neděle 18. června 2017

Příběh o smutné ženě a muži ze skleněného domu

Zdroj Pineterest


V jedné malebné zemi, žila žena, která se ráda procházela sama po lesích a uprostřed přírody hledala klid, ticho a sílu, aby snadněji a veseleji dokázala proplouvat životem. Neměla nouzi o přátele a lásky měla kolem sebe také spousty. Avšak muže, který by oslovil její duši stále nepotkávala.
Netrápila se proto. Stále doufala a věřila, že takový jednoho dne vstoupí do jejího života.
Protože měla kolem sebe často velký ruch a mnoho lidí, chodívala do samoty lesů a luk, aby zklidnila svou rozechvělou mysl. Měla své oblíbené místo, kde často sedávala a pozorovalo okolní krásu, poslouchala zpěv ptáků a nechávala své vlasy, aby si s nimi vítr pohrával, jak se mu zlíbí.

Jednoho dne, když odcházela z lesa domů, uviděla, jak na jednu z cest svítí slunce více než obvykle. Tuhle stezku neměla prozkoumanou a protože jí zbývalo trochu času, tak se vydala hlouběji do lesa, aby uviděla, kam ta pěšina vede.
Když došla na konec, byla velmi překvapená. Uprostřed louky, zalité sluncem stál dům. Byl velmi zvláštní. Takový před tím nikdy neviděla. Jeho stěny byly skleněné a bylo jimi krásně vidět dovnitř.
Uprostřed místnosti byl velký stůl a u něj seděl muž, asi jejího věku. Psal a pak něco četl. Absolutně ponořený do své práce.Vůbec si jí nevšiml a pokračoval v tom, co ho v ten moment nejvíce poutalo. Chvíli ho pozorovala a uvědomila si, že se jí ten muž velmi zamlouvá. Připadalo jí po chvíli hloupé, takhle ho sledovat, když on o ní nemá nejmenší tušení, proto se rozhodla odejít pryč a umínila si, že se brzy vrátí, aby se s mužem blíže seznámila a zeptala se co tam dělá a jaký život vlastně žije.
Po několika dnech si opět vyšetřila trochu času pro sebe a vydala se do lesa na onu mýtinu, aby se s mužem seznámila.
Muž, jako minule, pracoval u velkého stolu, ponořen do svých myšlenek. Nabrala odvahu a zaťukala na skleněnou stěnu. Pomalu zvedl hlavu a rozvážným krokem přistoupil k oknu, u kterého stála.
Teprve v tu chvíli si žena všimla, že jeho dům nemá dveře, ani kliky. Byl celistvý a uzavřený.
Muž stál za sklem, koukal na ni a usmíval se. Z jeho pohledu poznala velkou radost. byl šťasten, že opět vidí živou bytost a ještě k tomu ženu. Líbila se mu od první chvíle.
Stáli proti sobě a když promluvil, neslyšela jeho hlas. Mohla jen odezírat slova, která říkal.
Prozradil jí, že tento dům si vybudoval, aby se ochránil před světem, ve kterém zažil mnoho zklamání a trápení. Protože už nechtěl prožívat další bolest,uzavřel se dobrovolně do svého světa práce a pomoci jiným, aby zapomněl na své potřeby, sny a přání.

Stála před ním v němém úžasu a nedokázala pochopit, jak velkou bolestí musel projít, když se takto sám svobodně rozhodl.
Začal jí zajímat mnohem více. Líbil se jí jeho úsměv, ráda si s ním povídala a jednoho dne, když opět přišla před jeho skleněnou stěnu, pocítila obrovskou touhu se ho dotknout a slyšet jeho hlas.
Pověděla mu o tom a muž se velmi zalekl. 
Už několik let si v poklidu žil ve svém světe bez lidí, bez emocí, jen se svou prací, která se stala smyslem jeho života.
Byl v ochranném obalu, do kterého nic nebezpečného ani bolestného nevstupovalo.
Žena uviděla mužův vystrašený výraz a jeho vyděšená tvář ji polekala.Smutně toho dne utekla pryč.

Snažila se na něj přestat myslet, chodila do společnosti, stýkala se s přáteli, občas přijala pozvání nějakého nápadníka, který měl o ni zájem. Nic nepomáhalo.
Stále v sobě nesla vzpomínku na muže ze skleněného domu. Už nedokázala být šťastná, tak jako dřív, její radost odcházela s každým novým ránem, kdy ho neviděla. Dlouho za ním nešla. Bála se, že ji opět odmítne. Tak moc toužila po jeho objetí a po tom, aby slyšela jeho hlas. Tak moc si přála,aby změnil svůj život a vystoupil ze svého bezpečného skleněného domu ven. Ven za ní.

Po mnoha dnech se odhodlala a vydala se znovu k jeho obydlí.Opět ho uviděla sedět za stolem, kde se věnoval své práci. Ťukala na stěnu a čekala na jeho úsměv. Nic takového se ale nestalo. Seděl dál a pracovat. Zabouchala silněji v domnění, že jí neslyší. Ani pak své oči nezvedl. Rozplakala se, začala bouchat do stěny, jako smyslů zbavená a nedokázala pochopit jeho proměnu. Jeho chlad a nezájem.
Utíkala domů a mnoho dní pak prožila ve velkém smutku.
Myslela si, že ji už nechce vidět, že se o ní nezajímá a nezáleží mu na ní.
Kdyby však viděla, co se odehrálo v domě po jejím útěku, pochopila by, proč to všechno udělal.
Celou dobu, když bouchala a plakala u jeho skleněné zdi, slyšel každičký náraz a každičkou slzu, která padla na zem, každý její vzlyk i nářek. Celou tu dobu se snažil silou vůle udržet pohled na stole, aby neviděla co se děje v jeho očích, co prožívá za bolest uvnitř a jaký velký stesk z toho, že opět někomu ublížil prožívá.
Udělal to kvůli sobě, aby jí více nezraňoval. A kvůli ní, aby zapomněla.

Neviděl jí mnoho týdnů. Už se začala ztrácet z jeho paměti, tak jako on z její.
Teprve až v tuto chvíli si uvědomil, jakým velkým přínosem pro něj byla, protože po mnoha letech ucítil bít své srdce tak silně, že dostal odvahu vyjít ze svého skleněného obydlí.
Myšlenky na ni ho posilovaly. Neodvážil se nikam dál, než na louku u domu, ale ráno tam chodíval a v duchu jí děkoval, jak moc mu pomohla. Mohl opět cítit vůni lesa, procházet se bosý rosou a cítit sluneční paprsky na své kůži.

Žena z toho velkého smutku a zmatku v srdci onemocněla. Měla dostatek času přemýšlet nad tím co prožila a jak velmi jí toto setkání ovlivnilo život. Když konečně vstala v plné síle na nohy, rozhodla se zajít za ním a rozloučit se, aby mohla vykročit novým směrem bez bolesti, zátěže a trápení.

Když kráčela lesní cestou, myslela, že jí srdce vyskočí z hrudi. Došla ke skleněnému domu, ale najednou uviděla, že je prázdný. Rozplakala se. 
V tom jí čísi ruce objaly a přivinuly k sobě.
To slunečné ráno, uprostřed louky se jedním objetím změnil život dvěma bloudícím lidem.



Znáte ten příběh? 

Často se stává, že si ze strachu vytvoříme kolem sebe obrovskou skleněnou zeď, abychom sami sebe uchránili před bolestí a trápením, které mohou přijít z venčí. Pravdou však je, že se také uzavíráme před zázraky, které nemohou proběhnout.
Přeji nám všem mnoho odvahy, trpělivosti a lásky na naší cestě za štěstím.

Bi



čtvrtek 25. května 2017

Variace na sexuální téma

Zdroj Pinterest

Mužské tělo v noční košilce s nalakovanými rudými nehty, připravené pro svého milence, vztyčené údy plné touhy, erotické zprávy, které mají nabudit, tantrický rituál, ženy bez orgasmů a v posledních dnech dívka, která chtěla vyzkoušet sex se zvířetem.

Pokud si myslíte, že jsem se dala na dráhu divačky bizarních porno filmů, tak se pletete.
Každý tento obraz je spojen s člověkem, za každou fotkou a situací, kterých mám za poslední tři měsíce plný mobil, se skrývá silný lidský příběh, se kterým jste se mi svěřili. Velmi Vám za to děkuji.
Za důvěru, za Vaši otevřenost a Vaše sdílená trápení, která se v určitých chvílích a momentech týkaly i mě samotné.
Velmi mě překvapilo, jak se během pár měsíců tyto příběhy slily v jedno téma, které si myslím stojí za pozornost.
V dnešní době je sex velmi dostupnou záležitostí. Kdo chce, ten ho má. Když to nejde přirozeně, tak to může být virtuálně.
Všude plno sexuálních koučů a erotických pomůcek, které mají vyvézt z krize nudící se manželské páry a zachránit partnerské vztahy.

Když jsem si pročítala Vaše příběhy uvědomila jsem si jednu spojitost, kterou měly všechny do jednoho.
Strach. Strach z intimity a přiblížení. Ze závazku, který sexuální spojení přináší, strach z partnerství, společného soužití, prostě strach z té upřímné a čisté lásky.
Není divu. 
Všichni si neseme často srdeční zranění s láskou spojené, jsme obezřetní a nechceme už naletět.

Muži mají sex často jako prostředek pro vybití energie a většinou si neuvědomují, co to znamená pro ženu.
Pro většinu mužů je sex jen sex.
Žádná velká věda.Prostě něco příjemného. My ženy máme sex a milování spojené s láskou a oddaností.
Jak rády se oddáváme mužům, které milujeme.
Často však s muži spíme, aniž k nim něco hlubokého cítíme, jen proto, že to po nás chtějí a že se to tak má, protože když to není, tak muž hledá jinde.
Pak nejsme schopny se na sebe napojit a prožít si sex, jako něco krásného a nadpozemského, jako tu tvořivou energii vesmíru. 
Je to jen něco za něco.
Když se milujeme, tak vlastně od začátku čekáme na orgasmus svůj a toho druhého a nedokážeme si užívat a prožívat to mezi.
Když nás muž neuspokojí, tak ho to časem přestane bavit, protože se cítí ponížený, jako samec, který to nedokázal. 
Žena je často smutnější, bezradnější a začne přemýšlet o své údajné frigiditě.
Klesá jí sebevědomí a pomalu se na sexuální hrádky přestává těšit, protože z toho stejně nic"nebude".
Potom přichází z mužovy strany výmluvy typu: "promiň, ale nemám s Tebou tu správnou chemii".
Dokážete si pánové představit, jak se cítí žena? Co prožívá uvnitř? Kolik bolesti a ponížení? Jen proto, že Vy se bojíte přiblížit a oddat se jí, jako ona Vám?
Pokud muži na partnerce záleží, tak hledá různá sexuální zpestření, jako jsou erotické pomůcky, porno, na které koukají spolu a vůbec nepřemýšlí nad tím, že tím nejvíce sexy stimulantem a bránou rozkoše pro ženu je láska.

Láska, ujištění, pocit bezpečí a také to, že se s mužem cítí, jako ta nejkrásnější a nejpřitažlivější bohyně na světě.

Pokud muž a žena dokáží vzájemně projevovat city a být otevření, pak nemají žádný problém.
Necítí žádné ohrožení a oddávají se všemu s maximální vášní, radostí a prožitkem.
Bariéry mizí a pak je možné vše.
Plno krásných svůdných zpráv od Vašich partnerek, které se předhání v tom, co by vymyslely, aby Vás i sebe potěšily.
My ženy dokážeme být velmi tvořivé a vynalézavé věřte mi:-)

Víte v žádném případě nepatřím k lidem, kteří posuzují co je a není normální.
Každého vzrušuje a uspokojuje něco jiného, tak proč si to nedopřát.
Jen se tak zamýšlím, po těch všech příbězích, které jsem od vás vyslechla, přečetla a sama prožila, že si stále ten život komplikujeme a hledáme výmluvy, abychom se náhodou opět nestali normálně, přirozeně a krásně zamilovaní.
Výmluvy, proč se nemůžeme přiblížit a otevřít tomu druhému a stále hledáme viníky venku.
Ale žádní viníci nejsou.

Jsou jen naše příjemné a nepříjemné pocity. Pokud mi něco, nebo někdo není příjemný, pak mám možnost změnit svůj postoj k celé situaci. Svůj pocit přetvořit v něco hezkého.
Naši nespokojenost a prázdnotu srdce, nám nenahradí sebe lepší partner, ani sebe úžasnější sex.

Zkuste si vzpomenout na první lásky, kdy jste nezatíženi bolestí, prožívali ty nejkrásnější chvíle svého života (tedy v tu chvíli to tak vypadalo :-)) a vůbec jste nepotřebovali vymýšlet co udělat, aby Vám to v posteli fungovalo. Prostě to šlo samo od sebe a často jste se nemohli jeden druhého nabažit.
Byla tam vášeň, nápady, prožitky, přirozenost a hlavně ta čistá láska. Bez obav. Vše proudilo a bylo v harmonii.
Myslím, že to je to kouzlo.
Když nastane nějaký problém v této oblasti, pak nemusíme hned měnit partnery a přemýšlet na který seminář o sexu pojedeme, ale zaměřit se na to, aby se mezi námi dvěma opět prohloubila blízkost a láska, které máme v srdci všichni víc než dost, jen se jí bojíme projevit a naplnit.

 Možná to zní velmi jednoduše a celý sexuální fenomén je mnohem komplikovanější a složitější téma, které je třeba rozebrat v tisíci knihách, ale já si to nemyslím.
Jen my si všechno komplikujeme.
My a náš strach.

Pomalu začíná léto a já se moc těším na překrásné letní prožitky pod hvězdami a třeba i nekonečné pro milované noci.

Krásné dny plné lásky nám všem a milujte se.......



neděle 21. května 2017

Neskutečně skutečný příběh

Zdroj Pinterest


Miluji ty momenty, kdy se stávám součástí příběhu, jehož vyústění přijde až za pár týdnů, měsíců či let. Kostky do sebe zapadnou a zbude jen radost a pusa otevřená úžasem.
To ráno bylo studené a temné. Bylo mi nějak smutno na Duši a přemýšlela jsem, čím se potěším.
Ti, kteří mě znají o mě vědí, že miluji skutečné lidské příběhy a ve chvílích, jako byl tento den, mi rozhodně moc pomáhá uslyšet pár prožitků, které se dějí lidem kolem mě.
Jsem dost intuitivní a spontánní žena, takže jsem dala na své pocity a vytvořila jsem na sociální síti pozvánku na své osobní samo léčebné setkání, které se tentokrát mělo uskutečnit v naší nádherné čajovně.
Vytvořila jsem si událost a rozhodla jsem se pozvat pár svých přátel a blízkých lidí. Protože nejsem moc technicky zdatná a některé aplikace neovládám zcela přesně, povedlo se mi nějakým záhadným způsobem, místo jednotlivých osobních pozvánek vytvořit skupinu, která se mi následně začala v telefonu ozývat a dokonce mezi sebou komunikovat. Většina přátel už měla program, psali mi jak je to mrzí a že mám příště dát vědět dřív, jak by rádi přišli a podobně. Začali si tam dopisovat mezi sebou a v odpoledních hodinách jsme to ukončili společným rozloučením.
Tahle moje zdánlivě banální chyba se stala osudnou pro dva lidi z oné skupiny, kterou jsem pozvala.
Ten den jsem zůstala doma v posteli, napsala jsem dva články, pobyla jsem sama se sebou a večer koukala na romantický film. Bylo mi blaženě a to jsem vůbec nevěděla, co ten můj intuitivní nápad, který pro mě ve večerních hodinách skončil, vlastně způsobil a jaký malý zázrak se udál. Nutno zmínit, co mu předcházelo.
Toho muže jsem viděla jednou v životě, na lekci jógy u mé přítelkyně. Ani jsme se neseznámili. Jen jsme se zaregistrovali, protože nám dával finanční příspěvek na náš jógový kalendář, kterého jsem byla spolu tvůrkyní. Za pár dní jsem od něj měla na Fb žádost o přátelství a občas jsme si napsali. Je inspirativní, inteligentní a velmi pozorný. Jednoho dne, pár měsíců od našeho setkání si ten muž udělal vtipný test na zmiňované sociální síti a součástí toho testu bylo, který den v týdnu s jakou ženou stráví a co spolu budou dělat. Na mě v jeho testu připadla nedělní snídaně.:-)
Veselý a akční muž se chopil situace prožít hezké chvíle a oslovil sedm žen, které mu byly "vylosovány", aby s nimi spáchal oč ho test žádal:-)
Protože mám ráda legraci, tak jsem mu kývla na jeho pozvání do kavárny, kde jsme se měli sejít, místo té snídaně u mě (cizí muže si domů po ránu zásadně nezvu:-).
Setkání proběhlo ve velmi přátelském duchu, vzájemně jsme si museli občas skákat do řeči,abychom nezapomněli další a další témata a myšlenky co nás napadaly. Moc příjemný čas.
Občas jsme si po naší schůzce napsali a občas i zavolali. Ještě že máme to neomezené volání, protože naše hodinové telefony by nás asi zrujnovaly.:-) Ten muž byl sám a toužil po naplněné lásce, jako mnoho z nás.
Naše hovory nabíraly na důvěře, upřímnosti a otevřenosti a při našem posledním telefonátu, který byl opět velmi dlouhý a vtipný mi vážným tónem povídá :
"Brigit víš musím Ti poděkovat za Tvou pozvánku na akci"(která se následně vůbec nekonala).
"V té debatě jsem se seznámil s Tvou kamarádkou a už jsme nějaký ten týden spolu". "Je to moc krásné a jsem šťastný."
Spadla mi čelist a vyhrkly slzy. Dokážete si představit, jakou radost jsem cítila?
Jak moc mě potěšilo, že jsem najednou uviděla ten význam svého nápadu, který se vlastně neuskutečnit?
Když jsem si uvědomila, proč jsem vlastně musela tohoto muže potkat?
Moje kamarádka, do které se muž zamiloval, byla také delší dobu sama, prošla si spoustou vnitřních procesů a návrhů od zadaných mužů. Ve chvíli, kdy ztratila zájem, tak se objevil tento muž.
Říkala mi, že z počátku ani nevěřila, že je něco takového možné ještě v našem věku prožívat.
Povídala mi, že každý den s tímto mužem je pro ni něčím tak výjimečným a nezapomenutelným, že i kdyby to mělo trvat jen chvíli, tak na to nikdy nezapomene. Vyprávěla mi, jak je s ním šťastná a jaké nádhery pro ní tento muž přichystal.
Tohle všechno mi vyprávěla včera, když její nový přítel, můj kamarád, seděl vedle ní.
Pozvali mě totiž na večeři, která byla naprosto úžasná, ve skvělém prostředí, s vybraným jídlem a vínem, dostala jsem růžičku a šťastné úsměvy a poděkování.
Velmi jsme se nasmáli a mě celou dobu hřálo u srdce, že jsem mohla být zprostředkovatelem vyššího záměru, který tyto dva opuštěné lidi přivedl k sobě, aby mohli naplnit svoji lásku společně.
Moc krásně se mi na ně koukalo, jak si laškovně a laskavě jeden druhého dobírají.
Řeknu vám pro takové chvíle a večery opravdu stojí za to vyvinout nějakou osobní aktivitu.
Miluji tyhle příběhy, kterých mohu být součástí.
Drahá kamarádko a milý kamaráde.
Přeji vám moc společného štěstí a lásku nesmírnou vesmírnou, která stále pokvete a překoná všechny nesnáze.
Cítím se blaženě, těším se a věřím, že i můj sen brzy obživne.....
A co vy? taky potřebujete seznámit?:-):-)

Bi




pondělí 8. května 2017

Svobodné vztahy

Zdroj Pinterest
Vím, píšu tady málo..Vím. Moc bych si přála víc. Každý den ke mě přichází spousta impulzů a inspirace, které by stály za sdělení. Občas je toho tolik, že to nestíhám zpracovávat a zvládám jen reagovat na stávající situace.
Poslední dva měsíce se jedno téma naprosto upřednostnilo před ostatními a začalo mě zajímat.

Opět se v mém životě začali objevovat muži. Jsem za to moc ráda, protože poslední rok, jsem v následku svých vztahových zranění od sebe muže odháněla.
To, že mě kontaktují, je pro mě krásnou zprávou, že můj strach z jejich přiblížení pomalu mizí.
Velmi mě začal zajímat mužský svět a jejich vidění světa.
Často mi píší i muži zadaní a ženatí, kteří mají problémy ve svých vztazích.
Někteří jsou velmi sdílní a otevření, takže díky tomu pronikám i k jejich duším a milé ženy, nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu, nebo řeknu, ale někdy jim fandím o trochu víc, než nám samotným.
Opravdu to mají v mnoha věcech těžší, co se vztahů týče.
Trvá jim totiž mnohem déle, než se ze svých zranění a traumat vylížou. Některým se to nepodaří vůbec.
A je velkou pravdou, že jsou často ve vztahových záležitostech bezradní, přešlapují na místě, jako nerozhodné děti (pánové prominou). 
Na povrchu velcí tvrďáci a mistři situace, ale uvnitř to tak většinou nemají.
O tom dnes ale psát nebudu. 

Často jsem teď slýchávala, že mnozí muži, ale i ženy, upřednostňují svobodu ve vztahu.
Když se to jen tak napíše, tak si všichni myslí, že je to jasné a není se o čem se vlastně bavit.
Udělala jsem si malý osobní průzkum, protože mě velmi zajímalo, co si muži a ženy představují pod pojmem SVOBODNÝ VZTAH.
Oslovila jsem pár mých přátel, mužů a žen, a zeptala se na jejich pohled.
Opět jsem byla překvapená.

Muži upřednostňovali, aby si  ve svobodném vztahu mohli dělat co chtějí a s kým chtějí, svoboda pohybu a také volný čas pro sebe na záliby. (Až jsem si říkala, proč vlastně ty ženy na vztahy potřebují. Ale to je nám všem jasné že:-):-))

Ženy to měly obdobné, ale už tam prosvítaly i emoční náznaky, jako to, že si přejí, aby mohly partnerovi věřit a ať jsou k nim muži upřímní.
Uvědomila jsem si opět naši rozdílnost. Pokud chtějí muži svobodu, většinou jsou zacíleni na sebe a neberou v potaz ostatní zúčastněné. My ženy to máme jinak, přemýšlíme o svobodě vždy v nějakém vztahu. K partnerovi, nebo dětem.
Málo přemýšlíme jen nad sebou. Máme více vyvinutou empatii a soucítění s druhými. Ale také je to normální a přirozené. Je to součást naší ženské podstaty.
Každopádně mi přijde, že naše dary málo využíváme. Z mého osobního výzkumu vyplynulo, že naše svoboda se často odvíjí od potřeb, nebo projevů našeho partnera, nebo rodiny, ale muži to mají jednoznačné.
Pokud jim žena moc zasahuje do jejich prostoru, tak se většinou ohradí, nebo se v horším případě poohlédnou jinam.

Já  mám pojem svobodného vztahu, také spojený s emoční rovinou.
Zásadní a prvotní je pro mě upřímnost. Pokud jsme spolu s partnerem k sobě absolutně upřímní a pravdiví ,a věřte že to někdy bolí, pak dokážu i já vytvořit velký prostor svobody pro sebe i pro něj.
Většinou se setkávám s tím, že na teoretické úrovni nám to všem jde skvěle, ale v životě to pak vypadá trochu jinak.

Představte si klasickou, obyčejnou situaci.
Jste muž, a kamarádka z mládí, kterou jste dlouho neviděl vás pozve na kávu. S radostí slíbíte a těšíte se. Neohlížeje se na nikoho a nic. Máte přece svobodný vztah.
Jak už to tak bývá, zrovna volá přítelkyně a chce se odpoledne sejít a probrat s vámi nějakou "neodkladnou" záležitost.

 Dokážete ji odmítnout a říci pravdu? Být upřímní a na rovinu říct, jak se věci mají, i když víte, že se jí to třeba dotkne?

Jste přítelkyně, která volá muži. 
Co by jste se raději dozvěděla? Jste opravdu připravená na to slyšet, že se váš miláček sejde odpoledne s nějakou kamarádkou, kterou vůbec neznáte a vaše setkání posune na další den? Dokážete tuto informaci vstřebat a ocenit, že vám partner nelže? Máte přece svobodný vztah....
Běžná, obyčejná situace, která se stává dnes a denně.

Můj muž z příběhu se zachoval, jako většina jiných, kteří chtějí svobodu vztahu pro sebe, ale neumí ji žít v realitě. Partnerce řekl, že musí zůstat déle v práci a odpoledne si sedl s kamarádkou do kavárny. Kamarádka chtěla sedět na zahrádce, protože krásně svítilo slunce. Jak už to tak v životě bývá, zrovna v tuto chvíli vystoupila z auta přítelkyně dotyčného, která jela vyřizovat něco do banky, která stojí vedle kavárny a viděla, jak její přítel, který má být v práci, líbá cizí ženu na tvář, vesele s ní laškuje a je celý blažený z její přítomnosti.
Jistě si dokážete představit, co tato žena prožívala.Určitě i každý muž pochopí, kolik bolesti a zklamání v srdci ucítila. Odjela se slzami v očích.

Muž strávil příjemné dvě hodiny s kamarádkou a tím pro něj celá záležitost skončila. Další setkání je v plánu až za rok, kdy bude kamarádka opět na návštěvě u rodičů. 
Pro svou přítelkyni se stal lhářem a nevěrníkem, aniž o tom věděl. Velmi se divil, když mu přestala brát telefony a nereagovala na jeho zprávy.
Bylo mu smutno, protože jí přece miloval. nechápal co se stalo.

Ztratila v něj důvěru. Po mnoha týdnech trápení, našla odvahu, řekla mu co viděla a jaké emoce prožila. I když se omlouval, i když vysvětloval, ztracenou důvěru už získat zpět nedokázal. Jeho přítelkyně pokaždé, když musel zůstat déle v práci ucítila jeho lež a časem začala velmi žárlit i na jeho ostatní aktivity, jako pravidelná setkání s kamarády, nebo pracovní akce...Svoboda se ztratila..Vztah skončil.

Zdánlivě nevinná lež a banalita, která byla začátkem konce mnoha krásných a nadějných vztahů.
Pokud žena ztratí v muže důvěru, pak je to často nevratné a velmi špatně se s tím žije. Pokud muž není k ženě pravdivý a upřímný od prvopočátku, pak není možné budovat dlouhodobý ani SVOBODNÝ VZTAH.


Troufáte si, žít svobodný vztah?
Dokážete to žít v realitě?
Jaké jsou vaše zkušenosti?


Přeji nám všem spoustu dní v pravdě a upřímnosti na cestě ke svobodě.

úterý 11. dubna 2017

Příběh o bójce v moři

Zdroj Pinterest
V posledních dnech jsem často slýchávala, jak někteří lidé bědovali nad svou samotou.
Není jim příjemná a často je trápí a sužuje. Také jsem to tak mívala, než přišli na svět moji synové. Víkendy o samotě jsem doslova protrpěla a bývala jsem velmi smutná, když jsem neměla žádný plán, nebo program, kterým bych zaplnila tu díru v čase, tu díru, kdy jsem neuměla být sama se sebou a svými myšlenkami.
Je to už pár let, kdy samotu záměrně vyhledávám a doslova si ji užívám. Abych potěšila i Vás smutnící, připravila jsem pro Vás malou vizualizaci.
Je skvělé, když Vám text někdo čte a Vy si zavřete oči a posloucháte slova a hudbu.
Pokud to není možné, tak si prosím přečtěte nejdříve text, pak si pusťte hudbu a zkuste si představit všechno to, o čem jste si přečetli.

Představte si nádherný, slunečný den, příjemný větřík a čirou, klidnou mořskou hladinu.
Tím mořem, je Váš nynější život. Hladina je klidná, nebo mírně zvlněná, u někoho možná právě probíhá vlnobití a vlny dosahují obrovské výšky.
Uprostřed toho všeho jste Vy. Plavete uprostřed Vaší mořské hladiny ( Vašeho života), jako bójka, která je pevně připevněná ke dnu, aby neuplavala.
Plavete sami  po hladině, daleko od lidí, daleko od jiných bójek.

Když je den slunečný a hladina klidná, pak k Vám často plavou lidé, nebo rybky, aby u Vás na chvíli spočinuli. Máte společnost a rádi si jí užíváte. Když však začne bouřka, zvedne se vítr a vlny začnou sílit, pak se všichni schovají do bezpečí a Vy, jako osamocená bójka zůstáváte sami mezi vlnami. 

Víte, že Vám nikdo nepomůže, nikdo neochrání před nepřízní počasí, ani náporem vln. Jen Vy a Vaše ukotvení na mořském dně. Jen Vy a Váš postoj k celé situaci. Jen Vy a Vaše emoce a pocity.
Buď budete neustále zmítající se koulí ve vodě, nebo změníte postoj. 
Uvědomíte si, že každá bouře jednou ustane, tak jako každá samota, protože dokážete být oporou sami sobě, nezávisle na jiných okolních vlivech , věcech a bytostech.

Začnete se vlnit ve vlnách, i když budou velmi velké, naladíte se na rytmus moře ( Vašeho života) a pokusíte se o splynutí, ať je Vám co nejpříjemněji.
Celou noc tak přečkáte v příjemném pohupování a šplouchání, které Vás pomalu uspí a ukolébá, strašidelné burácení velkých vln, se kolem Vás se promění v nádhernou symfonii mořské hudby a Vy klidně usnete v teplé vodě, která se pomalu zklidňuje.

S novým ránem pak procitáte do překrásného slunečného jitra, plného slunečních paprsků, zpěvu racků a smějících se dětí na pláži.
Během dne k Vám připlouvají hejna rybek, spousty lidí a Vy se dokážete radovat jen z jejich přítomnosti, ale už necítíte tu tíživou samotu, natož osamocení, protože jste v noci mezi vlnami opět objevili svou ztracenou sílu. 
Opět jste si uvědomili, že jste si sami sobě nejlepším přítelem, rádcem a pomocníkem ve chvílích nepohody. Uvědomili jste si, že zvládnete sami zvládnout jakoukoliv situaci, protože jste pevně ukotvení na mořském dně (ve svém srdci). 
Pocit samoty zmizel, jako poslední černý mrak z blankytné oblohy a Vy se blaženě oddáváte slunci a klidné hladině, kterou po včerejší veliké bouřce dokážete ocenit mnohem víc než dřív.


S láskou Bi



sobota 8. dubna 2017

Příběh o malém zázraku



Zdroj Pinterest


Uprostřed lesa, na překrásné louce plné kvítí, seděl muž.
Poslouchal zpěv ptáků, zvuky lesa a nasával tu nepopsatelnou atmosféru, před západem slunce.Blažená chvíle pomyslíte si.

Muž se však neusmíval, Byl velmi smutný a ustaraný. Před pár měsíci mu totiž lékaři řekli, že trpí vážnou oční poruchou a postupem času zřejmě ztratí zrak úplně. Muž chřadl každým dnem víc a více, už ho netěšila společnost lidí a jediné chvíle klidu prožíval uprostřed přírody, kam chodíval každý den, aby si alespoň v paměti uchoval ty nádherné západy slunce, o které měl záhy přijít.
Dnešního podvečera se však všechno změnilo.

Muž, který viděl čím dál hůře, setrvával na louce do poslední chvíle, aby nepropásl žádný slunečný paprsek. Dnes tedy odcházel později, než obvykle.
Znenadání se z lesa vynořila krásná mladá žena a za ruky vedla usměvavou holčičku.
Muži to bylo nepříjemné. Stranil se lidí.
Najednou si ho holčička všimla a utíkala přímo k němu.
Začala kolem něj poskakovat a vyptávat se: "Ahoj pane, co tady děláš? "
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"Ty máš něco s očima?"
Po této otázce se muž před malou dívenkou rozplakal a třesoucím se hlasem odvětil: "Jak si poznala, že mám nemocné oči?"
"Protože Ti nesvítí", povídala ona.
"My chodíme každý večer s maminkou do studánky na vodu. Maminka říká, že je kouzelná.
Ráda si v té vodě cachtám pusu, pokaždé moje oči zastudí a maminka říká, že začnou svítit."
Mladá žena, stojící opodál poslouchala jejich rozhovor.
Náhle ji muž oslovil.
"Dobrý večer. Co je to za kouzelnou studánku, o které povídá ta maličká, prosím Vás?"
 "Kde ji najdu?"

"Je tady kousek v lese", odpověděla žena.
 "Je to pramen, který vytéká ze skály a povídá se o něm, že má ozdravné účinky. Moje holčička měla problémy s ekzémy, takže tam chodíme na vodu a večer jí otírám celé tělo.Všechny vyrážky brzy zmizely. O té studánce mi řekla moje babička. je prý na všechny nemoci."
" Jste nemocný? "

Muž odpověděl:"Ano zřejmě oslepnu. Lékaři mi řekli, že mám těžkou oční chorobu a šance na uzdravení jsou velmi malé."

"A Ty už nic nechceš vidět?", zeptala se holčička.
Muže velmi překvapila její nová otázka, její dětská upřímnost a prostořekost.
 Bez váhání však odpověděl: "to víš, že chci vidět a moc"!
"Tak proč jim věříš, těm doktorům?" Opět na něj dotírala holčička.
"Já věřím jen mamince a ta mi vždycky říká, že jsem zdravá."
Společně se všichni tři tomu zasmáli
Žena ukázala muži lesní pěšinku, která vedla ke studánce.
Rozloučili se a každý se vydali svou cestou.

Muž se rozhodl druhý den navštívit pramen, nabral
si trochu vody a začal si s ní otírat několikrát za den své oči.
Hodně přemýšlel nad otázkou, kterou mu holčička položila.
Uvědomil si, jak často odcházel, když se jeho manželka, která před rokem zemřela, trápila a plakala.
Místo, aby jí pohladil, tak odešel, aby neviděl její slzy a neslyšel ty věčné nářky.
Vzpomněl si, jak svému jedinému synovi před pár lety řekl, že už ho nechce ani vidět, jenom proto, že si přál odstěhovat se z vesnice do města za prací.
Po úmrtí své manželky odháněl své přátele a všechny kdo mu chtěli pomáhat a ulevit v jeho bolu.
Kolikrát tuhle větu : "Už nechci nikoho vidět", použil? Stokrát? Tisíckrát?
Na tohle všechno myslel pokaždé,  když si otíral svoje oči vodou z studánky, na kterou pravidelně chodil.

Jednoho dne uviděl u svého domu pobíhat holčičku z lesa.
Vyšel ven, aby si s ní popovídal. Tolik mu pomohla svými otázkami. Holčička k němu s radostí přiběhla a on jí začal povídat, na co všechno přišel.
Trpělivě ho vyslechla, pak ho pohladila po tváři a povídala.
"A proč nezavoláš svého syna a své kamarády zpátky?"
" Proč jim neřekneš, že už je zase chceš vidět?"
"Vážně Tě nechápu strejdo."
"Musím za maminkou." 
"Měj se hezky a zase se brzy uvidíme"

Muž dlouho seděl na lavičce před domem a přemýšlel nad tím, co mu dívenka pověděla.
Ještě toho večera zavolal svému synovi a poprosil ho, jestli by za ním přijel na návštěvu i z celou svou rodinou.
Druhý den zašel s kyticí na hřbitov, za svou milovanou ženou a po cestě zpět se stavil do místní hospody na oběd, kde potkal spoustu svých přátel, kteří si s ním s chutí poseděli.
Byl to krásný den. Ani na chvíli si nevzpomněl na své nemocné oči.Viděl za jeden den tolik pěkného, co už dlouho ne.
Začal pomalu chodit mezi lidi a pravidelně zval svého syna s manželkou a vnoučaty na návštěvy.
Každý večer si  oči otíral vodou ze studánky a chodil se dívat na západy slunce.
Dokonce začínal mít pocit, že se jeho zrak rozjasňuje.
Tak moc si přál všechno vidět. A hlavně napořád!

V den kontroly u lékaře byl velmi nervózní. Dělali mu různá vyšetření a teď čekal na výsledky.
Doktor mu nevěřícně oznámil, že nedošlo k žádnému předpokládanému zhoršení, ba naopak, že se jeho stav ustálil a jeho problémy vyřeší jen o trochu silnější brýle.
Muž s předpisem v němém úžasu vyšel z ordinace a celé odpoledne, až do večera, čekal na louce ženu s holčičku, aby jim vše pověděl.
Velmi se po radovaly a přály mu hodně štěstí.
Na odchodu se muž ještě ženy zeptal: "Opravdu je ta voda léčivá?Vysvětlete mi co se stalo, prosím Vás? ".

Žena s úsměvem odpověděla: "Uzdravila Vás Vaše víra a touha vidět všechno ve Vašem životě, všechno, tak jak to skutečně je. Bez příkras a hodnocení.To Vás uzdravilo".

Jak mocné jsou naše slova a myšlenky.
Kolik krásného,ale také zlého můžete jiným a hlavně sami sobě způsobit.
Užívejme tento velký dar s rozvahou a láskou, abychom jiné svými slovy chlácholili a sami zůstali zdraví.


S láskou Bi

pátek 17. března 2017

Jak jsem se stala mužem

Zdroj Pinterest
Seděli jsme v kuchyni, pili kávu a já slyšela už po několikáté stejnou otázku.

"Brigit, vysvětli mi , proč jsou ženské takové mrchy?"
Ptal se mě zklamaný kamarád, kterého zrovna jedna slečna pěkně tahala za nos.Opět mi došlo, jak jsou muži křehcí  a zranitelní ve své podstatě, i když většinou vystupují , jako ředitelé vesmíru.Jak dlouho se vypořádávají s nezdary v lásce a odpuštěním.Pro některé, odpustit bývalé partnerce, je nesplnitelný a nenaplnitelný životní úkol.
Ulpívají v minulosti, v bolesti a křivdách. Těžce navazují nové hluboké citové vztahy. Vše klouže po povrchu, protože mají v sobě tak silné ochranné mechanismy, které se spustí ve chvíli, kdy prožívají něco nového,krásného a hrozí možnost , že se zamilují a půjdou do hloubky. Mechanismus strachu, jim brání zamilovat se, aby to už nebolelo jako "tenkrát" a tak od toho raději utečou.

"Ty jsi ten kdo si vybírá a namlouvá. Máš to jednodušší než my ženy.Všechno máš ve svých rukou. Na Tebe žena čeká až jí oslovíš a projevíš zájem,jsi přece muž!" Povídám mu s úsměvem.
"Já kdybych byla muž , to by si viděl. Já jsem ta co čeká, až bude oslovena. Ty to máš mnohem snazší"
Zadíval se mi hluboce do očí a povídal: "Co by si dělala, být chlap, když je to tak lehké, jak říkáš?"

Kdybych byla muž, pak odvážný a zodpovědný.
Vyhledal bych ženu, která mě přitahuje a zkontaktoval se s ní.
Jasně bych jí dal najevo, co se mi ní líbí a čeho si na ní vážím. Nehrál bych žádné hloupé hry plné tajností.
Kdybych byla mužem, pozval bych ji na kávu, víno, do divadla, na koncert, nebo na výlet, prostě kamkoliv, kde by se nám líbilo.
Jako muž bych své přítelkyni říkal, jak jí mám rád a těším se na ni.
Být chlap, tak jí kupuji kytky jen tak pro radost, nebo je třeba natrhám v lese.
Být zamilovaný muž, tak píšu veršovánky plné lásky,aby věděla, jak moc je pro mě výjimečná.
Být mužem, tak bych svou ženu neustále překvapoval, aby jsme to měli pěkné a hravé.
Posílal bych jí písničky, rozdělával oheň v krbu,chystal snídaně do postele, nebo společné koupelnové dýchánky při svíčkách.
Být chlap, tak svou lásku objímám co nejčastěji,aby věděla, že jsem tady s ní a je v bezpečí.

Musela jsem samu sebe pochválit, kolik krásného jsem vymyslela:-)
Pokud bych byla takovým mužem a žena by mě přesto odmítla a nechtěla, pak nebyla pro mě tou pravou a já bych si vyhlídl nějakou jinou,mému srdci bližší.
Takový bych byla muž.

A náhle se mi v hlavě zrodila otázka "jaká jsem vlastně žena?"
Miluji tyhle dialogy, které vedou k dalšímu přemýšlení a práci na sobě.
Jak lehce dokážeme poradit ostatním a když přijde řada na nás , tak občas bezradně přešlapujeme.
Nikomu nemůžeme poradit, protože nemáme jeho zkušenosti,prožitky, potřeby a naprosto jiné emoční vnímání, protože každý si v sobě neseme své jedinečné srdce.
Můžeme jen inspirovat svými názory, pokud někoho zajímají.

Toho odpoledne jsme se spolu hodně nasmáli a já si opět uvědomila, jak mnoho od mužů my ženy očekáváme. Jaký tlak svými nároky způsobujeme a tím je vlastně odrazujeme, protože ani nenajdou odvahu nás oslovit.
Uvědomila jsem si, jak ráda jsem ženou, která je sváděna a dobývána, která může muže hýčkat a laskavě chlácholit v jeho zranitelnosti.

Drazí muži pokud najdete odvahu a znovu se pokusíte navázat hluboké vztahy, pak vězte, že vás čeká veliká odměna v podobě tvořivé a silné ženy, která vám stojí po boku.

Konec teorie. Jdu makat a prohlubovat své úžasné ženství a dodávat sebevědomí svému vnitřnímu muži, aby se z něj stal statečný tvůrce.

A pánové, jen tak pro zajímavost :"Jaká by jste byli žena?"
Ráda se nechám inspirovat.

Krásné dny v lásce nám všem
Bi

neděle 5. března 2017

Zrození tvůrce v nás

Můj portrét na skále vyfotil ADAM MICHNA:
https://www.facebook.com/ADAMfhie/?ref=br_rs
V posledních týdnech jsem opět potkala pár lidí, kteří prožili nějaká traumata v dětství.Ve většině případů, se jejich problémy z mládí promítají až dodnes.Určitě nikoho nepřekvapím tvrzením, které je dobré si občas zopakovat a uvědomit.
Podle toho jaký základ v životě dostaneme, pak následně zvládáme, nebo nezvládáme svůj život v dospělosti. Naše mládí a útlé dětství ovlivňuje naše pozdější chování a reakce.

Každopádně je pro nás velmi zatěžující, když nám naše minulost ovlivňuje náš současný život a my ji používáme a využíváme k tomu, abychom si našli výmluvu, proč nežijeme šťastný život.
Všichni si v sobě něco neseme.Všechny nás naše životní situace školily, abychom si uvědomili, že změna našeho pohledu na situaci, na naše životní hodnoty a hlavně změna naší vnitřní podstaty, jsou nezbytné k tomu, abychom přestali řešit svou minulost a mohli konečně šťastně prožívat svou přítomnost.

Pokud ulpíváme v minulosti a neustále se na něco vymlouváme a hledáme důvody, proč nemůžeme být šťastní, pak to znamená jediné. Stále setrváváme v pozici oběti, která je vláčena životními okolnostmi a vydána na milost a nemilost jiným lidem, kteří s ní mohou manipulovat a hýbat, jak se jim to zrovna hodí.

Většina lidí- obětí, pak prochází fází studia a hledáním informací. Pročítají stohy knih, chodí na semináře, terapie a diví se, že pocit blaženosti pokaždé vyprchá po pár dnech, kdy "zázračné" účinky terapie odezní. Nic není špatně.Každý máme svůj čas a svůj práh bolesti, za který už ve svém smutku  a bolesti nejsme ochotni zajít. Když si dnes pročítám některé příspěvky z roku 2012, tak jsem v roli oběti setrvávala opravdu dlouho a co hůře, vůbec jsem to neviděla,ani necítila.
Jak bylo jednoduché a pohodlné ze svého zpackaného života obviňovat ostatní a hlavně mou minulost, která přece určitě mohla za mé bolavé zkušenosti.

Teprve minulý rok, po jednom skutečně nepříjemném zážitku, se ve mě udála obrovská změna.
Přišla sama od sebe a z nenadání.Uvědomila jsem si, že to trapné klišé, které jsem tisíckrát četla "Ty jsi tvůrce, jedině Ty můžeš ovlivnit, jak vypadá Tvůj život", teprve po mnoha letech najednou ve mě zaznělo tím správným tónem, dotklo se mého srdce, které se začalo aktivovat a začalo opět produkovat lásku. Lásku ke mě samotné.

Jak jsem to udělala? Jak jsem to poznala?
Ve velmi nepříjemné a bolestné situaci, kterou jsem právě prožívala jsem se poprvé po mnoha letech zachovala jinak než obvykle a má reakce ve mě způsobila nebývalý klid a harmonii během pár hodi
Pochopila jsem, že to je ta cesta.

Konečně jsem pochopila a hlavně začala žít následující:
Lidé, kteří se mají rádi, si dobrovolně neubližují. Přestávají dělat věci, které jim způsobují bolest a nepříjemné pocity.

Když se máte rádi, jednáte s lidmi tak, jak si přejete, aby se chovali oni k Vám.
Vytváříte si nová životní pravidla a priority a díky tomu se z Vás stává tvůrce vlastního života.
Najednou zjistíte, že máte více času, protože už neřešíte životy ostatních lidí, aby jste odsunuli a schovali vlastní problémy. Nepotřebujete žádné zaručené rady, protože věříte sobě a své intuici. Každý jsme jedinečný originál a jedině my víme nejlépe co je pro nás dobré.
Vrací se nám do života láska a radost. Čím více jí kolem sebe rozdáváme, tím více k nám přichází.
Zdroj je nevyčerpatelný.

Před pár dny to byl přesně rok od mé poslední "chyby (můžeš číst zde)", kdy se má vnitřní oběť přerodila ve tvůrkyni.
Stala jsem se pozorovatelkou vlastního života.
Kdykoli vidím něco, co se mi nelíbí, zastavím se přemýšlím, jaké změny podniknout, aby se situace opět stala příjemnou a harmonickou.
Další výhodou, proč být tvůrcem je to, že neutíkáte od problémů, ale okamžitě hledáte možnosti, jak je vyřešit a zvládnout.
Přestáváte si tvořit další a další nánosy smutku a beznaděje, protože víte, že řešení se dá najít vždy a věříte si.
Pokud se vědomě stanete tvůrcem svého života, pak si sami určujete pravidla Vaši láskyplné hry.
Je to jen Váš život, Vaše rozhodnutí, o kterých nepochybujete a Vaše prožitky, které Vám jasně ukazují cestu, kudy se vydat.
 Pokud stojíte na rozcestí, tak se klidně ozvěte a já Vám povím svůj příběh.
Nevyžádané rady neudílím.
Pokud chcete, můžete se inspirovat.
Pokud ne, pak se nic nestane:-)
Je to Váš život.

Každý máme svůj čas a způsob, jak se vyškrábeme na příjemnou a teplou skálu z krásným výhledem, odkud uvidíme svůj život jako na dlani.



Krásné dny v lásce
Bi

pátek 17. února 2017

Vnitřní proměny

zdroj Pinterest
Uplynulo pár týdnů od mého posledního rozjímání nad mými životními změnami. můžete přečíst zde 
Začala jsem se proměnami svého života zabývat aktivně a to hned v několika rovinách. Dnes bych Vám ráda popsala,co se děje uvnitř a jaké změny je dobré udělat, aby se nám projevily v reálném životě.
O síle slov a jejím účinku jste již přečetli spousty článků a motivačních citátů.

 A já se ptám: "když chcete změny ve svém životě, používáte i změnu slovníku a následně myšlení?"
 Během pár posledních dní jsem zjistila, že bez toho to totiž není možné. Není možné dělat vědomé a hezké změny ve svém životě, bez toho,abychom začali jinak myslet a mluvit, nebo obráceně.
Začíná to u slov, které říkáme. Svými slovy si vytváříme realitu, kterou pak žijeme, ale také svými slovy můžeme zraňovat a ubližovat.
Slova mají obrovskou sílu a o člověku, který je říká, vypovídají mnohé. Dnes mi stačí chvíli poslouchat, když se potkám s někým novým a hned na sebe svými slovy prozradí hodně o životě, který žije a jaká trápení ho provázejí.

Slova mají obrovský význam na naši psychiku a tím pádem i na naše zdraví.

Zkuste si přečíst tyto věty a pozorujte jaké pocity u nich prožíváte.

"jak se ti daří?"
"jak se máš lásko?"

"měj se"
"miluji tě a měj nádherný den"

Jistě nikomu nemusím popisovat co to v člověku udělá, když cítí zájem, přízeň a lásku.
Ze slov vycítíme psychické rozpoložení druhého člověka i jeho povahové rysy.
Energie slov nás může okamžitě dostat do stavu klidu, pohody a vyrovnanosti. Samozřejmě to platí i obráceně.
Takovou sílu a moc má SLOVO.

Tento týden mi do života vstoupil nový člověk. Viděli jsme se všeho všudy 30 minut a opět mi dokázal neskutečnou ozdravnou schopnost slov. Vstoupil mi do života ve chvíli, kdy jsem stála před dalším ze svých rozhodnutí. Postavil se na druhou misku vah a já najednou věděla co udělat.
Jak se to stalo?
Přečetla jsem od něj stovky léčivých slov, které pomohly uzdravit zraněné a opět umožnily vidět věci, které byly doposud skryty. Nádherná zkušenost. Mnoho let nepoznaná.
Slova mohou velmi rychle měnit náš vnitřní svět, naši energii a náš pohled na svět.

Úplně nejlepší je, když nečekáte co Vám řeknou jiní, ale sami k sobě promlouváte laskavě a hezky. Sami sebe dokážete povzbudit a motivovat.
Prostě to dělejte pro sebe.
Vím, když od mala slyšíte jak máte velký zadek, jak jste hrozná/ný, jaké jste nemehlo, pak se člověk velmi z tuha přesvědčuje, že je to jinak. Jde to. sami sebe přesvědčujte o opaku.
Zkoušejte. Trénujte.
Jednoho dne začnete Vaše vnitřní proměny vidět v reálném venkovním světě.
Chování druhých k nám zrcadlí krásně to co máme uvnitř.

Když jsem samu sebe začala před 20 lety vnitřně proměňovat, tak mi velmi významně pomohla kniha MILUJ SVŮJ ŽIVOT.
Je plná  "návodů" a hlavně plná afirmací (říkanek), které si můžete s láskou tvořit sami pro sebe.

Kdykoli objevím v sobě nějaké negativní přesvědčení, nebo se mi přestává dařit v některé z mých životních cest, tak si sednu do klidu a vytvořím si sama pro sebe, pro svá ústa a své srdce říkačku s opačným motivačním nábojem. Tu si pak opakuji během dne, jak mě to napadne. A hle  
opakovaná slova se pro mě stávají pravdou a já ji vesele mohu prožívat v realitě.
 Netvrdím, že Vám to půjde hned, každopádně už proces tvorby, vymýšlení pozitivních a laskavých slov, má velmi ozdravné účinky.

Zkuste si vzpomenout na to, když jsme jako malé děti říkačky používali ve hře.
Prostě to můžete pojmout jako hru, která Vás rozveselí, když jsou venku mraky, která Vás pohladí, když je v Duši prázdno.
Pusťte si klidnou a příjemnou hudbu, kterou máte rádi a zkuste si napsat pár krásných, laskavých a léčivých slov pro sebe. A dobře se u toho bavte.


Pár příkladů pro inspiraci.

Když pociťuji nedostatek lásky.

"Mám se ráda, jsem se sebou spokojená. Láska, štěstí a radost, proudí ke mě za všech stran a já jí s radostí přijímám."

"Potkávám samé milující, laskavé a upřímné lidi , kteří mi projevují svou lásku a já ji s radostí přijímám a opětuji."

Když čekáte na nového partnera.

"Mám krásný, harmonický, oboustranně naplněný, šťastný partnerský a milenecký, dlouho trvající vztah."

"Můj partner je odrazem mé laskavé Duše a dokonale si rozumíme ve všech oblastech našeho života."

Když pociťujete málo peněz.

" Bohatství, majetek a peníze ke mě proudí ze všech stran a já je s radostí přijímám."

"S lehkostí, radostí a lehce vydělávám peníze".

 Pokud Vás některé z mých afirmací provokují, něco Vás při jejich čtení naštvalo, nebo popudilo, pak se podívejte na tuto oblast blíže, protože právě tam naleznete svůj blok. 

Samozřejmě v knihách a na internetu najdete spoustu krásných a pozitivních afirmací. Já jsem ale přesvědčená o tom, že vlastní tvorba má vyšší ozdravné vibrace, protože vychází z naší touhy po změně a také používá slova, kterým rozumíme a na které reagujeme právě my a naše Duše.

Co si o tom myslíte?
Funguje Vám to?
Jaká je Vaše říkačka?

Krásné dny plné láskyplných slov a naplněné reality Vám přeji
Bi

PS:Pokud si přejete číst mé myšlenky každý den,aby povzbudily Vaši Duši, pak můžete nahlédnout https://www.facebook.com/srdcovacesta/

pondělí 30. ledna 2017

Změna

Zdroj Pinterest


Už při vyslovení toho slova mi dříve vstávaly vlasy na hlavě a žaludek se stahoval. Nikdy jsem nepatřila k těm, kteří by nějak s oblibou měnili své vyjeté koleje. Změna byla na mě většinou moc hrrr a pod tlakem a já se s ní prostě nekamarádila.
Plynula jsem životem a pokaždé, když se událo v mém životě něco,co změnu vyžadovalo, tak jsem to nesla s velkou nelibostí a většinou to provázel pláč, nemoc, nebo alespoň nepříjemné pocity v oblasti žaludku.
Strach ze změn pramenil z malého sebevědomí, nízké sebe hodnoty a také neschopnosti vidět prospěšnost a nutnost proměny.Stále jsem se plácala ve svém životě a bála se rozhodovat, protože jsem cítila pokaždé velkou nejistotu, jestli to nebo ono rozhodnutí dobře dopadne a nikdy jsem si nebyla jistá co je správně.
Teprve až ve chvíli, kdy jsem pochopila, že nic není špatně a všechna rozhodnutí nás někam dovedou, teprve když jsem přijala fakt,že ZMĚNA JE ŽIVOT a jen já rozhoduji kdy a jak se uskuteční, teprve pak jsem nastoupila tu zábavnou cestu bez bolesti a nemocí.

Když jsem začala navštěvovat kurzy numerologie, často jsem od mé "učitelky" Marušky slýchávala:
"Když Ti něco v životě nevyhovuje, tak to změň"
Z počátku to bylo obtížné, protože změny byly spojené se strachem, jak to dopadne.
Pomaličku jsem získávala sebe vědomí prostřednictvím malých rozhodnutí, které měly výborné výsledky. 
Začala jsem pracovat s výrokem "mám ráda všechny své vědomé změny v životě, protože mě posouvají dál, blíže k naplnění mých snů a přání"
Miluji hru se slovy a vymýšlení nejrůznějších říkaček a afirmací k danému tématu, které právě řeším.
Používám je jako denní mantru, kterou si opakuji a pak se raduji z jejího zviditelnění v reálném životě.

Trvalo mi delší dobu, než jsem vypozorovala své ukazatele, které mi dávaly jasně najevo, že právě nyní je na změnu ten pravý čas.

Jak jsem to poznala?
Dostávala jsem se do nepříjemných situací, začala jsem potkávat nesympatické lidi, zvýšila se mi nervozita, přestávala fungovat komunikace s dětmi nebo přáteli a nebo jsem rovnou onemocněla.
Většina lidí je zvyklá ze svých problémů obviňovat jiné. Už to dávno nedělám.

OPRAVDU FUNGUJE TVRZENÍ,ŽE VŠECHNO CO SE NÁM V ŽIVOTĚ DĚJE, JSME SI NEJPRVE VYTVOŘILI VE SVÉ HLAVĚ. 
UKAZOVÁNÍM PRSTU NA JINÉ A OBVIŇOVÁNÍM SE JEN VYČERPÁVÁME.

Začátkem roku jsem opět stála před otázkou kam mé kroky budou směřovat a jak si to přeji dál. Pro samou práci a projekty jsem přestávala vidět ty krásné malé chvilky  s dětmi při hře, nebo povídání u společného vaření, přestaly mě uspokojovat "obyčejné" věci a pořád jsem potřebovala pro svůj život prožívat něco výjimečného. 
Zapomínala jsem tvořit a dělat věci, které mám ráda, protože jsem stále čekala na impulzy, které přijdou. Nervozita a únava narůstaly a spánek ubýval. Ideální čas na změnu.
Vzpomněla jsem si na jednu svou kolegyni, která nám na psychologickém kurzu vyprávěla, že právě změny ji dostaly z těžké nemoci. Každý den udělá ve svém životě několik malých změn. Do práce chodí pokaždé jinou cestou, jídla vaří pokaždé s jiným kořením a často přestavuje byt.
Moc jí to pomáhá.Proč to nezkusit?

Včera jsem opět začala i já a je mi krásně.
O tom jaké konkrétní změny si ve svém životě tvořím napíšu zase příště.


Když budete chtít, tak si pusťte tuto krásnou hudbu a zkuste se zamyslet, jak to máte se změnami Vy a co ve Vás slovo, nebo představa změny vyvolává.
Ráda si přečtu Vaše zkušenosti. Jste mi velkou inspirací moji milí čtenáři.
Mějte krásné dny.
Bi

sobota 14. ledna 2017

Sliby

Zdroj Pinterest

Seděly jsme v čajovně. Po mnoha měsících opět spolu. Probraly jsme co se dalo s vědomím toho, že máme pouze omezený čas na sdílení.Opět jsme se s mými drahými přítelkyněmi, které tak moc ovlivnily můj život dostaly k tématu, které je přinejmenším zamyšlení hodné.
Vyprávěly jsme si soukromé příběhy ze svých nynějších životů a narazily jsme na téma slibů.
Slibů, které nám dali jiní a nenaplnili, slibů, které jsme dali sami sobě.
Slibů, které jsme ani naplnit nedokázaly.


Typickým příkladem nevědomých slibů, je slib manželský.
Všechny jsme rozvedené. Všechny jsme slibovaly před svědky,úřadem, nebo v kostele věci,které jsme si v té dané chvíli přály naplnit a věřily jsme, že je to možné a uskutečnitelné.
Nebo jsme možná ani nepřemýšlely nad tím, co vlastně slibujeme a jestli to vůbec dokážeme.
Prostě jsme udělaly něco, co je ve společnosti běžné a zažité, jako milióny lidí před námi.
Pak ovšem nastává bod zlomu a realita, ve které se občas ocitáme, nás zatlačí do kouta a v hlavě nám zvoní náš slib, který jsme dali manželovi, dětem, sami sobě.
Najednou se nám to zdá neúnosné, máme pocit, že to nezvládneme, nevydržíme,ale pořád si v hlavě přemítáme náš slib.
" v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém"
A spoustu jiných, které dobře známe.
A držíme a držíme, na úkor sebe, své úcty, své lásky, své sebe hodnoty, jen z pouhé zodpovědnosti a tíhy slibu.


Jednoho dne si s hrůzou uvědomíme, že některé sliby naplnit nedokážeme.
Pak se za to náležitě potrestáme a obviníme.
Sebetrýzeň, kterou si my lidé v tomto případě dokážeme způsobovat jistě popisovat nemusím.
Někteří se svými výčitkami žijí celý utrápený život.


Včera večer jsme si všechny uvědomily, jak velmi pošetilé a krátkozraké je, dávat sliby, které třeba nejsme vůbec schopny naplnit, protože nemáme odžitý prožitek, který se s nimi pojí.
Nemůžeme dopředu vědět, jak moc bude život manželský svízelný, jak moc zlého jsme ochotni a schopni unést, kolik nemocí spolu můžeme a zvládneme projít, když slibujeme ve zdraví a v plné síle.
Nemůžeme přece vědět, jestli dokážeme naplnit sliby týkající se dětí a rodiny, když jsme ještě žádné děti neměli.

A přesto to děláme. Masově a s naprostou samozřejmostí a když dochází k rozvodům,často používáme větu "ale Ty jsi mi to slíbil/la".

Když se nám po několikáté rozpadne vztah, tak si slibujeme
"už se nikdy nezamiluji","už nikdy neuvěřím".
Přesně tyto sliby, které jsme daly sami sobě pak ovlivňují náš život a brání nám v navazování dalších hlubokých láskyplných vztahů.


Co s tím?
Myslím, že pro začátek by stačilo uvědomění toho, že když něco slibuji, mám si být naprosto jistý, že daný slib dokážu a hlavně chci naplnit.


Těžká práce, hodně pitvání a otázek řeknete si.
Každopádně si myslím, že pokud se ke svým slibům začneme stavět zodpovědně, zmenší se naše sebeobviňování a hlavně také obviňování okolí z toho, že nesplnili, to co slíbili.
Ráda bych ještě upozornila, že tato úvaha se týká emočních slibů a ne praktických záležitostí typu "slíbila jsem uvařit polévku a máme rizoto":-)
Ale vím, že mě všichni chápete.


Jak to máte Vy?
Co si o tom myslíte?
Slibujete někdy něco,co pak nedokážete naplnit?
Co s tím pak uděláte?


Tento rok jsem se rozhodla, více se ptát ostatních i samy sebe, protože mě stále naplňují, inspirují a zajímají lidské příběhy a postoje.
Moc se těším na vaše názory, protože přesně ten Váš může inspirovat a pomoci mnoha lidem.
Krásný sobotní večer.


S láskou a úctou Vaše Bi

pondělí 2. ledna 2017

Novoroční úvaha


Veškerá dostupná média jsou plná novoročních přání, předsevzetí a plánů.
Také jich pár mám.
Už dávno si nedělám seznamy toho ,co bych chtěla tento rok dokázat. Přání a tajné sny mám napsané na srdíčkových papírcích a vložené do broušené misky i s datem jejich vyřčení,abych se za rok v tomto čase po radovala, kolik krásných věcí se mi událo.
Také se mi ale dějí věci,které jsou hodny zamyšlení.

V posledních dnech a hodinách jsem mnohokrát slyšela a četla větu:
"Jsem prostě takový/taková"
Jak často tuhle větu říkáme.Nejčastěji ve vztahu k druhým lidem.
Hodně jsem nad ní přemýšlela.
Zdánlivě neškodná věta, která má velký význam a prozrazuje mnohé (tedy pokud vidíte věty a slova mezi řádky)

Když nám někdo řekne tuto větu,nebo ji použijeme my sami, pak to většinou znamená, že se cítíme ohroženi,nepřijatí a kritizovaní za něco co jste udělali, řekli, nebo naopak neudělali, nebo neřekli.Většinou se stáhneme do ústraní a máme pocit , že nám nikdo nerozumí.Ocitáme se opět v roli oběti a vztahy s druhými začneme brát, jako souboj o území.
Aby si jeden nepodmanil druhého, aby mě nikdo neměnil,aby,aby,aby....a pomalu se vytrácí láska..
Zůstává jen ostražitost a věčné obranné mechanismy, které nám brání otevřít své srdce.
Žijeme ve světě individualit.

Sebeláska a sebe hodnota jsou denně stokrát skloňovány, ale já osobně si myslím, že jsou často i špatně chápány.
Vztahy nefungují, protože zranění lidé potkávají jiné zraněné a jediným jejich plánem  je,aby uhájili své území a nebyli více zraňováni.

Moc bych si za nás všechny přála,abychom v tento významný jedničkový rok, kdy začínáme úplně nový životní cyklus a máme možnost zvládnout spoustu věcí na výbornou, abychom konečně všichni pochopili..
Pochopili to,že vztahy,partnerské, přátelské ,pracovní nám nabízí cestu, jak na sobě pracovat a jak se měnit k lepšímu.
Pochopili to,že život je změna a ta se týká především nás samotných a naší podstaty.
Kdykoli potkáme nového člověka, tak nám může spoustu věcí předat, naučit nás, nebo nám doplnit to,po čem my tak dlouho prahneme a co nám chybí.

Aby se ze všech vztahů vytratil souboj a ohrožení a došlo k tomu, že se lidé navzájem budou láskyplně inspirovat a učit se jeden od druhého,to hezké co na sobě uvidíme,to co si přejeme umět, poznat, pochopit,nebo jen opětovně po všech zraněních zkusit uzdravit a vyléčit.

Pak už věta "jsem prostě takový/taková" nebude aktuální, protože lidé se začnou proměňovat, jako jejich život.
Pokaždé , když nám do života vstoupí nový člověk,máme před sebou další originál, se kterým se učíme mluvit, radovat,smát se a komunikovat. Každý originál potřebuje svůj specifický přístup. Stále se učíme. 
Chce to trénink. Auto jsme se také nenaučili řídit za jeden den:-) O tom je život.
Opět se všechny druhy vztahů stanou živými organismy a ne bitevními poli.

To bych si pro sebe i pro nás všechny moc přála.
Všichni lidé, kteří milují svůj život jistě pochopí, protože dobře ví,že jedině na nás samotných záleží ,jak ten náš život vypadá.

Krásný nový rok 2017
S láskou 
Bi