První setkání...

zdroj Pinterest

Krásné ráno všem..

Je to pár dní co jsem vykročila vstříc novému životu..
Začala jsem pracovat jako osobní asistentka..
Teď jezdím nejvíce za mou novou kamarádkou s děcáčku,která je na vozíku..
Trávíme spolu opravdu hodně času..Chodíme na dlouhé procházky a u toho si povídáme..

Včera se k nám přidala jedna její malá kamarádka a vyrazily jsme ve třech..
Bylo krásně,měli jsme prima náladu a najednou se malá kamarádka,která s námi šla rozpovídala,že byla na návštěvě u tety,protože maminka jí umřela..
Vlastně neumřela sama od sebe..Tatínek ji zabil..
A pak mi začala popisovat co se u nich dělo a ona vídala jako maličká..
Ptala jsem se jestli se jí po mamince stýská a ona povídá.."jo,ale je v nebíčku,tak si s ní povídám"
Řeknu vám,byla jsem fakt šťastná,že byl velký vítr,který mi vlasy stále vháněl  do obličeje,aby holky neviděly mé slzy,které se nedaly zastavit a kutálely se mi z očí..
Pak se rozpovídala i má kamarádka na vozíčku a ptala se,jestli si může povídat se svojí mamkou i když není mrtvá?
Začala vyprávět jak se vlastně stalo,že se ona se sestrou ocitly v domově..
Každý den,každičký boží den teď vyslechnu minimálně jeden hrůzný příběh a pokaždé se divím čeho jsou lidé schopni..
Opět jsem pochopila,proč jsem se k této práci dostala po tak dlouhé době..

Musela jsem si nejdříve prožít zkušenost s umírající holčičkou ,o které jsem vám již psala kuk a juk,abych pochopila co je to opravdová hrůza a starosti a jakou sílu v sobě člověk dokáže najít,když je potřeba..
Musela jsem žít v domě s handicapovanou ženou na vozíčku,abych pochopila,že tito lidé jsou omezeni pouze fyzicky,ale duše a těla mají stejné potřeby,touhy a přání,jako my zdraví..

Naše procházka byla nakonec opravdu krásná a moc jsem se od holek za těch pár hodin naučila..
Taky jsem si všimla jak jsou děti z domova vděčné za cokoliv..Měla jsem oplatky,které jsme si rozdělily a holky vrněly blahem..
Nadšené ze slunce,z toho,že neprší,že se jim vrátí večer kamarádka,z toho,že můžou na půl hodiny za den na počítač,nebo z toho,že jsme byly spolu v obchodě okukovat hadříky..
A já byla nadšená z toho,že jsem mezi holkama:-)
Ti kteří ke mě chodí, tak vědí,že mám kolem sebe samé syny a kluky..
Moc jsem si přála dceru..V tomto životě mi to nebylo dáno..
Teď jich mám v děcáčku hned několik:-)
A probíráme opravdu všechno:-) prostě ta holčičí tajemství..

Pokud budete mít někdy možnost chodit alespoň jako dobrovolníci za dětmi z děcáčku,tak neváhejte ani vteřinku..jsou vděčné za každé pohlazení a milé slovo,které s nimi prohodíte..
Hodné tety,které tam mají, bohužel nemohou uspokojit v tak hojném počtu potřeby všech,i když se o to opravdu s láskou snaží..
A věřte,že když se pak s vámi večer loučí a ptají se kdy zase přijdete a řeknou vám,že se na vás těší,věřte tomu,že to jsou pocity k nezaplacení a nikdy nikdo vám je ze srdce nevymaže..

Mějte se co nejlépe..

Bi