čtvrtek 15. srpna 2013

Rozchod,jako cesta k sobě..






Krásné ráno vám všem..

Včerejší den jsem proležela..Trápily mě křeče a střevní problémy.
Vy,kteří ke mě chodíváte a už mě trochu znáte,tak víte,jak to mám s nemocemi..
Mé tělo si žádalo velkého pročištění..Čistila jsem i své myšlenky a také počítač:-)
Ne náhodou jsem našla článek,který jsem posílala do jedné soutěže a uvědomila jsem si,že konečně žiju to,co jsem si v tom článku předsevzala :-)
Spoustu lidí se rozchází,spousta žen a mužů je nešťastných, že jim jejich vztah nevyšel..
Tolik trápení kvůli lásce.
Ale jak zpívá má drahá Radúza:"není na světě nic,co nepřebolí"...
Takže 8 měsíců po rozpadu mého manželství mám tady pro vás všechny,kdo se trápí malý návod:-)



Byli jsme spolu jen pár let..Stále dokola jsem přemýšlela,kde se stala chyba,kdo za to může a hlavně jsem se zabývala tím,jestli jsem udělala všechno co jsem mohla,abych vztah zachránila..
Když jsem se ve všem dostatečně“vyplácala“,dostala jsem nabídku na nové bydlení..Okamžitě jsem se  svými dvěma syny přestěhovala a po pár dnech vybalování krabic a zabydlování mi začalo docházet,jak krásnou etapu života mám právě před sebou..
Přestěhovala jsem se na vesnici,kde je úplně jiný život,než jsme doposud žili.
Mé děti si budou moci užívat přírody,lezení po stromech a cákání v řece..
Začalo mi docházet,jak se ve mně všechno zklidňuje..
Najedenou si organizuji čas podle sebe ,nemusím hystericky pobíhat po bytě s hadrem v ruce a poklízet uťapkané vzkazy od mých dětí,aby se „pán domu nezlobil“,když se vrátí domů..
Večer,když děti usnou ,můžu si číst  ,psát,cvičit ,tančit,prostě cokoliv mě napadne a to vše bez jakýchkoliv výčitek,že“ miláčka „připravuji o jeho výhradní právo na mou osobu..
Další nespornou výhodu našeho rozchodu začínám spatřovat i ve svém věku a zkušenostech..
Mám dva skvělé syny,takže už nehledám žádného tatínka,mám splněno..
Můj mateřský pud byl naplněn..Prožila jsem si dva zásadní vztahy a soužití s muži..Mám zažito a už také nemusím..
Už nemusím nikomu vysvětlovat,proč jsem nepotrestala syna za něco co neudělal,nebo proč jsem nereagovala tak ,jak se očekávalo,,nebo,že nebyly vyprány trenýrky v pravý čas,nebo,nebo….
Není to nádhera nemuset?
Začala jsem si uvědomovat kolik volného času mám pro děti a také pro sebe..
Daleko více se stýkám se svými přáteli,protože neustále neřeším domácí trable..
Tím,že jsem opět začala nalézat cestu sama k sobě a ke své podstatě,vstupují mi do života noví lidé,kteří mě inspirují a poskytují mi spoustu skvělých nápadů..
Tím,že jsem opět sama se sebou,začínám vnímat své pocity a také se jimi konečně řídím..Dělám věci,které jsou mi příjemné..
Když se stane,že připlují emoce smutku,nebo ublížení,mohu se svobodně vybrečet,bez toho abych musela snášet poznámky o labilním jedinci..
Mohu vychovávat své syny ve svobodě a beze strachu..
Tolik výhod mi přinesl rozchod..
Mé děti jsou klidnější,já se dokážu opět smát a věřím,že návratem k sobě jednou potkám i partnera,který se mnou bude zacházet s úctou a láskou..
I tohle mi přinesl náš rozchod..
Naučil mě vážit si sebe samotné..Teprve když sami sebe milujeme,pak dokážeme lásku beze strachu dávat ostatním..
Nebojte se rozchodů..Bolí to..Ale je to cesta..Cesta k něčemu krásnému,co nám přinese spoustu hezkých nových věcí..
Cesta k sobě,ke své podstatě a hlavně ke svému srdci..

Mějte nádherné dny..
Bi

Ps: Děkuji Ti D..:-)

neděle 11. srpna 2013

Jen tak si přát..

Zdroj:www.jenprozeny.cz
Krásné ráno vám všem..

Nastala doba zavařování všeho možného a já jsem dostala včera skvělý nápad:-)
Mám doma velikou láhev od medu a rozhodla jsem se,že místo okurek si do ní každý den hodím papírek,na kterém bude přání:-)
Pěkně s datem,na barevném papírku, abych věděla, kdy že jsem to vlastně chtěla..
Ptáte se proč?
Každý den nám prolétne hlavou neskutečné množsví myšlenek..To, na co se soustřeďujeme roste..
I to krásné ,ale i to špatné..
V posledních týdnech se mi začaly dít opravdové zázraky a přání, po kterých jsem toužila se začínají naplňovat-zhmotňovat..
Jsem opravdu velmi šťastná..
Toto poznání mě opět přesvědčilo o tom, že jsme absolutními strůjci svých životů a jen na nás je, jaké si je uděláme..
Knih o tom ,jak si správně přát jsem přečetla dost, i o síle přitažlivosti vím své,ale letošní prázdniny,když jsem byla u Mimosky ,tak jsme si s drahou Míšou sdělily skvělou informaci..
Když si přejete, přejte si tak,jako by jste už měli přání splněno..Prostě děkujte..
Když jste nemocní a přejete si uzdravení,tak děkujte,že jste zdraví, když nemáte práci, tak děkujte za skvělé pracovní místo a práci,která se vám líbí..
Zdá se vám to hloupé?Ale není..
Pokud si jen přejeme,tak naše přání zůstávají jen našimi očekáváníme,ale pokud s vděčností děkujeme a žijeme tak,jako by se nám přání již splnilo,tak se nám krásně zhmotní a objeví se v našem životě..
Věřte mi..prožívám to právě teď!!!
Můžete si přát cokoliv!!Můžete začít kávou, kterou vám někdo zaplatí, nebo parkovacím místem, pak třeba skvělou prací a novou láskou:-)
Buďte nároční a chtějte pro sebe to nejlepší..
Pokud si o tom budete chtít přečíst více,tak můžete Zde..
Právě jsem si napsala první tři přání a jdu si je "zavařit",abych si pak na vánoce pod stromečkem mohla rozbalit hromadu těch splněných..
Zkuste to se mnou,pokud budete chtít a dobře se u toho bavte:-)
Budu velmi ráda, když mi pak o svých spněných přáních povíte...
Krásné dny ..

S láskou vaše Bi

středa 7. srpna 2013

Otcové a dcery..







Krásné ráno vám všem..
Byla jsem teď na pár dní s mými syny na "rodinném sletu" ,který pořádáme už druhý rok na Slovensku..
Moc se nám tam líbí, děti si vyhrají,bydlíme v krásné chatě ,mezi kopci a horami..
Alespoň jednou za rok máme příležitost vidět naši vzdálenou slovenskou "odnož" a jsem za to moc ráda..
Po dlouhé době jsem opět měla možnost trávit čas velmi intenzivně i se svým tatínkem, který je pro mě velkým učitelem..
Opět jsem pochopila,proč jsem si vybrala takového manžela , kterého jsem měla..
Nedalo se tomu vyhnout..

Od mala mě můj tatínek hodně kritizoval a k mým aktivitám byl velmi skeptický..
Měla jsem velký zadek,tlusté nohy,ta moje povaha,no prostě hrůza,uštěkaná a strašná a tak podobně..
Tak ,jako pro většinu holčiček,byl můj tatínek pro mě Bůh,takže jsem ho poslouchala a byla přesvědčena,že to co říká je pravda a také jsem tak žila..
Z domu jsem odcházela v 19 letech,jako "velká herečka" a vrátila se ve 29,jako svobodná matka s outěžkem,která odešla od divadla a začala se věnovat jiným,jemu nepochopitelným činnostem..
Muselo to být pro něj velkým zklamáním..
Měla jsem samé  problematické vztahy s muži,protože jsem věřila tomu,co mi tatínek v dětství říkal a byla jsem ráda,že si mě vůbec někdo vybral,když jsem tak "strašná"..Neuměla jsem být náročná,nevážila jsem si sama sebe..
Po  narození prvního syna se to začalo měnit..Jako poslední stupínek ke svému uzdravení jsem potkala svého manžela..Měl ho velmi rád,všude se s ním "chlubil",jak jsem se dobře vdala..
Náš rozchod byl pro něj dalším "mým" selháním..
Na rodiném setkání jsem slyšela neustálé připomínky na mou velmi liberární výchovu mých synů a různé podobné připomínky..Uvědomila jsem si,že můj tatínek i můj bratr se "baví "tím,že kritizují a hodnotí jiné lidi,aby si zvýšili své sebevědomí..Normální komunikace není moc možná,protože kdykoliv oponujete nějakému názoru,tak nastává "bouře"..
Letos jsem to vzdala,učím se přijímat a hodně při tom myslím na dvě první dohody"nebudu hřešit slovem" a "nic si nebrat osobně" :-)
S cizími lidmi mi to jde už skoro samo,ale s nějbližšími je to stále oříšek..
Každý to určitě znáte,každý máte rodiče,který vás "vychovává" i teď v dospělosti..
Co s tím? Přijmout,poučit se,jak to chceme a co nám nevyhovuje a ustát si hranice pro svůj život..
Miluji svého tatínka pro spoustu věcí..
Hodně s námi jezdíval na výlety,naše procházky v pubertě si pamatuji dodnes,nikdy nebyl lakomý a hodně mi pomáhá i finančně..Je spousta věcí,za které si ho vážím..
Vždycky můžeme najít na druhém věci,za které si je můžeme vážit a proč je mít rádi..
Pracuji na tom,aby těch věcí u mého tatínka byla spousta..
Pokud chceme změnit vztahy s jinými,musíme začít u sebe:-)
A jak to máte vy se svými tatínky?

Krásné dny..
Bi