Intimity mé Duše - Otisk lásky

Mé oči jsou dokořán

a vidí, co jiní ne.

Mé srdce je velký chrám

a ten má dveře dřevěné.

Příchozí vítám a ptám se:

"Co Tě přivádí?"

A bedlivě střežím,

kdo přejde mé zápraží.

Někteří, jen nesměle před prahem šlapou zelí,

jiní se hrnou vpřed,

aby nádheru, mého srdcového chrámu,

v rychlosti shlédli a pak odcházejí.

Já každý den vyhlížím toho,

kdo s rozvahou, pokorou a úctou zůstane stát.

Pozdraví, obejme a zeptá se,

co může udělat či dát,

aby mohl vstoupit napořád.

Napořád je slovem,

které vlastně není.

Místo něj otisk,

můžete mi dát.

Otisk zůstává a čas se stále mění,

tak, jako ten,

co přichází Tě milovat.

Otisků plné srdce,

něhy, tepla a pohlazení plné ruce

a světlo, které svítí v noc i den.

To světlo se jmenuje Láska.

Přidej se a s Láskou sviť....