neděle 6. března 2016

CHYBA jako první krok.



Už při vyřčení tohoto slova,některým naskakuje  kopřivka,u některých se stahuje žaludek a všichni cítíme,že to není až tak úplně fajn a hezké slovo.
Nebo spíše nejsou fajn pocity,které většinou naše chyby provází.

Známe to dobře už ze školních lavic,kdy byly chyby "trestány"známkami a každý z nás si občas přinesl domů,nějakou tu kuli,jako potvrzení,že jsme patřičnou učební látku prostě nezvládli.
Tyto malé/velké chyby většinou neovlivnily naše životy natolik,jako chyby životní.
Vztahové, finanční, a zdravotní chyby nás mohou a to doslova ,ve výsledku připravit o život.
Ne snad přímo o fyzickou přítomnost na zemi,i když i k takovým extrémům dochází,ale chyby, které nezpracujeme,zanechávají na nás a hlavně v nás následky,které pak dále ovlivňují naše myšlení,rozhodování a žití,v blízké i vzdálené budoucnosti,tedy velmi ovlivňují náš život.

Když jsme ve škole udělali chybu,stačilo se učivo doučit a udělat reparát.
V životě se nám do těchto reparátů vůbec nechce.
Často se zasekneme už ve fázi,kdy chybu uděláme, případně si ji uvědomíme a následně se z té "hrůzy"obviníme,nebo osočíme toho,kdo nám chybovat"pomáhal".
Následuje několik týdnů výčitek, spousty nepříjemných pocitů a následně pak blokace nových výzev a řešení podobných problémů.
Vesmírná pravidla však fungují tak,že pokud chybu nezpracujeme a neopravíme,dostáváme reparát,který je čím dál víc náročnější,aby nám konečně došlo, že je potřeba naučit se látku, osvojit si novou znalost,přenést do života a následně chybu neopakovat.

Lidé se bojí svých chyb.
Také jsem si dříve myslela,že musím být dokonalá a každou chybu jsem vnímala , jako potupu  a ponížení ,nebo prohru.
Přitom je nemožné,abychom všichni ovládali svou životní látku na výbornou vždy a všude.
Nedávno jsem si prožila velmi bolestnou a nečekanou chybu, kterou jsem si způsobila.
Nemělo cenu obviňovat někoho jiného.

Každý si za svou bolest a hloupost můžeme sám.
My jsme tvůrci.My rozhodujeme,tvoříme a následně prožíváme.

Seberozvoji se věnuji přes 20 let,ale teprve tentokrát jsem překvapila samu sebe reakcí, která ve mě proběhla.
Vše se odehrálo v průběhu 24 hodin.
Bolest,zklidnění, analýza, pochopení, přijetí a následné odpuštění.
Zaujala jsem stanovisko a vyvodila jsem pro sebe z celé situace důsledky.
To byly pro mě první kroky vpřed.

Nový směr na křižovatce,kde svítila červená(chyba) a já čekala znova na zelenou(nový začátek), abych si dobře a lépe příště všímala oranžové (varovných signálů).
Varovné signály vždy pomáhají v rozhodování,jestli projet na červenou,nebo v klidu počkat na zelenou a novou příležitost.

 My ženy máme jednu vlastnost,nebo spíše dovednost,která nás často přivede do průšvihu.
Často situace,které se nám v životě dějí máme tendence vnímat přes růžové brýle.
Protože jsme citlivější a věříme na dobré konce a vidíme desítky řešení, jak by se vše ve vztahu a kdekoli jinde dalo zvládnout a zharmonizovat.
Naše pocity a představy se však často liší od reality,kterou vidět raději nechceme.

Proto je podle mě dobré,všímat si signálů na semaforu,vnímat signály svého těla a kdykoli se necítíme dobře a situace, kterou prožíváme není s námi v souladu, naskakuje oranžová, která nám dává možnost se rozhodnout.

Já při své nynější chybě projela na červenou.
V mnoha jiných situacích jsem dokázala zastavit na první bliknutí oranžové, ale tentokrát jsem ji vidět ani cítit nechtěla.
Dnes už si své chyby nevyčítám a netrápím se pro ně.
Chybovat je lidské a bez chyb bychom nepoznali kudy vlastně chceme jít, kterou cestu na křižovatce zvolit, co je pro nás dobré a kde nás na konci cesty čeká strmý sráz.

Není až tak důležité, jak moc velkou chybu uděláme, ale jak na ni v danou chvíli zareagujeme.
Kdykoli zaujmeme k situaci postoj a jakékoli stanovisko,učiníme vědomé rozhodnutí,jak se svou chybou naložíme a jak ji napravíme či uzdravíme(protože někdy na nápravu musí být dva),tímto uvažováním konáme první krok na cestě vpřed a začíná svítit zelená, která nás uvolní pro novou situaci a další životní příběh.

Zvládání chyb a jejich řešení,je jako učební látka,kterou když zvládnete,odměníte sami sebe a následně i své okolí klidem,upřímností a rozhodností.
Posílíte svou sebe hodnotu ,která klesá pokaždé,když se chyby dopustíme.

Nebuďte na sebe příliš krutí.
Prostě se rozhodněte,že vám od dnešního dne vaše minulé,nynější a budoucí chyby pomáhají k tomu ,ať je váš život ještě hezčí a vedou vás tam ,kam právě chcete, ať konečně poznáte co pro vás znamená to krásné zaklínadlo jménem štěstí.
Na posílení svého rozhodnutí si můžete do hlavy a do srdce vložit tuto afirmaci:

Děkuji vám mé chyby.
Jste mí pomocníci na cestě za štěstím.
Bez vás bych nepoznal/a co je pro mě dobré a kam směřuji.



Co pro vás znamená chyba?
Jak ji prožíváte?