Chtěla bych....

 Chtěla bych umět mluvit beze slov.

Jen ve snech, skrze nehybné rty.

Chtěla bych, ať slyšíš všechno, co si Ti přeji říct, ještě dřív, než to vyslovím.

Chtěla bych umět vybrat správnou barvu těch němých slov, 

aby hladily a laskaly, ať sdělují cokoliv.

Chtěla bych moc porozumět veškerému mlčení světa,

které nemluví a přece si rozumí v souladu, harmonii a pospolitosti plyne.

Jako slunce a měsíc, jako den a noc, nebo všechna roční období.

Moc bych si přála umět proměnit se v sen,

ve kterém uvidíš všechny situace mýma očima,

aby si pochopil mé slzy, můj smích a lásku, která ve mě proudí.

Slova jsou často matoucí a jejich barvy neznatelné, nebo příliš ostré.

Přeji si stát se aspoň na chvíli Tvým srdcem,

abych porozuměla tomu co žiješ bez mluvení.

Moc bych si dnes přála naučit se s Tebou mlčet.

S láskou

Bi