BEZ iluze

Zdroj Pinterest

Dnes ráno na mě v poště čekala zpráva o odchodu milované paní učitelky mého syna, která je učila matematiku a děti ji měly moc rády.
Už včera si postekl, že je neučila a měli "tu jinou" paní učitelku.
Pak na mě za pár hodin vyskočily fotky objímajících se lidí, kteří se v nedávných dobách vůbec neměli rádi, ba si byli nepříjemní a teď jsou údajně báječnými přáteli, následně příběh muže, který střídá ženy jak ponožky a využívá jejich postavení pro svůj zisk.
Další a další kostky, které cvakají do obrazců.

Během tohoto týdne, kdy jsem ulehla doma s nemocí, kterou jsem si odžívala mnohaleté nánosy uložených smutků, lítostí a křivd, jsem začala zažívat pozvolné odhalování další pravd a obrazů,
které byly dříve více či méně v mlze.
Začaly ke mě proudit informace, aniž jsem chtěla, o rozuzlení některých mých letitých představ a hlavně iluzí.
Jak to všechno spolu souvisí?
Vše dohromady spojuje právě ono slovo ILUZE.

Když jsem byla malá holka, všichni mě milovali. Tedy, aspoň jsem se tak cítila.
Prožívala jsem báječné bezstarostné dětství a pak, když jsem nastoupila na střední školu a objevily se první "problémy" s tím jak vypadám, myslím, chovám se, tak se mi zhroutil svět.
Nebyla jsem připravená na skutečný život.
Viděla jsem jen ty krásné věci. Když se mi stalo něco "špatného", tak jsem se vysloveně hroutila, jako malá holčička, která nedostala panenku pod stromečkem.
Není to přehnané, ani nadnesené.

Musela jsem si prožívat čím dál silnější a náročnější zkoušky, abych se postavila nohama na zem a dospěla.
Absolutního pocitu uzemnění a zpřítomnění jsem pocitově došla teprve sve svých 42 letech, minulý rok, kdy jsem byla hodně sama a právě mé iluze začaly mizet, jako pára nad hrncem.
Pravdy se mi začaly ukazovat v těch nejhrubších podobách.
Zprvu, než jsem se zorientovala co se děje, jsem byla lítostivá, pak jsem bojovala, vysvětlovala a zbytečně se vyčerpávala a obhajovala své fikce sama před sebou neschopna, nebo spíše neochotna uvidět pravou podstatu věcí.
Proto jsem byla mým nad Já uvržena do samoty a ticha, kde jsem postupně přijímala a začínala chápat, kde to jsem.
Mé nohy vrůstaly do země, jako pevné kořeny a nohy při chůzi občas pěkně bolely, jak se fyzické tělo bránilo kráčet vpřed novému životu.
V pravdě a bez iluzí.

Tento týden, v tichu sama se sebou prožívám opět ty pocity skutečnosti. Občas zabolí u srdce.
Už je to ale jiné. Už vím.
Všechno patří do života. I lež, přetvářka, podvody, manipulace. Jsou tady. Opravdu nás nikdy nebudou milovat všichni lidé na světě.
Taková je momentálně má pravda. A to předávám i svým dětem. Proto nebudu litovat svého syna ze ztráty paní učitelky a vysvětlím mu, jaký je život. Ve všech jeho podobách.
Kdykoliv jsem nebyla pravdivá a balila věci do růžového papíru, pak jejich rozbalování opravdu moc bolelo.
Kdykoliv jsem se snažila ochránit své děti, přátele či bližní, situace se ještě zhoršila a museli si projít složitější zkouškou, než byla ta původní.
Momentálně jednou z nejobtížnějších věcí pro mě je mlčet, i když vidím a dovolit,aby se věci samovolně staly.
Děkuji všem, kteří mi přinášíte informace a tím mi velmi pomáháte strhávat další a další saténové jemné šátky mých iluzí.
Děkuji všem, kteří jste ke mě za všech okolností upřímní a pravdiví.
Bi

Možná.....

Zdroj Pinterest

Možná..

Možná je to opravdu tak, že nás od našeho životního štěstí a pohody paradoxně odvádí a zdržují naše nenaplněné životní, sny, záměry a tužby, které v sobě nosíme desítky let, a za kterými se honíme, jako vzteklí psi po lesích, dokud neulovíme nějakou pořádnou kořist, v podobě alespoň jednoho naplnění.

Když už se nám to povede, tak máme další důkaz o tom, že to funguje a přání se plní, ale stejně nejsme stále spokojení.

Právě naopak přání přibývá, protože když to šlo jednou proč ne víckrát, proč ne vždy?

Opět se dostáváme do začarovaného kruhu hledání a ztrát, bojů, utrpění, slzí, proher a zase zvednutí, abychom si uvědomili, že opět stojíme na začátku své fikce o snu, který se nám stále nenaplnil. Upadáme do beznaděje a stále se snažíme ty pomyslné kruhy opakování se přerušit, přetrhnout a vést jinudy. Podle nás  a naší, vůle, či představy. Jaká pýcha! Opravdu si myslíme, že můžeme ovlivnit vše co se nám děje v životě? Také jsem si to myslela a byla pyšná.

Kdo určuje, co se nám za ten život naplnit?

Máme opravdu takovou moc, abychom vše svou myslí, vůlí a rozhodnutím mohli dokázat?

Anebo to je úplně jinak.

Možná každá duše před svým zrozením dostane do rukou posvátný svitek, ve kterém je napsán celý její osud. Ten má zde na zemi naplnit. Každý svým způsobem, každý s jiným úkolem a posláním.

Každá duše se přichází naučit něco jiného.

A každá duše, během svého života na zemi zapomene, co měla jako zadání napsáno v posvátném svitku. 

A tak nejdříve úpěnlivě hledá a projde si všemi emocemi, bolestmi i štěstím, které může v lidském životě poznat, aby nakonec došla do bodu, kdy se zastaví a zjistí, že i když si naplnila všechny sny a touhy, pak stále není šťastná.

A to je ta chvíle na otázky.

Proč si se narodila milá duše?

Co si se přišla naučit?

Co chceš prožívat?

Prošla jsem tímto bodem. Mám vše. Milující rodinu, zdravé děti, domov, pár opravdových přátel i naplňující práci. Potkala jsme také ve svém životě muže, kteří mě milovali a já je a skrze ně přišli na svět naši synové. Prošla si mnohým utrpením, abych si dokázala vážit radosti a přijala všechny barvy života.

Nyní má duše začíná naplno prožívat fázi přítomného okamžiku a plynutí, bez všeho toho chtění, přání si a pachtění se za něčím. Nestarám se o to, co bude a jak bude. Nemám strach.

Zažívám nebývalý klid, protože dobře vím, že i když nevydám desítky knih, neuvidím spoustu moří a oceánů, nebudu mít moderně vybavený byt a třetího manžela, i tak dokážu dál prožívat lásku ve všech jejích podobách. Lásku, pro kterou se znovu a znovu rodím.

Mým úkolem zde, je stát se lepším a laskavějším člověkem.

Přišla jsem se naučit s pokorou a úctou přijímat vše, co ke mně přichází, ať už je to do tzv. "špatné", nebo dobré a podle toho se jen v přítomnosti rozhoduji, bez vlivu minulých křivd, co chci a co už nechci ve svém životě prožívat.

Přišla jsem se opětovně naučit přijímat všechny úkoly, které jsem si sama vybrala, abych naplnila svůj osud.

Osud, který je jako nekonečný film, prolínající se časoprostorem věků a příběhů.

S láskou Bi

Výtahová chvilka

Bylo odpoledne běžného dne a my dva se sešli před výtahem.

U nás v domě jsou výtahy dva.

Jeden nákladní, na ten jsme právě čekali a druhý malý, ale ten skoro nikdy nejezdí, protože baví  lidi z domu demolovat jeho dveře, nebo nějak jinak ho poškozovat.

Je to způsobeno tím, že v našem domě, který tady stojí již skoro 45 let má 17 pater, se neustále mění osazenstvo, podle výše sociálních příspěvků.

Tudíž je u nás velká povahová rozmanitost a skvělá šance, se každý den zdokonalovat v dovednosti, jak nehodnotit, nesoudit a neposuzovat.

Protože bydlím ve 12 patře, často se mnou začnou lidé samovolně komunikovat.

Po pár vyřčených větách se můžete dozvědět o člověku opravdu hodně.

Ani tentokrát to nebylo jinak.

ON: "Bože, to je hrozný bordel. Já bych tady nechtěl bydlet, ani zadarmo", pronesl bokem ke mě, rozhlížejíce se po oprýskané růžově natřené kabině, kterou zdobí různé nápisy a pokusy o realistické milostné básně. 

Mimichodem tahle věta je jednou z nejčastěji vyřčených v tomto prostoru. 

Chtělo by to už trochu originality.

JÁ : "To je jenom výtah a chodba. Jsem tady moc spokojená. Mám krásný byt, velkou zděnou koupelnu, takovou jsem nikdy neměla a navíc mám klidné a hodné sousedy. A ten výhled z okna, kdyby jste viděl!", povídám s úsměvem, protože mě moc baví, jaký nahodí většinou lidé po mém nečekaně optimistickém sdělení výraz ve tváři.

Ty grimasy už originální jsou. Tady si na nedostatek kreativity opravdu stěžovat nemohu.

Mladík si mě podezíravě prohlédl, jestli jsem si náhodou někde něco nezobla, nebo nezakouřila.

To mě taky baví. 

Když se nepřidáte k běžnému kritizování a nadávání, tak si vás lidé prohlíží nevěřícným zrakem. Někteří i něco vtipného pronesou, jako onehdá jeden starší pán, který se mnou jel a měl podobné úvahy o našem domě.

Když jsem mu vyjmenovala všechny, ty skvělé výhody, které mi přináší tento byt, zahleděl se na mě a povídá s úsměvem : " Na čem fičíte paní!"

No nic. Zpět k mladíkovi.

Při pohledu na mě pochopil, že tudy cesta nevede, tak změnil konverzaci.

"Nevíte, kde bydlí pan Dvořáček (jméno je samozřejmě změněno)?"

"Milý pane, to je bez šance, zapamatovat si jmény v sedmnáctipatrovém domě všechny nájemníky a ještě navíc, když se to tady tak střídá. Nás skalních je tu pomálu", dodala jsem.

Vystupoval o patro níž než já, mile se na mě usmál, před výstupem popřál hezký den.

Když jsem otevírala dveře svého bytu, stál přímo pod schody a koukal ke mě nahoru od spodních dveří a volal.

"To je fakt sranda. Teď už vím, i kde bydlíte Vy!", pronesl usmívající se a zvonící na mého spodního souseda.

Vždycky máme několik možností, jak přijmeme naši životní situaci a podmínky, ve kterých žijeme.

Doufám, že mladík, nebyl rasista, protože pan soused je rom.

Bi

Dualita

Dnes něco osobního..
Hlavou se mi honí slůvka RŮŽOVÉ BRÝLE A NEPŘIJETÍ.
Dlouhá léta jsem rozdělovala svět na dobrý a špatný.
Tak byly řazeny a třízeny v mé hlavě i povahové vlastnosti a způsoby lidí.
Pořád jsem nedokázala žít DUÁLNĚ.
Nechápala jsem a tím pádem i nepřijímala, jak můžu schvalovat, nebo tolerovat to, že někdo někomu ublíží, krade, podvádí a manipuluje.
Čím více jsem tyto vlastosti nechtěla vidět, tím více se mi v okolním světě ukazovaly a přicházela nejrůznější prozkoušení.
A já dlouho bojovala, vztekala se, plakala a trápila se.
Náš vnitřní Bůh je velmi trpělivý.
Nechal mě prožít si všechny možné emoce, spousty nocí beze spánku, protože jsem neustále přemýšlela nad tím proč zrovna já tohle musím prožívat.
Protože mě můj Bůh velmi miluje posílal mi "anděly" v podobě zkoušejících lidí.
Pořád dokolečka mi ukazovali, jak vypadá lež, intriky, pomluvy a tak dále.
Můj vnitřní vzdor pomalu slábl a jednoho dne, kdy mi v telefonu kamarádka začala vyprávět příběh, který já jsem právě žila, najednou se to stalo.
Bylo to absolutně nečekané, nádherné, samovolné a v pravý čas.
Jako bych otevřela dveře do další třídy, kde se vyučuje náročnější učivo.
Uviděla jsem svůj program úplně odosobněně a v jasných barvách.
Viděla jsem najednou všechna svá nepřijetí a odsudky, které jsem sama před sebou schovávala za růžové brýle zabalené do krásného barevného papíru, který byl popsaný nápisy DOBRÝ ČLOVĚK, SPRÁVNÉ JEDNÁNÍ A ČISTOTA.
Pochopila jsem konečně podstatu slova DUALITA, o kterém se všude píše.
Neskutečně se mi ulevilo, že mohu do života přijímat úplně vše, včetně těch "špatných" věcí.
Prostoupil mě velký klid při uvědomění, že přijetím nedávám souhlas k tomu, že se tak chci nebo budu chovat.
Jen akceptuji a přijímám, že takový je svět, tak se lidé chovají a každému se děje opravdu to, co si sám přeje prožívat.
VŠECHNO, OPRAVDU VŠECHNO, ČÍM V ŽIVOTĚ PROCHÁZÍME, JSME SI SAMI SVÝM DŘÍVĚJŠÍM ŽIVOTEM, SVÝMI PROGRAMY A REAKCEMI PŘIPRAVILI.
A JE JEN NA NÁS, JAK S TÍM NALOŽÍME.
Přijetím duality do mého života se změnilo mnoho věcí.
Stal se ještě jednodušším, hravějším a veselejším.
Najednou mám plno energie a nápadů, které jsem dříve nevědomky věnovala svému vnitřnímu kritikovi a posuzovači rozdělujícímu věci na dobré a špatné.

Moc mě baví ty prožitky skutečně žít, ne jen si o nich číst a povídat. Je velmi úlevné.
Přijetím duality se mi otevřela další nová témata na prozkoumání. O těch, ale až příště:-)
A co vy?
Umíte příjímat i ty "špatné" věci bez odsudků?

S láskou Bi

Intimity mé Duše- Nahá

Zdroj Pinterest

Ve své nahotě oděná,

pokrytá závojem něhy,

z touhy a lásky zrozená,

mezi dvěma krásnými břehy.

Svlékám si před Tebou

celou svou ŽENU.

Stojím tu v nahotě,

bez jediného zaváhání,

či stydlivého stenu.

Stojím tu beze studu,

co na mě povíš,

protože dobře vím,

já rád se do mě noříš.

Má tělesná nahota,

to pro Tebe nic není.

Ta hloubka hluboká,

přišla k Tobě z mojí DUŠE,

která Tě přivedla k uvědomění.

Svým objetím mě zakrýváš celou.

Toužící, plačící, smějící se,

i vážně bdělou.

Držíš mě pevně a přitom lehounce,

jak závoj z mlhy.

Má DUŠE i TĚLO,

jsou nyní obnaženy,

abych v celé své kráse

stanula před Tebou,

jako Tvůj obživlý sen,

o znovuzrození ŽENY.

Ženy milující, laskavé,

vášnivé i toužící,

která ve své moudrosti,

trpělivosti a tichosti, čeká na další závoj,

kterým jsi pro ni jen TY.