na učivo do knihy..Zkoušet nechtěl,protože jako obvykle všechno věděl a znal..Dnešní čtyřka výsledek.
Nádobí opět neumyl a jen ležel s mobilem a koukal na videa,které natočil s klukama,když skákali venku ve volných hodinách..

Koukala na něj obtěžkána taškami a došla jí slova..
Neměla už sílu zlobit se,ani křičet,nadávat,či lamentovat.
Ve snaze uklidnit se začala vařit jídlo na večeři a zítřejší den..
Opět uslyšela z pokoje křik,jak velký strašil malého a ten začal ječet..
Byla to maličkost,kterou zažívala denně a třeba stokrát za sebou..
Dnes její síla ubývala a právě když míchala dýňovou polévku,spustil se jí z očí proud slz..
Vůbec to nečekala..
Myslela,že to brzy přejde,ale nepřestávala plakat..
Naopak pláč sílil a oslaboval ji natolik,že musela odejít od vaření a pokusit se uklidnit u sebe v pokoji..
Najednou cítila všechnu tího mateřství,tíhu samorodičovství,tíhu toho,že je na své syny a jejich výchovu sama,ucítila tu velkou zodpovědnost,aby z nich vychovala ty správné chlapy..
Plakala dlouho a slzy z ní  postupně vyplavily všechny smutky,výčitky a bolest.
Pochybnosti o tom,jestli je dobrá máma a dokáže své děti vychovat jak by si přála stále zůstávaly.
Čím to je,že tolik žen dnes žije samo s dětmi?
Čím to je,že všechnu zodpovědnost klidně muži přenechají matkám a většinou se na výchově podílí,jen penězi na účtu a provýletovanými víkendy?
Copak jsme my ženy,tak hrozné?
"NE!JSME NAOPAK TAK DOBRÉ,ŽE TO ZVLÁDÁME!!!"ozvalo se v její hlavě.
Uvědomila si,kolik žen právě prožívá stejné pocity jako ona a přestala se litovat..
Otřela slzy,opláchla si obličej ledovou vodou a šla si promluvit s dovádějícími dětmi..

Když seděla u sebe v pokoji,začaly se pod dveřmi kupit obrázky,které ji maloval maličký,aby jí udělal radost.
Přinesl jí toho největšího plyšáka,kterého měl,aby jí hlídal..
Velký přestal pokřikovat a nachystal společnou postel,aby mohli s bráškou spát vedle sebe..
Bylo to tak pokaždé..
Věděla,že mají oba moc dobrá srdíčka..Jen je někdy pod návalem zlobení neslyšela tlouct tak vesele a laskavě,jak by si přála..
Ach ta její nesplněná očekávání..Očekávání od dětí a od sebe samotné,jako od matky..

Toho večera dělala vše jako robot..
Uložila je do postele,popřála dobrou noc a ve sprše ze sebe dlouho smývala zbytky žalu,který sídlil už tolik let v jejím srdci a někdy jí dal prostřednictvím pláče na vědomí,že neodešel..
Věděla,že to byl jen jeden špatný den,kdy už toho bylo moc..
Věděla,že zase bude líp..Zažila to mnohokrát...
Věděla..
Věděla,že štěstí a radost je občas pěkná dřina a nepřichází samo.
Věděla,že zítra ráno jí opět zasvítí do postele slunce,začne nový den a všechno se rozplyne v mlze zapomnění včerejšího večera..



Všem maminkám s lásko a úctou..
Bi.

středa 11. listopadu 2015

Proč je dobré dělat si radost..

Mariánka Felnerová Pinterest
Krásný den milí čtenáři..

Před nedávnem se mi stal malý zázrak a já mohla prožít několik večerů po sobě o samotě..
Matkám dětí nemusím vysvětlovat mou radost..
Udělala jsem si bivak v posteli,nachystala si patřičné zásoby (káva,víno,sýry,zelenina,ovoce a samozřejmě tmavá čokoláda)a psala jsem a psala,až se mi od rukou kouřilo..

Proč?ptáte se?
Protože mi to dělá radost..Baví mě to..V poslední době mě to baví tak moc,že mám v hlavě během dne plno nápadů na články a občas mám co dělat,abych je všechny zapsala a udržela..
Prostě vášeň..Láska..Naplnění..

Proč je dobré dělat si radost?
Pokud děláme něco s láskou a jsme do té činnosti hluboce ponořeni,spojujeme se sami se sebou,svou vlastní podstatou a pociťujeme pocity štěstí a uspokojení..
Je to taková forma pozitivní terapie,kterou každý z nás čas od času potřebujeme..
Meditace..Tady a teď..

V rozvodovém roce jsem na doporučení jedné paní spisovatelky ,založila ještě jeden Blog na stránkách






pak jsem ale nějak nevěděla o čem tam mám psát..
Byl tři roky v nečinnosti..
Jeden volný večer,který jsem prožila sama se sebou jsem věnovala právě tomuto blogu.
A o čem tam budu psát?

No přece o chlapech :-) na to jsem odbornice :-) 

Pokud vás budou zajímat mé články na toto téma,tak si je můžete přečíst zde:

http://komjathy.blog.idnes.cz/


 A ještě jednu radost jsem si udělala..
Objevila pro sebe"nadpozemskou" hudbu,která se dotýká mé duše...

Maok
 Třeba se dotkne i vás...


S láskou Bi

úterý 3. listopadu 2015

Proč je dobré udržovat smysluplná přátelství?

Zdroj Pinterest nástěnka Mariánka Felnerová

Co je to za otázku?,možná se zeptáte..

Přidávám tedy podotázku :máte kolem sebe přátele,se kterými vás přátelský vztah opravdu naplňuje a dává vám tu oporu,pochopení,radost,zájem a já nevím co vše si člověk může ještě s přítelem prožít?

Mám jednu skvělou kamarádku..Mám ji moc ráda..
Bohužel jsem si v posledních měsících začala uvědomovat,že mě naše komunikace netěší tak jako dřív..
Bydlíme od sebe daleko a vídáme se párkrát do roka..
Telefonovaly jsme si skoro denně..
Většinou někam běžela,vařila,nebo dělala něco jiného a do toho švitořila..
Má dvě práce..Jak tvrdí ona, nemá moc prostoru na telefony..
Přitom to byla většinou ona kdo volával..
Má totiž trable s láskou..

Dostala jsem se do pozice diktafonu,který nahrával monology a ve chvíli, kdy chtěl něco říct,tak došly baterky:-(hovor ukončen..
Jednou mi nebylo moc dobře na duši..
Zrovna ve chvíli,kdy jsem to hodlala přiznat a vyklopit, mi kamarádka řekla :"jdu si dávat natáčky",zavolej pak...
Pak jsem byla v práci a pak jsem byla s dětmi a pak...
Pak se můj smutek ještě prohloubil,protože jsem si uvědomila,že už z toho nemám radost..
Že už se netěším na naše rozhovory ,tak jako dřív,protože většinou nestihnu nic říct...

Můj oblíbený Petr Casanova to krásně popsal v jednom ze svých článků..
 Napsal,že pokud stále vhazujete do automatu na jízdenky mince a ten automat nechce vydat jízdenku, je dobré se podívat po jiném funkčním automatu...příjem  a výdej..chápeme to všichni..lze aplikovat na jakýkoli vztah..

Nepatřím k lidem,kteří by házeli své přátele přes palubu,obzvláště ty dlouholeté..
Začala jsem jednat,protože nerada strkám hlavu do písku..
Momentálně jsme ve fázi "vyjednávání" a já vyčkávám..
Věřím,že naše přátelství je natolik pevné,aby bylo možné ho opět proměnit v obooustranou radost..
Snad..

Podobné příběhy teď slyším kolem sebe často..
Jeden dává,stojí, kouká a druhý bere a utíká...
Nic není špatně..
Pořád věřím v to,že někteří lidé si to mnoha letech kamarádství neuvědomují a jedou v zajetých kolejích..
Jiní svou pozici "vykotlané vrby" přijali..
Reakce jsou různé..

Proč je pro mě dobré udržovat smysluplná přátelství?
Protože až tady jednou nebudou mi drazí rodiče,až mí synové odejdou z domova, stanou se mí přátelé tím světlým bodem majáku..
Těším  se na to,jak si svá opečovávaná přátelství,která jsou teď často kvůli nedostupnosti  jen telefonní,nebo virtuální,jak si je začnu užívat:-)
Bez opravdových přátel je člověku smutno na světě...



A co vy?
jak vypadají vaše přátelství?

S láskou Bi