pátek 17. března 2017

Jak jsem se stala mužem

Zdroj Pinterest
Seděli jsme v kuchyni, pili kávu a já slyšela už po několikáté stejnou otázku.

"Brigit, vysvětli mi , proč jsou ženské takové mrchy?"
Ptal se mě zklamaný kamarád, kterého zrovna jedna slečna pěkně tahala za nos.Opět mi došlo, jak jsou muži křehcí  a zranitelní ve své podstatě, i když většinou vystupují , jako ředitelé vesmíru.Jak dlouho se vypořádávají s nezdary v lásce a odpuštěním.Pro některé, odpustit bývalé partnerce, je nesplnitelný a nenaplnitelný životní úkol.
Ulpívají v minulosti, v bolesti a křivdách. Těžce navazují nové hluboké citové vztahy. Vše klouže po povrchu, protože mají v sobě tak silné ochranné mechanismy, které se spustí ve chvíli, kdy prožívají něco nového,krásného a hrozí možnost , že se zamilují a půjdou do hloubky. Mechanismus strachu, jim brání zamilovat se, aby to už nebolelo jako "tenkrát" a tak od toho raději utečou.

"Ty jsi ten kdo si vybírá a namlouvá. Máš to jednodušší než my ženy.Všechno máš ve svých rukou. Na Tebe žena čeká až jí oslovíš a projevíš zájem,jsi přece muž!" Povídám mu s úsměvem.
"Já kdybych byla muž , to by si viděl. Já jsem ta co čeká, až bude oslovena. Ty to máš mnohem snazší"
Zadíval se mi hluboce do očí a povídal: "Co by si dělala, být chlap, když je to tak lehké, jak říkáš?"

Kdybych byla muž, pak odvážný a zodpovědný.
Vyhledal bych ženu, která mě přitahuje a zkontaktoval se s ní.
Jasně bych jí dal najevo, co se mi ní líbí a čeho si na ní vážím. Nehrál bych žádné hloupé hry plné tajností.
Kdybych byla mužem, pozval bych ji na kávu, víno, do divadla, na koncert, nebo na výlet, prostě kamkoliv, kde by se nám líbilo.
Jako muž bych své přítelkyni říkal, jak jí mám rád a těším se na ni.
Být chlap, tak jí kupuji kytky jen tak pro radost, nebo je třeba natrhám v lese.
Být zamilovaný muž, tak píšu veršovánky plné lásky,aby věděla, jak moc je pro mě výjimečná.
Být mužem, tak bych svou ženu neustále překvapoval, aby jsme to měli pěkné a hravé.
Posílal bych jí písničky, rozdělával oheň v krbu,chystal snídaně do postele, nebo společné koupelnové dýchánky při svíčkách.
Být chlap, tak svou lásku objímám co nejčastěji,aby věděla, že jsem tady s ní a je v bezpečí.

Musela jsem samu sebe pochválit, kolik krásného jsem vymyslela:-)
Pokud bych byla takovým mužem a žena by mě přesto odmítla a nechtěla, pak nebyla pro mě tou pravou a já bych si vyhlídl nějakou jinou,mému srdci bližší.
Takový bych byla muž.

A náhle se mi v hlavě zrodila otázka "jaká jsem vlastně žena?"
Miluji tyhle dialogy, které vedou k dalšímu přemýšlení a práci na sobě.
Jak lehce dokážeme poradit ostatním a když přijde řada na nás , tak občas bezradně přešlapujeme.
Nikomu nemůžeme poradit, protože nemáme jeho zkušenosti,prožitky, potřeby a naprosto jiné emoční vnímání, protože každý si v sobě neseme své jedinečné srdce.
Můžeme jen inspirovat svými názory, pokud někoho zajímají.

Toho odpoledne jsme se spolu hodně nasmáli a já si opět uvědomila, jak mnoho od mužů my ženy očekáváme. Jaký tlak svými nároky způsobujeme a tím je vlastně odrazujeme, protože ani nenajdou odvahu nás oslovit.
Uvědomila jsem si, jak ráda jsem ženou, která je sváděna a dobývána, která může muže hýčkat a laskavě chlácholit v jeho zranitelnosti.

Drazí muži pokud najdete odvahu a znovu se pokusíte navázat hluboké vztahy, pak vězte, že vás čeká veliká odměna v podobě tvořivé a silné ženy, která vám stojí po boku.

Konec teorie. Jdu makat a prohlubovat své úžasné ženství a dodávat sebevědomí svému vnitřnímu muži, aby se z něj stal statečný tvůrce.

A pánové, jen tak pro zajímavost :"Jaká by jste byli žena?"
Ráda se nechám inspirovat.

Krásné dny v lásce nám všem
Bi

neděle 5. března 2017

Zrození tvůrce v nás

Můj portrét na skále vyfotil ADAM MICHNA:
https://www.facebook.com/ADAMfhie/?ref=br_rs
V posledních týdnech jsem opět potkala pár lidí, kteří prožili nějaká traumata v dětství.Ve většině případů, se jejich problémy z mládí promítají až dodnes.Určitě nikoho nepřekvapím tvrzením, které je dobré si občas zopakovat a uvědomit.
Podle toho jaký základ v životě dostaneme, pak následně zvládáme, nebo nezvládáme svůj život v dospělosti. Naše mládí a útlé dětství ovlivňuje naše pozdější chování a reakce.

Každopádně je pro nás velmi zatěžující, když nám naše minulost ovlivňuje náš současný život a my ji používáme a využíváme k tomu, abychom si našli výmluvu, proč nežijeme šťastný život.
Všichni si v sobě něco neseme.Všechny nás naše životní situace školily, abychom si uvědomili, že změna našeho pohledu na situaci, na naše životní hodnoty a hlavně změna naší vnitřní podstaty, jsou nezbytné k tomu, abychom přestali řešit svou minulost a mohli konečně šťastně prožívat svou přítomnost.

Pokud ulpíváme v minulosti a neustále se na něco vymlouváme a hledáme důvody, proč nemůžeme být šťastní, pak to znamená jediné. Stále setrváváme v pozici oběti, která je vláčena životními okolnostmi a vydána na milost a nemilost jiným lidem, kteří s ní mohou manipulovat a hýbat, jak se jim to zrovna hodí.

Většina lidí- obětí, pak prochází fází studia a hledáním informací. Pročítají stohy knih, chodí na semináře, terapie a diví se, že pocit blaženosti pokaždé vyprchá po pár dnech, kdy "zázračné" účinky terapie odezní. Nic není špatně.Každý máme svůj čas a svůj práh bolesti, za který už ve svém smutku  a bolesti nejsme ochotni zajít. Když si dnes pročítám některé příspěvky z roku 2012, tak jsem v roli oběti setrvávala opravdu dlouho a co hůře, vůbec jsem to neviděla,ani necítila.
Jak bylo jednoduché a pohodlné ze svého zpackaného života obviňovat ostatní a hlavně mou minulost, která přece určitě mohla za mé bolavé zkušenosti.

Teprve minulý rok, po jednom skutečně nepříjemném zážitku, se ve mě udála obrovská změna.
Přišla sama od sebe a z nenadání.Uvědomila jsem si, že to trapné klišé, které jsem tisíckrát četla "Ty jsi tvůrce, jedině Ty můžeš ovlivnit, jak vypadá Tvůj život", teprve po mnoha letech najednou ve mě zaznělo tím správným tónem, dotklo se mého srdce, které se začalo aktivovat a začalo opět produkovat lásku. Lásku ke mě samotné.

Jak jsem to udělala? Jak jsem to poznala?
Ve velmi nepříjemné a bolestné situaci, kterou jsem právě prožívala jsem se poprvé po mnoha letech zachovala jinak než obvykle a má reakce ve mě způsobila nebývalý klid a harmonii během pár hodi
Pochopila jsem, že to je ta cesta.

Konečně jsem pochopila a hlavně začala žít následující:
Lidé, kteří se mají rádi, si dobrovolně neubližují. Přestávají dělat věci, které jim způsobují bolest a nepříjemné pocity.

Když se máte rádi, jednáte s lidmi tak, jak si přejete, aby se chovali oni k Vám.
Vytváříte si nová životní pravidla a priority a díky tomu se z Vás stává tvůrce vlastního života.
Najednou zjistíte, že máte více času, protože už neřešíte životy ostatních lidí, aby jste odsunuli a schovali vlastní problémy. Nepotřebujete žádné zaručené rady, protože věříte sobě a své intuici. Každý jsme jedinečný originál a jedině my víme nejlépe co je pro nás dobré.
Vrací se nám do života láska a radost. Čím více jí kolem sebe rozdáváme, tím více k nám přichází.
Zdroj je nevyčerpatelný.

Před pár dny to byl přesně rok od mé poslední "chyby (můžeš číst zde)", kdy se má vnitřní oběť přerodila ve tvůrkyni.
Stala jsem se pozorovatelkou vlastního života.
Kdykoli vidím něco, co se mi nelíbí, zastavím se přemýšlím, jaké změny podniknout, aby se situace opět stala příjemnou a harmonickou.
Další výhodou, proč být tvůrcem je to, že neutíkáte od problémů, ale okamžitě hledáte možnosti, jak je vyřešit a zvládnout.
Přestáváte si tvořit další a další nánosy smutku a beznaděje, protože víte, že řešení se dá najít vždy a věříte si.
Pokud se vědomě stanete tvůrcem svého života, pak si sami určujete pravidla Vaši láskyplné hry.
Je to jen Váš život, Vaše rozhodnutí, o kterých nepochybujete a Vaše prožitky, které Vám jasně ukazují cestu, kudy se vydat.
 Pokud stojíte na rozcestí, tak se klidně ozvěte a já Vám povím svůj příběh.
Nevyžádané rady neudílím.
Pokud chcete, můžete se inspirovat.
Pokud ne, pak se nic nestane:-)
Je to Váš život.

Každý máme svůj čas a způsob, jak se vyškrábeme na příjemnou a teplou skálu z krásným výhledem, odkud uvidíme svůj život jako na dlani.



Krásné dny v lásce
Bi