čtvrtek 22. ledna 2015

Příběh o lásce a slovech..

Zdroj pinterest

Byl jednou jeden muž a jedna žena..
Znali se pár měsíců..
Jejich láska byla stále křehká,jemná,opatrná a hledající odpovědi..
Oba již měli pár vztahů za sebou,takže se to "spolu"opět učili pěkně od začátku..
Trávili společně každou volnou chvilku,jak to jen šlo..
Potkávali se na procházkách,hodně se smáli a ještě se navzájem poslouchali..
Naslouchali potřebám toho druhého a vycházeli si vstříc v myšlenkách,činnostech a zážitcích..

Měli podobné zájmy,ráno se probouzeli ve stejnou dobu..
Vše bylo krásné až snové..
Jednoho dne se ale ženě vloudila do hlavy myšlenka na to,že jí muž neříká jak moc ji miluje..
Nechápala to..
Všichni to tak dělali,říkali mi,nebo psali stále dokola" miluji tě,miluji tě."
A teď nic..
Copak pro něj nejsem dost dobrá,copak se mu nelíbím?
Dočkám se toho vůbec?

Žena byla naučená vnímat jen slova..

Jednoho dne ji muž přinesl překrásný dárek..
V posledních dnech si stýskala,jak málo spolu jsou..
Muž jí přinesl obraz v životní velikosti,na kterém byli oni dva..
Spolu v objetí..
Byla moc šťastná a velmi jí to potěšilo..
Kdykoliv se na obraz podívala,byl tam s ní..

Čím více se na společný obraz dívala,začala si uvědomovat všechny ty "malé-velké" věci,které pro ni muž dělal..
Ty činy,kterými jí dával najevo jak moc jí má rád,jak moc mu stojí za pozornost,jak moc mu stojí za to,aby si s ní povídal..
Vzpomínala na společné vaření, na masáže,které jí dělal,když byla moc unavená,na klidná a laskavá slova,kterými jí dokázal potěšit při jejich společných nočních telefonních rozhovorech,když měla v srdci chmury a on nebyl vedle ní ,vzpomínala ,jak stele společnou postel zatímco ona vaří kávu,jak jí celou noc objímá,jak....

Ucítila v srdci tolik lásky a vděčnosti..
A pochopila..
Všichni muži před ním,kteří jí okázale říkali jak moc jí milují odešli,utekli,opustili,či byli opuštěni,protože při prvních starostech ztratili odvahu a jejich povrchní láska ubyla na síle..

Láska k ní začala proudit skrze skutky a ne jen slova..
Muž svou lásku k ní naplňoval až po okraj a až teď byla připravená začít pít..
Pokaždé když se mu teď podívala zpříma do očí,tak se jí zatajil dech,kolik jí tam viděla..


Jak jste na tom vy?
Dokážete lásku vnímat a vidět ,i když neslyšíte "Miluji Tě?":-)

Krásné,láskyplné dny..
Bi

pondělí 19. ledna 2015

Příběh o dokonalosti..


Kdesi daleko na překrásném ostrově plném květin a ptáků,vůně moře a podmanivých tonů hudby,
žila mladá žena..
Byla velmi moudrá a nadaná,pracovitá ,věnovala se mnoha činnostem najednou..
Hodně studovala a pracovala, jak na svém těle,které neustále zdokonalovala cvičením,tak na Duši,aby nalezla soulad,zdraví a DOKONALOST..
Vše však znala pouze z knih..
Věděla,jak by se to dělat mělo,protože si to přečetla od moudrých lidí.
Velice si přála být pro okolí dokonalá..

Častokrát slýchávala chválu na svou krásu,své vědomosti a jednoho dne nabyla dojmu,že už je tak dokonalá,že může všechny ostatní "učit",jak se to dělá..

Lidé k ní přicházeli pro radu,ale ona je ani nevyslechla a řekla jen svůj názor,který byl podle jejího mínění jediný správný..
Místo aby pomohla,tak od ní odcházeli utrápení a zdeptaní lidé,kteří o sobě začali velmi pochybovat..
Začala vyžadovat vše perfektní i ve své rodině,ve svých nejbližších vztazích a všichni kolem ní se pomalu začali trápit a někteří se jí báli,protože přece jen ona má ty správné názory..
Pomalu k ní přestali chodit potřební pro radu a pomoc,přátelé se jí vyhýbali a až ve chvíli,kdy jí opustil poslední člen rodiny a ona zůstala ve velikém domě úplně sama,teprve pak začala chápat,že něco není v pořádku..
Trvalo měsíce,kdy svalovala vinu na jiné,kdy spílala nepřízni osudu a nevděčnosti lidí..
Po několika dlouhých měsících smutku,samoty a trápení,kdy už nebyla schopna,ani spát,ani jíst,kdy se ploužila ,jako stín krajinou, s očima zalitýma slzami,usedla na pláž a zpívala své smutné písně moři..
Její zpěv uslyšela stará žebračka,která hledala na pláži něco k jídlu..
Přistoupila k ní a ptala se proč tak naříká..
Dívka,která se léty trápení stala zralou ženou, jí povyprávěla svůj příběh plný zloby a nevděku..
Vyprávěla jí jak byla krásná a dokonalá a ti všichni kolem ji takto zničili..
Otrhaná,špinavá žebračka seděla a tiše poslouchala její příběh..
Nechala ji,aby se zlobila,nechala ji,aby vyplakala přívaly slz..
Dlouho spolu na pláži seděly,až nastal západ slunce..

V tom,žebračka po mnoha hodinách naslouchání promluvila..
"Podívej se na to slunce..To je dokonalé..
Pokaždé jiné,jinak teplé,jinak barevné,dokonale dodržující přírodní zákony.
Myslíš,že můžeš být dokonalá jako slunce?
Myslíš,že dokážeš tak hřát a milovat všechny bez rozdílu?
Myslíš,že dokážeš přijímat odlišnost každého tvora na této zemi,nesoudit ho a nesrovnávat Tvou dokonalost s tou jeho?"
Tak jako nemůžeme změnit slunce,nemůžeme měnit nikoho jiného,protože všichni už jsme dokonalí.."

Mladá žena se rozplakala nad svou hloupostí..chtěla měnit všechny okolo a všem nařizovala co mají dělat..Byla přeci dokonalá...Tak jako my všichni,tak jako všechno kolem nás a v nás..

"Poraď mi ,co mám udělat?
Kdo mi pomůže,kdo mi dá návod?
Jak mám změnit svůj život a být zase šťastná?"

"Každé ráno se nahá vykoupej v moři,pečuj o své tělo a svůj oděv..
Každý den se podívej do vln a dobře vnímej co uvidíš ve svých očích..
Kdykoliv k Tobě během dne někdo na pláž přijde,požádej ho,ať Ti poví co pro něj znamená dokonalost..
Seď tiše a jen naslouchej,pak přestaneš hodnotit a soudit životy jiných a Tvé srdce bude mít spoustu místa na lásku,která k Tobě bude skrze příběhy ostatních proudit..
Nezapomeň každému člověku poděkovat za jeho příběh. To Tě naučí pokoře..
Toto praktikuj tak dlouho,dokud Tvé oči ve vlnách začnou zářit a smát se.."

Když se ráno žena celá uplakaná na pláži probudila při východu slunce,po žebračce nebylo ani památky..
Začala pochybovat,jestli se to všechno vůbec stalo..
Když ale uviděla ten nádherný slunečný jas,tak se rozhodla vyzkoušet o co ji žebračka žádala..
Trvalo mnoho dní a týdnů,než se zbavila své pýchy,nechala hovořit jiné,přestala soudit a kritizovat..
Trvalo opravdu dlouho ,než příběhy jiných začala brát jako vzkazy a poučení pro sebe a svůj další život..

Jednoho dne,když pohlédla unavená do vln,její oči byly konečně plné lásky a společně s ústy se velmi hlasitě smály...

Stala se DOKONALOU..


Bi

pátek 9. ledna 2015

Příběh o lásce

Zdroj Pinterest

V jedné daleké zemi, uprostřed nádherného, hlubokého a divokého lesa, byl ukryt malý chrám, o kterém se tradovalo, že skrývá důkazy pravé lásky.
Lidé, kteří na ni přestávali věřit a potřebovali hmatatelný důkaz její existence, vydávali se na pouť k  ukrytému kostelíčku, aby opět uvěřili.

V jiné daleké zemi žila mladá žena.
Byla zdravá, krásná, veselá, milovala život a vše s ním spojené.
Měla děti, spoustu přátel a vlastně by se zdálo, že se neměla proč trápit.
Své trápení nosila hluboko v srdci.
Hledala celý život čistou a nezkaženou, opravdovou lásku muže.
Takovou, která přečká všechna trápení, podrží v dobách zlých a povznese do nebeských výšin ve chvílích štěstí.
Přestávala věřit.
Pokaždé, když byla sama se sebou, cítila velký smutek ve svém srdci a to nezaplněné místo.
Velký smutek, strach, samotu a žal.

Jednoho dne uslyšela přítele, který se vrátil z cest, vyprávět o tajemném chrámu v lese.
Rozhodla se, že se tam jednou, až děti povyrostou, určitě vypraví, aby konečně na vlastní oči uviděla důkaz té pravé lásky.
Trvalo to pár let a pak, až ucítila opět bolest ze ztráty milované osoby a opětovně pocítila to známé prázdno,vydala se na pouť do daleké země.
Není důležité, jak dlouho putovala, ani jak daleko. Celou cestu byla jen ona a její myšlenky.
Laskavé myšlenky, pochybnosti, strach, zvědavost a také očekávání, která se snažila vypudit z hlavy.
Když dorazila, ke dveřím chrámu, byl již večer a byly zavřené.
Byla tam úplně sama. Unavená a smutná, že nestihla žádného mnicha, aby jí dveře otevřel.
Rozhodla se počkat do rána.
Při východu slunce jí probudily něčí ruce, které ji pohladily po tváři.
Otevřela oči a uviděla velice milého muže. Mnicha, který se na ni usmíval a vysvětloval jí, že dveře chrámu se neotevřou, protože klíč se ztratil a nemohou jej nikde nalézt.
Radil jí, aby se vydala zpátky domů.
Nemohla tomu uvěřit, taková dlouhá pouť a zbytečná. Tou marností se rozplakala.
Mnich ji objal a pak odešel.
Celý den plakala před dveřmi a prosila nebesa, aby ten klíč seslala dolů.
Moc si přála vidět důkaz lásky na vlastní oči a opět uvěřit.
Rozhodla se zůstat, než se klíč znovu objeví.
Každé ráno za ní chodil mnich a znovu jí zopakoval, že dveře se neotevřou.

Po pár dlouhých protrápených dnech uviděla nádherné květiny, které kolem chrámu rostly a byly suché. Uviděla překrásné ornamenty, vyryté na dveřích kostela a v noci poslouchala nepoznané zvuky lesa a potoka, který tekl opodál.
Už neplakala. Začala si zpívat a jednoho rána, když opět mnich přišel,  požádala ho o nádobu na vodu, aby mohla z potoka nabrat dostatek vláhy pro květiny. Ukazovala mu kování a kliku na dveřích kostela a s nadšením mu popisovala, co jí připomínají ty nádherné ornamenty na dveřích.
Mnich ji celou dobu mlčky pozoroval, pak ji políbil na čelo a dal jí do ruky klíč.

Dívala se na něj a čekala vysvětlení.

"Nemohl jsem Ti chrám otevřít, protože jsi nevěděla proč jsi přišla", řekl mnich.
"Žádný hmatatelný, ani vysvětlitelný důkaz lásky jsi nemohla uvidět, dokud si nepochopila, že lásku můžeme najít všude.
Je kolem nás každý den, každou minutu našeho života. Pokud ji opravdu žijeme a nosíme si lásku v sobě, pak už nám nebude chybět a nikdy nezapochybujeme o její existenci."
Pak nepotřebujeme od jiných slyšet ujišťování o citu, kterému se říká láska, protože pak jí máme plné srdce a jsme jí prostoupeni.
Láska nejde uchopit, vysvětlit ani naučit.
Láska buď je a nebo není."

Žena v úžasu otevřela dveře.
Chrám byl celý bílý, prozářený krásným slunečním světlem.
Jedinou jeho výzdobou bylo obrovské zrcadlo na zdi, ve kterém se příchozí uviděl hned, jakmile vstoupil do chrámu.

Pod zrcadlem byl nápis:

 "Zde vidíš osobu, která Tě miluje nejvíce na světě a nikdy Tě neopustí..
Společně dokážete láskou prozářit celý svět."

Žena pochopila.
Našla svůj důkaz lásky.
Od té chvíle se přestala bát a naplnila své veliké srdce až po okraj.


S láskou vaše Bi