První setkání...

zdroj Pinterest

Krásné ráno všem..

Je to pár dní co jsem vykročila vstříc novému životu..
Začala jsem pracovat jako osobní asistentka..
Teď jezdím nejvíce za mou novou kamarádkou s děcáčku,která je na vozíku..
Trávíme spolu opravdu hodně času..Chodíme na dlouhé procházky a u toho si povídáme..

Včera se k nám přidala jedna její malá kamarádka a vyrazily jsme ve třech..
Bylo krásně,měli jsme prima náladu a najednou se malá kamarádka,která s námi šla rozpovídala,že byla na návštěvě u tety,protože maminka jí umřela..
Vlastně neumřela sama od sebe..Tatínek ji zabil..
A pak mi začala popisovat co se u nich dělo a ona vídala jako maličká..
Ptala jsem se jestli se jí po mamince stýská a ona povídá.."jo,ale je v nebíčku,tak si s ní povídám"
Řeknu vám,byla jsem fakt šťastná,že byl velký vítr,který mi vlasy stále vháněl  do obličeje,aby holky neviděly mé slzy,které se nedaly zastavit a kutálely se mi z očí..
Pak se rozpovídala i má kamarádka na vozíčku a ptala se,jestli si může povídat se svojí mamkou i když není mrtvá?
Začala vyprávět jak se vlastně stalo,že se ona se sestrou ocitly v domově..
Každý den,každičký boží den teď vyslechnu minimálně jeden hrůzný příběh a pokaždé se divím čeho jsou lidé schopni..
Opět jsem pochopila,proč jsem se k této práci dostala po tak dlouhé době..

Musela jsem si nejdříve prožít zkušenost s umírající holčičkou ,o které jsem vám již psala kuk a juk,abych pochopila co je to opravdová hrůza a starosti a jakou sílu v sobě člověk dokáže najít,když je potřeba..
Musela jsem žít v domě s handicapovanou ženou na vozíčku,abych pochopila,že tito lidé jsou omezeni pouze fyzicky,ale duše a těla mají stejné potřeby,touhy a přání,jako my zdraví..

Naše procházka byla nakonec opravdu krásná a moc jsem se od holek za těch pár hodin naučila..
Taky jsem si všimla jak jsou děti z domova vděčné za cokoliv..Měla jsem oplatky,které jsme si rozdělily a holky vrněly blahem..
Nadšené ze slunce,z toho,že neprší,že se jim vrátí večer kamarádka,z toho,že můžou na půl hodiny za den na počítač,nebo z toho,že jsme byly spolu v obchodě okukovat hadříky..
A já byla nadšená z toho,že jsem mezi holkama:-)
Ti kteří ke mě chodí, tak vědí,že mám kolem sebe samé syny a kluky..
Moc jsem si přála dceru..V tomto životě mi to nebylo dáno..
Teď jich mám v děcáčku hned několik:-)
A probíráme opravdu všechno:-) prostě ta holčičí tajemství..

Pokud budete mít někdy možnost chodit alespoň jako dobrovolníci za dětmi z děcáčku,tak neváhejte ani vteřinku..jsou vděčné za každé pohlazení a milé slovo,které s nimi prohodíte..
Hodné tety,které tam mají, bohužel nemohou uspokojit v tak hojném počtu potřeby všech,i když se o to opravdu s láskou snaží..
A věřte,že když se pak s vámi večer loučí a ptají se kdy zase přijdete a řeknou vám,že se na vás těší,věřte tomu,že to jsou pocity k nezaplacení a nikdy nikdo vám je ze srdce nevymaže..

Mějte se co nejlépe..

Bi

Nový svět...

Zdroj Pinterest

Přeji všem krásný den..

Včerejší den jsem se posunula opět kousek dále na mé cestě za poznáním a pochopením o čem ten život vlastně je:-)
Podepsala jsem smlouvu v mé "vysněné" práci a od pondělka začínám..
Opět se vše seběhlo velmi rychle a šlo to tak nějak samo:-)Ale tak už to bývá,když se plní přání..

Poslední tři dny jsem byla v domově pro seniory,abych si alespoň náznakově představila o čem je má nastávající práce v praxi..
Zakusila jsem na vlastní kůži a hlavně nohy,jak se sestřičky naběhají než obstarají všechny,aby byli alespoň trochu spokojenější a šťastnější..
Zažila jsem věci,které v normálním životě nepotkáte a neprožijete..
Viděla jsem mnoho nemoci,beznaděje a samoty,ale také obrovské odhodlání ten život ještě nevzdávat,pokoru,soucit a jemnost při péči o naše nejstarší..
Zažila jsem koupání a sprchování,kdy některé babičky vrněly blahem,když jsem jim pak sušila vlasy fénem,nebo se spokojeně usmívaly,když si lebedily ve speciální bublinkové vaně,ve které se jim určitě na chvíli ulevilo od jejich vnějších a vnitřních bolestí..
Nedovedete si představit ,jak se někteří lidé dokážou radovat jen z toho,že mají dobré jídlo,venku svítí slunce,nebo třeba z toho,že jsem je vzala s vozíčkem na"velký nákup" o poschodí níže a oni si mohou nakoupit polívky(jogurty)..
Když jsem se sestřičkami dělaly běžný servis přes hygienu,jídlo a oblékání,bohužel není moc času popovídat si více,ale jeden den mi daly kolegyně úkol,abych umyla všechna chodítka..
To bylo prostoru panečku..
To jsem se s některými "pěkně zakecala"..

Při této činnosti jsem potkala ženu,která se mi za těch pár dní a chvilek hluboce vryla do srdíčka..
Ukázala mi fotky své rodiny,o svém manželovi a synech mluvila s takovou láskou,že jsem se málem rozplynula blahem,jak takhle krásný život vůbec může někdo prožít..
Měla pokoj sama pro sebe,krásně upravený,voňavý a plný knih..
Hodně čte..Velmi vzdělaná paní..Bylo si s ní o čem povídat..
I přesto,že nemohla moc chodit a byla velmi slabá, byla stále usměvavá a spokojená, nikdy si na nic nestěžovala a za všechno se mohla uděkovat..
Určitě se za ní zase zastavím..mám pro ni nějakou četbu:-)

U této milé paní jsem si uvědomila,jak nám životní postoj a povahové rysy,které pilujeme zůstávají až do stáří a je velkou pravdou,že pokud je někdo optimista a milý člověk, tak mu to zůstává i ve chvílích nejtěžších a nezlomí ho nic..Samozřejmě to platí také obráceně,protože někteří lidé tam byli velmi nepříjemní..Na druhou stranu není se co divit..Každopádně mám na to ověřenou proti zbraň,když se na někoho hezky usmějete,ať je protivný jak chce,okamžitě jihne:-)

To je teď můj "nový svět"..
V pondělí začínám u dívenky v dětském domově..Vůbec nevím co mě čeká,ale moc se těším:-)
Držte mi palce a já vám zase napíšu co jsem na své cestě za pochopením potkala..

Krásné dny vám všem přeji a nezapomeňte si užívat každičký den ve zdraví a lásce..

Bi