Nic už není jako před tím..1

Krásné ráno milí moji..

Ráda bych se s vámi podělila o jeden svůj zážitek..
Použiji nejrůznější slova,která znám,ale moc dobře vím,že to co jsem prožila je nesdělitelné,nepopsatelné,neuchopitelné,přesto bych si moc přála,alespoň část svého zážitku přiblížit i vám..
Jednoho rána jsem se po velmi emotivně a vztahově náročném víkendu probudila ve stavu "tma" a absolutně nic mě na tom našem světě nebavilo a nedokázalo rozveselit..
Absolutně jsem nemohla najít svůj vnitřní hlas a napojit se na sebe,aby energie a láska ve mě začaly proudit..
Když jsem tento svůj "stav zatmění" popsala ráno do telefonu manželovi,začaly se dít pozvolna věci,které mě opět usvědčily v tom,že mí andělé strážní o mě velmi dobře pečují..

Během dne mi začalo telefonovat spousta mých přátel,dvěma kamarádkám,které jsem opravdu dlouho neviděla,se v tento den na dvou různých místech,v různou hodinu narodily děti a rozhodly se mi o tom napsat,odpoledne mi zatelefonovala má pozemská andělka Maruška,aby se zeptala jak se mám,protože samozřejmě mou "tmu" cítila až ve vzdáleném městě, kde žije a večer proběhl telefon s jednou mou přítelkyní,který navždy změnil můj život..
Květuška je dětská lékařka a delší dobu jsme se neslyšely..
Potkaly jsme se spolu v nemocnici,kde byl na operaci můj tehdy čtyř letý synek.
Naše energie se přitáhly a od těch dob se přátelíme..
Květka ví,že jsem se po odchodu z nemocnice zapojila do vzdělávacího programu pro zdravotní klauny,kteří chodí do nemocnic,aby rozveselili dětičky,které se tam zrovna léčí..
Zdravotním klaunem jsem se nestala,protože jsem měla pocit,že to co po mě chtějí,abych předváděla není má přirozenost,nešlo mi to,nedařilo se mi splnit jejich představy a tak jsem se s klauny musela rozloučit..
Bylo to pro mě smutné,ale při loučení byli ke mě všichni velmi láskyplní,takže to brzy přebolelo..
Každopádně ten čas,který jsem s klauny strávila je pro mě dodnes nezapomenutelný a nesu v sobě spoustu nádherných vzpomínek..
To jsem to zase vzala ze široka:-)Musela jsem,ať pochopíte..
Má přítelkyně lékařka mě požádala,jesti bych byla tak hodná a zaklaunovala holčičce,která si moc přeje vidět klauna a je v domácí péči..
Během rozhovoru mi řekla,že pracuje pro nadaci Ondrášek,která je vlastně dětský hospic a zajišťuje pomoc rodinám umírajících dětí..
Umožňuje to,že dětičky můžou být do poslední chvíle se svými nejbližšími v prostředí,které mají rády..
Holčička,ke které jsem měla jít klaunovat má rakovinu mozku a nikdo neví,jak dlouho s námi ještě bude..
Tohle byly prvotní informace,které mi má kamarádka řekla..
Byla jsem absolutně v šoku a potřebovala jsem se vybrečet,rozdýchat a pochopit..
Slíbila jsem,že to promyslím a ozvu se večer..

Najednou jsem vše uviděla v jiném světle,mé "problémy" se staly nicotnými a "tma "ve mě se začala rozplývat..
Pocítila jsem velkou touhu žít a alespoň na chvilku potěšit holčičku a její rodinu,která zakouší tak obrovsky těžkou zkoušku,jako je odchod dítěte..
Moc jsem si přála překonat ten strach ,jestli to zvládnu emočně ustát a splnit jejich přání..
Rozhodla jsem se,přála jsem si a stalo se...
Po mnoha telefonech s mou přítelkyní lékařkou,jsem s ní a se svým synkem jela jednoho rána klaunovat holčičce,která odchází z tohoto světa....

O mé návštěvě u holčičky,vám napíšu zase příště..
Aby toho na vás nebylo moc,jako to bylo na mě a potřebovala jsem čas na zpracování..
Nic už pro mě není jako dřív a děkuji Květušce,svým strážným andělům a celému vesmíru,že mě za touto holčičkou přivedli..

Mějte nádherné dny a nezapomeňte alespoň jednou za den najít na vaší srdcové cestě pár srdíček,kterými potěšíte sebe i druhé..
Mám vás moc ráda

Vaše Brigit