neděle 26. dubna 2015

Jak jsem chtěla být NEdokonalá..

zdroj Pinterest

Ahoj holky,ženy,přítelkyně kamarádky..

Promiňte,že oslovuji primárně,jen holčičí osazenstvo,ale myslím,že muži s tím,o čem budu psát mají daleko menší problém než my..
Jde jim to tak nějak samo a přirozeně:-)
Samozřejmě jsou výjímky...

Dnes ráno ,když mě probudilo slunce a ptáci,jako obvykle v 5.45,tak jsem pocítila velkou únavu a touhu zůstat v posteli celý den..
Okamžitě začalo fungovat a prosazovat se mé racionální a zodpovědnější já a už to jelo..

"Jsi normální?celý den v posteli?nemáš umyté okna,včera jste neumyli ani to nádobí,jsou tam plastové lahve na vyhození,musíš vyprat asi dvě pračky a taky nějaká prochajda by byla potřeba dokud neprší,taky si musíš něco uvařit na zítřek a byla by dobrá bábovka,ať mají děti na svačinu a taky musíš cvičit,takže okamžitě vylez z postele a běž něco dělat!!!!"

Zmohla jsem se akorát na naplnění pračky a znova jsem ulehla do teplých peřin,koukala oknem na slunce a poslouchala ptáky...
Když jsem si vyslechla všechny povinnosti dnešního dne,tak jsem si uvědomila,že na to nemám nejen sílu,ani chuť..
Šla jsem si uvařit kávu a ke snídani jsem si dala černou čokoládu s pomerančem,kterou miluju:-)
Ve chvílích blaha,jako bylo tohle se ozve slabý hlásek mojí bezstarostné holky,která neměla děti,té holky,která si dokázala užívat života s radostí a vášní,hlásek,který postupem času utichl natolik,že po příchodu mých drahých synů a časté role maminky samo pečovatelky,ho vlastně slýchávám jen z nějaké hluboké jeskyně..
Ten hlásek se mi dneska ozval a povídá:
"proč si to pořád děláš?,proč chceš být pořád dokonalá a mít všechno perfektní?myslíš,že nestačí vyprat jednu pračku(stejně nemáš moc kolíčků),myslíš,že ty okna jsou tak nezbytné právě dnes?,myslíš,že kluci nepřežijou,když jim koupíš v pekárně na svačinu koblihy místo bábovky?myslíš,že se tvé tělo změní,když jeden den vypustíš cvičení?"

Víte jak jsem byla ráda,že se ozval?:-)tak se mi ulevilo:-)
Nemusím..nemusím nic..můžu jen tak být a dělat co mi dnes dělá dobře..pít kávu,jíst čokoládu,podívat se s dětmi na pohádku,přiznat si svou únavu a jen tak sedět na balkonku a koukat na hory..

Proč si to my holky pořád děláme?Naučily nás to maminky?
Nepřijde vám zvláštní,že se musíme učit odpočívat a nabírat sílu když dochází?
Nepřijde vám zvláštní,že se pořádají kurzy na rozvržení času a upřednostňování hodnot ?
Proč nedokážeme věřit sobě,svým potřebám a svému tělu?

Vím,je to někdy hodně těžké,v dnešní uspěchané době,kdy je spousta maminek samotných s dětmi a musí chodit do práce,zvládat péči o děti a ještě mít perfektní domácnost..Ale tím,že všechno budeme svádět na dobu a situaci si nepomůžeme..
Když jsme pod tlakem a unavené,jsme nepříjemné na děti a všechny kolem..
Nikomu to neprospívá,ani nám a našemu tělu..
Naše zdraví také pokulhává..

K čemu je pak ta dokonalost?
Jen pro okolí,aby si řeklo,jak jsme dobré a kolik toho zvládáme?
Pro nás,abychom si tím zvyšovaly sebevědomí?
Motivů a důvodů může být spousta,každý to máme jinak..

Každopádně já se dneska rozhodla nebýt perfektní ani dokonalá..moje děti budou mít polívku ze včerejška a knedlíky z pytlíku,je možné,že odpoledne strávíme každý u svého počítače,nebo u televize koukáním na filmy,vyřídím jen to nejnutnější,nalakuju si nehty,dám pleťovou masku na obličej a nohy nahoru...a proč ne?
Je přece neděle:-)

Jak to máte vy?
Dokážete být NEdokonalé?
Co vám dělá radost a nabíjí vás?

Krásný den plný klidu a pohody přeje s láskou
Bi

čtvrtek 9. dubna 2015

Něco pro muže...

Zdroj pinterest
Krásné ráno všem..
Dnešní článek je pro muže od nás žen...Nebo,ode mě,jako od ženy,chcete-li..
Inspiroval mě jeden muž,kterého jsem potkala jedinkrát v životě..
Je fotograf..Líčila jsem jednu svatbu a on fotil..
Žádná setkání nejsou náhodná..Vyměnili jsme si pár emailů a on začal chodit číst můj blogg..
Je to polák,má krásnou ženu a dítě,které znám jen z fotografií,miluje přírodu a lidské příběhy,tak jako já..
Jmenuje se Marcin Chmiel:-)
To je všechno co o něm vím..
Nedávno mi napsal do jednoho komentáře poděkování za mé příběhy a i když jsou mé stránky spíše pro ženy,měl by je číst každý moderní muž,který chce svou ženu pochopit,aby jí byl blíž..
Velice se mi tato myšlenka zalíbila..
Obzvláště,když si uvědomím,že Martin a jeho žena jsou mladší než já a jsou již delší dobu manželským párem..
Takže tedy Martine,něco speciálně ženského jen pro Tebe a další"osvícené" muže,kteří nás chtějí pochopit..

Otevřu téma,které řeším,již spoustu let,přečetla jsem o něm stohy článků a doporučení..
Je to ženská menstruace a cykly v našem těle..
Hormonální změny,které jsou rozumem neuchopitelné a nadělají tolik paseky..
Již dávno jsem svou menstruaci přijala ,jako něco očistného a poslouchám své tělo,které mě samo v každé fázi navádí samo..
Využívám své intuice,aktivity,sexuality i inspirace..
Dnes se dokážu i zastavit a odpočívat v teple,odmítat návštěvy,když se potřebuji "zakuklit" a připravit se na zimní část mého cyklu..
Pokud by to některého muže,či ženu zajímalo,tak ráda poskytnu krátké video,velice pěkně udělané na tuto tematiku.-)

Pak ale nastává fáze dvě,jak zvládat své cykly a menstruaci v soužití s muži..
Dříve,i když jsem dopředu svému bývalému muži hlásila,že nebudu týden moc přítomna a potřebuji více odpočívat,docházelo k obrovským střetům a hádkám právě v tomto před menstruačním období ,protože jsem byla oslabená a můj tehdejší manžel nebyl schopen akceptovat můj stav a pomoci,tak jako já jsem nebyla dostatečně pevná ,abych si prosadila své a vědomě do některých situací raději nešla..


V této fázi jsme velmi lítostivé,někdo má depresivní skony,jsme velmi slabé,roztěkané,nedokážeme se soustředit,špatně přijímáme kritiku a býváme dost podrážděné..
Hrůza řeknete si:-)
Každá fáze má i svá pozitiva:-)takže ve fázi před menstruací býváme velmi pořádkumilovné,intuitivní,dotahujeme věci do konce,jsme velmi citlivé a plné nápadů a inspirace..
Proč píšu jen o té jedné před menstruační fázi?
Protože mi přijde nejnáročnější nejen pro ženy,ale i z hlediska vztahu a partnerského soužití..
V tomto období dochází ve vztazích k nejhorším střetům a nedorozuměním..
Mám to vypozorované ze svého života,i z okolí mých drahých přítelkyň..
Přitom stačí jen málo..
Přijetí a pochopení..
Co potřebujeme od vás milí naši muži?
Pohladit(neobjímat moc silně,jsme citlivé na jakýkoliv dotyk),slovně ujistit,jak nás máte rádi a jak jsme skvělé,když se nám něco zrovna nedaří a jsme roztěkané,zapomnětlivé či příliš sebekritické,skvělá by byla pomoc v domácnosti,nebo s dětmi,abychom mohly zalézt pod deku a odpočívat..
Bývá nám totiž často zima,chce se nám spát a některé z nás mají bolesti..
Když si to takto přečtu není to nic náročného..
Opak však bývá pravdou..
Někteří muži nedokážou pochopit,jak je možné,že jejich normálně výkonná,silná a sexuchtivá žena v tomto týdnu všechno toto popírá a chce se jí pořád plakat,zvládá méně a na sex nemá ani pomyšlení..
Věřte,nevěřte je to pro nás dost náročné..
Já o tom vím své..
Vychovávám sama dva syny..Trvalo mi opravdu dlouho,než jsem na sebe přestala být tak přísná a tuto fázi začala přijímat s pokorou a všemi jejími příznaky,abych se jí mohla přizpůsobit..
Také mi trvalo hodně dlouho,než jsem se o tom naučila mluvit tak,aby byly vyslyšeny moje prosby a byly pro mužské uši slyšitelné a pochopitelné..


Když jsem byla malá a v pubertě,nikdy se o menstruaci nemluvilo,bylo to něco nepříjemného a musela jsem to prostě přežít,protože jsem holka..
Když jsem se stala ženou a začala si ulehčovat svůj dost náročný život došlo i na toto téma..
Velmi se mi ulevilo..
Začala jsem své cykly využívat ve svůj prospěch..
Jsem obklopena samými muži..Přítel a dva synové..
Už se nestydím o svých procesech mluvit..
"Mí "muži ví,že když je požádám o klid pro sebe a řeknu jim proč,že je lepší mi vyhovět , udělají to..
Samozřejmě se to u dětí ne vždy podaří..
Ale snaží se ,moc mi pomáhají a já se cítím milovaná a v bezpečí..
Samozřejmě to nejde samo a bez pochopení druhé ,mužské strany to není možné..
Někoho možná pohorší,že to řeším se svými syny..
Myslím si,že čím více jim ukážu,jak se my ženy cítíme a vysvětlím proč,tím více budou citlivějšími partnery,pro své přítelkyně a manželky..
Ne nadarmo vyrůstají jen se mnou..

Drazí muži staňte se citlivějšími a prosím pokuste se vyslechnout naše "ženské "prosby,pokuste se pochopit naše cykly..
Drahé ženy,nestyďte se,nebojte se a hovořte se svými mži o svých pocitech,protože pouze otevřenost a upřímnost nás někam dovede..Mnohdy si muži ani neuvědomují co nám uvnitř svými činy a slovy způsobují,protože jim to neřekneme..
Jen se nám stáhne žaludek a srdce a láska nemůže proudit..
Věřím,že když začnou obě strany spolu hovořit,vždy najdou ta správná slova,která dojdou až k našim srdcím..
Děkuji vám drazí muži za všechny lekce,které mi dáváte,protože skrze ně mohu růst,tak jako ostatní ženy..

S láskou a úctou
Bi

pondělí 6. dubna 2015

Jak jsem byla v kostele...

Zdroj Pinterest


Krásné sváteční ráno vám všem..

Ráda bych se s vámi všemi podělila o nádherný zážitek,který jsem si prožila..
Začnu opět trochu zeširoka,však mě znáte:-)

Jako malá jsem do kostela nechodívala,mí rodiče nejsou věřící,takže jsem k tomu nebyla vedena..
Na základní škole,jsem kostely vnímala,jako historické památky a na církev jsem měla dosti vyhraněný,negativní názor..
Nelíbily se mi války, které kvůli víře proběhly,upalování osvícených žen,jako čarodějnic bylo pro mě noční můrou a do dnešních dní je to pro stále něčím nepochopitelným a neuchopitelným..
Kolik zvěrstev pod záštitou jména Božího se napáchalo..
Absolutně se to rozcházelo s tím,co jsem věděla a četla o Ježíši a jeho představách,jeho lásce a jediné co souhlasilo,bylo jeho utrpení,kterým si za své laskavé myšlenky prošel..
Otázka víry a náboženství byla pro mě velmi ožehavým tématem..

Jak jsem šla životem a procházela si nejrůznějšími velmi špatnými a vypjatými situacemi,začala jsem zjišťovat,že mi něco chybí..
Něco,nebo spíše někdo,komu bych mohla říct absolutně vše,aby se mi ulevilo..
Rodiče mám úžasné,přátel plno,ale v těch opravdu nejtěžších chvílích jsem se cítila velmi sama..
Cítila jsem velké osamocení a beznaděj..Neměla jsem tolik důvěry v sebe,jako mám dnes..
Nedokázala jsem se opřít o své názory a přesvědčení,které jsem teprve hledala..
A v tuto chvíli,vždy,když mi bylo zle,tak jsem podvědomě poklekla a modlila se k Bohu,i když jsem nevěděla jak..
Prosila jsem ho,ať mi ukáže cestu,ať mi poradí co mám dělat...
Mnozí z vás,kteří ke mě chodíte,určitě ty to stavy dobře znáte a prožili jste či prožíváte..
Začali ke mě přicházet andělé..skrze knihy,karty,semináře (velké poděkování Lucince Hovjacké),která mě s nimi sblížila během jednoho dne a už se mnou zůstali..
Anděly jsem měla kolem sebe a Bůh za námi přicházel vždy,když bylo potřeba..

Legrační bylo,že kdykoliv jsem chtěla na chvíli do kostela zajít,vždycky byl zavřený..
Vůbec jsem tam neměla přístup..a to mám ve svém okolí plno nádherných kostelů..

V posledních měsících jsem se s vírou začala potkávat ve své práci..
Jeden z mých milých dědoušků stále dodržuje tradice,modlí se před i po jídle,na hřbitově za mrtvé a povídáme si o tom..
Můj přítel je z věřící rodiny..Víra je teď všude kolem mne..
Teď v sobotu jsme se rozhodli projít kostely ve městě,které jsem neviděla desítky let..
Měly být otevřené,protože pro křesťany jsou velikonoce největšími svátky v roce a zpřístupňují své chrámy..
Vyrazili jsme do chladu a občasného sněžení a já se moc těšila..
První,největší kostel ve městě byl uzavřen a otevírali až za hodinu..Vrátili jsme se..
Ještě před kostelem jsem se ptala milého,jak se mám správně pokřižovat..
Když jsme vešli dovnitř,svěcená voda nebyla..
Křižování tedy proběhlo "na sucho" na zkoušku...
Další kostel byl uzavřen a o další vstupy jsme se nepokoušeli...
Přišlo mi to jako zkouška,jak moc chci víru pochopit a jak moc to beru vážně..

Ráno,když jsme vstali,tak jsme se vydali na velikonoční mši..
Do kostela to mám opravdu kousek..
Kostel byl plný až k prasknutí..Nádherná hudba,překrásné modlitby a nechyběla ani svěcená voda..
Seděli jsme v lavici pod oknem a kdykoli kněz mluvil o Ježíši a jeho z mrtvých vstání , víře v tuto událost a její důležitost pro nás všechny, začalo oknem nádherně prosvítat slunce...

Některé zážitky se nadají popsat slovy,ani to co jsem ucítila, když kněz mluvil o tom, jak všichni hledáme víru, hledáme čeho se chytit, hledáme jistotu,že všechno dobře dopadne..
Pocítila jsem takový klid a bezpečí..
Nejen proto,že mě můj milý držel pevně za ruku:-),ale protože jsem opět dostala důkaz,že cesta,kterou jdu je správná a najednou se mi to malinké místo v srdci, kde bylo prázdno zacelilo..
Vím,že spoustu lidí víru ztratilo,ne víru v Boha,ale víru v tento svět,víru v sebe,v lásku a dobro..
Každý den dostávám potvrzení..
Dnes už vím,že nemá cenu nikoho přesvědčovat a dokazovat, že jedině láska a dobro nás posouvají v životě ke spokojenosti a štěstí..
Každý si svou cestu víry,ať už je to víra v cokoliv,musí projít sám a rozhodnout se zda uvěří..

Vím,že tímto zážitkem se ze mě nestane studentka teologie,ani ortodoxní nábožná žena,vím,že některé názory na církev nezměním,ale miluji lidské příběhy a ten Ježíšův a jeho rodičů nás ovlivňuje dodnes..
Takovou obrovskou sílu jeho myšlenky i utrpení v sobě nesou..
Síla ženy,jakou byla Marie,která viděla umírat své dítě a byla s ním do poslední vteřiny ,se podepsala na nás ženách do dnešních časů,aniž si to uvědomujeme..

Neměla jsem včas velikonoční výzdobu,nepekla jsem a nechystala,jak by se slušelo a patřilo,uklízela jsem na poslední chvíli a to velmi povrchně..

Letošní velikonoce jsem pojala po svém..
Pochopila jsem podstatu tohoto svátku ve svém srdci..
Pochopila jsem,jaký dar je pro mě můj přítel..Děkuji Ti...

Krásné velikonoce..