úterý 11. července 2017
čtvrtek 6. července 2017
Když se ztrácí člověk
![]() |
Zdroj Pinterest |
Před pár dny jsem pocítila už dlouho nepoznaný strach. Moje devadesátiletá babička je v nemocnici a její dny minulé nebyly moc příjemné. Dostala horečku a byla velmi slabá. Chtělo se jí stále spát a neměla chuť komunikovat.Byl jsem s ní před nástupem tohoto zhoršení.Usmála se na mě a nikdy nezapomněla mé jméno.
Když jsem přišla za další dva dny, už mě neviděla. Její pohled se díval na mě a zároveň se ztrácel v neznámu. Nechtěla reagovat, mluvit, být bdělá.
Chvíli jsem ji hladila a pak se slzami v čích odešla.
Všechny rozumové důvody celé situace jsem odmítla poslouchat.
Strach z toho, že už pro ni vlastně nejsem, i když já ji vidím a cítím mě naprosto ovládl.
Ulevilo se mi až ve chvíli, kdy jsem začala vzpomínat na mé kouzelné prázdniny na venkově, které jsem u ní s radostí prožívala.
Vždycky pro mě měla připravenou některou ze svých bavlněných nočních košilek, protože věděla, že je miluji, tak jako její v peci pečené koláče, tak jako její bramborové placky a makové záviny, ze kterých maková náplň vypadávala, jak byly poctivé.
Věděla, jak moc mám ráda čerstvé, ještě teplé rohlíky s máslem, pro které brzy ráno jezdívala na kole, aby byly na stole, když se vzbudím.
Věděla, jak moc ráda s ní trávím čas na procházkách, když ještě mohla chodit a poslouchám její rady do života, které jsem od ní přijímala s pokorou, protože měla těžký život a zažila.
Nemá to načtené s žádných knih. Žila věci celým svým velkým srdcem.
Uvědomila jsem si, jak moc byla vtipná a ráda se smála.
Vzpomínala jsem, jak jsme spolu jezdívaly na výlety za tetou na Slovensko (jednou nám ujel autobus a šly jsme na stopa).
Začaly se mi vybavovat nejrůznější situace, vůně kuřinců na zahradě, staré, černobílé fotky z dětství, stůl pod velkým stromem, kde jsem psala dopisy svým sestřenicím a láskám.
Při těchto úvahách se mi zklidnil dech a pláč ustal.
Co na tom, že mě už nevnímá? Co na tom, že se mnou nechce mluvit?
Mám ji ráda pořád stejně, tak jako ona mě a naše společné chvíle a zážitky nám nikdo nikdy nevezme.
Kolik rozchodů a odchodů lidí z mého života mám za sebou a pravdou je, že po každém, pro mě důležitému člověku, zůstala ve mě velmi významná a nesmazatelná stopa, otisk, barevný nákres, který nikdy nezmizí.
Takové otisky nechává každý z nás.
Můj strach ze ztráty mizí a vynořuje se nové přání hodné naplnění.
Přeji si, až se jednou ztratím ze života jiných lidí, ať mají ve svém srdci na mě jen ty nekrásnější, nejbarevnější a nejveselejší otisky.
U všech se to zřejmě nepovede, každopádně můžu se o to alespoň pokusit.
Bi
úterý 4. července 2017
Zastavit stát
Krásné sváteční ráno.
I já mám volno a nikam nemusím a tak jsem se konečně zastavila a uvědomila jsem si kolik věcí jsem za minulý týden vyřešila, od bolela, uzavřela, až se mi z toho zamotala hlava.
"A kde jsi Ty a Tvoje sny?" provokoval můj vnitřní hlas.
Pravda stále jen v hlavě, v realitě a plno ztraceného času bez tvorby a cíle.
Únava mě okamžitě upozorní, že je zase čas na změnu. Dnes máme pátého, takže ideální číselná energie.
Dnešní den tedy věnuji sobě, svým synům a svým plánům a snům.
Jdete do toho se mnou?
Jakou změnu dnes uděláte?
Já se odpojím na celý den ze sítě:-) a napojím se na tu svou vnitřní, která ví nejlépe.
Krásný den plný snění a hledání nových cest, k jejich uskutečnění.
Bi
pondělí 3. července 2017
Spontánnost
Máme tady začátek prázdnin a s ním přichází nová vlna krásných nápadů a také spousta příjemných lidí do mého života. Po sobotní procházce v lese s dětmi a přítelkyní, jsem našla na svém mobilu zprávu od úplně cizí ženy. Žádala mě o setkání a okamžitě připsala svůj telefon.
Na naší společné procházce s kamarádkou v lese, jsme si v lůně přírody povídaly a úskalích virtuálního světa a komunikace v něm.
Přijdeme domů a tohle.
Krásná výzva.
Tak ukaž jak to myslíš vážně.
Vzala jsem tedy mobil a okamžitě SPONTÁNNĚ oné ženě zavolala.
Měla velmi příjemný hlas a okamžitě jsme se domluvily na druhý den.
Přivedla další dvě přítelkyně a prožila jsme s nimi úžasné 3 hodiny, kdy jsme se smály na celou kavárnu a já měla pocit, že se známe už léta.
prostě nádhera:-)
Takže poselství dnešního dne je prosté.
SPONTÁNNOST JE SKVĚLÁ VOLBA.
Můžete díky ní získat velmi příjemné osoby do svého života a prožít s nimi spoustu obohacujících chvil.
A co Vy?
Dokážete být spontánní?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)