Příběh o lásce a slovech..

Zdroj pinterest

Byl jednou jeden muž a jedna žena..
Znali se pár měsíců..
Jejich láska byla stále křehká,jemná,opatrná a hledající odpovědi..
Oba již měli pár vztahů za sebou,takže se to "spolu"opět učili pěkně od začátku..
Trávili společně každou volnou chvilku,jak to jen šlo..
Potkávali se na procházkách,hodně se smáli a ještě se navzájem poslouchali..
Naslouchali potřebám toho druhého a vycházeli si vstříc v myšlenkách,činnostech a zážitcích..

Měli podobné zájmy,ráno se probouzeli ve stejnou dobu..
Vše bylo krásné až snové..
Jednoho dne se ale ženě vloudila do hlavy myšlenka na to,že jí muž neříká jak moc ji miluje..
Nechápala to..
Všichni to tak dělali,říkali mi,nebo psali stále dokola" miluji tě,miluji tě."
A teď nic..
Copak pro něj nejsem dost dobrá,copak se mu nelíbím?
Dočkám se toho vůbec?

Žena byla naučená vnímat jen slova..

Jednoho dne ji muž přinesl překrásný dárek..
V posledních dnech si stýskala,jak málo spolu jsou..
Muž jí přinesl obraz v životní velikosti,na kterém byli oni dva..
Spolu v objetí..
Byla moc šťastná a velmi jí to potěšilo..
Kdykoliv se na obraz podívala,byl tam s ní..

Čím více se na společný obraz dívala,začala si uvědomovat všechny ty "malé-velké" věci,které pro ni muž dělal..
Ty činy,kterými jí dával najevo jak moc jí má rád,jak moc mu stojí za pozornost,jak moc mu stojí za to,aby si s ní povídal..
Vzpomínala na společné vaření, na masáže,které jí dělal,když byla moc unavená,na klidná a laskavá slova,kterými jí dokázal potěšit při jejich společných nočních telefonních rozhovorech,když měla v srdci chmury a on nebyl vedle ní ,vzpomínala ,jak stele společnou postel zatímco ona vaří kávu,jak jí celou noc objímá,jak....

Ucítila v srdci tolik lásky a vděčnosti..
A pochopila..
Všichni muži před ním,kteří jí okázale říkali jak moc jí milují odešli,utekli,opustili,či byli opuštěni,protože při prvních starostech ztratili odvahu a jejich povrchní láska ubyla na síle..

Láska k ní začala proudit skrze skutky a ne jen slova..
Muž svou lásku k ní naplňoval až po okraj a až teď byla připravená začít pít..
Pokaždé když se mu teď podívala zpříma do očí,tak se jí zatajil dech,kolik jí tam viděla..

Jak jste na tom vy?
Dokážete lásku vnímat a vidět ,i když neslyšíte "Miluji Tě?":-)

Krásné,láskyplné dny..
Bi

Příběh o dokonalosti..

Kdesi daleko na překrásném ostrově plném květin a ptáků,vůně moře a podmanivých tonů hudby,
žila mladá žena..
Byla velmi moudrá a nadaná,pracovitá ,věnovala se mnoha činnostem najednou..
Hodně studovala a pracovala, jak na svém těle,které neustále zdokonalovala cvičením,tak na Duši,aby nalezla soulad,zdraví a DOKONALOST..
Vše však znala pouze z knih..
Věděla,jak by se to dělat mělo,protože si to přečetla od moudrých lidí.
Velice si přála být pro okolí dokonalá..

Častokrát slýchávala chválu na svou krásu,své vědomosti a jednoho dne nabyla dojmu,že už je tak dokonalá,že může všechny ostatní "učit",jak se to dělá..

Lidé k ní přicházeli pro radu,ale ona je ani nevyslechla a řekla jen svůj názor,který byl podle jejího mínění jediný správný..
Místo aby pomohla,tak od ní odcházeli utrápení a zdeptaní lidé,kteří o sobě začali velmi pochybovat..
Začala vyžadovat vše perfektní i ve své rodině,ve svých nejbližších vztazích a všichni kolem ní se pomalu začali trápit a někteří se jí báli,protože přece jen ona má ty správné názory..
Pomalu k ní přestali chodit potřební pro radu a pomoc,přátelé se jí vyhýbali a až ve chvíli,kdy jí opustil poslední člen rodiny a ona zůstala ve velikém domě úplně sama,teprve pak začala chápat,že něco není v pořádku..
Trvalo měsíce,kdy svalovala vinu na jiné,kdy spílala nepřízni osudu a nevděčnosti lidí..
Po několika dlouhých měsících smutku,samoty a trápení,kdy už nebyla schopna,ani spát,ani jíst,kdy se ploužila ,jako stín krajinou, s očima zalitýma slzami,usedla na pláž a zpívala své smutné písně moři..
Její zpěv uslyšela stará žebračka,která hledala na pláži něco k jídlu..
Přistoupila k ní a ptala se proč tak naříká..
Dívka,která se léty trápení stala zralou ženou, jí povyprávěla svůj příběh plný zloby a nevděku..
Vyprávěla jí jak byla krásná a dokonalá a ti všichni kolem ji takto zničili..
Otrhaná,špinavá žebračka seděla a tiše poslouchala její příběh..
Nechala ji,aby se zlobila,nechala ji,aby vyplakala přívaly slz..
Dlouho spolu na pláži seděly,až nastal západ slunce..

V tom,žebračka po mnoha hodinách naslouchání promluvila..
"Podívej se na to slunce..To je dokonalé..
Pokaždé jiné,jinak teplé,jinak barevné,dokonale dodržující přírodní zákony.
Myslíš,že můžeš být dokonalá jako slunce?
Myslíš,že dokážeš tak hřát a milovat všechny bez rozdílu?
Myslíš,že dokážeš přijímat odlišnost každého tvora na této zemi,nesoudit ho a nesrovnávat Tvou dokonalost s tou jeho?"
Tak jako nemůžeme změnit slunce,nemůžeme měnit nikoho jiného,protože všichni už jsme dokonalí.."

Mladá žena se rozplakala nad svou hloupostí..chtěla měnit všechny okolo a všem nařizovala co mají dělat..Byla přeci dokonalá...Tak jako my všichni,tak jako všechno kolem nás a v nás..

"Poraď mi ,co mám udělat?
Kdo mi pomůže,kdo mi dá návod?
Jak mám změnit svůj život a být zase šťastná?"

"Každé ráno se nahá vykoupej v moři,pečuj o své tělo a svůj oděv..
Každý den se podívej do vln a dobře vnímej co uvidíš ve svých očích..
Kdykoliv k Tobě během dne někdo na pláž přijde,požádej ho,ať Ti poví co pro něj znamená dokonalost..
Seď tiše a jen naslouchej,pak přestaneš hodnotit a soudit životy jiných a Tvé srdce bude mít spoustu místa na lásku,která k Tobě bude skrze příběhy ostatních proudit..
Nezapomeň každému člověku poděkovat za jeho příběh. To Tě naučí pokoře..
Toto praktikuj tak dlouho,dokud Tvé oči ve vlnách začnou zářit a smát se.."

Když se ráno žena celá uplakaná na pláži probudila při východu slunce,po žebračce nebylo ani památky..
Začala pochybovat,jestli se to všechno vůbec stalo..
Když ale uviděla ten nádherný slunečný jas,tak se rozhodla vyzkoušet o co ji žebračka žádala..
Trvalo mnoho dní a týdnů,než se zbavila své pýchy,nechala hovořit jiné,přestala soudit a kritizovat..
Trvalo opravdu dlouho ,než příběhy jiných začala brát jako vzkazy a poučení pro sebe a svůj další život..

Jednoho dne,když pohlédla unavená do vln,její oči byly konečně plné lásky a společně s ústy se velmi hlasitě smály...

Stala se DOKONALOU..

Bi

Příběh o lásce

Zdroj Pinterest

V jedné daleké zemi, uprostřed nádherného, hlubokého a divokého lesa, byl ukryt malý chrám, o kterém se tradovalo, že skrývá důkazy pravé lásky.
Lidé, kteří na ni přestávali věřit a potřebovali hmatatelný důkaz její existence, vydávali se na pouť k  ukrytému kostelíčku, aby opět uvěřili.

V jiné daleké zemi žila mladá žena.
Byla zdravá, krásná, veselá, milovala život a vše s ním spojené.
Měla děti, spoustu přátel a vlastně by se zdálo, že se neměla proč trápit.
Své trápení nosila hluboko v srdci.
Hledala celý život čistou a nezkaženou, opravdovou lásku muže.
Takovou, která přečká všechna trápení, podrží v dobách zlých a povznese do nebeských výšin ve chvílích štěstí.
Přestávala věřit.
Pokaždé, když byla sama se sebou, cítila velký smutek ve svém srdci a to nezaplněné místo.
Velký smutek, strach, samotu a žal.

Jednoho dne uslyšela přítele, který se vrátil z cest, vyprávět o tajemném chrámu v lese.
Rozhodla se, že se tam jednou, až děti povyrostou, určitě vypraví, aby konečně na vlastní oči uviděla důkaz té pravé lásky.
Trvalo to pár let a pak, až ucítila opět bolest ze ztráty milované osoby a opětovně pocítila to známé prázdno,vydala se na pouť do daleké země.
Není důležité, jak dlouho putovala, ani jak daleko. Celou cestu byla jen ona a její myšlenky.
Laskavé myšlenky, pochybnosti, strach, zvědavost a také očekávání, která se snažila vypudit z hlavy.
Když dorazila, ke dveřím chrámu, byl již večer a byly zavřené.
Byla tam úplně sama. Unavená a smutná, že nestihla žádného mnicha, aby jí dveře otevřel.
Rozhodla se počkat do rána.
Při východu slunce jí probudily něčí ruce, které ji pohladily po tváři.
Otevřela oči a uviděla velice milého muže. Mnicha, který se na ni usmíval a vysvětloval jí, že dveře chrámu se neotevřou, protože klíč se ztratil a nemohou jej nikde nalézt.
Radil jí, aby se vydala zpátky domů.
Nemohla tomu uvěřit, taková dlouhá pouť a zbytečná. Tou marností se rozplakala.
Mnich ji objal a pak odešel.
Celý den plakala před dveřmi a prosila nebesa, aby ten klíč seslala dolů.
Moc si přála vidět důkaz lásky na vlastní oči a opět uvěřit.
Rozhodla se zůstat, než se klíč znovu objeví.
Každé ráno za ní chodil mnich a znovu jí zopakoval, že dveře se neotevřou.

Po pár dlouhých protrápených dnech uviděla nádherné květiny, které kolem chrámu rostly a byly suché. Uviděla překrásné ornamenty, vyryté na dveřích kostela a v noci poslouchala nepoznané zvuky lesa a potoka, který tekl opodál.
Už neplakala. Začala si zpívat a jednoho rána, když opět mnich přišel,  požádala ho o nádobu na vodu, aby mohla z potoka nabrat dostatek vláhy pro květiny. Ukazovala mu kování a kliku na dveřích kostela a s nadšením mu popisovala, co jí připomínají ty nádherné ornamenty na dveřích.
Mnich ji celou dobu mlčky pozoroval, pak ji políbil na čelo a dal jí do ruky klíč.

Dívala se na něj a čekala vysvětlení.

"Nemohl jsem Ti chrám otevřít, protože jsi nevěděla proč jsi přišla", řekl mnich.
"Žádný hmatatelný, ani vysvětlitelný důkaz lásky jsi nemohla uvidět, dokud si nepochopila, že lásku můžeme najít všude.
Je kolem nás každý den, každou minutu našeho života. Pokud ji opravdu žijeme a nosíme si lásku v sobě, pak už nám nebude chybět a nikdy nezapochybujeme o její existenci."
Pak nepotřebujeme od jiných slyšet ujišťování o citu, kterému se říká láska, protože pak jí máme plné srdce a jsme jí prostoupeni.
Láska nejde uchopit, vysvětlit ani naučit.
Láska buď je a nebo není."

Žena v úžasu otevřela dveře.
Chrám byl celý bílý, prozářený krásným slunečním světlem.
Jedinou jeho výzdobou bylo obrovské zrcadlo na zdi, ve kterém se příchozí uviděl hned, jakmile vstoupil do chrámu.

Pod zrcadlem byl nápis:

 "Zde vidíš osobu, která Tě miluje nejvíce na světě a nikdy Tě neopustí..
Společně dokážete láskou prozářit celý svět."

Žena pochopila.
Našla svůj důkaz lásky.
Od té chvíle se přestala bát a naplnila své veliké srdce až po okraj.

S láskou vaše Bi

Vánoční dar..

Krásný předvánoční čas..

Dlouho jsem tady nebyla,ale myslím na vás stále..Pohltila mě má nová práce,zabydlování,nový režim s dětmi a také mě polehoučku malými a opatrnými krůčky začala opět navštěvovat a potkávat láska partnerská...

Dnes bych vám ráda popsala svůj poslední nádherný a nevšední předvánoční zážitek..
V posledních dnech  jsem již cítila velkou psychickou únavu a urputně aplikovala meditační techniky na navození vnitřního klidu:-)
Absolutní zklidnění do ticha proběhlo na našem "předvánočním firemním posezení"..
Začalo to jako běžná porada,s tím rozdílem,že jsme hned u dveří dostali chlebíček a zákusek..
Moc příjemné..
Pak se začalo povídat,bilancovat a chválit:-)
Vše pro mě bylo normální a běžné až do chvíle,než nám naše milá metodička pustila audio záznamy s paní Janou Hrdou,která byla u zrodu osobní asistence v naší zemi..
Z těch krátkých audio nahrávek jsem se začala dozvídat,jak se ve svých 30 letech stala spoluúčastnicí  nehody,kdy jim do protisměru vjelo velké auto a ona zůstala ochrnutá od krku dolů..
Její motto"hlava mi zůstala" má v této souvislosti opravdu velkou hloubku.    

V té době měla malé děti a šťastné manželství.
Během vteřiny se jí život změnil k nepoznání a protože se jednalo o velmi inteligentní a houževnatou ženu,tak se rozhodla tuto situaci kvůli sobě,dětem a všem milovaným zvládnout..
Samozřejmě se neobešla bez cizí pomoci,kterou její nehybné tělo vyžadovalo skoro 24 hodin denně..
Tehdy se začaly realizovat první kroky,aby jí tato péče mohla být poskytována,aby osobní asistentky,které se u ní střídaly,mohly dostávat za svou pomoc zaplaceno státem..
Plno papírů,setkání ,rozhovorů,proseb i pláče probíhalo celé ty roky..
I přes svůj obrovský handicap,i přestože jí po třech letech opustil manžel,i přestože se víře v Boha musela teprve "naučit",aby pochopila a přijala smysl toho všeho,přes tohle všechno a mnoho dalšího to dokázala a pojem osobní asistence,který v sobě zahrnuje mnohem více,než fyzická pomoc potřebným,mnohem více než "paní na úklid" či organizátor potřebného..
Osobní asistence je pro mě velmi osobní a křehkou disciplínou,kdy je člověk člověku tak blízko,prožívá s ním tak intimní a osobní chvíle,že se stává jeho součástí a v mnoha případech,rukama,nohama a třeba i očima či ušima..
Paní Hrdá letos v létě opustila tento svět ve věku 62 let..
Dokázala pro sta tisíce lidí vykonat něco tak smysluplného,statečného, odvážného ,potřebného a snad i neměnného,až se mi z toho tajil dech..

Ve většině firem,kde jsem pracovala jsem dostala plno" nepotřebných" dárků,aby se neřeklo,přes čaje,šampaňské až po hrnečky a propisky s logem:-)

To co jsem zažila letos,kdy jsem poprvé v životě pocítila obrovskou vděčnost,hrdost a pýchu,že mohu vykonávat takovou práci mi nikdy nikdo nevezme..Nedá se vypít,sníst,ani rozbít...
Má práce...

Tento nádherný den uzavřelo zpívání koled pod vánočním stromem ,které zpívaly děti ze základní školy,včetně mého Kubíčka..
Překrásná tečka a absolutní ztišení,kdy jsem do pozdních nočních hodin sama ve tmě a tichu vstřebávala emoční zážitky toho dne..

Proč vám tohle všechno píšu?
Aby jsme si všichni,ne jen v čase vánočním dokázali uvědomovat a uchovávat v srdci ty překrásné dárky nehmotné,které k nám přicházejí každý den a pokud si jich budeme všímat,tak nám dodají tolik lásky ,soucitu, pochopení a radosti,že nám v životě tyto prožitky nemohou chybět..
Budeme jimi přetékat..

Přeji vám všem krásný advent,klidné,radostné a láskyplné vánoce..

S láskou
Bi

Zrcadlení..

zdroj pinterest

Krásné ráno všem..

Po dlouhé době chvíle samoty a čas k zamyšlení..
Minulý týden,se mi stalo pár událostí,které mě měly"proklepnout" a prověřit,jak to vlastně mám..
V některých zkouškách jsem obstála na výbornou,ale pár jsem jich neustála..
Chválit se nebudu,takže pojďme na ty nevydařené..

Stalo se,že dvě z mých klientek byly odvezeny do nemocnice..
Pocítila jsem velký strach..O ně samotné,protože to jsou už babičky a dost nemocné..
Také jsem si uvědomila,že nejsem dostatečně připravená na ztrátu, mě blízkých lidí..
Pozitivní na tom bylo,že mi opět došlo,jak je důležité prožívat přítomný okamžik v lásce a pohodě,protože nikdy nevíte,co se může stát za pár minut..

Druhá zkouška,ve které jsem neobstála byla hádka..
Nechala jsem se nesmyslně vtáhnout do sporu s dvěma mladými lidmi,kteří mě nařkli,že jim omlacuji jejich mazlíčka-auto,při parkování,kdy jsme stáli velmi blízko u sebe a mé zavírání dveří se několikrát dotklo zavírání jejich auta při výstupu a nástupu..byla jsem velmi opatrná..nikde ani šrámeček,nicméně k dotyku došlo...
Hodně jsem se zlobila..Já se dotkla jejich auta a oni se "dotkli" mě a to pěkně hluboko:-)
Vytáhli ze mě potlačovanou agresivitu,která ve mě dřímala..
Okamžitě po odjezdu jsem jim poděkovala a když jsem byla sama,tak jsem řešila svůj problém..odpovědi přišly okamžitě..

Další,nezvládnutý oříšek byl můj starší syn..
Měli jsme velkou hádku kvůli počítači a neplnění si jeho povinností..
Bylo to nepěkné..
Syn mi stihl říct několik velmi zraňujících vět a pak vyčerpáním usnul..
Hodně mě to trápilo,proto jsem mu ještě v noci napsala zprávu na mobil(mé psané slovo nepřečte),abychom se pohli dopředu..
Ráno se mu nějakým záhadným způsobem podařilo zablokovat si mobil,takže si mou zprávu nepřečetl..
Po příchodu ze školy mi oznámil,že má další poznámku za vyrušování a já málem vyskočila z kůže..
Cestou na autobus jsme hned po výstupu z auta našli na zemi v blátě ležet růženín...kámen lásky..
Byl to pro mě velký symbol,tak jako nedoručená zpráva,jako připomenutí naší přerušené komunikace..
Večer při svém poustevnickém večírku,kdy syn odjel pryč a já zůstala sama se sebou,přepínala jsem televizi a přede mnou se začal uzavírat příběh o matce,která byla nucena nechat umřít svou nemocnou dceru...
Byl to pro mě velmi silný a očistný zážitek..Plakala jsem hodně dlouho...prosila o odpuštění,sebe i dítě..

To byly mé zrcadla tohoto týdne..

Kdykoli se mi přestane v životě dařit,tak se začnu rozhlížet kolem,abych uviděla znamení kudy se vydat,abych odraz v zrcadle viděla čistě a laskavě..

Přestaňte se trápit kvůli svým zkouškám..
Podívejte se do zrcadla,přímo do svých očí a hledejte odpovědi...

Jak řešíte a zvládáte své odrazy Vy?

S láskou Bi

Růžový svět...

Zdroj Pinterest,foto Cheryl Coook

Krásné víkendové ráno vám všem..

v poslední době jsem teď hodně slýchávala "děvče ty jsi mimo realitu,zůstaň při zemi,život není peříčko"..
tyhle řeči ve mě probudily staré známé strachy co bude a jak to bude,obavy,jak to budeme s dětmi sami zvládat a podobné omezení..
Celý měsíc jsem kvůli tomu nespala,pořád jsem se budila,byla unavená,utrápená a nežilo se mi hezky..
Neustálé obavy v mé hlavě i reálném životě udělaly své..
Fungovala jsem jako stroj..Žádná radost..

Jednoho dne po opětovně probdělé půlce noci jsem si řekla,že přece dobře vím jak to funguje a pokud myslet na ty špatné věci,tak se mi začnou dít..
Není to jen hloupá poučka,kdo nevěří,ať to zkusí,za to nic nedáte:-)
Začala jsem pomaličku opět koukat kolem sebe,na ty maličkosti,kterých si jinak nevšímáme..
Ty velké malé maličkosti,které bereme jako samozřejmost..
Můj starší syn mi jednou večer,když viděl mou unavenou tvář řekl "maminko tak si před spaním představuj,jak ty problémy a starosti řešíš"..
Tolik moudra v desetileté duši..
Poslechla jsem ho..
Za pár dní na to,když jsem byla se "svou holčičkou"na nákupech,objevila jsem krásné růžové brýle:-)
Stály pouze 30kč:-)nemohla jsem je tam nechat chápete...
Nemám nic růžového krom pár šátků,ale kdykoliv mě přepadnou nějaké chmurné myšlenky,tak po nich sahám,aby mi připomněly,že je to na mě,jaký můj život bude..

Já si ho tvořím svými myšlenkami,skutky a také svými sny...


Bydlíme ve vysokém domě plném sociálně slabších rodin,chodím do práce,kde denně vidím trápení nemocných a opuštěných lidí a mým úkolem je,aby byli alespoň chvíli se mnou šťastní..
Má služba u některých z nich bude zřejmě končit  jejich odchodem z tohoto světa..
Denně se potýkám s finančními a momentálně s drobnými zdravotními trablemi..
Myslím,že má realita je chvílemi víc než drsná..Když ji začnu vidět moc ostře,tak si nasadím své nové růžové brýle a hledím kolem,abych si všimla,jak nádherné je slunce,které mi vychází přímo do postele,jaké překrásné kytky má sousedka na balkonu naproti,jak je krásné když mě mí synové obejmou,jak hezky voní vyprané prádlo,jak milé je,když se na vás lidé usmívají..
Vidím to a cítím to..

Už dlouho nesleduji zprávy a nečtu žádné časopisy,ve kterých se řeší životy jiných lidí..
Vše co se děje,všechny hrůzy,rozvody a trápení mají svůj důvod..je to následek špatných myšlenek a spousty dalších faktorů,které nikdo z nás nemůže hodnotit,ani posoudit..
Každopádně to ,co podporujeme roste..
Všichni jsme součástí celku a na každém z nás záleží,jak ten náš život a život kolem nás bude vypadat..
Kdyby se lidé více zaměřili na své láskyplné vztahy a své životy a neřešili stále co, kde a kdo udělal či neudělal,tak by se náš celek začal měnit k lepšímu ,o tom jsem hluboce přesvědčená..


Náš svět je takový,jaký si ho uděláme a jaký si ho přejeme vidět..
Jak to máte s realitou vy?
Dokážete vidět svět přes růžové brýle,nebo chodíte nohama po zemi?


Přeji vám krásný růžový víkend:-)
Bi

Andělé a démoni v nás..

Krásné odpoledne vám všem..

Dnešní dopoledne jsem se účastnila debaty,kde jeden muž napsal,že je jeho žena posedlá ďáblem..
Vy,kteří ke mě chodíte víte,že se přátelím s nejrůznějšími bytostmi z tohoto i "jiných"světů..
Tento názor mě však inspiroval k napsání těchto řádků..

Dotklo se mě to velmi silně a osobně,neboť můj bývalý manžel také propadl těmto představám..
Dnes chápu co se tehdy dělo..Absolutně si nevěděl rady s naší domácí situací,cítil se frustrovaný a měl potřebu úniku..Sám sebe vyvolil a začal převádět duše mrtvých na druhý břeh...Po stovkách..
Také za mnou párkrát přišel,že se ho ďábel pokusil svést na svou stranu..
Pokaždé,když mi o tom říkal,tak mi bylo velmi špatně a cítila jsem,že se děje něco moc zlého..Také se pak stalo..Rozvedli jsme se..
Nebylo to jen kvůli tomu samozřejmě,byl to hodně náročný vztah a také jsme neunesli tu tíhu okolností a situací,která vše zhoršovala..

Proč vám to všechno píšu?

Myslím si,že jakýkoliv únik,buď k ďáblu,nebo jiným bytostem jen odvádí naši pozornost od naší reality,kterou žijeme a kterou je potřeba řešit..Dodává dotyčnému pocit vyjímečnosti a odvádí pozornost od toho, co je podstatné a pro něj tak obtížné,někdy až nezvladatelné..
Myslím si,že všechny nedobré věci,tak jako ty dobré si způsobujeme sami svým chováním..
Všichni máme v sobě kus ďábla a anděla..
Záleží jen na nás,kterou sílu se rozhodneme podporovat..
My jsme tvůrci..
Nikdo nás neovládá..
Nikdo na světě nemůže zmanipulovat naši Duši,pokud mu to nedovolíme,ani nadpozemské či temné síly..

Dnešní doba je pro mnoho lidí velmi náročná po mnoha stránkách..
Upadají do zármutku,nemocí a depresí..
Pojídají léky,pijí alkohol či užívají drogy,aby si ulevili..
Dávají energii temným silám v sobě a podporují svou BEZ MOCNOST..

Já sama teď procházím náročným obdobím,řeším moc starostí najednou a několik týdnů jsem nespala..I já zažívám tyto stavy..Dnes už ale vím,kdy je to plácání se ještě únosné a kdy už fyzicky utíkám do deprese,nemoci a bezmoci..Dnes už vím,jak si pomoct..

Jediný kdo nám dokáže kdy pomoct jsme my sami...
Naši andělé v nás..naše láska,naše duše..to jsou energie,kterým máme naslouchat a radit se s nimi..
Každý máme právo volby, buď cesta světla a nebo ta složitější..
Každá vás někam dovede..
Já jsem si svou "srdcovou cestu" vybrala už dávno..
Pokud se ke mě přidáte,neslibuji vám,že to nebude bolet,ale slibuji,že pokaždé u každého rozcestí slunko vysvitne...

s láskou vaše Bi