Andělská znamení

Krásný večer vám všem moji milí..

Již několikátý den v pořadí a už nevím,ani kolikátý týden,jsem opět v izolaci se svými dvěma dětmi,protože starší z nich je opět nachlazený..Mám pocit,že letošní rok začal průzkumem mých dětí,který bacil maminka silou vůle a pozitivními myšlenkami vyléčí ,a který bude delší dobu bydlet v našem domově:-)
Zatím se nám to u dětí daří vyřešit povídáním,čajíčky,sirupy a hlazením,bez nějkých zásadních lékařských zákroků..
Domácí léčení však trvá déle a občas zanechává na nás matkách své černé otisky ,v podobě stavů začínajícího šílenství a pokročilé deprese:-)

Ne milí čtenáři...O tomto se nehodlám rozepisovat..
Pod tíhou domácí situace,jsem ve své duši dolovala krásné zážitky,které pohladí a navodí tu správnou růžovou náladu:-)

Vzpomněla jsem si na dovolenou v Řecku..Byli jsme tam se všemi našimi dětmi,na jednom krásném osamoceném místě,mimo ruch turistů..
Nebylo to pro mě a moji rodinu zrovna šťastné období,když jsme sem přijeli..
Měli jsme zrovna s manželem spoustu starostí..
Jeli jsme si odpočinout,ale mě  to opravdu nešlo..velmi jsem se trápila a nevěděla co s tím..jak "to pustit"..

Našemu malému Adamovi nebyly v té době ani dva roky a vstával o dost dříve než ostatní kluci..
Proto jsem se rozhodla,že s ním budu po probuzení chodit na ranní meditace na pláž,abychom nechali ostatní vyspat..
Prvích pár dní se mi moc nechtělo,protože jsem byla uondaná těmi svými "nevyřešitelnými"problémy.
Ale jednoho rána se stalo něco úžasného..
Když jsem zase,jako obvykle seděla v písku na pláži,kolem mě pobíhal Adámek a já s pláčem bědovala,jaký že to mám "strašný život",prosila jsem už po několikáté o znamení,abych věděla co mám udělat pro zlepšení situace,proto,aby mé trápení ustalo a mé srdce nebolelo,
najednou jsem v dálce uviděla psa,který se k nám blížil..
Byl to toulavý pes a pár už jsme jich potkali..
Bylo ráno, na pláži ani živáčka,jen já,mé malé dítě a hladový pes,který se blížil přímo k nám..
Okamžitě jsem se zpřítomnila a dostala strach,aby neublížil malému..
Vstala jsem a k nohám jsem si položila pár kamenů,kdyby bylo potřeba..
Pes přiběhl k nám..Adama jsem měla na rukou..
Vypadal dost agresivně,jako kříženec boxera a nějakého bojového plemena..Měl krvavě rudé oči..
Když přiběhl k nám, zůstal stát a koukal na mě..Všimla jsem si,že je to fenka..
Poprosila jsem ji,aby odešla..Stála a koukala..Poprosila jsem ji,ať nám neubližuje..
Lehla si do písku kousek ode mě a nespustila ze mě zrak.
Najednou mi nepřipadala tak hrozivá,dokonce se mi zdálo,že se na mě usmívá..Chvíli jsme se jedna druhé dívaly do očí a najednou mi to všechno došlo..
Došlo mi ,že ona je ta,která je sama, opuštěná,že ona je ta,která nemá kde bydlet,ona je ta,která nemá rodinu,ona je tou která má hlad a přesto neublíží,ona je tou,kterou bych já měla litovat a pohladit a přes všechna svá trápení dokáže svůj osud přijmout a dokonce se i radovat z naší společnosti a z pár sušenek,které jsem jí dala..
Velmi jsem se před ní a celým tím obrovským a nekonečným mořem styděla,že pořád pláču,běduju a stěžuji si a vlastně nemám proč...Mám vše co jsem si v životě přála a ještě mnohem více..
To vše jsem si uvědomila na té krásné prázdné pláži,při pohledu na tu úžasnou a statečnou fenku,která svůj osud přijala a žila..
Omluvila jsem se jí za svůj strach,své pochybnosti,své malicherné lpění na nicotnostech,poděkovala jsem,že s námi zůstala a ona po chvíli radostně vyběhla dál na svou pouť po písku..
Už žádné ráno a žádný den nebyl,jako před tímto setkáním..
Pochopila jsem..
Ještě jsme se jednou ráno s "mojí "fenkou potkaly..
S naším rozloučením a mořskými vlnami zmizely i mé malicherné smutky a trápení..
Děkuji vám andělé za vaše znamení a za trpělivost,kterou s námi máte..

Milí moji,všímejte si znamení..Příjdou vždy v pravý čas..Stačí jen poprosit..
Krásnou noc..