Koukněte na to z výšky....

Zdroj Pinterest

Krásné ráno milí čtenáři..

Za posledních pár týdnů jsem vyslechla mnoho zdánlivě nesouvisejících příběhů,jeden jsem si také odžila na vlastní kůži a uvědomila jsem si,co měly tyhle epizody,příběhy,situace společného..

Všechno co děláme a jak v životě reagujeme v určitých situacích,které nás na základě našeho přemýšlení potkávají, stále a dokola prověřuje naše sebevědomí,sebe hodnotu a schopnost přijmout zodpovědnost za svůj život..

Všichni bez rozdílu jsme "skvělými poradci",když nás přítel či přítelkyně požádá o radu..
Staneme se mistry filozofy a dokážeme logicky i empaticky zdůvodnit a namotivovat,ale také posoudit a někdy i odsoudit ostatní za to,jak se zachovali,co udělali nebo neudělali..

Pak se velmi divíme,když nás podobná situace potká za pár týdnů či měsíců a žádá si naši opravdovou reakci okořeněnou našimi emocemi:-)
Vesmírné zákony jsou spravedlivé a fungují pro každého..
Už dlouhou dobu jsem opatrná,protože vím,jak to funguje..

Každopádně tuto "poradenskou schopnost",kterou máme všichni,můžeme použít jiným způsobem..
Když nám kamarádka vypráví příběh,který žije ,který se nám zdá racionálně naprosto nepochopitelný a už vůbec nechápeme,jak se tím vlastně může zabývat,když je to tak jasné,tak pro ni můžeme udělat místo poradenství zrcadlo a odvyprávět celý příběh,jako by byl váš...
Na konci se zeptáme:"co by si mi poradila?"

Možná tomu nebudete věřit,ale tohle funguje dokonale,protože v momentě,kdy uděláte z "problému"svůj příběh,tak se dotyčný,kterého se to týká většinou dokáže podívat na situaci z "výšky balonu" a sám si odpoví na většinu otázek,protože ho pasujete do role "poradce":-)

Častokrát se mi teď stalo,že když jsem zdánlivě hrozné situace začala vydávat za své,tak se dotyčná či dotyčný rozesmáli nad absurditou svého pohledu a svého řešení..

Lidičky neberme ten život tak smrtelně vážně,opravdu stále platí,že pokud nejde o zdraví a právě tím i o ten náš život,tak jde o h...o..:-)

Dále jsem zjistila,že každý člověk bez rozdílu pohlaví a věku potřebuje pozornost a lásku( stará známá věc)a když ji nemá,tak reaguje,koná a chová se někdy i velmi nepřijatelnými způsoby..
Nikdo tady nejsme od toho,abychom někoho posuzovali a odsuzovali..
Také se mi v minulém týdnu stalo,že jsem byla podrážděná a nepříjemná sama na sebe..
Přísná a urputná..Nebylo mi v tom dobře..
Řešení?
Začala jsem se hýčkat,rozmazlovat,odpočívat,malovat si s dětmi,kontaktovat své přátele,objímat se s nimi a hodně smát..
"Problém" vyřešen za dva dny...
Opět je nutné přijmout svou zodpovědnost za celou situace a konat s vědomím toho,že můj špatný stav a mé nepříjemné pocity jsou jen a jen můj problém,který jsem si způsobila sama a tudíž se z něj můžu vybabrat opět jen sama..

Není důležité,jaké lidi a zkušenosti v životě potkáváme,ale JAK NA NĚ REAGUJEME...

Štěstí není jen stav mysli a chvilkové hnutí emocí,štěstí je pro mě vědomé rozhodnutí a někdy pěkná dřina..

Kdykoli děláme věci,které nám opravdu jdou,baví nás a těší,roste naše sebevědomí,sebe hodnota ,jsme spokojení a můžeme svou tvořivou energii předávat dál..
Kdykoli někoho potěšíme,nebo jen vyslechneme a přispějeme k tomu,aby se cítil lépe,náš energetický kruh nabude na síle a máme více motivace,nápadů radosti a štěstí..

Jak prosté a zároveň, tak složité..

Nečekejme na lásku..
Když uděláme první krok v před,věci se dají do pohybu...

Krásnou neděli...
Bi

Fajn holky versus potvory..

Krásné ráno milí čtenáři..

Začala nám škola a já se celý minulý rok učila pochopit jednu z mnoha učebních látek a tou je skutečnost,že jsem ta "fajn holka"..
Vždyť to je přece skvělé, řeknete si možná, být oblíbená "fajn holka" ,za kterou lidé rádi chodí a tráví s ní čas..
Jistě v přátelských svazcích je to určitě příjemný stav..
Ne už tak v partnerských..

Ráda bych předeslala,že těmito řádky nehodlám nikoho hodnotit ani soudit a výraz potvora,ačkoli se vám může zdát momentálně trochu hanlivý,určitě není míněn zle..
Je to spíše má momentální meta:-)

Vím,že existuje kniha s názvem,který neznám přesně..
Zní nějak jako "proč muži milují potvory"..
Zatím jsem nečetla,ale věřím,že se ke mě co nevidět odněkud dostane,protože toto téma je pro mě letos zásadním a doufám,že zlomovým..

Celá léta jsem poslouchala od mužů,jaká jsem fajn holka a prima kámoška..
Trávili se mnou spoustu času,aby se mohli vypovídat a ulevit si,mohla jsem se přetrhnout,aby jim se mnou bylo dobře a bylli šťastní a pak se "najednou"zamilovali do "potvory",která od nich dostala vše co chtěla a většinou je začala podvádět,nebo si našla někoho jiného,kdo lépe splňoval její nároky..

Připadala jsem si vždycky hodně ublížená,zraněná a smutná..
Mé sebevědomí se snižovalo a říkala jsem si, "co dělám pořád špatně?"
Copak jsem nějaká přestupní stanice,nebo nějaké relaxační zařízení,kde chlapci naberou sil na další potvoru?

Vždy jsem tyto dívky vnitřně odsuzovala a chudáčky "chlapečky" litovala..
Dnes už ne..
Dnes k těmto potvorám (princeznám )vzhlížím..
Každý dostane co si přeje,tak jako muži,kteří si vybírají stejné typy žen,tak i já neustále snižovala svou hodnotu a spokojila se s fajn holkou a kámoškou..

Sebehodnota,sebeúcta,hranice...
Tři zásadní slova pro každou ženu..

Letošní léto bylo pro mě krásným studijním tobogánem a zkoušelo,jak jsem se celý předešlý život ze svých zkoušek poučila ..
Vždycky máme několik možností jak se zachovat..
Buď poslechneme druhé a uvěříme,že jsme takové ,nebo makové a budeme se utápět ve své sebelítosti,sebevědomí bude klesat a šance na to,že potkáme "prince",který pro nás bude dělat to co pro "mrchy"(princezny) se stane nulovou..

 Nebo, víme jaké jsme,zvedneme hlavu,obujeme podpatky,koupíme kratší sukni,pořídíme si nový účes,nový makeup,začneme intenzivně dělat to co máme rády ,stýkat se s lidmi,kteří nás milují,začneme konečně navštěvovat své oblíbené cvičební hodiny,nebo se pustíme do nových projektů či detoxikace těla i mysli,prostě uděláme cokoli,aby jsme objevily své ztracené já..
Svou ztracenou,nebo spíše jen zapomenutou "ženu"..

Já zvolila tu druhou možnost..

Je až neskutečné,jak rychle začnete vyzařovat co máte uvnitř a podle toho se promění vaše realita..
Velmi rychle se mi začali v životě opět objevovat muži,kteří prověřují svým chováním,jestli svá přesvědčení myslím vážně a hned mi dávají zpětnou vazbu,jestli jsem stále relaxační centrum alias fajn holka,nebo potvora alias princezna:-)
Pánové děkuji vám z celého srdce..

Milé "potvory"(princezny),vám děkuji za inspiraci ve vašem sebevědomí,rozhodnosti jít si za svým,aby jste byly šťastné a spokojené..

Ať už jsme fajn holky nebo potvory,všechny bez rozdílu potřebujeme k životu lásku a blízkost,pocit jedinečnosti pro sebe samotnou i  pro jiné a jsem přesvědčená o tom,že i ta největší "potvora",která působí chladně a odměřeně, pláče do polštáře,když se trápí,úplně stejně,jako fajn holka,která se na svět jen směje..
Proto buďme na sebe hodné holky :-),aby jsme plakaly co nejméně..

 :-):-):-)

Krásný den a nezapomeňte na úsměv  :-)
Bi

Nové začátky,aneb s láskou sobě..

Krásné ráno moji milí čtenáři..

Už je to zase  měsíc,co jsem se s vámi nepotkala..
Co jsem ten měsíc dělala?

Hledala jsem samu sebe..
Svou radost, smích, tanec..
Hodně intenzivně jsem ochutnávala radost přátelství se ženami i muži,
Jezdila po festivalech,dostávala nevídané dárky, zdolávala vrcholky hor, koukala na hvězdy , užívala si prázdniny s klukama.. 

Opět jsem měla bolavé srdce a nemohla v noc ispát..
Tak jsem si vzpomněla na větu mého staršího syna,kterou vyřkl minulý rok,když jsem měla spoustu starostí s novým bydlením,financemi a prací..
"Mami,tak si představ,jak ty problémy řešíš":-)
Začala jsem tedy řešit..Už dlouhou se neutápím nenaplněnými touhami..
Když něco nevýjde ,hledám jinou cestu..
Jiná přání a sny..jiné směry,které mě činí šťastnou..

Už jsem toho zažila opravdu hodně,obzvláště ve vztazích s muži..
Byla jsem několikrát na dně finančně, psychicky i fyzicky a tento měsíc jsem věnovala tomu, že jsem poslouchala samu sebe..
Hledala své motivace, přání, tužby, prožitky a najednou jsem uviděla, kolik věcí jsem už dokázala zvládnout a jak krásný život žiju teď oproti pár letům zpět..
Hodně mě toto uvědomění nakoplo..

Nedívejete se ve chvílích smutku na to co nedopadlo podle všich představ,ale dobře si uvědomujte věci,které se vám podařily..
Věřte,že jich bude určitě více,než těch,které se nevyvedly..
Když si toto uvědomíte,pak už máte jen krůček k tomu, že ohodnotíte samého sebe a nastupujete krásnou cestu k sebe lásce a sebe hodnotě:-)
Stále jsou zkoušeny..
Naše dvě součásti.,které tak nutně potřebujeme k radostnému životu..


Vyslechla jsem nespočet lidských příběhů..
To mi také na mé cestě pomáhá,protože když pozorně posloucháte ostatní,tak zjistíte,jaká velká trápení ve srovnání s vašimi žijí..

Protože mou terapií je psaní,tak jsem se během tohoto měsíce vrhla na dva spisovatelské projekty..
Jen tak pro radost,jsme si s kamarádkou Vlaďkou vytvořily náš nový diskusní blog,který se jmenuje Přísně Tajné Vztahy, na kterém budeme probírat nejrůznější vztahové i holčičí témata ..
Jedná se spíše o humorné úvahy,aby byl svět veselejší..
Pokud budte chtít nahlédnout,tak můžete Zde:-)

Protože jsem člověk,který má tendence stále vidět věci růžově a hezky,stále hledá světlo i v temném tunelu a někdy jsem nedokázala a nechtěla vidět realitu jaká je,tak jsem si vytvořila stránky,které budou plné reálných,skutečných příběhů ze života..Příběhy až na dřeň a bez příkras..
Prostě Bez růžových brýlí ..
K přečtení právě Tady:-)
Některé příběhy jemné,druhé reálně drsné..
Příběhy ze života mě samotné,mých přátel či někoho blízkého..
Prostě realita..

Přeji Vám všem krásné letní dny a kdykoli máte nějaké trápení, hledejte cestu ven..
Dělejte věci,které máte rádi,hodně se smějte,tančete a nezapomeňte,že náš život bude takový,jaký si ho uděláme..

S láskou Vaše Bi

Proč si to děláme?

Krásné slunečné ráno vám všem..

Posledních 14 dní se opět stýkám se spoustou žen-přítelkyň..
Opět jsem vyslechla nespočet příběhů a všechny měly jedno společné..
Ve všech příbězích byl v hlavní roli MUŽ..

Víte, vůbec nejsem feministka,ani zarytá odpůrkyně mužů..
Naopak, mám muže velmi ráda a některé dokonce i miluji, ale stále mi nejde na rozum, jak často dokážeme tolik dávat a tak málo dostávat..
Stále se spokojujeme s málem, ustupujeme, přizpůsobujeme se, stále hledáme své sebevědomí a svůj střed,čteme knihy (i když nám u nich večer padá únavou hlava), chodíme na semináře, odblokace a různé jiné akce, abychom se posouvaly, hubneme a následně přibíráme, protože se trápíme, sportujeme,vaříme, vychováváme děti, pečujeme o domy, zahrady, do toho všeho pracujeme a snažíme se pořád být usměvavé a příjemné, protože se to od nás očekává?

Kdo to očekává? 
No přece muži.-)
A můžete mi všechny tvrdit, jak spoustu z těch věcí děláte jen pro sebe.
Taky si to občas namlouvám.
Každopádně, když mi řekne kamarádka"hele v těch šatech vypadáš divně,vezmi si ty druhé, jsi v nich sexy",tak je to pro mě pohroma nula, ale když mi řekne chlap,"vezmi si něco jiného na sebe",nebo dokonce "zhubni", tak to rozcházím několik dní a už se před ním do naha nesvlíknu, ani v té nejtemnější tmě.
Vím, každá jsme jiná, každá máme jiné sebevědomí  a jiné vztahové a rodinné kódy.

Když si jdete sednout někam na zahrádku, tak uvidíte, dva podstatné rozdíly.
Ženy,většinou načančané,nazdobené a voňavé a muže v riflích, upocených tričkách, či dokonce cyklo dresu.
Co se řeší?
U "ženských stolů" jsou hlavní téma muži a jejich povahové vlastnosti,j ak je pochopit,uchopit a vytvořit láskyplný svazek.
U "mužských "stolů, kdo kolik piva vypil, kde na kole jaký vrchol zdolal a pokud projde kolem nějaká žena, tak občas nějaké hodnocení..většinou zevnějšku, neboť do hloubky je nebezpečné zacházet.

Tak to prostě je, řeknete si.
Když žena opustí muže, tak se z něj buď stane zarytý odpůrce žen a samotář alkoholik, nebo naopak děvkař, který vehementně obhajuje svou svobodu a střídá své "přízdoby".

Když ženu opustí muž, tak nejprve truchlí a probírá situaci s kamarádkami, pak se smíří a začne na sobě více makat, aby ji ta bolest už více nepotkala.
Miluji ženy pro jejich houževnatost a kreativitu, kam až se dá dojít a miluji muže za to, jaká krásná zrcadla nám poskytují.

Tento můj postík berte prosím spíše s
humorem a nadsázkou, protože je jasné, že na obou stranách jsou výjimky a také to, že se v mých řádcích momentálně promítá má přítomnost.
Za pár týdnů to může vypadat zcela odlišně.
O tom ten život je..neustále změny, posuny, překonávání vlastních limitů a hledání lásky ve všem a všech.

Dnes jsem si přečetla jeden skvělý článek..
Chodím na tyto stránky pro inspiraci..Petr se mi trefí vždy do aktuálního stavu dění mého nitra.
Dnes mě to oslovilo velmi,proto nemohu nesdílet...

Inspirace k přečtení zde:-)


Mějte krásné dny a berte život s humorem..
Hlavně samy sebe, protože muži jsou legrační dost.
Chlapi miluji vás.

Jak se zbavit strachu z lásky..

Zdroj pinterest

Za posledních pár týdnů se toho stalo opravdu mnoho..
Krásného i méně příjemného,radostného i dosti bolestivého..
Vztahy se kolem mě začaly rozpadat,jako by vichřice smetla všechnu chuť žít v partnerství a lásce.
Bohužel tato vichřice smetla i mě..

Každý den kolem sebe slýchám ty nejabsurdnější důvody, proč spolu lidé nemohou a nechtějí být..
Ani je nemá smysl vypisovat..
Každopádně nejedná se o žádné závažné a neměnné důvody,jakou jsou třeba smrt,alkoholismus,drogy,nebo nevěry,domácí násilí či podobně..To jsou pro mě vážné důvody pro ukončení toho všeho.

Všechny příběhy,které jsem vyslechla,i ten můj,mají jednoho společného jmenovatele..
Strach z lásky..
Je absurdní kolik knih,kurzů,sezení a seminářů o vztazích probíhá a přijde mi,že je to čím dál horší..

Samozřejmě vím,že jinak přemýšlí člověk ve 20,který nemá tolik negativních zkušeností s partnery a jinak ve 40 a více,kdy máme za sebou celou řádku nevydařených vztahů a tudíž si neseme více,než ti "neposkvrnění".
Člověk více přemýšlí,zajímají ho jiné stránky protějšku než dříve..
O to víc to může  být hluboké..
Tedy u někoho..
U těch ,kteří se vědomě rozhodnou dát lásce šanci a zkusit se opět zamilovat.
Teď možná namítnete,že to přece nejde naprogramovat.
To máte pravdu..Buď cítíte, nebo necítíte.
Ale k tomu, abychom mohli po všech našich  zraněních cítit, je potřeba si toho druhého k sobě pustit.
Otevřít se mu plně,dovolit mu, aby s vámi sdílel čas krásný,ale i ten nepříjemný ..
Dovolit si projevit emoce..
Sdílet s ním své radosti, ale i starosti.
Prostě věnovat mu svůj čas a zažít ho v nejrůznějších situacích..

Dnešní realita je však jiná..
Lidé se lásky bojí..Seznámí se a pak se vídají jen tak na kávičky,či výlety,žádný normální život,nedovolí si projevovat své emoce,aby si náhodou ten druhý nemyslel,že se do něj nedej bože zamilovali..
Vše plyne po povrchu ..
Páry se bojí být o samotě a obnažovat se citově jeden před druhým.

Stále věřím,že je spousta zamilovaných a šťastných párů..
Stále věřím na lásku a opět jí půjdu vstříc, abych se mohla zamilovat.

Jak se tedy zbavit strachu z lásky?
 
Pokud potkáte člověka, se kterým je vám alespoň příjemně a milo, pokud se vám fyzicky líbí,
pokud mu chcete dát šanci, tak mu věnujte pozornost..
Piště,volejte,ale hlavně se scházejte..
Mluvte o všem možném a hodně se smějte.
A hlavně buďte upřímní..Sami k sobě i k protějšku..
Pokud ucítíte, že to není to pravé pro vás,dejte to druhé straně na vědomí.
Citlivě, laskavě jde sdělit vše.
Pokud láska nezačne do pár měsíců proudit,tak je to neměnné.
Nemá cenu si něco namlouvat a druhému tím velmi ubližovat.
Když budeme čitelní a jasně formulujeme svá přání a směr kam jdeme, tak lidem způsobujeme méně bolesti.
Ví co od nás mohou čekat a také se mohou svobodně rozhodnout, jestli jim vaše cesta vyhovuje, nebo nikoliv.
Ukažte druhému věci, které máte rádi,koníčky,které vás naplňují, ale nepropadejte panice,když se shodnete jen v něčem.
Nemusí nutně všichni jezdit na kole, nebo lyžovat,či bruslit na bruslích:-)
I přesto, že máte oba jiné koníčky,najdete určitě něco společného u čeho vám bude krásně spolu..
Stačí jen chtít a přijmout vyjimečnost toho druhého..

Často se stává,že začneme na druhém hledat důvody,proč s ním nemůžeme být,místo,abychom viděli to krásné..
Začneme hledat rozdíly..
Partner upadá do smutku,že pro vás není dost dobrý..
Přestane zářit a láska přestává proudit..
Přitom se jedná pouze o náš strach z lásky..
Tím,že si druhého sprotivujeme, zakrýváme pouze vlastní neschopnost a neochotu se lásce s ním odevzdat..

Je spousta lidí,kteří mají sex na jednu noc..
Jsou schopni s cizím člověkem sdílet to nejintimnější během pár chvil..
Když jim však řeknete miluji tě,tak utečou.
Jak jsme legrační..

Přeji vám všem krásné dny v lásce a sdílení.

Ps..stále věřím na lásku a vztahy.
Těším se,co nového mi život přinese.

Bi

Příběh o první lásce..

zdroj Pinterest

V jednom malém městě žil chlapec..
Nebyl ani velký,ani malý,chodil do školy,jako všichni ostatní,měl svou mámu,bratra a bydlel s nimi v panelovém domě..
Měl svůj koutek,kde ho stále zlobil jeho mladší bráška,svou židli,na které dělal rád hromady oblečení,kvůli kterým se na něj mamča občas zlobila..
Měl svou koloběžku,se kterou rád objížděl nejrůznější místa,přátele a zkoušel co na ní dokáže..
Měl své knihy,fotky,hudbu a počítač,na kterém trávíval ve své umělé realitě čas hodně rád..

Právě kvůli počítači bylo u nich doma často rušno..
Máma se pořád vztekala "že si s ní nepovídá a radši hraje hlouposti"..
Často tím byl dost otrávený a trápilo ho to,tak jako ji..
Měl ji moc rád,tak jako ona milovala jeho..

Ve škole patřil k těm klukům,kteří nemohli chybět u žádné lumpárny..
Byl dobrý kamarád a vždycky se zastával slabších,proto se občas dostal do rvačky ne svojí vinou..
Vymýšlel nejrůznější legrácky,jen aby ukojil svou divokou mysl,která toužila po dobrodružství,legraci a uspokojení..
Jednoho dne zjistil,že si ho začaly všímat holky..
Také se mu líbily..Občas si s tím nevěděl rady..
Tátu měl daleko..

Začal poznávat povahy dívek,ne jen jejich krásné tvářičky a vybral si jednu,která ho přitahovala nejvíc..
Občas se potkávali i po škole,hodně si psali a volali..
Máma ho začala rozčilovat ještě víc,protože vůbec nic nechápala a brala ho pořád jako malého kluka a přitom on už prožíval něco tak úžasného a dospělého..
Nedokázal jí říct a popsat,co se v něm a s ním děje..
Vlastně ani sám nevěděl,co si o tom má myslet..
Jako vysvobození pro všechny přišel týdenní pobyt se školou mimo město..

Týden se svými kámoši,nové místa,nové zážitky a hlavně jeho Láska...
Prožili spoustu krásných chvil..
První pusu,držel ji konečně za ruku a když ji chtěl natrhat kytku a pozdě zjistil,že plot, za kterým kytky rostly má ostanatý drát,tak to docela i bolelo..
Každopádně konečně začal prožívat to,po čem celou dobu jeho srdce prahlo..
Dobrodružství, vzrušení, něco nového a hlavně lásku...
Lásku k někomu jinému ,než k mámě..

Když se po týdnu s maminkou uviděli,měl v očích pohled dospělého muže,který jasně ví co chce a jak se má chovat..
Když vybalovala jeho kufr,našla všechny věci složené a ty špinavé byly vzorně zabalené a oddělené od jiných..
Poprvé jí ušetšil spoustu práce..z lásky..z lásky,kterou nosil těď v sobě a mohl ji šířit dál..
Tohle se nikdy nestalo..
Pochopila,že její syn prožil něco nezapomenutelného,prožívá první lásku a začíná chápat svět dospělých..

Vstoupil do světa citů a vztahů..
Do světa,který je velmi krásný a zároveň dokáže být i velmi neuchopitelný a bolestný..

Matka jen tiše poseděla u prázdného kufru a vyslala k nebi modlitby,aby jeho cesta za láskou byla šťastná a radostná....

Bi

Jak jsem uviděla SEBE..

Zdroj Pinterest

Krásné ráno všem milé čtenáři..

Stává se vám někdy,že zabloudíte a nevíte kdo vlastně jste a kam směřujete?
Stává se vám někdy,že slyšíte v uších znít hodnotící, posuzující ,kritizující a lichotící věty svého okolí
 tak silně,že z nich ohluchnete a sebe přestáváte slyšet zcela?
Stává se vám někdy,že jste zmatení,jak vás vidí okolí,nebo z toho,jak by si vás přálo vidět,stojíte,koukáte s pusou otevřenou a nevíte na kterou stranu se vydat?

Právě tohle se mi stalo po mém návratu z cest,kdy jsem byla po dlouhé době "ve světě" a setkala se z novými cizími lidmi a byla v jiném prostředí..

Zjistila jsem,jak většina lidí,je naučená hodnotit,posuzovat,popisovat většinou jen vnější schránku a vnější projevy člověka..
Ne,že bych dostala nějaké špatné zpětné vazby,spíše naopak..
Tolik lichotek jsem si nevyslechla už dlouho:-)
To je právě ale to zavádějící..

Pokud nás lidé chválí,tak je to v pořádku,pokud však příjde nějaká kritika,či zkreslená představa o nás samotných,tak často dochází k tomu,že nás to nějakým způsobem vyvádí z míry..
Tohle téma mě provází od střední školy..
Dokud jsem na základce vyhrávala všechny možné soutěže,byla předsedkyní třídy :-) a měla spoustu přátel,bylo všechno krásné a růžové..
Žádná kritika se nekonala..
Vše se změnilo,když jsem začala studovat herecký obor na konzervatoři..
Neustálé poznámky mých spolužáků a profesorů na mé nedokonalé křivky způsobily to,že jsem skoro přestala jíst,cvičila jsem tak intenzivně,že jsem bývala často na pokraji fyzického vysílení a o psychice ani nemluvím..
Tím ,že jsem nejedla,jsem postupem času začala logicky přibírat,protože jsem si tak dokonale zpomalila metabolismus,že jsem z kažé fit tyčinky,kterou jsem si během dne dovolila,tvořila tukové zásoby,takže jsem přibírala místohubla..
Za 4 roky 10 kg nahoru..
Samozřejmě se to odrazilo hodně na mé psychice..
Posměšky ze strany spolužáků narůstaly a stala se ze mě uzavřená ,mračící se osůbka,halící se do maxi obleků,aby nikdo neviděl,jak hrozné má tělo...
Dnes se tomu usmívám..Tehdy to pro mě bylo velmi bolestivé období..
Tehdy jsem velice špatně nesla jakoukoli kritiku na svůj fyzický vzhled..

Od té doby co jsem odešla pracovat do divadla a následně "utekla"od divadla uplynulo 20 let..
Porodila dva syny,měla několik mužů..
Vyslechla si stovky,možná i tisíce názorů na to,jak vypadám,jak bych vypadat měla a proč:-)

Přitom je vlastně velmi nepochopitelné lidským rozumem,jak můžeme uvěřit někomu,kdo není v naší kůži, nežije náš život,nezná naše vnitřní prožitky ,zážitky a zkušenosti..
Na základě čeho vlastně ty"ostatní" poslechneme a rozhodneme se myslet si o sobě,že jsme takoví nebo makoví a jací bychom měli být..
Přesto to děláme..
Trápíme se a přemýšlíme,jak to udělat,aťse tomu dotyčnému či dotyčné více líbíme..
Pak se nám to třeba povede a příjde někdo další a další kritika..
A tak pořád dokola,dokud nezměníme postoj a neuvidíme SEBE..
Pokud nevíme ,kdo jsme a nevidíme SEBE,tak nám okolí dává zpětnou vazbu..
Jakmile změníme svůj postoj,nastane proměna i kolem nás..

Víkend na narozeninové oslavě u přítelkyň byl plný chvály ,jaká že jsem kočka:-),jak jsem vtipná,energická,prostě"babáč k nakousnutí" ...

Uvědomila jsem si,jak je to legrační a velmi pomíjivé,kolik lidí,kolik očí se nás celý život snaží přesvědčit o tom,jací jsme, jak bychom měli vypadat,chovat se či dokonce přemýšlet:-)

Když je těch hlasů na mě moc,občas stojím na křižovatce a musím se zamyslet,kde vlastně právě jsem,jaká jsem a kam směřuju..

Občas,když slyším kritiku,tak si někdy popláču,(protože každý si přeje přece být "dokonalý"),ale rozhodla jsem se,jak to udělat,aby se mě to tak nedotýkalo a co by se v té konkrétní situaci dalo změnit,ať je mi v tom dobře..
Někdy se mi stane,že kritika mě pozitivně nakopne a stane se z ní výzva ke změně, k posunu mě samotné..

A koho že vidím v zrdcadle dnes?
Jsem stále stejná malá holčička,která potřebuje občas přitulit a pohladit po vlasech,když pláče..
Jsem stále stejná,divoká,nespoutaná,která miluje tanec a živé koncerty svých oblíbenců,která dokáže protančit noc a pak se z toho tři dny léčit:-)
Jsem stále stejná žena,která si přeje být krásnou pro "svého" muže,dostávat kytky a políbení jen tak..
Stále stejná se svými ženskými křivkami,která miluje všechny šaty,sukně a hlavně život....

A jak to máte vy?
Dokážete se vidět?
Víte kdo jste a kam směřujete,nebo občas jako já sedíte na bobku a nevíte kudy kam?
Jak zvládáte kritikuna svou osobu?

S láskou
Bi