Foto Pinterest |
Sedím u svého velkého okna a koukám ven na silnou průtrž mračen. Před chvílí svítilo slunce a z minuty na minuty tohle. Stále sama sebe občas překvapím tím naivním údivem, jak je to vlastně možné? Jak dlouho mi trvalo, než jsem pochopila a do života přijala tu proměnlivost, která se děje den co den? Přestala hodnotit a posuzovat věci na dobré a špatné?
Prostě se to děje. Ráno máme skvělou náladu, protože se nám zdál báječný sen a postupem dne, pokud nejsme dostatečně bdělí a přítomní, můžeme zas a znova prožívat drobná, nekonečná osobní dramata a tragédie, v podobě nepříjemných zpráv, či situací, které se nám dvakrát nezamlouvají a reakcí okolí, které nás dokáží pěkně rozhodit a napružit.
Během chvíle dokážeme z absolutního štěstí, spadnout do propasti smutku a deprese. Pokud stále posuzujeme, jestliže chceme prožívat jen slunečné dny a ostatní deštivé přívaly jsou pro nás nepřijatelné, bude nám pršet tak dlouho a tak silně, dokud si uvědomíme pointu celého příběhu. Prostě se to děje. Tak jako myšlenky plynou a nejsou vždy příjemné, jako řeka plyne rychle, pak pomalu a divoce, a tak, jako z čistajasna může déšť smést všechny naše dnešní představy o krásném dni. Pokud to dovolíme. Nemusíme.
Můžeme si svůj den prožít jinak, než jsme chtěli a stejně příjemně. Prostě splynout ze situací,
jako kapky vody, dopadající do hlíny splývající s nekonečnou náručí naší laskavé matky země. Proměnlivost, tok, život, pohyb, změna, moudrost, přijetí, pochopení, splynutí, bdělost, přítomnost, radost...To je to, o co tu běží.
Pojďme si to dovolit.........
Hloubavá Bi
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..