středa 13. června 2012

Očekávání

                                         Autor pan Antonín Gavlas


Milí  moji.
Všchny vás po delší odmlce zdravím a přeji vám překrásný den..
Dnes bych vám ráda napsala o jedné věci,jedné malé pavučince,do které se často všichni zaplétáme a myslím,že se kvůli ní i pěkně natrápíme..
Očekávání je velmi záludná věc..Potkává nás na každém kroku..
Např.manžel očekává od manželky,že mu vypere prádlo,ale manželka odjíždí a předpokládá,že není problém pro manžela vyprat si prádlo sám,mamince vyměňují v celém bytě okna a předpokládá,že jí její děti pomohou,ale jaksi jim zapomene o pomoc říci,protože prostě předpokládá,že to děti napadne samotné,tatínek předpokládá,že mu jeho syn,kterému dal vše a udělal pro něj maximum,zaplatí opravu auta,protože na ni nemá peníze,přítelkyně předpokládá,že když k ní chce přijet kamarádka na návštěvu,tak automaticky bude absolvovat její program,který ona má už dlouho vymyšlený,aniž se své přítelkyně zeptá,jestli jí to vyhovuje a a a a...mohla bych psát do nekonečna...
Znáte to?Je vám to povědomé?
Děláme to všichni...
Uvědomujete si někdy,kolik je kvůli nevyřčeným očekáváním hádek,smutku ,trápení a nedorozumnění?
Člověk,který očekává a nevysloví svá očekávání,jen čeká,jestli se jeho "přání"vyplní si koleduje o pěkný průšvih..
Nejenže se jeho představy často nevyplní,ale on se pak většinou zlobí,nebo je smutný či ukřivděný..
Pokud je soudný,pak pochopí,že si za situaci může sám,tím,že nesdělil své poždavky nahlas,tudíž nemohly být vyslyšeny a ani splněny..
Pokud soudný není obviňuje všechny kolem,jak jsou neschopní,necitelní.....atd.
Co z toho vyplývá?
Tiché očekávání,je to stejné,jako nevyřčené přání,kdy si přejeme,aby se jiní zachovali podle nás a tím,že jim to neřekneme,bereme jim,ale i sobě, svobodnou vůli zaujmout k našemu očekávání stanovisko..
Jen čekáme,jak to dopadne a pak jsme smutní..
Další jemné nitky naší pavučinky očekávání se vytváří,když už svá očekávání sdělíme a jsme odmítnuti..
To je křivda,to je hrůza,smutek,pláč,někdy i nadávky...
Kam se poděla svobodná vůle rozhodnutí,kam se poděla tolerance a hledání kompromisů,existuje to vůbec ještě ?
Dejte mi prosím šanci...
Velice by mě zajímalo,jak to máte vy?
Očekáváte?Sdělujete?Odmítáte?Umíte najít kompromis?

Toto téma mi teď leží v hlavě..
Mějte se krásně moji milí a nezapomeňte dnes někoho políbit a sdělit mu v lásce nějaké své očekávání,aby na vaší cestě srdcové přibylo nějaké to srdíčko lásky a tolerance..

Brigit

12 komentářů:

  1. Velká a opomíjená pravda.
    Myslím, že na tohle jsme experti hlavně my ženy. Očekáváme, předpokládáme a pak se cítíme nedoceněné a zoufalé.
    Přiznám se, taky s tím mívám problém. Ale co jsem se vdala, snažím se dávat si na skrytá očekávání o to větší pozor...protože chlapi zkrátka opravdu číst myšlenky neumí. (Tedy alespoň ne vždycky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Báro..
      Děkuji za Tvůj pohled..mám očekávání,i ty nevyřčené spojené i s muži..je to velmi zajímavé,jak my ženy dokážeme být empatické a citlivé a chybu hledáme většinou u sebe..mužské ego je v tomto směru velmi křehké:-)
      Nezbývá,než si držet palce,ať nám svá očekávání ostatní sdělují a pomalu se učit říkat si o své potřeby a vyjadřovat nahlas naše přání..
      Měj se moc pěkně a děkuji za návštěvy..
      Brigit

      Vymazat
  2. Milá Brigit.. myslím si ,že očekávání patří ke každému z nás, jsem také taková a je pravdou ,že často , ať už nevyřčená očekávání , které druhá strana nevytuší , třeba proto, že jim to prostě nedojde a nebo nechtějí nic vytušit, protože je to tak pohodlnější a nebo tisíckrát vyřčená očekávání a z druhé strany ignorovaná , nepřináší do života štěstí, ale jen a jen trápení a smutek. Vždycky si tak vzpomenu na slova mé sestry, která mi jako málé říkala "nikdy od nikoho nic nečekej, když to náhodou někdo udělá můžeš být jen mile překvapena, pokud se nic nestane nebudeš se trápit " Hodně jsem se naučila nečekat , ale úplně to nejde, jsou chvíle , když jsi nemocná , unavená není ti dobře a myslím si , že v takových chvílích mají tvý blízcí být u tebe a snažit se plnit tvá očekávání bez toho aby jsi o pomoc prosila, prostě proto, že tě mají rádi a záleží jim na tobě. Myslím si, že s nesplněným očekávání mají největší problém lidé , kteří hodně pomáhají jiným a hlavně sami od sebe, když potom přijde na ně často zjistí, že ti jiní už tak empatičtí nejsou. Upřímně já si neumím moc říkat o pomoc, mám totiž pocit , že pak tu druhou strany do toho tlačím a pomáhá mi jen z donucení.. ale to fakt záleží na tom jak moc tu druhou stranu znáš a víš jak jsou ochotní ti pomoci. Třeba své kamarádky o pomoc poprosím vždycky protože vím že pomůžou rády.. mohla bych psát a psát , ale to už asi stačí papa hezké dny plné těch krásný splněných očekávání Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Dituško.
      Velice Ti děkuji za Tvůj pohled a komentář..Vidím,že jsme si v mnoha věcech velmi podobné..taky mi někdy příjde,že přece pomoc musí přijít sama jen tak z lásky..ale musím Ti napsat,že z mých zkušeností také vím,že většina lidí,není naučená být empatických a většina lidí má problém vyjadřovat své potřeby,právě z důvodu toho,že se bojí odmítnutí..takže začneme výchovou našich dětí,aby to uměly...jsem romantička a pořád věřím v to,že když se budu chovat k lidem s láskou,bude se mi to vracet a pokud se mi nevrací,tak si o to zkusím říct a pokud ani pak se mi to nevrátí,pokusím se s tím s mířit a pokud mi to nejde,tak mám problém a mám co řešit:-)no prostě,jak píšeš,lepší nic neočekávat,ale zase někdy to nejde..to je ale zapeklitá situace:-)
      Ale víš co?My jsme holky šikovné a my na to určitě příjdeme,jak si plnit očekávání,jak je sdělovat,aby byla vyslyšena a následně plnit i přání ostatním..
      Moc Ti děkuji,za Tvé návštěvy a postřehy,které mi píšeš..je to pro mě hodně inspirativní..
      Měj se krásně milá má
      Brigit

      Vymazat
  3. Brigitko,
    všechny články, které píšeš, mě vždycky chytnou za srdce. Proto se to tu taky jmenuje "srdcová cesta", viď? ;)
    Víš, já jsem otevřená jakékoliv komunikaci. Potřebuju hodně mluvit, potřebuju vědět, jaká mají ode mě druzí očekávání...když to vím, je už pak snadné najít kompromis. Se svým mužem jsme spolu od 15 let (už hodně, hodně dlouho). On dokázal udělat můj život opravdu šťastný a otevřel moje srdce i mysl tak, že dneska dovedu dělat kompromisy, vymotávat se z pavučinek a naučili jsme se vzájemně, že přání nemají být tichá, že touhy nemají zůstávat nevyřčené...někdy je potřeba si povídat nahlas, někdy beze slov.
    Moje milá blogová mámo (myslím to v tom nejlepším slova smyslu, když ti takhle říkám), měj se krásně a díky za tenhle úžasný článek.
    Vivi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Vivinko.
      Děkuji Ti za Tvůj komentář..jsem velmi šťastná za Tebe,že máš tak skvělého muže..Je to velký dar..Souhlasím s Tebou naprosto ve všem..je potřeba mluvit,říkat,prosit,přát si,děkovat a to vše s úctou a láskou..snažím se to učit své syny,aby si dokázali říkat o své potřeby a tužby,ale ne jako rozkazy a příkazy(někteří muži k tomu inklinují už od útlého dětství:-))věřím,že to jednou přinese ovoce..Pokouším se teď častěji než dříve říkat věci nahlas a snažím se beze strachu z odmítnutí ,s vědomím toho,že dám těm druhým šanci na jejich postoj,vyjadřovat prosby a přání své Duše..Když to začne skřípat,je třeba se zamyslet,když to jde krásně a samo,mám vyhráno..Tak tím se teď zabývám "dcero"moje..
      Měj krásné dny milá a pozdrav ode mě svého rytíře
      Brigit

      Vymazat
  4. Milá Brigit,
    spletitá je tahle síť... Někdy se to snažím vyříkat, někdy zapomenout. Pravdou je, že občas to nejde vyřešit kvůli druhé straně, která o vysvětlení nestojí. A navíc jsem teď v takovém "unaveném" období, že radši nic neočekávám, protože nemám sílu to druhým vysvětlovat. Snažím se aspoň v sobě najít trochu energie, ať nezklamu ostatní, když mě o to požádají. Určitě k tomu přispívá břímě starostí pracovních, vztahových, o rodinu, které je teď u nás trochu těžší; těším se, že to zase opadne a vody se vyčistí do průzračnosti pramínku :).
    Brigit, měj se moc hezky, přeju slunečné dny. M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Mariánko.
      Z Tvého komentíčku na mě dýchl smutek,který i já často prožívám a pociťuji..Tento rok je velmi náročný ve všech směrech a naše vztahy s jejich starými strukturami dostávají pěkně na frak..krásně si to napsala o průzračném pramínku:-)Je však pravdou,že než vodu vyčistíme,aby se pramínek objevil je to často velmi těžká a zdlouhavá práce..
      Dám Ti naději..pokud druhá strana nechce komunikovat,existuje metoda,jak hovořit pouze s její Duší:-)Momentálně aplikuji a věřím,že pomáhá..
      Brzy o tom napíšu,třeba to pomůže i vám..
      Přeji Ti,aby se brzy objevil ve Tvém životě průzračný pramínek,který nabere tu správnou rychlost a směr..
      Děkuji Ti za návštěvu u mě a Tvé krásné řádky.
      Brigit

      Vymazat
  5. No je fakt, že já jsem spíš ten, co očekává a pak jsem zklamaná. No,ale člověk se jen těžko změní v některých věcech. No kompromiisy...to je záludná věc...umí je dělat každý...někdo ve všem, někdo jen v některých věcech. Já bych se opět přiklonila k té druhé straně. A copak tě vedlo k takovéhlemu filosofickému povídání?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dullsinko..
      Kompromisy to jsou krysy:-),ale my je zvládneme,my jsme holky šikovné..asi je to všechno o té komunikaci a chtění a hlavně o lásce k sobě a ostatním..je to někdy pěkná fuška to naše žití:-)
      Co mě k tomu vedlo,bylo toho kolem mě,nějak moc,tak jsem volala o pomoc:-)
      Krásné dny drahá Dull
      Brigit

      Vymazat
  6. velmi krasne jsi to napsala..no kazdy neco ocekava..ale je tezce to taky treba vycitit co presne kdo chce a preje si

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky..Vítám Tě u mě..
      některé věci jsou prostě komplikovanější než se zdají,ale věřím,že pokud člověk chce,vždy najde cestu a třeba se i naučí číst přání jiných:-)
      moc děkuji za komentík přeji krásné dny..
      Brigit

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..