Doteky...

Zdroj:Pinterest

Krásné ráno mi drazí čtenáři..
Tak dlouho jsem s vámi nebyla...Můj život opět nabral na obrátkách,hodně jsem pracovala,hrála si s dětmi,studovala,cestovala a v neposlední řadě milovala...
Vlastně to všechno trvá dodnes..
Dnes bych se vámi ráda podělila o zážitek,který se odehrával přímo ve mě a trvalo delší dobu,než se všechno propojilo..
Jak jsem vám psala již dříve,tak nyní navštěvuji kurz sociálních pracovníků..
Máme skvělé lektory a z každé přednášky si odnáším opravdu hodně..
Minulý týden jsem byla nějaká podrážděná a necítila jsem se moc dobře..nemohla jsem přijít na to proč..
Až jedna přednáška paní lektorky u nás v kurzu mi přinesla rozřešení..
Paní lektorka vyprávěla o skvělé aktivizační metodě,která je založená na stimulačním doteku..
Jedná se o to,že navracíte lidem,kteří jsou bezvládní,ležící,nebo po těžkých úrazech ,i nemocným či jen dementním,navracíte jim pomoci doteku pocit sebejistoty,sebehodnoty,sebeúcty,můžete jim také připomínat skrze dotek a další podněty věci a zážitky,které dřív rádi prožívali a aktivity,kterým se dříve nadšeně věnovali.
Tato metoda je velmi uznávaná a hlavně úspěšná..
Uvědomila jsem si,jakou velkou moc a sílu má obyčejný lidský dotek..
V minulém týdnu jsme se s přítelem moc nepotkávali,protože měl odpolední směnu,tudíž jsme se ani nedotýkali a já prostě a obyčejně začala strádat po tom,co je mi příjemné..
Začala jsem si uvědomovat,jak moc lidé podceňují takové obyčejné věci,jako je pohlazení,nebo objetí..
Když se narodíme,tak se s námi pořád někdo mazlí a hladí nás,protože jsme roztomilí a miloučcí,pak máme milenecké partnery a doteky se většinou začínají pomalu vytrácet jen do ložnice..za ruce se lidé vodí čím dál méně..možná jim to ve středním věku příjde jaksi nepatřičné..
Vidět pohlazení či objetí na ulici u dospělých lidí je malým zázrakem..
Proč?
Za co se stydíme?
Když jsme staří,tak se mazlíme jen s vnoučaty,když nějaké máme a když zůstaneme sami tak strádáme..
Nemocní,staří a osamělí lidé přitom dotyk a objetí potřebují jako lék..
Jsem hodně kontaktní..Ráda se dotýkám a ráda jsem hlazena..
Vždy když přijedu ke svým rodičům,tak se obejmeme a políbíme..
Probouzí to ve mě pocity bezpečí,klidu a cítím tu lásku,o které se nemusí mluvit..
Vím,že někteří lidé naopak doteky nevyhledávají,ale to je většinou v případech,kdy jim právě "špatnými" a nezdravými doteky bylo ubližováno..
Myslím si,že by stálo za to,pokusit se tu bariéru překonat...
Jak jste ne tom s doteky vy?

Mějte krásné dny a hodně se s láskou dotýkejte,bez ohledu na to ,kolik je vám let..Je to lék na všechno..
Bi