Meditační chvilka

Krásný večer milí moji..

Dnes odpoledne jsem se tak na chvíli zamyslela,píšu na chvíli,protože mám opět smrkající dítě,značně protivné a nevrlé,které nechce spát,takže moc prostoru opravdu nezbývá..
V této pidi chvilce se mi promítly v hlavě některé návody,jak zklidnit svou mysl,jak si krásně zameditovat a uvést se do stavu "blaženosti",kdy vás nic nerozhodí a nepřekvapí,máte svatou trpělivost a reagujete na vše pochopením a láskyplným úsměvem..
V této pidi chvíli mezi  úvahami jsem už asi po desáté vyprazdňovala nočník,do toho vřískal náš mladší Adam,protože se mu nepodařilo něco uložit,jak si představoval a starší Kubík volal"může mě někdo potulit,prosím?"..
Ten někdo jsem měla být samozřejmě já...
Jistě uznáte,že v této napjaté situaci bylo zhola nemožné usednout do meditační polohy a bručet si čmeláčka..
Fakt by mě zajímalo,kolik z těch lidí,jejichž návody jsem v poslední době slyšela ,nebo četla,mají děti a jestli,tak jaký počet..
Myslím,že než bych si odcvičila pozdrav slunci,odříkala afirmace pro dnešní den,pak si dala dynamickou meditaci při nějaké skvělé hudbě, spršku a nějakou hodně zdravou snídani,tak by mé ratolesti vyskočily z kůže a bylo by rázem po domácí pohodě a klidu:-)
A to jsem ještě zapomněla,že bych si měla hlídat každou myšlenku,abych neutonula v negaci a tvořila si krásnou pozitivní budoucnost..
Nejlepší recept na to je,psát si deník...Tak to už si vůbec nepředstavuji...
Jediné co stihnu občas prolítnout jsou karty a anděly zlatíčka,teď zaměstnávám čím dál častěji..

Už dávno jsem pochopila proč jsou meditační semináře a různá sebepoznávací setkávání přeplněná těmi úžasnými ženami typu "maminka obecná a babička domácí"..
My totiž musíme utéct z domu,pár dní nám trvá,než u meditace neusneme,nebo nemyslíme na to,jak to ti chudáci doma bez nás zvládnou a teprve pak si pořádně zrelaxujeme,ale to už je obvykle konec pobytu..
Nebudu to prodlužovat..
Má realita je takováto..
Moje momentální zklidnění ve vypjatých situacích je,že buď dělám,že neslyším,což se mi moc nedaří a vymstilo se mi to prasklým  ušním bubínkem,takže nedoporučuji,nebo zvýším hlas,pak následuje pláč a výčitky svědomí,jaká jsem hrozná matka,začnu uklízet a u toho si pobrečím...
Veškeré pokusy o večerní meditaci u cd skončily fiaskem,protože po dvou vteřinách usínám...

Milí moji,pak si ale vždycky uvědomím,že to je právě ten život,ty prožitky,zážitky,slzy a smích..
Kdybych byla sama,jak kůl v plotě,tak bych si sice mohla meditovat od rána do večera,ale moje duše by byla,jako vyschlá studna plná kamení..
Jsem moc ráda,že je ta moje dušinka spíše hysterická poběhlice,zbrklá,jak hrom do police..
A víte co?
Takových,jako já,jsou statisíce:-)

Mějte se přenádherně a přeji vám všem plno krásných zážitkových meditací...