čtvrtek 5. října 2017

Srdcová ozvěna


Máme tady pošmourno, deštivo a sychravo.
Každý rok to stejné, každý rok si říkám, že letos to bude jinak a já se nehodlám utápět v beznaději ze ztráty slunečního svitu a teplých dní.
Během letošního roku jsem pochopila, že v takových chvílích, kdy jsem moc zahloubaná do sebe a hledám cesty k radosti, mi jednoznačně nejvíce pomáhá TVOŘIVOST.
Cokoliv napsat, uvařit, momentálně také přetřídit urovnat, předělat a také něco VYROBIT.

Už  dlouho jsem měla před očima poloprázdnou nástěnku, kterou jsem si koupila někdy před létem, na své motivační texty a fotky z cest.
Když bylo venku hezky a my s dětmi pořád v trapu, tak na ni prostě nebyl čas.
Před pár dny jsem při svém velkém úklidovém šílenství narazila na krásné katalogy plné fotek, které se rozhodně musely využít a vznikla tabule, či nástěnka mých vizí a přání.
OZVĚNA MÉHO SRDCE, které si tak rádo přeje a plní si své sny.
 A co že tam vlastně všechno mám?

Nástěnka je rozdělená na více částí.
Horní patro je věnováno mé lásce partnerské.
Večery plné porozumění, světla svíček a tichá hudba. Objetí a třeba i tanec uprostřed ulice.Chvíle, kdy jste jen vy dva a na ničem jiném nezáleží. Prostě láska. 

Levá strana mé tabulky je plná přátelského dovádění a setkávání (miluji své přátele, miluji návštěvy a miluji, když se u nás dveře netrhnou), samý smích, pohoda, hravost a také  nesmí chybět teplé ponožky v mé nejoblíbenější barvě:-)

Uprostřed krásný dům u jezera. Jé tam by se psalo a relaxovalo.Uvnitř je určitě krb, u kterého s můžu ohřívat, když se venku setmí.Kolem krásná příroda, ticho a samota, která nabíjí a uklidňuje.Takové to prostředí, které úplně vybízí k pečení domácího semínkového chleba, ježdění na kole do okolních vesnic pro domácí marmeládu a pravé nefalšované máslo, které chutná jak má.Šatna plná lněných šatů různých barev,desítky květovaných šátků a barevných svetříků a taky pár úžasných kožených šněrovacích bot, ve kterých máte nohy, jako v bavlnce a zvládnete jakoukoliv tůru a procházku po lesích a horách v okolí.

A celá pravá strana je věnována mému JÁ.
Najdete tam postel,(ve které se tak skvěle mazlí, čte a píše), moji tvořivost (miluji focení, psaní, natáčení), spoustu skvělé kávy a úžasných malých dobrot (takové ty chvilky v kavárně, čajovně, nebo jen tak doma na kanapi) a také noční pláž u moře, kde hraje tichounká hudba od baru a vy slyšíte vlny a můžete cítit teplou mořskou vodu, jak vám omývá nohy. Sedíte v písku a koukáte na hvězdy.

Tohle je můj typ pro vás na dnešní odpoledne.
Uvařte si dobrou kávu, pusťte hudbu, která je vašemu srdci blízká, projděte pár časopisů a nechejte rozeznít vaše srdce, aby vám řeklo co si vlastně všechno přeje. 
Pak už je stačí nástěnka, lepidlo, papír, nebo jen magnetky a lednička.
Řeknu vám, je to krásná relaxace.

Všichni dobře víme, že když svá přání máme denně před očima, udělali jsme další krok pro jejich naplnění v reálném životě.´
Buďme proto neskromní a přejme si cokoliv.


Krásný tvořivý den nám všem
Bi

pondělí 2. října 2017

Intimity mé Duše-MOTÝL

Zdroj Pinterest
Dnes po ráno se mi honí v hlavě slovíčka MOTÝL a MOTÝLÍ PROMĚNA.
Moc se mi líbí ta představa, že se stačí  na chvíli "zakuklit" a schovat před světem, být sama se sebou a svými myšlenkami, abych opět mohla prorazit stěny oné pomyslné kukly, jako nový člověk, který se proměnil v krásného motýla a konečně zase může vzlétnout. 
UŽ SE KLUBU Z KUKLY. POLETÍTE SE MNOU?

S lehkostí motýla,
chtěla bych vzlétnout k oblakům.
Nezatížená životem,
oddat se svým novým láskám,
příležitostem a snům.

Ve chvíli, kdy mám pocit, 
že už se ten moment blíží,
ucítím těsné kukly sevření 
a dech se mi ztíží.

Křídla jsou bolavá, 
smáčená pláčem,
barevná, krásná,
avšak krčí je stesk.

Snad slunce usuší
slzí těch krůpěj a 
moje křídla zas dokážou
duši mou nést.

Do dálek a výšek,
kde nikoho není,
jen tlukot mého srdce a
samotná já.

Do výšek, dálek a
do zapomnění,
kde není nic CO BYLO
a žiji jen TAK SE STAŇ.

S láskou vaše "zakuklená" 
Bi

středa 20. září 2017

Intimity mé Duše- MOŽNÁ


MOŽNÁ teď prožíváš hodiny, dny a týdny, kdy se motáš v kruhu.
Modrost oblohy nevidíš a natož zářit duhu.
Jsou dny, které se vymykají čemukoliv skutečnému.
Uvnitř sebe dobře víš, že to vůbec není dobře a 
potřebuješ jasnou, razantní a převratnou změnu.

MOŽNÁ, že jen nevíš, 
kterým směrem udělat ten pomyslný první krok.
Vidíš kolem sebe den co den moře obrazů
a všude čteš tisíce rad a nespočet slov.

MOŽNÁ si uvnitř přeješ už konečně pro své srdce NOV.
MOŽNÁ jen stačí otevřít oči a náruč dokořán.
MOŽNÁ Ti pomůže beze slov, nechat do Tvého života přicházet 
všechny lidi, situace a emoce, směrem k Tobě.

MOŽNÁ jen stačí rozhodnutí,
že chceš žít svůj život konečně jinak, 
než doposud a nadobro opustit svůj bludný kruh.

MOŽNÁ jen stačí udělat něco krásného a bláznivého,
něco, co nosíš stále v sobě a bojíš si to dovolit.

MOŽNÁ....
TAK UŽ POJĎ.....

sobota 16. září 2017

Osud

Zdroj Pinterest
To ráno bylo, jako každé jiné. Ranní káva, trochu ve spěchu.
Maličký se nechtěl vykutálet z postele (asi mě chtěl zpomalit už ráno a připravit na to co mě čeká.)
Když jsem konečně dorazila do práce, absolvovala všechny kolony a strkanice na cestě, uvařili jsme si s "mým "pánem kávu a vypadalo to na další pohodový a poklidný den. 
Odpoledne jsem zavolala své kamarádce ze školních let, abych ji pozvala na návštěvu a v tu chvíli začal den nabírat na obrátkách. 
Situace, které jsem pochopila až večer se začaly roztáčet.

Celá nadšená jsem kamarádce odvyprávěla do telefonu svůj plán a během vteřiny se moje radost proměnila ve velkou tíseň, když mi má přítelkyně řekla, že její maminka má velmi špatnou diagnózu a prognózu a neví co bude dál.
Mnohokrát zopakovala slovíčka z ničeho nic, nečekané, neuvěřitelné.
Nemusím vám popisovat, co se ve mě odehrávalo, jak pečlivě jsem volila slova, aby alespoň na chvilku ulevily v situaci, kterou člověk, neprožívající něco podobného, může malinko, opravdu jen velmi málo na cítit,ale ne pochopit.
Když jsme spolu domluvily, seděla jsem s pusou otevřenou a pěkně dlouhou chvíli jsem nemohla nic dělat.
Slýchám tyhle příběhy často a už jsem se myslím naučila netrápit se pro věci jiných, které nemůžu změnit, i když přemýšlím, jak mohu pomoci.
Tahle situace mi přišla o to víc absurdnější, že před mnoha lety, když jsme spolu s touhle dívkou chodily do školy, tak jsme se vzájemně fakt moc "nemusely" a ve své podstatě jsme se sblížily až nedávno. A zrovna dnes jsem měla touhu jí zavolat, abych ji pozvala k sobě, když prožívá takovou obrovskou zátěžovou zkoušku.
NÁHODA?

Toho dne jsem měla v plánu, že pojedu po práci rovnou domů a ještě budu trochu psát a pracovat, než se mi vrátí děti.
Už v autě jsem si uvědomila, že je potřeba nakoupit věci na víkend.
Upustila jsem tedy od svého původního plánu a zdržela se v obchodě.
Když jsem přijížděla k "naší" křižovatce a chtěla odbočit, uviděla jsem policistu, který odklání dopravu jinam a když jsem projížděla, můj pohled ulpěl na ležícím těle, které bylo na vozovce.Všude plno záchranářů, moře policistů a už na první pohled bylo jasné, že situace je vážná.
Ve chvíli, kdy jsem dojela domů, tak jsem nebyla schopná moc se soustředit.
Myslela jsem na všechny KDYBY, které se mohly stát.
Přechod, na kterém se stala tragická nehoda, je jedním z největších ve městě, často tam chodíváme, každý den tam jezdívám, můj starší syn se tam pohybuje denně...
KDYBY....

Toho dne umřela na přechodu mladinká slečna ve věku 26 let.
Srazil ji v plné rychlosti řidič, který nezastavil.
Plná života, zamilovaná, určitě měla plno plánů a taky plno "holčičích"starostí.
Ráno si dala pusu se svým klukem a těšila se na společný večer. 
Už se ho nedočkala, tak jako se její kluk nedočkal jejího návratu.
Kdybych se nezdržela v obchodě, mohla jsem být přímou účastnicí nehody.
NÁHODA?

OSUD.
Nebudu polemizovat na toto téma, protože z toho by byly další nekonečné stati.
Tento den mě opět dostal do reality. Opětovně jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležité, aby "můj svět" byl v pořádku, ať mám hezké a naplněné rodinné a přátelské vztahy, ať zpomalím a uvědomím si své hodnoty a kam vlastně směřuji, nebo co je pro mě důležité, protože nikdo nikdy nevíme, jakým překážkám budeme muset v budoucnu čelit.

A ROZHODNĚ NEHODLÁM ČEKAT V NAPLŇOVÁNÍ SVÝCH PŘEDSEVZETÍ, KRÁSNÝCH DNŮ A PROŽITKŮ, AŽ SE NĚCO PŘIHODÍ.

DNES...TEĎ...
NIKDY NENÍ POZDĚ NA OBJETÍ, KRÁSNÁ SLOVA OD SRDCE, HRANÍ SI S DĚTMI POSEZENÍ S PŘÁTELI, TELEFON NEBO NÁVŠTĚVU U RODIČŮ.

NĚKDY JE OPRAVDU DOBRÉ SI UVĚDOMIT, ŽE ŽÁDNÉ ZÍTRA UŽ TŘEBA NEBUDE.

S láskou všem, kteří zrovna prochází zkouškou nejvyšší.
Bi




pondělí 4. září 2017

INTIMITY MÉ DUŠE- POHLED DOVNITŘ


AUTOR FOTOGRAFIE
ADAM MICHNA
https://www.facebook.com/ADAMfhie/?pnref=lhc

Zkus se na mě podívat, jako na člověka.
Ne jen jako na milenku, kterou nemůžeš mít.
Zkus zapomenout barvu mých očí a soustřeď se na to, co vidíš, když se do nich hluboce zahledíš.
Zapomeň na chtíč a touhu, 
které zahlušují tu pravou podstatu při našich setkáních.

Pokud tohle dokážeš, pak teprve před Tebou stanu pravá JÁ.
Se všemi svými dřívějšími prožitky,
strachy i obavami,
se spoustou pádů a zase zvednutí, které jsem musela zvládnout bez podpěry,
s každou z mých probdělých nocí, kdy jsem ztrácela ten správný směr a cíl,
s celou hromadou přísah, které jsem dala sama sobě, aby to příště tak nebolelo.

Uvidíš kolem mě litry vypité kávy, která mě držela vzhůru, abych mohla pracovat,
a jako dekorace láhve růžového, které mi nosili přátelé, abych viděla svůj svět opět růžově.
Uslyšíš spoustu hudby, která mi v autě i doma hrála od rána do večera, aby pohltila mé smutné myšlenky na Tebe, či kohokoliv jiného.
Uslyšíš mě i sprostě nadávat a třískat dveřmi, když život nemám pevně v rukou a jen v něm plápolám.

Potom teprve uvidíš ty vodopády slz, které jsem po nocích vyplakala,
aby mě bolest z nespravedlnosti zcela nepohltila,
abych se ráno nově probudila plná nadějí a dalších snů, 
které změní můj život a tím i životy ostatních v ráj.

Když na mě dokážeš pohlédnout takovým pohledem,
aby si viděl každičkou, krásnou i smutnou chvíli v mém životě,
Potom pochopíš mé konání, mé záměry a cíle,
pak pochopíš, proč jsem si pro svoji cestu vybrala TEBE.

Potom teprve můžeš vidět tu opravdovou radost a štěstí, 
když stojím před Tebou usmívající se,
vonící, tančící a těšící se, jen na pouhou Tvou přítomnost v mém čase.

Jestliže tento pohled na mě zvládneš, 
pak nastane konec přemýšlení,
co je dobré a co není,
protože od této chvíle uvidíš MĚ i jiné LIDI.
PROBUDÍŠ se a začneš vidět OPRAVDOVÉ JÁ UVNITŘ..

pondělí 28. srpna 2017

Intimity mé Duše ON A ONA

FOTO ADAM LICHNA
https://www.facebook.com/profile.php?id=100001565045746&fref=ts
Pokud nejsi jediná, na kterou ve dne v noci myslí, pak to není ON.
Pokud nejsi jediná, které věnuje své polibky, sny a touhy, potom to není ON.
Když jsi jen číslo v telefonním seznamu, plném jiných slečen, a ne jen jedinou z možností, potom to určitě není ON.
Jestli nemá ve svém slovníku slova MY, SPOLU, NAPOŘÁD a používá nejraději slovíčko JÁ, pak to také není ON.

Jestliže se stále nerozhodl, zdali chutná lépe malina, borůvka, či ostružina, a jako čmelák čichá ke každému kvítku, který cestou za Tebou potká, potom to také není ON.

Jestli uhýbá pohledem ve chvíli, kdy mu řekneš "miluji Tě", potom to zcela určitě není ON.

Pokud Tě opouští ve chvíli, kdy Ti po tvářích tečou slzy a jeho telefon pak mlčí dlouhé dny, než se bouře v Tobě přežene, místo pochopení a objetí nabízí jen ticho a strach, potom to s naprostou jistotou není ON.

Jedině ON totiž už dávno ví, jak moc ho má pán Bůh rád, když mu poslal do života TEBE.
Jedině ON Tě miluje čistou a upřímnou láskou, bez všech her a přetvářek.
Jedině ON pochopil a ví, že TY jsi ONA.

pondělí 14. srpna 2017

NAPOŘÁD aneb DÁME SEX a uvidíme

Zdroj Pinterest
Dlouho jsem nechápala, která vlastně bije a chodila kolem horké kaše.
Pořád se mi nedařilo a nerozuměla jsem tomu proč. Tápala jsem a hledala často chyby v sobě. Pořád jsem se snažila zdokonalovat, ať jsem ještě krásnější, inteligentnější, sečtělejší, lepší matka a kuchařka, jedinečná milenka a stále to nepřicházelo.

Na nedostatek mužů jsem si nikdy nemohla stěžovat, ale každý pokus o vztah končil většinou do dvou let, protože se "něco pokazilo" a začalo to drhnout.
No a co?
Vdaná už jsem byla, děti taky mám, tak o co vlastně jde, že?

Začátkem roku se mi začali ozývat muži s různými vztahovými nabídkami a já musela pružně a rychle reagovat, abych si vybrala, co vlastně do života chci a co už ne.
Začala jsem si jasně uvědomovat své ŽIVOTNÍ ZÁMĚRY A PŘEDSTAVY.
Každopádně k tomu největšímu zjištění jsem došla až ve chvíli, kdy mě skoro denně mí přátelé oslovovali s otázkami typu:
"Proč se mi nedaří nikoho potkat?"
"Proč se všechny vztahy rozpadají?"
"To jsem tak hrozný/ná, že nemůžu potkat nikoho normálního?"

Kdykoliv jsem se kohokoliv z nich zeptala, jaký vztah si přeje, jaký je jeho partnerský záměr, tak jsem vyslechla buď jednoznačné VLASTNĚ NEVÍM CO CHCI, nebo sáhodlouhé litanie, ve kterých bylo vyjmenováno snad vše, včetně značky spodního prádla partnera a nebo naopak zkrácenou verzi, která hovořila o všeobecném duchovním pohledu TADY A TEĎ, za který se dá schovat opravdu cokoliv a je to zabalené v krásném růžovém balíčku s puntíčkovanou mašlí.
Když ho však rozbalíte a zblízka prohlédnete jeho obsah, pak zjistíte, že ta ušlechtilá slova ukrývají i ono obyčejné, hospodské a vulgární, avšak velmi reálné a pravdivé, ZAŠUKÁME A UVIDÍME.

Připadá vám to přehnané?
Opravdu není.
Je naprosto jedno jakého jste vyznání, jestli realista, nebo duchovní či esoterik, nezáleží na tom, jak to pojmenujete.
 Výsledek je stále stejný.
Partnerské vztahy mezi lidmi se zhoršují, ztrácí se naděje, ideály a jistoty a jedeme si TADY A TEĎ.

Když jsem se rozhlédla, tak dlouhodobých vztahů kolem mě, které by žili lidé v mém věku 40 let, bylo opravdu pomálu. Spíše se většina nachází ve fázi absolutního odevzdání se, po zkrachovalých manželstvích a rozpadlých dlouhodobých svazcích.

Kdykoliv jsem se někoho zeptala, jestli chce být s druhým napořád, tak jsem si většinou vyslechla tisíc důvodů proč to nejde a že to je přežitek a nemožné a kde že to žiji a že se mám probudit, protože v našem věku a s našimi zkušenostmi už to prostě není možné.
Také jsem to tak po rozvodu měla a tím pádem jsem to žila. Stále jsem slevovala ze svých představ a záměrů, protože jsem nechtěla být sama.

Plápolala jsem, jako vlajka ve větru  a radostně vítala každou mouchu, která si na mě chvíli přiletěla sednout, vykonala svou potřebu a spokojeně zamířila jinam a mě zůstaly další fleky na mojí blednoucí barvě,(uvadající smutné duši).

Rozhodla jsem se vyzkoušet to jinak.
Vy kteří mě znáte, tak dobře víte, že věci, které údajně nejdou, mě velmi zajímají, takže jsem do svého života a svých vztahů přijala slovo NAPOŘÁD.

Energie a význam toho slova jsou opravdu velké. Kdykoliv stojím před nějakým rozhodnutím a zeptám se, jestli si danou situaci dokážu představit napořád, pak to velmi ovlivní mé konání a přijímám daleko více zodpovědnosti za svůj život, než dříve, kdy jsem žila jen tady a teď.
Samozřejmě si uvědomuji, že věci se mění a na dlouhodobý vztah NAPOŘÁD, jsou potřeba dva se stejným pohledem a i tak to nemusí vyjít.

Každopádně jsem přesvědčená o tom, že když se potkají dva lidé, kteří žijí ve svých životních záměrech NAPOŘÁD, tak mají větší ochotu zvládat společně i náročnější situace, určitě jsou otevřenější a zodpovědnější při svých společných krocích životem, protože si přejí, aby jim jejich "projekt" vydržel co nejdéle, nejlépe NAPOŘÁD. 
Pokud máte s druhým podobný záměr, pak mizí i STRACH, který teď tak často vztahy provází.
Strach, že budu sám/ma, strach, že se zamiluji, strach, že to zase nedopadne, strach cokoliv říct, ať něco nepokazím, strach, že si najde můj partner někoho jiného, strach, že to bude bolet, strach...

Tyhle strachy a nejistoty paradoxně přináší to SVOBODNÉ A VOLNÉ ŽITÍ V PŘÍTOMNOSTI, TADY A TEĎ.

Uvědomila jsem si tu absurditu života.
Kdykoliv začneme stavět dům, tak musíme nejdříve vykopat základy, pak potřebujeme hodně dobré plány, peníze, úsilí, trpělivost a budujeme a budujeme, aby po nás něco zůstalo NAPOŘÁD.

Píšeme knihy, vymýšlíme projekty, natáčíme filmy, nebo fotíme fotky, aby zůstaly NAPOŘÁD.

Když nás pak navštíví s otevřenou náručí láska, nedokážeme si toto slovo ve spojitosti s ní, ve většině případů dnes ani představit, nebo ho vyslovit, natož ho ještě začít žit.

A pak jezdíme na semináře, platíme si drahé kurzy, učíme se být znovu ženami a muži v nejrůznějších esoterických kruzích a skupinách, abychom se opět vrátili na začátek, ke svým kořenům, které jsou v nás a s námi NAPOŘÁD  a netřeba je nikde hledat, jen je stačí opětovně přijmout do svého života a začít je hýčkat.



s LÁSKOU BI




středa 9. srpna 2017

Východ slunce



Bylo letní ráno, jako každé jiné a já vstala ještě dříve než obvykle. Bývala jsem občas naštvaná, když jsem nemohla déle spát, ale po pár dnech jsem se s touto skutečností smířila a splynula s rytmem svého těla, bez dalšího vzdorování.
Zrovna dnešní ráno, jsem v sobě pocítila touhu, podívat se na něco nevšedního a ojedinělého, jako je východ slunce, který můžu pozorovat z výšky svého 12 patra.
Uvařila jsem si svou oblíbenou tureckou kávu s medem, pohodlně se usadila a pokorně čekala na první paprsek, který zahlédnu nad kostelem.
Dlouho byla obloha jen modravě růžová.

I když co je to vlastně dlouho? Co znamená slůvko jen?

V každém denním prožitku můžeme nacházet jedinečnost, jde o to začít trénovat.
Po chvíli čekání se ke mě připojila má kočičí kamarádka Timea, která využila mé klidové polohy, aby se schoulila na mém klíně, a mohla mi opět projevit svou lásku ke mě, urputným olizováním mých rukou, které ji tak rády hladí. Celý láskyplný rituál doplnila hlasitým vrněním, plným blaženosti.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že moji rodiče si zřejmě nikdy nedovolili takto "lelkovat" a jen tak u kávy pozorovat každodenní malý zázrak na obloze.
Musela jsem se usmát při pomyšlení, co by asi řekl můj tatínek. Určitě by to bylo něco ve smyslu, že je mi třeba přidat roboty.
"Pračka pere tati, takže splněno:-)"

Pouliční lampy zhasly a obloha opět změnila svůj odstín. Dnes na bílo šedou.
Hory v mlžném oparu a letící pták v dálce.
Najednou se nad kostelem objevila tenká bílá čára letadla a já si uvědomila, jak jsme kolikrát zahledění do jednoho bodu, momentu, člověka a přestáváme vnímat okolní svět.
Je opravdu dobré a žádoucí se občas rozhlédnout.

Obloha a její barvy se zdánlivě nehýbaly.
Připadala jsem si, jako před svým prvním porodem, kdy jsem vůbec netušila co mě čeká. To obrovské těšení se a zvědavost mísící se se strachem, jaké to bude a jak moc mi to promění můj dosavadní svět.
Už dávno mám v hlavě nastaveno, že s každým novým východem slunce, můžu změnit svůj život. Začít dělat věci jinak, lépe a tím se stávat s každým dalším přicházejícím dnem, lepším člověkem.

Obloha začala opět mírně růžovět. Růžová kolem kostelní věže nabírala na intenzitě a já věděla, že už to přijde, i když jsem netušila kdy.
Jako, když čekáte na zázrak ve svém životě, na který se cítíte už dlouho připraveni, ale vesmír je tak moudrý, že vám ho splní, až on uzná za vhodné.

Ta růžová je stejně famózní barva.
Taková něžná, jemná, mazlivá a měkoučká, jako cukrová vata.
Určitě si dnes na sebe něco růžového obléknu a provětrám i své růžové brýle.
Ty ale nosím na nose vlastně stále, i když pomyslně, což mi bývalo dříve často vytýkáno. 
Byla jsem pro všechny mimo realitu.
Okolí přestalo můj pohled na svět odsuzovat až ve chvíli, kdy se mé sny a plány začaly proměňovat ve skutečnost.

Kávu vystřídal bylinný čaj, namíchaný jedním výjimečným mužem, který mi ho daroval. Setkání s ním je pro mě dalším splněným přáním a důkazem, že krásné věci se stále dějí, když si je ve svých myšlenkách, slovech a skutcích dokážeme vytvořit.

Růžová začala pomalu zlátnout a ve chvíli, kdy vysvitl první sluneční paprsek za mraky, se mi zatajil dech.
Slzy se mi začaly kutálet po tváři a koukala jsem na ten každodenní zázrak,  který se mi právě odehrával před očima.
Čekala jsem něco přes hodinu, abych po dlouhé době uviděla něco tak všedního a na druhou stranu, tak zázračného a neuchopitelného, jako je východ slunce.
Zlatavá koule pomalu stoupala vzhůru, aby zaplavila svým světlem a láskou celý svět.

Dnešní prožitek mě naplnil neskutečným vnitřním teplem a klidem.
Opět mě učinit o trochu trpělivější a pokornější.

Pro všechny, kteří právě procházíte těžkým obdobím, i pro vás všechny, kteří máte ve svém srdci lásku a klid, pro nás všechny, posílám malou ranní inspiraci, kterou jsem prožila.
Pozorovat čas od času východ slunce je velmi ozdravné a povznášející.
Je to zážitek, který nestojí hromadu peněz, jen váš čas a trpělivost.

Přináší nádherné teplo a naději do každého srdce.
Krásné dny v lásce přeji nám všem
Bi

úterý 11. července 2017

Živé myšlenky

Zdroj Pinterest

To, že Vám zavolá někdo zrovna ve chvíli, když o něm mluvíte, nebo na něj myslíte je v celku běžný jev a stává se Vám to jistě také. Energetické a telepatické pole je v této době neskutečně napojené. Můžeme vnímat pocity jiných a také skrze jejich slova chápat jejich vnitřní svět a myšlenky.
Vy co ke mě chodíváte, dobře víte, jakou váhu slovům přikládám. Ještě více však preferuji jejich zhmotňování v reálném světě. Před pár dny jsem si tedy pro sebe připravila malou výzvu a každý den své myšlenky a záměry popíšu do slov, aby jejich energie mohla na mě působit celý den, někdy i déle.
Zní to moc složitě? Nic na tom není. Vřele doporučuji a přidávám popis dnešního dne.
Můj dnešní záměr zněl jasně.
JSEM ŠŤASTNÁ, ZDRAVÁ, SPOKOJENÁ A MÁM LÁSKU.
Ráno jsem dostala několik polibků od svého syna a  jeho věta "miluji tě maminko" mě provázela cestou do práce.
Následovalo galantní otevření dveří, které mi podržel mladík,do kterého bych to ale vůbec neřekla. Při svých pracovních pochůzkách jsem dostala spoustu úsměvů a také samozřejmě rozdala, Hodně jsem se nasmála při pohledu na paní, která pánu Bohu spílala za déšť, který jí zapršel brýle.
V práci několikrát slyšela větu "ty jsi úžasná". Obdržela jsem několik milých zpráv plných komplimentů od přátel, pozvání na oběd, pár krásných telefonů, splnila jsem si jedno velké osobní přání a teď právě odešel můj kamarád, který mě opět velmi pobavil a rozesmál, protože za mnou přišel s prosbou, týkající se zjednodušení jeho slovního projevu:-) a přinesl úžasné růžové víno, které já moc ráda. A večer ještě nekončí:-)
Když jsem si přečetla svůj slovní záměr, myslím, že byl naplněn až po okraj. Naše slova a myšlenky jsou jako balónky, které můžeme vysílat k nebi a následně cítit jejich působení. V momentě, kdy je vyřkneme, nebo napíšeme, začínají ožívat a působit na nás velkou silou. Proto vřele doporučuji, myslete laskavě a zkuste si tohle cvičení. Opravdu funguje a sami budete překvapeni co všechno Vám energie slov a myšlenek začne odkrývat. Rázem uvidíte odkud láska proudí, kde máte jaké bloky a co je třeba změnit. Stanete se pozorovatelem vlastních záměrů a to je panečku pěkná zábava.
Hezky se bavte a pokud budete chtít, tak napište, jak se Vám dařilo.
Bi

čtvrtek 6. července 2017

Když se ztrácí člověk

Zdroj Pinterest
Před pár  dny jsem pocítila už dlouho nepoznaný strach. Moje devadesátiletá babička je v nemocnici a její dny minulé nebyly moc příjemné. Dostala horečku a byla velmi slabá. Chtělo se jí stále spát a neměla chuť komunikovat.Byl jsem s ní před nástupem tohoto zhoršení.Usmála se na mě a nikdy nezapomněla mé jméno.
Když jsem přišla za další dva dny, už mě neviděla. Její pohled se díval na mě a zároveň se ztrácel v neznámu. Nechtěla reagovat, mluvit, být bdělá.
Chvíli jsem ji hladila a pak se slzami v čích odešla.
Všechny rozumové důvody celé situace jsem odmítla poslouchat.
Strach z toho, že už pro ni vlastně nejsem, i když já ji vidím a cítím mě naprosto ovládl.
Ulevilo se mi až ve chvíli, kdy jsem začala vzpomínat na mé kouzelné prázdniny na venkově, které jsem u ní s radostí prožívala.
Vždycky pro mě měla připravenou některou ze svých bavlněných nočních košilek, protože věděla, že je miluji, tak jako její v peci pečené koláče, tak jako její bramborové placky a makové záviny, ze kterých maková náplň vypadávala, jak byly poctivé.
Věděla, jak moc mám ráda čerstvé, ještě teplé rohlíky s máslem, pro které brzy ráno jezdívala na kole, aby byly na stole, když se vzbudím.
Věděla, jak moc ráda s ní trávím čas na procházkách, když ještě mohla chodit a poslouchám její rady do života, které jsem od ní přijímala s pokorou, protože měla těžký život a zažila.
Nemá to načtené s žádných knih. Žila věci celým svým velkým srdcem.
Uvědomila jsem si, jak moc byla vtipná a ráda se smála.
Vzpomínala jsem, jak jsme spolu jezdívaly na výlety za tetou na Slovensko (jednou nám ujel autobus a šly jsme na stopa).
Začaly se mi vybavovat nejrůznější situace, vůně kuřinců na zahradě, staré, černobílé fotky z dětství, stůl pod velkým stromem, kde jsem psala dopisy svým sestřenicím a láskám.

Při těchto úvahách se mi zklidnil dech a pláč ustal.
Co na tom, že mě už nevnímá? Co na tom, že se mnou nechce mluvit?
Mám ji ráda pořád stejně, tak jako ona mě a naše společné chvíle a zážitky nám nikdo nikdy nevezme.

Kolik rozchodů a odchodů lidí z mého života mám za sebou a pravdou je, že po každém, pro mě významném člověku, zůstala ve mě velmi významná a nesmazatelná stopa, otisk, barevný nákres, který nikdy nezmizí.
Takové otisky nechává každý z nás.

Můj strach ze ztráty mizí a vynořuje se nové přání hodné naplnění.
Přeji si, až se jednou ztratím ze života jiných lidí, ať mají ve svém srdci na mě jen ty nekrásnější, nejbarevnější a nejveselejší otisky.
U všech se to zřejmě nepovede, každopádně můžu se o to alespoň pokusit.
Bi


úterý 4. července 2017

Zastavit stát


Krásné sváteční ráno. 
I já mám volno a nikam nemusím a tak jsem se konečně zastavila a uvědomila jsem si kolik věcí jsem za minulý týden vyřešila, od bolela, uzavřela, až se mi z toho zamotala hlava.

"A kde jsi Ty a Tvoje sny?" provokoval můj vnitřní hlas.
Pravda stále jen v hlavě, v realitě a plno ztraceného času bez tvorby a cíle.
Únava mě okamžitě upozorní, že je zase čas na změnu. Dnes máme pátého, takže ideální číselná energie.

Dnešní den tedy věnuji sobě, svým synům a svým plánům a snům.
Jdete do toho se mnou?
Jakou změnu dnes uděláte?

Já se odpojím na celý den ze sítě:-) a napojím se na tu svou vnitřní, která ví nejlépe.
Krásný den plný snění a hledání nových cest, k jejich uskutečnění.
Bi


pondělí 3. července 2017

Spontánnost




Máme tady začátek prázdnin a s ním přichází nová vlna krásných nápadů a také spousta příjemných lidí do mého života. Po sobotní procházce v lese s dětmi a přítelkyní, jsem našla na svém mobilu zprávu od úplně cizí ženy. Žádala mě o setkání a okamžitě připsala svůj telefon.
Na naší společné procházce s kamarádkou v lese, jsme si v lůně přírody povídaly a úskalích virtuálního světa a komunikace v něm.
Přijdeme domů a tohle.
Krásná výzva.
Tak ukaž jak to myslíš vážně.
Vzala jsem tedy mobil a okamžitě SPONTÁNNĚ oné ženě zavolala.
Měla velmi příjemný hlas a okamžitě jsme se domluvily na druhý den.
Přivedla další dvě přítelkyně a prožila jsme s nimi úžasné 3 hodiny, kdy jsme se smály na celou kavárnu a já měla pocit, že se známe už léta.
prostě nádhera:-)

Takže poselství dnešního dne je prosté. 
SPONTÁNNOST JE SKVĚLÁ VOLBA.

Můžete díky ní získat velmi příjemné osoby do svého života a prožít s nimi spoustu obohacujících chvil.

A co Vy?
Dokážete být spontánní?

neděle 25. června 2017

Plastelínové srdce

Zdroj Pinterest

Včera se mi stala zvláštní věc, která ve mě probudila další ozdravný proces a spoustu prostoru pro přemýšlení. Když jsem jela ráno do práce, tak jsem najednou na silnici před sebou uviděla auto mého bývalého muže.
Stáli jsme za sebou na semaforu, slunce svítilo a on zřejmě telefonoval, protože divoce gestikuloval, jak on to umí:-), takže neměl čas koukat do zpětného zrcátka na mé pozdravení.
A proč by vlastně měl? Proč by měl koukat zpátky?
Stála jsem v autě za ním, tak jako naše strastiplné a divoké manželství, které skončilo tak rychle, jak začalo.
Všechny ty roky, kdy jsme od sebe, jsme si oba nesli v sobě bolesti a křivdy, které jsme si navzájem způsobili.
Když jsem za ním včera stála, tak jsem si uvědomila, že už je to pryč.
Zůstalo ve mě jen to hezké a člověk, jedoucí v autě přede mnou se najednou pro mě stal "obyčejným"řidičem, který čeká na zelenou a já ho vnímám naprosto neutrálně a s úsměvem, jako dobrého známého.
Teď nás spojuje naše dítě, vzpomínky a společná touha být šťastní, každý ve svém životě. Myslím , že se nám to daří na výbornou.
Když jsem se pak rozjela na zelenou a naše cesty se rozdělily, přišlo mi to velmi úlevné a symbolické.Najednou jsem pocítila velikou hloubku výroku o tom, že některé lidi potkáme na své cestě jen na chvíli, aby nás obohatili a něco naučili a ti, kteří mají zůstat, tak těch se nezbavíte, i kdyby jste dělali nevím co, protože s vámi přestojí i ty nejdivočejší bouře ve vašem životě. Naštěstí jich mám spousty a hýčkám si je.

Prošla jsem si dvěma zásadními vztahy, ze kterých vzešly moje milované děti.
Když jsme se s prvním tatínkem dohodli na jeho odchodu, myslela jsem, že mi skončil život a lásku už nikdy nezahlédnu ani z rychlíku.Myslela jsem si, že ta bolest v srdci a zranění způsobené ztrátou milovaného člověka nikdy nepřestane bolet.
Stal se pravý opak.
Ani ve snu mě nenapadlo, že se stále budeme stýkat v lásce a sounáležitosti i s jeho novou rodinou.
Letos společně jedeme na dovolenou a moc se těšíme.
Jsem za to neskutečně šťastná, že to tak máme a můžeme našim dětem ukázat, že vztahy mohou fungovat i jinak.

Vím, podle reakcí některých lidí kolem mě, že některé moje vnitřní procesy a vztahy jsou pro okolí rozumem neuchopitelné.
Tam, kde by ostatní už dávno zlomili hůl, já stále věřím a hledám pochopení, stále vidím světla ve tmě a záblesky hvězd.
Nedávno jsem nad tímto svým syndromem opět přemýšlela, když mi  jeden přítel povídal: "Když budu mít hodně velký průšvih, tak si Tě vezmu za obhájce. Omluvíš i neomluvitelné".

Někdy to není moc dobré vidět v lidech jen to nejlepší, protože se přestáváte chránit.
Přemýšlela jsem odkud to vzešlo.
Zřejmě to tam bylo vždy, jako součást mé povahy. V lidském světě se tomu říká naivita. To slovo jsem slýchávala a slýchávám často.
Nemyslím si, že po všech životních lekcích a prožitcích jsem naivní. Spíš jsem si začala více vážit života a každé chvíle, která je krásná a naplněná. Všechna trápení, zlosti, nenávist mezi lidmi, mlčení, nevyřčená slova a nevyjasněné situace, nás okrádají o naši sílu a ukrajují z našeho života.

Už 4 roky pracuji se seniory. Už mi několik milých lidí v práci umřelo. Někteří náhle a nečekaně a nemohla jsem se s nimi ani rozloučit. Na základě těchto zkušeností a prožitků mám zřejmě pracovní deformaci, která mi způsobuje přesvědčení, že není čas čekat na hezké chvíle, není čas nic odkládat. Žijeme teď a šťastní můžeme být také právě teď, protože nikdo nevíme, kolik času nám na tomto světě ještě zbývá.

V posledních týdnech jsem často slýchávala, že mezi lidmi, kteří se mají rádi, nebo jim na sobě záleží neexistuje prostor ani čas. Něco pravdy na tom bude. Zní to tak vznešeně a duchovně, pravdou ale zůstává, že je to také velmi alibistické tvrzení, neboť jím stále něco odsouváme a zakrýváme závojem tajemna a vyššího záměru. Kdykoli se vzdáváme možnosti tvořit si svůj život v realitě a také o něm rozhodovat, pak se ztrácí ohraničení naší skutečnosti a začneme se ztrácet v krásných, svůdných, avšak zcela nereálných vizualizacích.

Kdykoli prožije mé srdce něco bolestného a tíživého, něco s čím se musí vypořádat, vymýšlím pro něj úlevové a ozdravné metody, ať je mu lépe co nejdříve.

V těchto situacích si představuji svoje srdce, jako rozteklou hrudku plastelíny tmavé barvy. Představuji si, že jakmile začnu sebe ozdravný proces, tak si vezmu do rukou novou, krásně barevnou a svěží hromádku měkoučké a tvárné plastelíny, začnu si s ní hrát a tvarovat ji tak dlouho (stejně tak, jako si pohrávám a modeluji své myšlenky a svá přesvědčení), až si vytvořím zcela nové, krásné barevné srdce bez šrámů a škrábanců, bez zatížení a minulosti, které je připravené přijímat novou lásku, nové příběhy a žít nový život.



Jak to máte Vy?
Jak "opravujete" své srdce?
Žijete naplno a bezodkladně?

Mějte se milovaně
Bi

neděle 18. června 2017

Příběh o smutné ženě a muži ze skleněného domu

Zdroj Pineterest


V jedné malebné zemi, žila žena, která se ráda procházela sama po lesích a uprostřed přírody hledala klid, ticho a sílu, aby snadněji a veseleji dokázala proplouvat životem. Neměla nouzi o přátele a lásky měla kolem sebe také spousty. Avšak muže, který by oslovil její duši stále nepotkávala.
Netrápila se proto. Stále doufala a věřila, že takový jednoho dne vstoupí do jejího života.
Protože měla kolem sebe často velký ruch a mnoho lidí, chodívala do samoty lesů a luk, aby zklidnila svou rozechvělou mysl. Měla své oblíbené místo, kde často sedávala a pozorovalo okolní krásu, poslouchala zpěv ptáků a nechávala své vlasy, aby si s nimi vítr pohrával, jak se mu zlíbí.

Jednoho dne, když odcházela z lesa domů, uviděla, jak na jednu z cest svítí slunce více než obvykle. Tuhle stezku neměla prozkoumanou a protože jí zbývalo trochu času, tak se vydala hlouběji do lesa, aby uviděla, kam ta pěšina vede.
Když došla na konec, byla velmi překvapená. Uprostřed louky, zalité sluncem stál dům. Byl velmi zvláštní. Takový před tím nikdy neviděla. Jeho stěny byly skleněné a bylo jimi krásně vidět dovnitř.
Uprostřed místnosti byl velký stůl a u něj seděl muž, asi jejího věku. Psal a pak něco četl. Absolutně ponořený do své práce.Vůbec si jí nevšiml a pokračoval v tom, co ho v ten moment nejvíce poutalo. Chvíli ho pozorovala a uvědomila si, že se jí ten muž velmi zamlouvá. Připadalo jí po chvíli hloupé, takhle ho sledovat, když on o ní nemá nejmenší tušení, proto se rozhodla odejít pryč a umínila si, že se brzy vrátí, aby se s mužem blíže seznámila a zeptala se co tam dělá a jaký život vlastně žije.
Po několika dnech si opět vyšetřila trochu času pro sebe a vydala se do lesa na onu mýtinu, aby se s mužem seznámila.
Muž, jako minule, pracoval u velkého stolu, ponořen do svých myšlenek. Nabrala odvahu a zaťukala na skleněnou stěnu. Pomalu zvedl hlavu a rozvážným krokem přistoupil k oknu, u kterého stála.
Teprve v tu chvíli si žena všimla, že jeho dům nemá dveře, ani kliky. Byl celistvý a uzavřený.
Muž stál za sklem, koukal na ni a usmíval se. Z jeho pohledu poznala velkou radost. byl šťasten, že opět vidí živou bytost a ještě k tomu ženu. Líbila se mu od první chvíle.
Stáli proti sobě a když promluvil, neslyšela jeho hlas. Mohla jen odezírat slova, která říkal.
Prozradil jí, že tento dům si vybudoval, aby se ochránil před světem, ve kterém zažil mnoho zklamání a trápení. Protože už nechtěl prožívat další bolest,uzavřel se dobrovolně do svého světa práce a pomoci jiným, aby zapomněl na své potřeby, sny a přání.

Stála před ním v němém úžasu a nedokázala pochopit, jak velkou bolestí musel projít, když se takto sám svobodně rozhodl.
Začal jí zajímat mnohem více. Líbil se jí jeho úsměv, ráda si s ním povídala a jednoho dne, když opět přišla před jeho skleněnou stěnu, pocítila obrovskou touhu se ho dotknout a slyšet jeho hlas.
Pověděla mu o tom a muž se velmi zalekl. 
Už několik let si v poklidu žil ve svém světe bez lidí, bez emocí, jen se svou prací, která se stala smyslem jeho života.
Byl v ochranném obalu, do kterého nic nebezpečného ani bolestného nevstupovalo.
Žena uviděla mužův vystrašený výraz a jeho vyděšená tvář ji polekala.Smutně toho dne utekla pryč.

Snažila se na něj přestat myslet, chodila do společnosti, stýkala se s přáteli, občas přijala pozvání nějakého nápadníka, který měl o ni zájem. Nic nepomáhalo.
Stále v sobě nesla vzpomínku na muže ze skleněného domu. Už nedokázala být šťastná, tak jako dřív, její radost odcházela s každým novým ránem, kdy ho neviděla. Dlouho za ním nešla. Bála se, že ji opět odmítne. Tak moc toužila po jeho objetí a po tom, aby slyšela jeho hlas. Tak moc si přála,aby změnil svůj život a vystoupil ze svého bezpečného skleněného domu ven. Ven za ní.

Po mnoha dnech se odhodlala a vydala se znovu k jeho obydlí.Opět ho uviděla sedět za stolem, kde se věnoval své práci. Ťukala na stěnu a čekala na jeho úsměv. Nic takového se ale nestalo. Seděl dál a pracovat. Zabouchala silněji v domnění, že jí neslyší. Ani pak své oči nezvedl. Rozplakala se, začala bouchat do stěny, jako smyslů zbavená a nedokázala pochopit jeho proměnu. Jeho chlad a nezájem.
Utíkala domů a mnoho dní pak prožila ve velkém smutku.
Myslela si, že ji už nechce vidět, že se o ní nezajímá a nezáleží mu na ní.
Kdyby však viděla, co se odehrálo v domě po jejím útěku, pochopila by, proč to všechno udělal.
Celou dobu, když bouchala a plakala u jeho skleněné zdi, slyšel každičký náraz a každičkou slzu, která padla na zem, každý její vzlyk i nářek. Celou tu dobu se snažil silou vůle udržet pohled na stole, aby neviděla co se děje v jeho očích, co prožívá za bolest uvnitř a jaký velký stesk z toho, že opět někomu ublížil prožívá.
Udělal to kvůli sobě, aby jí více nezraňoval. A kvůli ní, aby zapomněla.

Neviděl jí mnoho týdnů. Už se začala ztrácet z jeho paměti, tak jako on z její.
Teprve až v tuto chvíli si uvědomil, jakým velkým přínosem pro něj byla, protože po mnoha letech ucítil bít své srdce tak silně, že dostal odvahu vyjít ze svého skleněného obydlí.
Myšlenky na ni ho posilovaly. Neodvážil se nikam dál, než na louku u domu, ale ráno tam chodíval a v duchu jí děkoval, jak moc mu pomohla. Mohl opět cítit vůni lesa, procházet se bosý rosou a cítit sluneční paprsky na své kůži.

Žena z toho velkého smutku a zmatku v srdci onemocněla. Měla dostatek času přemýšlet nad tím co prožila a jak velmi jí toto setkání ovlivnilo život. Když konečně vstala v plné síle na nohy, rozhodla se zajít za ním a rozloučit se, aby mohla vykročit novým směrem bez bolesti, zátěže a trápení.

Když kráčela lesní cestou, myslela, že jí srdce vyskočí z hrudi. Došla ke skleněnému domu, ale najednou uviděla, že je prázdný. Rozplakala se. 
V tom jí čísi ruce objaly a přivinuly k sobě.
To slunečné ráno, uprostřed louky se jedním objetím změnil život dvěma bloudícím lidem.



Znáte ten příběh? 

Často se stává, že si ze strachu vytvoříme kolem sebe obrovskou skleněnou zeď, abychom sami sebe uchránili před bolestí a trápením, které mohou přijít z venčí. Pravdou však je, že se také uzavíráme před zázraky, které nemohou proběhnout.
Přeji nám všem mnoho odvahy, trpělivosti a lásky na naší cestě za štěstím.

Bi



čtvrtek 25. května 2017

Variace na sexuální téma

Zdroj Pinterest

Mužské tělo v noční košilce s nalakovanými rudými nehty, připravené pro svého milence, vztyčené údy plné touhy, erotické zprávy, které mají nabudit, tantrický rituál, ženy bez orgasmů a v posledních dnech dívka, která chtěla vyzkoušet sex se zvířetem.

Pokud si myslíte, že jsem se dala na dráhu divačky bizarních porno filmů, tak se pletete.
Každý tento obraz je spojen s člověkem, za každou fotkou a situací, kterých mám za poslední tři měsíce plný mobil, se skrývá silný lidský příběh, se kterým jste se mi svěřili. Velmi Vám za to děkuji.
Za důvěru, za Vaši otevřenost a Vaše sdílená trápení, která se v určitých chvílích a momentech týkaly i mě samotné.
Velmi mě překvapilo, jak se během pár měsíců tyto příběhy slily v jedno téma, které si myslím stojí za pozornost.
V dnešní době je sex velmi dostupnou záležitostí. Kdo chce, ten ho má. Když to nejde přirozeně, tak to může být virtuálně.
Všude plno sexuálních koučů a erotických pomůcek, které mají vyvézt z krize nudící se manželské páry a zachránit partnerské vztahy.

Když jsem si pročítala Vaše příběhy uvědomila jsem si jednu spojitost, kterou měly všechny do jednoho.
Strach. Strach z intimity a přiblížení. Ze závazku, který sexuální spojení přináší, strach z partnerství, společného soužití, prostě strach z té upřímné a čisté lásky.
Není divu. 
Všichni si neseme často srdeční zranění s láskou spojené, jsme obezřetní a nechceme už naletět.

Muži mají sex často jako prostředek pro vybití energie a většinou si neuvědomují, co to znamená pro ženu.
Pro většinu mužů je sex jen sex.
Žádná velká věda.Prostě něco příjemného. My ženy máme sex a milování spojené s láskou a oddaností.
Jak rády se oddáváme mužům, které milujeme.
Často však s muži spíme, aniž k nim něco hlubokého cítíme, jen proto, že to po nás chtějí a že se to tak má, protože když to není, tak muž hledá jinde.
Pak nejsme schopny se na sebe napojit a prožít si sex, jako něco krásného a nadpozemského, jako tu tvořivou energii vesmíru. 
Je to jen něco za něco.
Když se milujeme, tak vlastně od začátku čekáme na orgasmus svůj a toho druhého a nedokážeme si užívat a prožívat to mezi.
Když nás muž neuspokojí, tak ho to časem přestane bavit, protože se cítí ponížený, jako samec, který to nedokázal. 
Žena je často smutnější, bezradnější a začne přemýšlet o své údajné frigiditě.
Klesá jí sebevědomí a pomalu se na sexuální hrádky přestává těšit, protože z toho stejně nic"nebude".
Potom přichází z mužovy strany výmluvy typu: "promiň, ale nemám s Tebou tu správnou chemii".
Dokážete si pánové představit, jak se cítí žena? Co prožívá uvnitř? Kolik bolesti a ponížení? Jen proto, že Vy se bojíte přiblížit a oddat se jí, jako ona Vám?
Pokud muži na partnerce záleží, tak hledá různá sexuální zpestření, jako jsou erotické pomůcky, porno, na které koukají spolu a vůbec nepřemýšlí nad tím, že tím nejvíce sexy stimulantem a bránou rozkoše pro ženu je láska.

Láska, ujištění, pocit bezpečí a také to, že se s mužem cítí, jako ta nejkrásnější a nejpřitažlivější bohyně na světě.

Pokud muž a žena dokáží vzájemně projevovat city a být otevření, pak nemají žádný problém.
Necítí žádné ohrožení a oddávají se všemu s maximální vášní, radostí a prožitkem.
Bariéry mizí a pak je možné vše.
Plno krásných svůdných zpráv od Vašich partnerek, které se předhání v tom, co by vymyslely, aby Vás i sebe potěšily.
My ženy dokážeme být velmi tvořivé a vynalézavé věřte mi:-)

Víte v žádném případě nepatřím k lidem, kteří posuzují co je a není normální.
Každého vzrušuje a uspokojuje něco jiného, tak proč si to nedopřát.
Jen se tak zamýšlím, po těch všech příbězích, které jsem od vás vyslechla, přečetla a sama prožila, že si stále ten život komplikujeme a hledáme výmluvy, abychom se náhodou opět nestali normálně, přirozeně a krásně zamilovaní.
Výmluvy, proč se nemůžeme přiblížit a otevřít tomu druhému a stále hledáme viníky venku.
Ale žádní viníci nejsou.

Jsou jen naše příjemné a nepříjemné pocity. Pokud mi něco, nebo někdo není příjemný, pak mám možnost změnit svůj postoj k celé situaci. Svůj pocit přetvořit v něco hezkého.
Naši nespokojenost a prázdnotu srdce, nám nenahradí sebe lepší partner, ani sebe úžasnější sex.

Zkuste si vzpomenout na první lásky, kdy jste nezatíženi bolestí, prožívali ty nejkrásnější chvíle svého života (tedy v tu chvíli to tak vypadalo :-)) a vůbec jste nepotřebovali vymýšlet co udělat, aby Vám to v posteli fungovalo. Prostě to šlo samo od sebe a často jste se nemohli jeden druhého nabažit.
Byla tam vášeň, nápady, prožitky, přirozenost a hlavně ta čistá láska. Bez obav. Vše proudilo a bylo v harmonii.
Myslím, že to je to kouzlo.
Když nastane nějaký problém v této oblasti, pak nemusíme hned měnit partnery a přemýšlet na který seminář o sexu pojedeme, ale zaměřit se na to, aby se mezi námi dvěma opět prohloubila blízkost a láska, které máme v srdci všichni víc než dost, jen se jí bojíme projevit a naplnit.

 Možná to zní velmi jednoduše a celý sexuální fenomén je mnohem komplikovanější a složitější téma, které je třeba rozebrat v tisíci knihách, ale já si to nemyslím.
Jen my si všechno komplikujeme.
My a náš strach.

Pomalu začíná léto a já se moc těším na překrásné letní prožitky pod hvězdami a třeba i nekonečné pro milované noci.

Krásné dny plné lásky nám všem a milujte se.......



neděle 21. května 2017

Neskutečně skutečný příběh

Zdroj Pinterest


Miluji ty momenty, kdy se stávám součástí příběhu, jehož vyústění přijde až za pár týdnů, měsíců či let. Kostky do sebe zapadnou a zbude jen radost a pusa otevřená úžasem.
To ráno bylo studené a temné. Bylo mi nějak smutno na Duši a přemýšlela jsem, čím se potěším.
Ti, kteří mě znají o mě vědí, že miluji skutečné lidské příběhy a ve chvílích, jako byl tento den, mi rozhodně moc pomáhá uslyšet pár prožitků, které se dějí lidem kolem mě.
Jsem dost intuitivní a spontánní žena, takže jsem dala na své pocity a vytvořila jsem na sociální síti pozvánku na své osobní samo léčebné setkání, které se tentokrát mělo uskutečnit v naší nádherné čajovně.
Vytvořila jsem si událost a rozhodla jsem se pozvat pár svých přátel a blízkých lidí. Protože nejsem moc technicky zdatná a některé aplikace neovládám zcela přesně, povedlo se mi nějakým záhadným způsobem, místo jednotlivých osobních pozvánek vytvořit skupinu, která se mi následně začala v telefonu ozývat a dokonce mezi sebou komunikovat. Většina přátel už měla program, psali mi jak je to mrzí a že mám příště dát vědět dřív, jak by rádi přišli a podobně. Začali si tam dopisovat mezi sebou a v odpoledních hodinách jsme to ukončili společným rozloučením.
Tahle moje zdánlivě banální chyba se stala osudnou pro dva lidi z oné skupiny, kterou jsem pozvala.
Ten den jsem zůstala doma v posteli, napsala jsem dva články, pobyla jsem sama se sebou a večer koukala na romantický film. Bylo mi blaženě a to jsem vůbec nevěděla, co ten můj intuitivní nápad, který pro mě ve večerních hodinách skončil, vlastně způsobil a jaký malý zázrak se udál. Nutno zmínit, co mu předcházelo.
Toho muže jsem viděla jednou v životě, na lekci jógy u mé přítelkyně. Ani jsme se neseznámili. Jen jsme se zaregistrovali, protože nám dával finanční příspěvek na náš jógový kalendář, kterého jsem byla spolu tvůrkyní. Za pár dní jsem od něj měla na Fb žádost o přátelství a občas jsme si napsali. Je inspirativní, inteligentní a velmi pozorný. Jednoho dne, pár měsíců od našeho setkání si ten muž udělal vtipný test na zmiňované sociální síti a součástí toho testu bylo, který den v týdnu s jakou ženou stráví a co spolu budou dělat. Na mě v jeho testu připadla nedělní snídaně.:-)
Veselý a akční muž se chopil situace prožít hezké chvíle a oslovil sedm žen, které mu byly "vylosovány", aby s nimi spáchal oč ho test žádal:-)
Protože mám ráda legraci, tak jsem mu kývla na jeho pozvání do kavárny, kde jsme se měli sejít, místo té snídaně u mě (cizí muže si domů po ránu zásadně nezvu:-).
Setkání proběhlo ve velmi přátelském duchu, vzájemně jsme si museli občas skákat do řeči,abychom nezapomněli další a další témata a myšlenky co nás napadaly. Moc příjemný čas.
Občas jsme si po naší schůzce napsali a občas i zavolali. Ještě že máme to neomezené volání, protože naše hodinové telefony by nás asi zrujnovaly.:-) Ten muž byl sám a toužil po naplněné lásce, jako mnoho z nás.
Naše hovory nabíraly na důvěře, upřímnosti a otevřenosti a při našem posledním telefonátu, který byl opět velmi dlouhý a vtipný mi vážným tónem povídá :
"Brigit víš musím Ti poděkovat za Tvou pozvánku na akci"(která se následně vůbec nekonala).
"V té debatě jsem se seznámil s Tvou kamarádkou a už jsme nějaký ten týden spolu". "Je to moc krásné a jsem šťastný."
Spadla mi čelist a vyhrkly slzy. Dokážete si představit, jakou radost jsem cítila?
Jak moc mě potěšilo, že jsem najednou uviděla ten význam svého nápadu, který se vlastně neuskutečnit?
Když jsem si uvědomila, proč jsem vlastně musela tohoto muže potkat?
Moje kamarádka, do které se muž zamiloval, byla také delší dobu sama, prošla si spoustou vnitřních procesů a návrhů od zadaných mužů. Ve chvíli, kdy ztratila zájem, tak se objevil tento muž.
Říkala mi, že z počátku ani nevěřila, že je něco takového možné ještě v našem věku prožívat.
Povídala mi, že každý den s tímto mužem je pro ni něčím tak výjimečným a nezapomenutelným, že i kdyby to mělo trvat jen chvíli, tak na to nikdy nezapomene. Vyprávěla mi, jak je s ním šťastná a jaké nádhery pro ní tento muž přichystal.
Tohle všechno mi vyprávěla včera, když její nový přítel, můj kamarád, seděl vedle ní.
Pozvali mě totiž na večeři, která byla naprosto úžasná, ve skvělém prostředí, s vybraným jídlem a vínem, dostala jsem růžičku a šťastné úsměvy a poděkování.
Velmi jsme se nasmáli a mě celou dobu hřálo u srdce, že jsem mohla být zprostředkovatelem vyššího záměru, který tyto dva opuštěné lidi přivedl k sobě, aby mohli naplnit svoji lásku společně.
Moc krásně se mi na ně koukalo, jak si laškovně a laskavě jeden druhého dobírají.
Řeknu vám pro takové chvíle a večery opravdu stojí za to vyvinout nějakou osobní aktivitu.
Miluji tyhle příběhy, kterých mohu být součástí.
Drahá kamarádko a milý kamaráde.
Přeji vám moc společného štěstí a lásku nesmírnou vesmírnou, která stále pokvete a překoná všechny nesnáze.
Cítím se blaženě, těším se a věřím, že i můj sen brzy obživne.....
A co vy? taky potřebujete seznámit?:-):-)

Bi




pondělí 8. května 2017

Svobodné vztahy

Zdroj Pinterest
Vím, píšu tady málo..Vím. Moc bych si přála víc. Každý den ke mě přichází spousta impulzů a inspirace, které by stály za sdělení. Občas je toho tolik, že to nestíhám zpracovávat a zvládám jen reagovat na stávající situace.
Poslední dva měsíce se jedno téma naprosto upřednostnilo před ostatními a začalo mě zajímat.

Opět se v mém životě začali objevovat muži. Jsem za to moc ráda, protože poslední rok, jsem v následku svých vztahových zranění od sebe muže odháněla.
To, že mě kontaktují, je pro mě krásnou zprávou, že můj strach z jejich přiblížení pomalu mizí.
Velmi mě začal zajímat mužský svět a jejich vidění světa.
Často mi píší i muži zadaní a ženatí, kteří mají problémy ve svých vztazích.
Někteří jsou velmi sdílní a otevření, takže díky tomu pronikám i k jejich duším a milé ženy, nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu, nebo řeknu, ale někdy jim fandím o trochu víc, než nám samotným.
Opravdu to mají v mnoha věcech těžší, co se vztahů týče.
Trvá jim totiž mnohem déle, než se ze svých zranění a traumat vylížou. Některým se to nepodaří vůbec.
A je velkou pravdou, že jsou často ve vztahových záležitostech bezradní, přešlapují na místě, jako nerozhodné děti (pánové prominou). 
Na povrchu velcí tvrďáci a mistři situace, ale uvnitř to tak většinou nemají.
O tom dnes ale psát nebudu. 

Často jsem teď slýchávala, že mnozí muži, ale i ženy, upřednostňují svobodu ve vztahu.
Když se to jen tak napíše, tak si všichni myslí, že je to jasné a není se o čem se vlastně bavit.
Udělala jsem si malý osobní průzkum, protože mě velmi zajímalo, co si muži a ženy představují pod pojmem SVOBODNÝ VZTAH.
Oslovila jsem pár mých přátel, mužů a žen, a zeptala se na jejich pohled.
Opět jsem byla překvapená.

Muži upřednostňovali, aby si  ve svobodném vztahu mohli dělat co chtějí a s kým chtějí, svoboda pohybu a také volný čas pro sebe na záliby. (Až jsem si říkala, proč vlastně ty ženy na vztahy potřebují. Ale to je nám všem jasné že:-):-))

Ženy to měly obdobné, ale už tam prosvítaly i emoční náznaky, jako to, že si přejí, aby mohly partnerovi věřit a ať jsou k nim muži upřímní.
Uvědomila jsem si opět naši rozdílnost. Pokud chtějí muži svobodu, většinou jsou zacíleni na sebe a neberou v potaz ostatní zúčastněné. My ženy to máme jinak, přemýšlíme o svobodě vždy v nějakém vztahu. K partnerovi, nebo dětem.
Málo přemýšlíme jen nad sebou. Máme více vyvinutou empatii a soucítění s druhými. Ale také je to normální a přirozené. Je to součást naší ženské podstaty.
Každopádně mi přijde, že naše dary málo využíváme. Z mého osobního výzkumu vyplynulo, že naše svoboda se často odvíjí od potřeb, nebo projevů našeho partnera, nebo rodiny, ale muži to mají jednoznačné.
Pokud jim žena moc zasahuje do jejich prostoru, tak se většinou ohradí, nebo se v horším případě poohlédnou jinam.

Já  mám pojem svobodného vztahu, také spojený s emoční rovinou.
Zásadní a prvotní je pro mě upřímnost. Pokud jsme spolu s partnerem k sobě absolutně upřímní a pravdiví ,a věřte že to někdy bolí, pak dokážu i já vytvořit velký prostor svobody pro sebe i pro něj.
Většinou se setkávám s tím, že na teoretické úrovni nám to všem jde skvěle, ale v životě to pak vypadá trochu jinak.

Představte si klasickou, obyčejnou situaci.
Jste muž, a kamarádka z mládí, kterou jste dlouho neviděl vás pozve na kávu. S radostí slíbíte a těšíte se. Neohlížeje se na nikoho a nic. Máte přece svobodný vztah.
Jak už to tak bývá, zrovna volá přítelkyně a chce se odpoledne sejít a probrat s vámi nějakou "neodkladnou" záležitost.

 Dokážete ji odmítnout a říci pravdu? Být upřímní a na rovinu říct, jak se věci mají, i když víte, že se jí to třeba dotkne?

Jste přítelkyně, která volá muži. 
Co by jste se raději dozvěděla? Jste opravdu připravená na to slyšet, že se váš miláček sejde odpoledne s nějakou kamarádkou, kterou vůbec neznáte a vaše setkání posune na další den? Dokážete tuto informaci vstřebat a ocenit, že vám partner nelže? Máte přece svobodný vztah....
Běžná, obyčejná situace, která se stává dnes a denně.

Můj muž z příběhu se zachoval, jako většina jiných, kteří chtějí svobodu vztahu pro sebe, ale neumí ji žít v realitě. Partnerce řekl, že musí zůstat déle v práci a odpoledne si sedl s kamarádkou do kavárny. Kamarádka chtěla sedět na zahrádce, protože krásně svítilo slunce. Jak už to tak v životě bývá, zrovna v tuto chvíli vystoupila z auta přítelkyně dotyčného, která jela vyřizovat něco do banky, která stojí vedle kavárny a viděla, jak její přítel, který má být v práci, líbá cizí ženu na tvář, vesele s ní laškuje a je celý blažený z její přítomnosti.
Jistě si dokážete představit, co tato žena prožívala.Určitě i každý muž pochopí, kolik bolesti a zklamání v srdci ucítila. Odjela se slzami v očích.

Muž strávil příjemné dvě hodiny s kamarádkou a tím pro něj celá záležitost skončila. Další setkání je v plánu až za rok, kdy bude kamarádka opět na návštěvě u rodičů. 
Pro svou přítelkyni se stal lhářem a nevěrníkem, aniž o tom věděl. Velmi se divil, když mu přestala brát telefony a nereagovala na jeho zprávy.
Bylo mu smutno, protože jí přece miloval. nechápal co se stalo.

Ztratila v něj důvěru. Po mnoha týdnech trápení, našla odvahu, řekla mu co viděla a jaké emoce prožila. I když se omlouval, i když vysvětloval, ztracenou důvěru už získat zpět nedokázal. Jeho přítelkyně pokaždé, když musel zůstat déle v práci ucítila jeho lež a časem začala velmi žárlit i na jeho ostatní aktivity, jako pravidelná setkání s kamarády, nebo pracovní akce...Svoboda se ztratila..Vztah skončil.

Zdánlivě nevinná lež a banalita, která byla začátkem konce mnoha krásných a nadějných vztahů.
Pokud žena ztratí v muže důvěru, pak je to často nevratné a velmi špatně se s tím žije. Pokud muž není k ženě pravdivý a upřímný od prvopočátku, pak není možné budovat dlouhodobý ani SVOBODNÝ VZTAH.


Troufáte si, žít svobodný vztah?
Dokážete to žít v realitě?
Jaké jsou vaše zkušenosti?


Přeji nám všem spoustu dní v pravdě a upřímnosti na cestě ke svobodě.

úterý 11. dubna 2017

Příběh o bójce v moři

Zdroj Pinterest
V posledních dnech jsem často slýchávala, jak někteří lidé bědovali nad svou samotou.
Není jim příjemná a často je trápí a sužuje. Také jsem to tak mívala, než přišli na svět moji synové. Víkendy o samotě jsem doslova protrpěla a bývala jsem velmi smutná, když jsem neměla žádný plán, nebo program, kterým bych zaplnila tu díru v čase, tu díru, kdy jsem neuměla být sama se sebou a svými myšlenkami.
Je to už pár let, kdy samotu záměrně vyhledávám a doslova si ji užívám. Abych potěšila i Vás smutnící, připravila jsem pro Vás malou vizualizaci.
Je skvělé, když Vám text někdo čte a Vy si zavřete oči a posloucháte slova a hudbu.
Pokud to není možné, tak si prosím přečtěte nejdříve text, pak si pusťte hudbu a zkuste si představit všechno to, o čem jste si přečetli.

Představte si nádherný, slunečný den, příjemný větřík a čirou, klidnou mořskou hladinu.
Tím mořem, je Váš nynější život. Hladina je klidná, nebo mírně zvlněná, u někoho možná právě probíhá vlnobití a vlny dosahují obrovské výšky.
Uprostřed toho všeho jste Vy. Plavete uprostřed Vaší mořské hladiny ( Vašeho života), jako bójka, která je pevně připevněná ke dnu, aby neuplavala.
Plavete sami  po hladině, daleko od lidí, daleko od jiných bójek.

Když je den slunečný a hladina klidná, pak k Vám často plavou lidé, nebo rybky, aby u Vás na chvíli spočinuli. Máte společnost a rádi si jí užíváte. Když však začne bouřka, zvedne se vítr a vlny začnou sílit, pak se všichni schovají do bezpečí a Vy, jako osamocená bójka zůstáváte sami mezi vlnami. 

Víte, že Vám nikdo nepomůže, nikdo neochrání před nepřízní počasí, ani náporem vln. Jen Vy a Vaše ukotvení na mořském dně. Jen Vy a Váš postoj k celé situaci. Jen Vy a Vaše emoce a pocity.
Buď budete neustále zmítající se koulí ve vodě, nebo změníte postoj. 
Uvědomíte si, že každá bouře jednou ustane, tak jako každá samota, protože dokážete být oporou sami sobě, nezávisle na jiných okolních vlivech , věcech a bytostech.

Začnete se vlnit ve vlnách, i když budou velmi velké, naladíte se na rytmus moře ( Vašeho života) a pokusíte se o splynutí, ať je Vám co nejpříjemněji.
Celou noc tak přečkáte v příjemném pohupování a šplouchání, které Vás pomalu uspí a ukolébá, strašidelné burácení velkých vln, se kolem Vás se promění v nádhernou symfonii mořské hudby a Vy klidně usnete v teplé vodě, která se pomalu zklidňuje.

S novým ránem pak procitáte do překrásného slunečného jitra, plného slunečních paprsků, zpěvu racků a smějících se dětí na pláži.
Během dne k Vám připlouvají hejna rybek, spousty lidí a Vy se dokážete radovat jen z jejich přítomnosti, ale už necítíte tu tíživou samotu, natož osamocení, protože jste v noci mezi vlnami opět objevili svou ztracenou sílu. 
Opět jste si uvědomili, že jste si sami sobě nejlepším přítelem, rádcem a pomocníkem ve chvílích nepohody. Uvědomili jste si, že zvládnete sami zvládnout jakoukoliv situaci, protože jste pevně ukotvení na mořském dně (ve svém srdci). 
Pocit samoty zmizel, jako poslední černý mrak z blankytné oblohy a Vy se blaženě oddáváte slunci a klidné hladině, kterou po včerejší veliké bouřce dokážete ocenit mnohem víc než dřív.


S láskou Bi