Samoléčitel

Zdroj Pinterest

Pokaždé, když muž, či žena o Tebe ztratí zájem,
pokaždé když jeho, nebo její hlas mizí v nenávratnu a ty cítíš, že už říká krásná slova jiným uším,
pokaždé, když vnímáš to staré známé odpojení,
které je tak žádoucí a potřebné,
spoj se se svým srdcem a posílej mu tolik lásky a pozornosti, co to jen jde.

Pokud od Tebe jiný člověk odchází bez jediného slova rozloučení, či alespoň vysvětlujícího pohledu a Ty cítíš jen stažený žaludek a víš, že tahle cesta došla do slepé uličky, i pak se napoj na své vlastní srdce a omývej ho ve své lásce, něze a pozornosti den co den, dokud rána není zhojená.

Když přestaneš bědovat a lamentovat nad nespravedlností života, nad svou vlastní opuštěností a samotou, když vezmeš svůj život (své srdce) do svých rukou, můžeš si vytvořit krásný a laskavý svět, nezávislý na vrtkavých náladách a pomíjivé pozornosti okolního světa.
V tu chvíli pochopíš, že nikdo jiný Ti nedá to, co Ty potřebuješ.
Ponoř se do hloubky.

Přestaň hledat složitá řešení. Vše máme v sobě. Vše víme. Jsme to my a náš život.
Nikdo nemá nad námi moc, nikdo nás nemůže ovládat a ubližovat nám, pokud my sami to nedovolíme.
Už to chápeš?

Přestaň ztrácet čas neustálým obviňováním okolí.
Všichni jsme oběti našich vlastních rozhodnutí, za které si neseme následky.
Pěkně to občas bolí.

Všichni do jednoho máme sílu a schopnosti na své vlastní uzdravení.
Jen tomu uvěřit.
Nauč se pouštět, co už k Tobě nepatří.

A jak to poznáš?
Pokud Ti daná činnost, nebo člověk nevykouzlí na tváři úsměv, pokaždé když jsi s ním, či tuto činnost vykonáváš, jestliže místo toho cítíš nepříjemné pocity a plačtivé stavy, pak je čas se zamyslet a zeptat se sám sebe.
Co mi tento člověk přináší do života?
Kolik lásky a radosti spolu prožíváme?
Proč cítím tíhu a smutek?
Jak moc mě tato práce, nebo činnost naplňuje?
Kolik času jí věnuji v radosti?
Sám sobě pravdivě odpověz a pokud něco není v souladu s Tebou, pak s láskou propusť a nechej jít.

Jak se to dělá?
Najdi jinou cestu. Jsou jich tisíce.
Jak lehce se to píše, jak těžko mnohdy udělá.
Však čas a život jsou neúprosní.
Tak dlouho posílají výzvy, které zní a vypadají stejně, tak dlouho zraňujeme sami sebe, až jednoho dne pochopíme.

A to je ta chvíle.
Chvíle vzestupu...Tvoření...Tvoříme svůj vlastní život. Vědomě a s láskou.
Máme právo volby se rozhodnout. Jaká svoboda!!!
Tohle chci a to už ne. To je mi příjemné a tohle nepříjemné.

Žijeme tak krátce.
Mysli na to každý den a rozhoduj se tak, ať je Ti dobře na Duši i těle, protože pak se Ty sám a celý svět kolem Tebe cítí blaženě a skvěle.
O tom je náš krásný život...
Prožít ho v lásce a radosti a s lehkostí uchopovat všechny pozemské a běžné starosti.
Každý to dokážeme.
Jdu se ponořit......