Koukala jsem do plamene svíčky zrovna ve chvíli, kdy mi za telefonovala kamarádka jedné mé klientky, aby mi oznámila, že její milá přítelkyně, v noci o samotě a ve spánku odešla do nebe....
V tichosti, bez obecenstva v té největší samotě, ve které celý život v podstatě žila, když vychovala syna jako svobodná a dřela od rána do večera, aby je uživila.
Okamžitě se mi vybavil její obličej, který si na mě při odchodu vždycky smál a její hlas za mnou volal: "Budu se na Vás moc těšit Brigitko."
Nikdy mě nepřestane fascinovat ta pomíjivost lidského bytí. Jeden den máš pocit , že jsi na vrcholu blaha a najedenou Tě osud odfoukne, zůstane po Tobě pár hadříků, krámů, se kterými si většinou blízcí neví rady a pár truchlících lidí, kteří Tě měli rádi.
A taky to může být jinak. Tím, jak se ke druhým chováme a co s nimi prožíváme, můžeme náš společný život proměnit na jeden velký otisk v tom každém spřízněném srdci, kterého se naše přítomnost dotkne. Pak všechno ostatní hmotné, co po nás zůstává, ztrácí na významu, protože poselství našeho života je naplněno. Když tohle dokážeme, nebudeme plakat na hřbitovech a párkrát za rok uklízet a vzpomínat na Krista, protože jeho poselství v nás bude žito každý den....
Krásný adventní čas v nekonečném kruhu života, který plyne, točí se a proměňuje rychlostí větru v bouři, proto ŽIJME PLNĚ A S LÁSKOU, NEŽ NÁS TEN VÍTR SFOUKNE....
Bi
Thank you very much
OdpovědětVymazat