neděle 7. října 2018

Ve Tvých šlépějích




Kdykoliv chci pochopit člověka, vyzouvám boty.
Bořím nohy do měkké hlíny a rozhlížím se, kudy vedou jeho kroky.
Hledám, pomalu a zlehka našlapuji v jeho šlépějích, abych ucítila tu vlahou zem, kterou procházel,
abych nezměnila směr jeho kroku.
Abych uviděla místa, kde upadl a nemohl se zvednout.
Posedím chvíli na těch místech, a pak se zvedám k dalším směrům a cestičkám.
Pod nohama občas cítím kameny, nebo kořeny, či větve.
Někdy to pěkně bolí, štípe, pálí a teče mi krev.
Slzy mi tečou po tvářích a já zpomaluji svůj krok.
Cítím strach z další bolesti, kterou prožíval ten, který zde kráčel přede mnou.
Rozhlížím se kolem sebe, hledám čeho bych se chytla.
Co mi pomůže vstát a zbavit se té námahy.
Nohy se mi noří hlouběji do hlíny, až se pomalu po kotníky nořím do teplého a měkoučkého bahna.
Už  to nebolí.
Příjemně to hřeje.
Nemůžu pokračovat dál. 
Stojím a nořím se stále hlouběji.Cítím smutek, lítost a beznaděj, jako ten, který mě tady svými kroky přivedl. I tím si musel projít.
Jako my všichni. Na každé cestě životem jednoho dne dojdeš k bažině.
Když jsem v bahně až po kolena a nemůžu se hnout, vysvitne slunce a pomalu vysušuje blátivé vězení kolem mě.
Na cestě před sebou uvidím další nesmělé kroky, které pokračují lesem dál a já záhy klopýtám, abych si na kořenech několikrát rozbila kolena a větvemi, které mě šlehají do obličeje rozedrala tváře.
Pláču a krev stéká po mém unaveném těle.
Přicházím ke schodům, které vedou Bůh ví kam a jsou plné kamení.
Kroky směřují vzhůru a já navzdory bolesti, kráčím ve Tvých šlépějích, abych Tě lépe pochopila.
Cesta se chvílemi zdá nekonečná. Mám pocit, že mi dojde dech. 
Hlava je zahlcená myšlenkami a nohy unavené.
Schody stoupají a konec v nedohlednu. Kameny vystřídala chladivá hlína, která hladí.
Pomalu se usmívám a přestávám cítit bolest.
S hlavou sklopenou radostně poskakuji vzhůru, jako ten přede mnou. Ocitám se na louce.
Nohy se noří do měkké a příjemné trávy, kráčím mezi květy, srdce bije o sto šest a já cítím uvnitř to co Ty, když jsi tudy kráčel.
Prostupuje mě síla, klid a smíření.
Na zemi hledám další kroky, kudy si šel. Rozhlížím se, nic nevidím. 
Usedám do trávy, dívám se před sebe, slzy tečou po tvářích, nad hlavou slunce a kolem mě vůně květin a bzučící včely.
Láska.

Kdykoliv chci pochopit člověka, vyzouvám boty.
Cesta každého člověka mě přivede do jiného bodu, kde se zastavil a čeká na paprsek, který ho vyvede na louku plnou slunce.
Kdykoliv chceš pochopit a přiblížit se druhému člověku, vyzuj se a běž.....
S láskou Bi

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..