čtvrtek 11. ledna 2024

Úsvit


Před chvílí jsem vyfotila západ slunce. Růžová se prolínala s modrou a obloha vypadala jako jiný svět. Lepší krásnější, laskavější. Avšak hned kousíček pod duhovými mraky a světly se prodíraly antény a dráty elektrického vedení. Jakoby na oblohu chtěly dosáhnout, jakoby i slunce a jeho představení chtěly mít pod kontrolou a trochu pokazit jeho dokonalost. 

Všechny tyhle vymoženosti jsme vymysleli my lidé. Stejně jako virtuální svět a sociální sítě. Prožila jsem teď na nich pár let života. Potkala hrstku přátel, kteří mi zůstanou napořád, vydala čtyři sbírky, přečetla si mnoho moudrého, ale i zlého a urážejícího. Byla jsem virtuálně sexuálně obtěžována, manipulována v nekonečných debatách, které vedly vždy jen do slepé uličky. Ale mnohé mě to naučilo. O životě, o mezilidských vztazích, pomyslné dokonalosti, iluzích a lžích a hlavně jsem opět začala poznávat samu sebe takovou, jaká doopravdy jsem. Uvnitř. Už dávno přestala rozlišovat na dobré a zlé.
Potkala jsem se se svými strachy, stíny, nepřijetím a také nepochopením. Ale také jsem se uvnitř své bubliny cítila milována. Avšak jen na dálku. Skrze slova. 

Během posledního roku odešlo z mého života na onen svět, pár mě velmi blízkých lidí. Naučili mě na nic nečekat a objímat dokud to jde, říkat mám tě rád, nebo jen pohladit, laskavě se podívat, či vyslechnout. Jinak, než živě to není možné. Pochopila jsem s velikou intenzitou, že rodina a přátelství potřebuji ještě více prožívat, než si jen o něm psát. 

Také jsem pochopila, že má prvotní stránka, kterou jsem si pro sebe a všechny příchozí vytvořila, je součástí mých kořenů. Zde začaly klíčit kořínky mých slov, myšlenek úvah a sebe uvědomění, které mi pomohly a nadále pomáhají na mé cestě pochopení světa a hlavně sebe samotné. Je to jako deník mých emocí a už nejsem závislá na tom kolik lidí si o tom přečte. 

Minulý rok mě naučil velmi tvrdě, ale ryze a čistě, spravedlivě, jak mohou člověka oslabovat a ovládat jeho slabosti a závislosti, či nežádoucí potřeby, jen aby se ve chvílích zdánlivého, chvilkového vnitřního neklidu uklidnit srdíčkem, či milou zprávou. Také jsem to dříve dělávala, neboť prodlévání v bolesti a nepohodlí mi nebylo příjemné. Dnes za něj děkuji, když přijde. Zase mě něco nového naučí. 

Děkuji za všechny moudré a upřímné lidi, které v životě potkávám, aby mi ukázali v žité realitě, co odráží a vyzařuje ven mé nitro. Děkuji všem, kteří si občas přijdete přečíst, jak se mám a co se mi honí hlavou. 

 Krásný večer přeje Bi

2 komentáře:

  1. Milá Bi, po dlouhé době jsem si vzpomněla na tvůj blog a říkala si, že už asi nebude fungovat. Ráda si od tebe po pauze zase něco přečtu. Ze sociálních sítí už jsem odešla, přišlo mi, že je tam spousta lidí zlých a taky hloupých. Drž se a někdy sem zase něco napiš, jo?
    Děkuji Olga

    OdpovědětVymazat
  2. Milá dívko Bridžitko, tohle je zvláštní nostalgie...ty, já Vivi, blogger, blogy...slova, řádky, city, emoce...to všechno je pořád tak silný...a krásný. Děkuju ti za tvůj příběh, jsem ráda, že jsem se do něj zase po letech mohla začíst. Opatruj se a ať jsi šťastná. S láskou Vivi

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..