Novoroční úvaha

Veškerá dostupná média jsou plná novoročních přání, předsevzetí a plánů.

Také jich pár mám.

Už dávno si nedělám seznamy toho ,co bych chtěla tento rok dokázat. Přání a tajné sny mám napsané na srdíčkových papírcích a vložené do broušené misky i s datem jejich vyřčení,abych se za rok v tomto čase po radovala, kolik krásných věcí se mi událo.

Také se mi ale dějí věci,které jsou hodny zamyšlení.

V posledních dnech a hodinách jsem mnohokrát slyšela a četla větu:

"Jsem prostě takový/taková"

Jak často tuhle větu říkáme.Nejčastěji ve vztahu k druhým lidem.

Hodně jsem nad ní přemýšlela.

Zdánlivě neškodná věta, která má velký význam a prozrazuje mnohé (tedy pokud vidíte věty a slova mezi řádky)

Když nám někdo řekne tuto větu,nebo ji použijeme my sami, pak to většinou znamená, že se cítíme ohroženi,nepřijatí a kritizovaní za něco co jste udělali, řekli, nebo naopak neudělali, nebo neřekli.Většinou se stáhneme do ústraní a máme pocit , že nám nikdo nerozumí.Ocitáme se opět v roli oběti a vztahy s druhými začneme brát, jako souboj o území.

Aby si jeden nepodmanil druhého, aby mě nikdo neměnil,aby,aby,aby....a pomalu se vytrácí láska..

Zůstává jen ostražitost a věčné obranné mechanismy, které nám brání otevřít své srdce.

Žijeme ve světě individualit.

Sebeláska a sebe hodnota jsou denně stokrát skloňovány, ale já osobně si myslím, že jsou často i špatně chápány.

Vztahy nefungují, protože zranění lidé potkávají jiné zraněné a jediným jejich plánem  je,aby uhájili své území a nebyli více zraňováni.

Moc bych si za nás všechny přála,abychom v tento významný jedničkový rok, kdy začínáme úplně nový životní cyklus a máme možnost zvládnout spoustu věcí na výbornou, abychom konečně všichni pochopili..

Pochopili to,že vztahy,partnerské, přátelské ,pracovní nám nabízí cestu, jak na sobě pracovat a jak se měnit k lepšímu.

Pochopili to,že život je změna a ta se týká především nás samotných a naší podstaty.

Kdykoli potkáme nového člověka, tak nám může spoustu věcí předat, naučit nás, nebo nám doplnit to,po čem my tak dlouho prahneme a co nám chybí.

Aby se ze všech vztahů vytratil souboj a ohrožení a došlo k tomu, že se lidé navzájem budou láskyplně inspirovat a učit se jeden od druhého,to hezké co na sobě uvidíme,to co si přejeme umět, poznat, pochopit,nebo jen opětovně po všech zraněních zkusit uzdravit a vyléčit.

Pak už věta "jsem prostě takový/taková" nebude aktuální, protože lidé se začnou proměňovat, jako jejich život.

Pokaždé , když nám do života vstoupí nový člověk,máme před sebou další originál, se kterým se učíme mluvit, radovat,smát se a komunikovat. Každý originál potřebuje svůj specifický přístup. Stále se učíme. 

Chce to trénink. Auto jsme se také nenaučili řídit za jeden den:-) O tom je život.

Opět se všechny druhy vztahů stanou živými organismy a ne bitevními poli.

To bych si pro sebe i pro nás všechny moc přála.

Všichni lidé, kteří milují svůj život jistě pochopí, protože dobře ví,že jedině na nás samotných záleží ,jak ten náš život vypadá.

Krásný nový rok 2017

S láskou 

Bi