úterý 28. ledna 2014

Všednodennosti..




Krásné ráno..

Už jsem to nevydržela..moc my všichni chybíte..Nestíhám se dívat na Vaše krásné věci a číst vaše úžasné myšlenky..
Nacházím se ve stavu totální vyčerpanosti a potácím se mezi spoustou rolí..
Vzornou matkou počínaje,pracovnicí,která se nevejde do té správné bodové tabulky,přísným otcomámou,který má udržet respekt pubertálního syna a zamilované ženy,která si vyloženě krade chvilky pro svou lásku..
Nemůžu spát a budím se často už kolem čtvrté..Urputně se snažím ještě zahmouřit oka,abych nebyla chodící zombice..
Dneska jsem to všechno vzdala..
Rozhodla jsem se ,že si na chvilku zajdu za vámi ,ať zjistím jak se máte vy a přestanu si stěžovat..
Mám všechno co jsem chtěla a teď si jen přát dál a dál..
Rozhodla jsem se hledat každý den aspoň jednu věc,která mě potěší a povzbudí..

Moc mě zajímá,jak se máte vy,co prožíváte,z čeho se radujete,nebo co vás naopak trápí?
Dříve byly deníky a dneska máme blogy..
Jsou tady pro potěšení a radost..
Moc ráda u vás čtu co jste prožili,nebo co vám udělalo radost..

Nějak z mého života vymizelo to opravdové hluboké sdílení..
Nevěřím,že to tak teď bude napořád..
Ráno v rychlosti rozvezu děti,pak úprk do práce a odpoledne jsem naprosto nepoužitelná..
Když mám odpolední směnu,tak své syny vidím hodinu ráno a deset minut večer..
Nějak se nedokážu a nechci smířit s tím,že se svými přáteli a s vámi prohodím jen občas pár vět..

Pojďte prosím hledat se mnou,ty krásné malé všednodennosti,které nám můžou udělat radost,ty skryté pocity,které nesdělujeme,protože se bojíme,stydíme,nebo si je radši ani nepřiznáme..
Pojďte prosím se mnou hledat cestu ,jak dělat věci jinak,ať se zase umíme radovat z přítomnosti..

Začínám tedy z otevíráním já..
Cítím se prázdná,jako chodící obal bez citů,jako robot plnící své povinnosti..

První radost a krásný zážitek mi přineslo ranní psaní s vámi a zprávy od mého milujícího přítele..

Přejí vám všem krásný den a těším se na vaše všednodennosti,které potěšily..

Vaše Bi