Možná.....

Zdroj Pinterest

Možná..

Možná je to opravdu tak, že nás od našeho životního štěstí a pohody paradoxně odvádí a zdržují naše nenaplněné životní, sny, záměry a tužby, které v sobě nosíme desítky let, a za kterými se honíme, jako vzteklí psi po lesích, dokud neulovíme nějakou pořádnou kořist, v podobě alespoň jednoho naplnění.

Když už se nám to povede, tak máme další důkaz o tom, že to funguje a přání se plní, ale stejně nejsme stále spokojení.

Právě naopak přání přibývá, protože když to šlo jednou proč ne víckrát, proč ne vždy?

Opět se dostáváme do začarovaného kruhu hledání a ztrát, bojů, utrpění, slzí, proher a zase zvednutí, abychom si uvědomili, že opět stojíme na začátku své fikce o snu, který se nám stále nenaplnil. Upadáme do beznaděje a stále se snažíme ty pomyslné kruhy opakování se přerušit, přetrhnout a vést jinudy. Podle nás  a naší, vůle, či představy. Jaká pýcha! Opravdu si myslíme, že můžeme ovlivnit vše co se nám děje v životě? Také jsem si to myslela a byla pyšná.

Kdo určuje, co se nám za ten život naplnit?

Máme opravdu takovou moc, abychom vše svou myslí, vůlí a rozhodnutím mohli dokázat?

Anebo to je úplně jinak.

Možná každá duše před svým zrozením dostane do rukou posvátný svitek, ve kterém je napsán celý její osud. Ten má zde na zemi naplnit. Každý svým způsobem, každý s jiným úkolem a posláním.

Každá duše se přichází naučit něco jiného.

A každá duše, během svého života na zemi zapomene, co měla jako zadání napsáno v posvátném svitku. 

A tak nejdříve úpěnlivě hledá a projde si všemi emocemi, bolestmi i štěstím, které může v lidském životě poznat, aby nakonec došla do bodu, kdy se zastaví a zjistí, že i když si naplnila všechny sny a touhy, pak stále není šťastná.

A to je ta chvíle na otázky.

Proč si se narodila milá duše?

Co si se přišla naučit?

Co chceš prožívat?

Prošla jsem tímto bodem. Mám vše. Milující rodinu, zdravé děti, domov, pár opravdových přátel i naplňující práci. Potkala jsme také ve svém životě muže, kteří mě milovali a já je a skrze ně přišli na svět naši synové. Prošla si mnohým utrpením, abych si dokázala vážit radosti a přijala všechny barvy života.

Nyní má duše začíná naplno prožívat fázi přítomného okamžiku a plynutí, bez všeho toho chtění, přání si a pachtění se za něčím. Nestarám se o to, co bude a jak bude. Nemám strach.

Zažívám nebývalý klid, protože dobře vím, že i když nevydám desítky knih, neuvidím spoustu moří a oceánů, nebudu mít moderně vybavený byt a třetího manžela, i tak dokážu dál prožívat lásku ve všech jejích podobách. Lásku, pro kterou se znovu a znovu rodím.

Mým úkolem zde, je stát se lepším a laskavějším člověkem.

Přišla jsem se naučit s pokorou a úctou přijímat vše, co ke mně přichází, ať už je to do tzv. "špatné", nebo dobré a podle toho se jen v přítomnosti rozhoduji, bez vlivu minulých křivd, co chci a co už nechci ve svém životě prožívat.

Přišla jsem se opětovně naučit přijímat všechny úkoly, které jsem si sama vybrala, abych naplnila svůj osud.

Osud, který je jako nekonečný film, prolínající se časoprostorem věků a příběhů.

S láskou Bi