pondělí 18. srpna 2014

První setkání...

zdroj Pinterest

Krásné ráno všem..

Je to pár dní co jsem vykročila vstříc novému životu..
Začala jsem pracovat jako osobní asistentka..
Teď jezdím nejvíce za mou novou kamarádkou s děcáčku,která je na vozíku..
Trávíme spolu opravdu hodně času..Chodíme na dlouhé procházky a u toho si povídáme..

Včera se k nám přidala jedna její malá kamarádka a vyrazily jsme ve třech..
Bylo krásně,měli jsme prima náladu a najednou se malá kamarádka,která s námi šla rozpovídala,že byla na návštěvě u tety,protože maminka jí umřela..
Vlastně neumřela sama od sebe..Tatínek ji zabil..
A pak mi začala popisovat co se u nich dělo a ona vídala jako maličká..
Ptala jsem se jestli se jí po mamince stýská a ona povídá.."jo,ale je v nebíčku,tak si s ní povídám"
Řeknu vám,byla jsem fakt šťastná,že byl velký vítr,který mi vlasy stále vháněl  do obličeje,aby holky neviděly mé slzy,které se nedaly zastavit a kutálely se mi z očí..
Pak se rozpovídala i má kamarádka na vozíčku a ptala se,jestli si může povídat se svojí mamkou i když není mrtvá?
Začala vyprávět jak se vlastně stalo,že se ona se sestrou ocitly v domově..
Každý den,každičký boží den teď vyslechnu minimálně jeden hrůzný příběh a pokaždé se divím čeho jsou lidé schopni..
Opět jsem pochopila,proč jsem se k této práci dostala po tak dlouhé době..

Musela jsem si nejdříve prožít zkušenost s umírající holčičkou ,o které jsem vám již psala kuk a juk,abych pochopila co je to opravdová hrůza a starosti a jakou sílu v sobě člověk dokáže najít,když je potřeba..
Musela jsem žít v domě s handicapovanou ženou na vozíčku,abych pochopila,že tito lidé jsou omezeni pouze fyzicky,ale duše a těla mají stejné potřeby,touhy a přání,jako my zdraví..

Naše procházka byla nakonec opravdu krásná a moc jsem se od holek za těch pár hodin naučila..
Taky jsem si všimla jak jsou děti z domova vděčné za cokoliv..Měla jsem oplatky,které jsme si rozdělily a holky vrněly blahem..
Nadšené ze slunce,z toho,že neprší,že se jim vrátí večer kamarádka,z toho,že můžou na půl hodiny za den na počítač,nebo z toho,že jsme byly spolu v obchodě okukovat hadříky..
A já byla nadšená z toho,že jsem mezi holkama:-)
Ti kteří ke mě chodí, tak vědí,že mám kolem sebe samé syny a kluky..
Moc jsem si přála dceru..V tomto životě mi to nebylo dáno..
Teď jich mám v děcáčku hned několik:-)
A probíráme opravdu všechno:-) prostě ta holčičí tajemství..

Pokud budete mít někdy možnost chodit alespoň jako dobrovolníci za dětmi z děcáčku,tak neváhejte ani vteřinku..jsou vděčné za každé pohlazení a milé slovo,které s nimi prohodíte..
Hodné tety,které tam mají, bohužel nemohou uspokojit v tak hojném počtu potřeby všech,i když se o to opravdu s láskou snaží..
A věřte,že když se pak s vámi večer loučí a ptají se kdy zase přijdete a řeknou vám,že se na vás těší,věřte tomu,že to jsou pocity k nezaplacení a nikdy nikdo vám je ze srdce nevymaže..

Mějte se co nejlépe..

Bi


8 komentářů:

  1. Taky mi občas zůstává rozum stát nad tím, co se dozvídám od dětí. Práce s nimi je sice náročná (protože i jedna špatně vyřčená a nepochopená věta u nich dokáže nadělat paseku), ale je to práce krásná. Nedovedu si představit, že bych každý den chodila do práce a místo žáka proti mně stál třeba počítač nebo pokladní pás. Brrr :D

    Pozdravuj "dcerušky" a měj se krásně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verunko ahooooj:-)
      Viď že jo:-)nevím jak dlouho s holkama ještě budu,podle toho kam mě zaměstnavatel bude dávat,ale je to moooc fajn a každé setkání je jedinečné..
      Bi

      Vymazat
  2. Milá Bi,
    myslím, že ty jsi tam člověk na pravém místě, tuhle práci může dělat opravdu jen člověk s velkým srdíčkem a to ty jsi ......♥♥♥..... a co ty víš, třebas se jednou dočkáš i své vytoužené holčičky, lidské osudy jsou totiž nevyzpytatelné !!!!! Marki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Markétko,
      moc Ti děkuji za milé řádky..S tou dcerkou to nevidím,ale moc se těším na další zážitky ,které mě v děcáčku potkají..Měj krásné dny.
      Bi

      Vymazat
  3. Jejda, to jsou určitě úžasné chvíle a dětičky jsou jistě moc rády, že Tě mají...a ty je..a tak to má být.. Taky jsem kdysi docházela za jednou dívenkou na vozíčku do ústavu i domů....a ráda na to vzpomínám. Kolikrát jsem si říkala, že bych něco podobného ráda podnikala i teď, ale zatím to se třemi nemocnými dětmi nejde..ale možná někdy v budoucnu...
    Jsi úžasný človíček.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amelinko milá,
      naprosto si Tě dovedu představit,jak s námi trávíš čas..jsi jedinečná bytost a pro mě velkým vzorem..
      Přeji brzské uzdravení dětem(uvědomuji si absurditu této věty) a hlavně tobě psychickou pohodu,at svůj úkol zvládáš s láskou..
      Myslím na Tebe a děkuji za Tvé řádky..
      Měj se co nejlépe
      BI

      Vymazat
  4. Milá Bi,
    obdivuji všechny lidi, kteří se těmto dětem (a nejen jim, ale třeba i starým lidem nebo postiženým) s opravdovou láskou věnují. "Tvoje holky" se moc mají, že mají právě tebe. Úplně si to dovedu představit, jak si to vzájemně užíváte.
    Třeba se dcerky ještě dočkáš, nikdy neříkej nikdy :-).
    Četla jsem i článek o umírající holčičce, no nevím, jestli bych to ustála. K tomu musí člověk opravdu dozrát. Ať se ti daří a jsi spokojená. Olga

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Olgo,
      věř,že i po tom všem co jsem si zažila a prožila jsou stále chvíle,které mě zarazí a dojmou..Dnes už je ale lépe ustojím a udýchávám..Děkuji moc za Tvé krásné řádky a taky Ti přeji spoustu spokojenosti..
      Krásný den
      Bi

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..