Intimity mé Duše- V Tobě

Zdroj Pinterest

Hluboko v krajinách Tebe,

kde často svítí slunce a občas bývá mráz,

vidíš vše pravdivě

a žádné modré z nebe.

Už dávno nic falešným Bohům 

nepokládáš na oltář.

Uvnitř Tebe se nachází plno cest,

stínů a slunných míst,

kam člověku se občas nechce vlézt a

občas si je skálopevně jist.

Jistý, že to, co právě dělá,

je opravdu to pravé,

jistý, že je zbytečné, 

když si dlouho hlavu láme.

Prostě to udělej 

a poslouchej, jak srdce bije.

Buď strachem zkamení,

nebo se rozezní, ta nejkrásnější symfonie.

Jmenuje se Láska.

Krásný den

Bi

Stoupej vzhůru

Obrázek bez nápisu, zdroj Pinterest

Děkuji.

Děkuji , že mi voláte a píšete své příběhy. 

Děkuji, že mi tak důvěřujete a ptáte se mě na můj názor. Velmi si toho vážím.

V posledních dnech však v sobě nesu otázku, jak pomoci, jak nasměrovat a jaké slova použít, aby je uslyšelo vaše srdce.

Píšu o tom pořád dokola.

Už dávno vím, že nemůžu nikomu radit, ani mu říkat co má dělat. 

Nevidím nikomu do hlavy a hlavně do srdce. Nemám jeho boty na nohou, které šlapaly cestou necestou a hlavně úplně jinou, než byla ta moje.

Jak vám předat své vnitřní pocity, když někdy slovy nejdou vyjádřit?

Stále se o to pokouším a podle vašich reakcí zde, nebo na fcb stránkách https://www.facebook.com/srdcovacesta/, se občas ozve ozvěna, která mi dá zpětnou vazbu, ale většinou slyším stále dokola ty stejné otázky : 

"Jak si to udělala, že jsi tak šťastná?"

"Nebo to jen hraješ?"

"Je to Tvoje maska?"

Prožívám dny, kdy slunce zajde za mrak a hledám světlo v sobě stejně tak, jako vy všichni.

Jsou dny, kdy pláču do polštáře, protože je v mém srdci tolik smutku a bolesti, že to musí ven.

Ta bezmoc, která mě občas přepadá, když vidím své nemocné klienty, kteří se tak snaží ještě pár let hezky žít a naproti tomu lidé, kteří jsou zdraví, mají děti, přátele, bydlení a stále něco řeší, stále si ubližují, stále jsou více venku nežli v sobě, aby zvelebovali svou podstatu a hlavně svůj život.

Občas je pro mě velmi těžké se na to koukat a pak utíkám k sobě, do samoty a zaměřuji se na hledání.

Hledání co můžu udělat jinak, ať je můj život a životy mých dětí a nejbližších co nejhezčí.

Přirovnala bych to k neustálému zdolávání kopců přede mnou.

Když vylezu konečně na pomyslný vrchol a rozhlížím se po nádherné krajině, vždy si uvědomím, že je to jen jeden vrchol z mnoha a tím má práce na sobě a můj život nekončí.

Uvědomím si, jak vysoko jsem se tentokrát vyškrábala, abych měla ještě větších výhled a přehled o tom co se mi tam dole událo.

Vysoko na vrcholku si vždy uvědomím, jak se mi ten problém, který jsem řešila zdál velký, a když ho vidím z té výšky, stala se z něj postupem času malá tečka.

Také si vždy uvědomím, kolik času mi zabralo, než jsem ten či onen vrchol zdolala, kolik potu a sil mě to stálo, kolik nadávek a slzí.

Pak, když to zvládnu přichází blaženost. 

Také hrdost na sebe samotnou, nová síla, radost a to pomyslné štěstí, které ve mě tiše plápolá a hřeje.

Pak mi v hlavě vyskakují věty :

"Ty jsi dobrá, dala si to!".

"Co vylezeš (zvládneš) příště?"

Pochopila jsem už dávno , že své pomyslné vrcholky musím zdolávat postupně, podle obtížnosti a důležitosti. 

Pochopila jsem, že bez delšího trénování některé vrcholky zatím nejsem schopna zdolat a dál se učím.

Všechno je proces.

Stoupání, pády, někdy i pomyslné vzlety, kdy máte pocit, že už to nemůže být lepší a najednou se vám zlomí křídlo a vy zase ležíte pod nějakým kopcem.

Chvíli skuhráte, pláčete, lížete si rány, vymlouváte se na počasí, slunce, vítr, ptáky, kteří vám zkřížili cestu a pak?

Pak nastává ta chvíle, kdy se uklidníte a začnete se rozhlížet, který kopec, vrcholek, nebo horu zdoláte.

Pokud najdete odvahu a vykročíte, i když nevíte kam jdete, ani jak moc ten výstup bude náročný, pak jste se právě vydali na cestu za svým vlastním osobním štěstím.

Každému trvá jinak dlouho, než se odhodlá. 

Někdo se třeba utáboří nadlouho pod vrcholem a bude na něj zbožně vzhlížet.

Nic není špatně.

Jsme jedineční a každý to dělá po svém.

Já se jdu rozhlédnout po krajině, který vrchol chci zdolat a vy, pokud to tak ucítíte, tak se klidně přidejte. 

Aspoň nám na té naší náročné cestě bude veseleji.

S láskou Bi

Ruce

Obrázek bez nápisu zdroj Pinterest

Když jsme byli batolata, tak nás naši milí rodiče houpali na rukou a objímali. 

Poté nás svýma rukama podporovali při chůzi a pomáhali při prvních krůčcích.

Když jsme byli malé děti, tak nám ve školce říkali:

 "držte se za ruce,ať jdeme pěkně pohromadě", 

nebo: "chyťte za ruku kamaráda, se kterým půjdete pěkně spolu".

Rodiče nás chytali za ruku před přechodem, ať nevlítneme pod auto.

Pak jsme se statečně, odvážně a trochu vzdorovitě začali těch jejich rukou pouštět, protože jsme už přece velcí, abychom následně hledali pomocné ruce od příchozích, našich přátel, milenců a partnerů.

I my teď držíme za ruce své děti a také své rodiče, nebo prarodiče a vracíme jim pomoc a bezpečí, které do nás kdysi vložili oni.

Krásný koloběh života ve společnosti našich rukou.

Naše ruce. Takový dar.

KAŽDÝ DEN S NIMI NĚCO LASKAVÉHO VYTVOŘ, 

KAŽDÝ DEN NĚKOHO POHLAĎ, 

KAŽDÝ DEN SVÝMA RUKAMA MŮŽEŠ POSKYTNOUT DRUHÉMU OPORU,

ALE NIKDY NEZAPOMEŇ, 

ŽE TU NEJLEPŠÍ POMOC PRO SEBE NAJDEŠ NA KONCI SVÉ RUKY.

KDYKOLIV MÁŠ POCIT, ŽE SI SÁM POMOCI NEDOKÁŽEŠ, TAK SI O POMOC ŘEKNI, PROTOŽE URČITĚ EXISTUJE SPOUSTA RUKOU, KTERÉ TĚ RÁDY NA CHVÍLI POZVEDNOU A POVEDOU, NEŽ OPĚT SÁM V PLNÉ SÍLE VYKROČÍŠ VPŘED.

Krásný den v lásce

Bi

Ps: Taky se tak rádi s někým držíte za ruku a dotýkáte jako já?

Jednoho dne

Jednoho dne se zastavíš, podíváš se do oblak a všechno se vyjasní.
Jednoho dne, přestaneš číst motivační citáty a stohy knih, které Tě učí jak máš žít, protože najdeš vlastní cestu.
Pochopíš, že Ty jsi ten zdroj, který nejlépe ví, jak má žít svůj život.
Jen ty znáš své životní poslání.

Jednoho dne a věřím, že to bude velmi brzy, přestaneš sledovat zprávy, protože pochopíš, že všechny věci, jak dobré, tak zlé, se dějí z nějakého důvodu, který my někdy nemůžeme rozumem pochopit a jejichž význam uvidíme až v širších souvislostech.
Pochopíš, že nemůžeš ochránit celý svět, všechny děti, ženy, ani muže před nebezpečím a utrpením.
Přijmeš i to, že i kdyby si přispíval na všechny sbírky světa, tak nezachráníš celou planetu.
Začneš obdarovávat cizí neznámé lidi úsměvem, objetím či vlídným slovem bez nároku na odměnu, bez jakýchkoliv očekávání,bez toho,aby si čekal, že Ti poděkují, či Tvůj čin budou opětovat.
Prostě jen proto, že to chceš udělat.

Jednoho dne přestaneš řešit konání jiných lidí, protože pochopíš, že zatím jsou na cestě a každý stojíte na jiném chodníku.
Přestaneš hodnotit a soudit, protože víš, že každý máme svůj čas, své možnosti a nastavení , či limity, které nás zdržují či omezují.
Pochopíš, že každý má ze sebou svůj osobní příběh, který ho přivedl tam, kde se nachází dnes.

Jednoho dne pochopíš, že jsi součástí všech a podle toho začneš s ostatními jednat, protože už se miluješ.
Miluješ se natolik, že přestáváš ubližovat sobě a tím i ostatním.
Jednoho dne přestaneš vzpomínat na bolestivé vzpomínky a začnou se Ti vynořovat ty krásné chvilky, které Tě obohatily a někam posunuly.
Jednoho dne, všem odpustíš, protože dobře víš, že zloba a nenávist oslabují a způsobují nemoc.

Až se jednoho dne probudíš s blaženým pocitem, že už po ničem netoužíš, protože Tvůj život je naplněn po okraj vším, co si jen člověk může přát, pak to je právě ten den, kdy si opět pochopil, že ani hmotné statky, ani láska jiných lidí, nebo jejich pozornost, nemohou ovlivnit to, jakou čistotu, klid a lásku cítíš uvnitř.
Ten pocit je tak blažený, že nejde vůbec popsat slovy.

Jednoho dne ho určitě ucítíš a začneš se s láskou, velmi radostně a nahlas smát.
Staneš se láskou.
Jednoho dne se navrátíš domů.
Domů SÁM K SOBĚ.
MOŽNÁ DNES?

S láskou Bi

Intimity mé Duše- HVĚZDA

Kdybych Tě nepotkala,

nedokázala bych popsat slovy,

co prožívám uvnitř.

Kdyby nebylo Tvého dlouhého mlčení,

nedokázala bych pochopit, 

kolik pravdy a moudrosti mi přináší ticho

a neuměla uslyšet SEBE.

Kdybych Tě neviděla svýma vlastníma očima,¨

myslela bych si,

že jsi jen přelud v mé hlavě,

který mizí s každým novým ránem.

Kdybych nepocítila Tvé objetí,

nedokázala bych pochopit,

kolik něžnosti a jemnosti,

se skrývá v mužském těle.

Kdybych nepochopila, 

co mi přinášíš,

co pro mě znamenáš a

nechala bych Tě odejít,

v tu chvíli by na nebi zhasla jedna HVĚZDA,

která mi svítí na cestu.

HVĚZDA, která září, 

i když je ode mě vzdálená

tisíce světelných let.

HVĚZDA, která nikdy není jen má,

protože je všech.

HVĚZDA, která mi svítí na cestě tmavou nocí

a promlouvá ke mě v tichu,

jen skrze své paprsky,

zatímco ostatní spí.

DĚKUJI TI HVĚZDIČKO.........

INTIMITY MÉ DUŠE-Vnitřní hlas

Zdroj Pinterest

Tvůj hlas je němý,

i když říká spoustu slov.

Když zavřeš oči a přestaneš mluvit,

ucítíš touhu žít, bez těch písmen.

Touhu, říkat jen to, co bije Tvé srdce,

tak rychle, zběsile a o překot.

Slova nám často brání popsat to němé.

Hluboké, prožité a zdánlivě zatracené.

Slova jsou mostem do světa lidí.

Často jich slyšíš říkat moc

a srdce se pak stydí.

Stydí se za chvíle,

kdy neumíš projevit, to co bije.

Je smutné častokrát, 

že za slova se všechno skryje.

Jediným způsobem, 

jak tuhle lekci zvládnout,

je pochopit SEBE,

USLYŠET SE 

a přerodit vše v ČIN.

Slova jsou krásná,

však neměla by vládnout.

Ať Tvoje skutky, rozezní Tvůj HLAS.

Pak přestaneš mluvit a Tvůj hlas venku začne slábnout,

a Tvoje srdce,

skrze Tvé skutky a pochopení,

se uvnitř rozezní, 

jako ten nejsilnější a nejjasnější ZVON.

BIM BAM BOM

Sexuální automat

Zdroj Pinterest

Kráčel městem, pouliční lampy už svítily a od úst mu stoupala pára.
Byla pěkná zima, pod nohama to klouzalo a musel obezřetně našlapovat. Každopádně se moc těšil na svou hodinku slasti a uspokojení. Velmi rád si objednával tyhle noční hodiny, protože pak si mohl nerušeně užívat i cestu domů a nechat doznívat ty slastné pocity orgasmu a pohody.
Vůbec mu nevadilo, že musí připlácet dost velkou částku, aby jeho kabinka byla jen pro něj, ve stejný den, stejnou hodinu a pravidelně už několik let. Vybral si pátek v deset.
Už dávno nechodil na žádné bouřlivé mejdany, přátelé ho po těch letech pěkně nudili, protože si pořád jen stěžovali na všechno a na všechny.
Chvíle slasti a pravidelné páteční pohody si nenechal od nikoho vzít.

Manželka mu umřela před pár lety a od té chvíle se hodně uzavřel do sebe.
Velmi se milovali. Děti neměli, protože manželka byla nemocná, už když se v mládí potkali.
Nelitoval jediného dne s ní.
Byl to láska jeho života a nedokázal jí nikdo a nic nahradit.
Párkrát se pokusil pozvat na kávu některou ze svých kolegyň z práce, nebo pozval na rande svou rozvedenou kamarádku, ale všechno záhy skončilo, protože si uvědomil, že nechce žádnou náhradu. Jeho žena žila v něm a s ním. Provázela ho všude každý den.
Když umřela, byl ještě poměrně mladý chlap. Bylo běžné, že se spolu milovali i po těch letech 4-5 týdně a najednou nic.

Doba se během těch let hodně změnila. Lidé se od sebe odcizili natolik, že přestal potkávat na ulici milence, kteří se drželi za ruce. Na lavičkách v parku, nebo na trávě u řeky, kde se se svou ženou vášnivě mnohokrát líbali a poslouchali to krásné zurčení vody, byly jen partičky mladých lidí, kteří seděli vedle sebe, každý držel v ruce mobilní telefon a vůbec se spolu nebavili. Občas někdo pronesl tichou větu do prostoru, která stejně zmizela v prázdnotě a nenávratnu.
Většinou měli lidé oddělené domácnosti, ženy se staly ještě více emancipované a muži ještě více nezávislí. Každý si dělal co chtěl.
Muži chodili za ženami jen kvůli sexu, ženy s nimi spaly jen kvůli penězům.
Slovo láska se stalo nepochopitelným pojmem, který byl spojován se starými časy.
Objetí a polibky člověk mohl vidět už jen ve filmech pro pamětníky.
V téhle době přišel jeden podnikatel s nápadem vytvořit sexuální automaty, tzv kabinky potěšení.
Byly opravdu dokonalé. Svůj pobyt jste si přes internet objednali a zaplatili. Den a hodinu, kdy chcete přijít.
Dále jste si zvolili, jakou silikonovou figurínu si přejete, jaké má mít vlasy, barvu spodního prádla, velikost zadku i poprsí. Figuríny byly samo oplachovací a dokonale sterilní. Dovážely se odněkud z Ameriky a byly opravdu perfektní, krásné, no prostě jako živé.
Dokonce si klient mohl vybrat, jaké zvuky vášně má jeho umělá kráska při aktu s ním vydávat.

Dnes si vybral brunetku v modrém prádle. Podvazky se mu vždycky líbily. Rozhodně nesměly chybět. Chvíli váhal, jestli si vybere jazz, nebo dnes chce být v tichosti.
Kabinka byla provoněná jeho oblíbeným jasmínem, hudba hrála a kráska byla připravená v pozicích, které si předem navolil. Vše probíhalo, jako vždy. Když se pak šel osprchovat, tak se přistihl, jak myslí na jednu skutečnou, živou ženu. Tentokrát to nebyla jeho manželka.

Včera, když šel po ulici, uklouzla na chodníku před ním jedna neznámá žena. Přiskočil a podařilo se mu ji zachytit. Když ji zvedal z chodníku, podívala se na něj vděčným pohledem a v jednu chvíli si obal uvědomili, že se dotýkají a jsou velmi blízko u sebe. Drželi se za ruce a on jí pomáhal na nohy.
Když se to povedlo, tak proti sobě chvíli stáli, mlčeli a koukali. Jak dlouho tohle nezažil. Ten přirozený dotyk a teplo lidského těla.
Byla přibližně v jeho věku. Oba si ještě pamatovali, jaké to bylo, když se lidé milovali, dotýkali, objímali a líbali.
Oba uviděli v očích toho druhého odraz stejných myšlenek.
Poděkovala mu a rozloučila se. Ještě dlouho za ní koukal a nemohl odejít.Ona se raději už ani neohlédla.

Vzpomněl si na ni právě, když si to perfektně užil se svou sexuální automatickou ženou, která byla po všech směrech perfektní. Ale.Nebyla živá.
Nemohl přestat myslet na ten teplý dotyk jejích rukou, na ten pohled, který říkal všechno.Zaplavil ho obrovský smutek a z očí mu samovolně začaly téct slzy, které nešly zatavit. Tak moc mu chybělo pohlazení, políbení na rozloučenou, tak moc mu chyběly pro milované noci na loukách a v autě,  které si v mládí užíval plnými doušky. To držení za ruce a nenápadné osahávání u večeře, když si se ženou pozvali přátele a dostali na sebe chuť.
Ve chvíli, kdy se svému smutku a vzpomínkám oddával hluboce a dlouze, začalo něco hlasitě zvonit.
"Zase ten pitomý mobil" pomyslel si.

Vždycky si vypínal zvonění. Dneska zapomněl. Zvedl to, aby přerušil ty nepříjemné zvuky a uslyšel plačící ženský hlas, který na něho křičel:
"Prosím Tě lásko otevři oči!"
" Hned!"
" Prosím Tě!"
" Bojím se o Tebe!"
Znělo to z velké dálky. Upadl na zem. Nic si nepamatoval. Hlas mizel v dálce, jako ozvěna.

Najednou ucítil něco mokrého a teplého na svém obličeji.
Otevřel oči.
Uviděl před sebou svou plačící ženu. Když procitl, tak rychle začala utírat slzy a pokoušela se o vlídný úsměv, aby neviděl, jak se o něj bála.
Dlouho nebyl schopen mluvit. Stále dokola ji objímal a prožili celý den spolu v posteli.Ten společný čas naplnili dlouhým hlazením a milováním. Nikdy jí neřekl co prožil. Nikdy jí neprozradil, jakou strašlivě smutnou fantazii ve svém snu uviděl.
Díky tomuto prožitku si uvědomil, že má jeden z nejcennějších pokladů na světě a tím je LIDSKÁ BLÍZKOST.