Proč je dobré udržovat smysluplná přátelství?

Zdroj Pinterest nástěnka Mariánka Felnerová

Co je to za otázku?,možná se zeptáte..

Přidávám tedy podotázku :máte kolem sebe přátele,se kterými vás přátelský vztah opravdu naplňuje a dává vám tu oporu,pochopení,radost,zájem a já nevím co vše si člověk může ještě s přítelem prožít?

Mám jednu skvělou kamarádku..Mám ji moc ráda..
Bohužel jsem si v posledních měsících začala uvědomovat,že mě naše komunikace netěší tak jako dřív..
Bydlíme od sebe daleko a vídáme se párkrát do roka..
Telefonovaly jsme si skoro denně..
Většinou někam běžela,vařila,nebo dělala něco jiného a do toho švitořila..
Má dvě práce..Jak tvrdí ona, nemá moc prostoru na telefony..
Přitom to byla většinou ona kdo volával..
Má totiž trable s láskou..

Dostala jsem se do pozice diktafonu,který nahrával monology a ve chvíli, kdy chtěl něco říct,tak došly baterky:-(hovor ukončen..
Jednou mi nebylo moc dobře na duši..
Zrovna ve chvíli,kdy jsem to hodlala přiznat a vyklopit, mi kamarádka řekla :"jdu si dávat natáčky",zavolej pak...
Pak jsem byla v práci a pak jsem byla s dětmi a pak...
Pak se můj smutek ještě prohloubil,protože jsem si uvědomila,že už z toho nemám radost..
Že už se netěším na naše rozhovory ,tak jako dřív,protože většinou nestihnu nic říct...

Můj oblíbený Petr Casanova to krásně popsal v jednom ze svých článků..
 Napsal,že pokud stále vhazujete do automatu na jízdenky mince a ten automat nechce vydat jízdenku, je dobré se podívat po jiném funkčním automatu...příjem  a výdej..chápeme to všichni..lze aplikovat na jakýkoli vztah..

Nepatřím k lidem,kteří by házeli své přátele přes palubu,obzvláště ty dlouholeté..
Začala jsem jednat,protože nerada strkám hlavu do písku..
Momentálně jsme ve fázi "vyjednávání" a já vyčkávám..
Věřím,že naše přátelství je natolik pevné,aby bylo možné ho opět proměnit v obooustranou radost..
Snad..

Podobné příběhy teď slyším kolem sebe často..
Jeden dává,stojí, kouká a druhý bere a utíká...
Nic není špatně..
Pořád věřím v to,že někteří lidé si to mnoha letech kamarádství neuvědomují a jedou v zajetých kolejích..
Jiní svou pozici "vykotlané vrby" přijali..
Reakce jsou různé..

Proč je pro mě dobré udržovat smysluplná přátelství?
Protože až tady jednou nebudou mi drazí rodiče,až mí synové odejdou z domova, stanou se mí přátelé tím světlým bodem majáku..
Těším  se na to,jak si svá opečovávaná přátelství,která jsou teď často kvůli nedostupnosti  jen telefonní,nebo virtuální,jak si je začnu užívat:-)
Bez opravdových přátel je člověku smutno na světě...

A co vy?
jak vypadají vaše přátelství?

S láskou Bi

Proč je dobré dělat věci hned..

Zdroj pinterest

Krásné ráno milí čtenáři..

Denně mě napadne asi milion nápadů, projektů, myšlenek a úkolů..
Někdy mám pocit,že mi z toho upadne hlava..
Protože těch "plánů",které čekaly na uskutečnění bylo už nějak moc,tak jsem si na sebe upletla bič..
Vědomě jsem se rozhodla ve své hlavě,že začnu dělat věci hned..
Pokud možno, jak mě napadnou..

Pokud pracujete,tak chápete,že vždy to prostě nejde..
K tomu účelu jsem se vybavila diářem, papírem,nebo čímkoliv,kde si můžu svůj nápad jednoslovně zaznamenat..
Následně ho první volnou chvíli,kterou si opět vědomě najdu vykonám..

Příklad..
Napadne mě ozvat se někomu , o kom už dlouho nevím ,jak se má..
Okamžitě píšu sms,nebo email,pokud mi to čas dovolí..
Znáte ty hromady nezodpovězené pošty v emailu,nebo telefon plný sms,které jsteodkládali na potom?
Pokud to jen trochu jde,tak odpovídám hned..
Mám kamaráda,který mě v tom skvěle vytrénoval..na mé sms odpovídal zásadně po třech až čtyřech dnech..Nastavil mi krásné zrdcadlo..
Občas jsem to dělávala i já..
Začala jsem se řídit slovem ÚCTA  (kdykoli na něčí zrávu nereagujeme,dáváme mu jasně najevo,že na něj nemáte čas a kašlete na váš vztah,at už jakýkoli)..
Pokud mi někdo odpoví po hodně dlouhé době, reaguji oblíbeným pořekadlem "kdo chce,čas si vždy najde":-)
Většina lidí si to uvědomí..
Prostě nečiňme jiným co si sami nepřejeme...

Další příklad..
V práci mě napadne námět na povídku,nebo nějaká myšlenka,ze které by mohlo něco vzniknout..
Kdykoli si to zapíšu ,nebo jen poznačím,ještě ten večer ,maximálně následují si to zpracuji a další "projekt"obživl..
Radost z vykonaného..

Patřím mezi notorické "odkladače" a snílky,kteří nosili spoustu věcí ve své hlavě a málo z toho se stalo ..
Je to leností..
Sebedisciplíně, pokud se na ni zaměříte a rozhodnete se to zkusit,se dá naučit..

Moje pomůcka je červený fix a dobrý pocit:-)
Kdykoli nezvládnu udělat něco co mám v diáři ještě ten den,tak si to podtrhnu červeně a udělám to nejpozději zítra..
Ze začátku jsem měla rudé moře..teď,protože si osvojuji tuhle dovednost a nechci na sebe vyvíjet tlak,dělám většinu věcí hned a zbývá mi spousta času na děti..
Navíc ve mě většinu času převládá skvělý pocit,kolik jsem toho za ten den zvládla a do postele ulehám sice unavená,ale spokojená,jak se mi daří..

Jsem v podstatě perfekcionista a mám ráda věci "dokonalé"..
Už jsem se naučila tyto ne moc fajn vlastnosti vyžadovat jen na sobě (pravda mí synové si se mnou taky někdy užijí) ,ale tím že o tom vím,tak si myslím,že se mi daří to korigovat vůči ostaním do únosné míry..
Ne však ve vztahu k sobě,což je tedy občas peklo,když jsem si vyčítala kolik jsem toho zase nezvládla a kolik věcí,zážitků a nápadů jsem si nechala proklouznout mezi prsty..

Proto jsem začala dělat metodu " HNED TEĎ" :-)
Funguje to...

Jak jste na tom vy?
Taky patříte mezi notorické odkladače,nebo stíháte vše tak,aby převládal dobrý pocit?

Krásné dny bez tlaku na sebe samotné vám přeji a nezapomeňte na úsměv..
Bi

Jak jsem byla na rozcestí...

zdroj Pinterest

Krásné ráno vám všem..

Včera jsem dala na FB tento příspěvek a rozpoutala to docela dlouhou debatu a názorový řetězec..
Zajímal by mě i váš názor..
Co si o tom myslíte?



Dnes stojím trochu na rozcestí a tápu,jak to vlastně ve skutečnosti je..
Každý den lajkujeme uvědomělé citáty někoho jiného,máme načteno a chodíme na přednášky..
Jsme schopni diskutovat hodiny na různá témata a přesto všechno nám nefungují vztahy..
Rozpadají se..
Množí se nevěry a boj o děti(momentální zprávy z mého nejbližšího přátelského sektoru)

1.Čím myslíte ,že to je?

2.Má ještě láska partnerská šanci?

3.Existuje nějaká myšlenka,nebo citát,nebo životní moudro,které se vám tak vrylo pod kůži,že Vám změnilo život,když jste podle něj začali žít?

Za odpovědi na jakoukoli z mých otázek předem velmi děkuji..
Momentálně nezadaná,spokojená,však stále lásku hledající..

Bi

Láska je dar...

zdroj Pinterest

Krásný večer všem..

Čas od času dělám "velký průvan" ve svém oblečení,diářích ,knihách a poznámkách...
Při jednom takovém očistném procesu,byla nalezena básnička,kterou jsem původně psala pro svou přítelkyni, avšak momentálně docela vystihuje mou přítomnost...



Utíkat do koutů své Duše,
poslouchat srdce,jak zběsile kluše,
snít sny bez konce..

Objímat všechny své splíny,
bořit se do krajiny,
utíkat dál a dál..
Hledat život,který se mi stal,
potkat Tě stát na pokraji skal a
najít srdce,
které jsi mi  kdysi dal...

Tolik přání můžeš chtít,
však každý může Ti je vzít,
když neposloucháš svoje já a jsi jak žula kamenná..

Srdce bít už neslyšíš,
slzy z očí nepustíš a
lásku nikde nevidíš...

Toulej se sama v sobě,
dříve než bude pozdě..
Toulej se ve svém srdci a
objev oheň moci...

Láska je velký dar,
tak si ho vezmi ..
Nepostávej stále nesměle,plná strachu, jen mezi dveřmi..
Jednou se zavřou a zbude jen tma
a pak už všechna slova budou zbytečná...

Sladké sny...

Bi

Jak jsem dostala pohlazení..

zdroj Pinterest

Krásné sobotní ráno...

V posledních týdnech se nějak nemůžu domazlit:-)
Pořád se tulíme s mým malým synkem (ten starší puberťák) se přidá jen občas,i když pusu ještě někdy dostanu:-)

Jsem hodně kontaktní osoba a objímání,dotyk a pohlazení je součástí mého každodenního života..
Doteku u některých klientů využívám i v práci a má to skvělé terapeutické výsledky..
Stačí pohlazení po zádech,či podání ruky a dějí se malé zázraky..
Zabývám se tímto tématem už dlouho..
Občas o něm i píšu..

Objímači čtěte zde:-)

Dnešní doba mi příjde v některých věcech velmi zvláštní..
Otevírají se kavárny,kde se lidé mohou objímat,protože nemají partnery,nebo děti,či dokonce ani přátele,kteří by je pohladili..

Kavárny s kočkami,protože pohlazení zvířete je tak uklidňující a zároveň pro mnohé tak "bezpečné" a "nezávazné"..

Ženy chodí na tantrické masáže,protože od  mužů se jim nedostává něhy a mazlení...

Na ulici se rozdávají  "objetí zadarmo" ,jako nějaký zázrak..

Momentálně jsem také bez partnera,ale pohlazení si odepřít nenechám...
Stále platí,že to co vydáváte za energii,to k vám pak přichází v nejrůznějších podobách..
Pohlazení mohou být ne jen dotyková,ale také slovní v podobě pochvaly,uznání,vyznání...
Nebo také můžete dostat pohlazení v podobě krásného skutku,který pro vás někdo vykoná...
Stačí si jen všímat,kolikrát za den takový "dotyk" dostanete...

V posledním týdnu jsem měla veliké štěstí,neboť se mě lidé dotýkali všemi způsoby a já jsem za to nesmírně vděčná..

Před pár týdny jsem potkala kamaráda z dětství, který se věnuje ajurvédským masážím..
Během pár minut jsme se domluvili,že mě "někdy" namasíruje..
Měla jsem se mu ozvat..
Ale znáte to..Pořád mnoho práce,málo času na sebe,až se mi opět začala ozývat má přetížená levá ruka..
Stojím si takhle jeden den na benzínové pumpě a čekám až auto přede mnou odjede..
Najednou k autu přichází onen kamarád :-)
Opět v pravý čas..
Dostala jsem velký úsměv a ještě větší objetí...
Vesmír mi dal jasné instrukce a já holka poslušná druhý den psala kamarádovi kvůli termínu ,aby mě mohl namasírovat..
Včerejší večer jsem prožila u něj na lehátku,kde se dvě hodiny,za zvuků jazzové hudby ,věnoval celému mému tělu a promasíroval mi snad každou buňku v mé kůži:-)..

Můj dotykový a vjemový kalich naplněn až po okraj..
Nesmím opomenout,že tento můj přítel znalý mé rodinné situace si ode mě nevzal ani korunu..
Dostala jsem překrásný dar...
Moc děkuji..

Opět mi tento zážitek umocnil sílu dotyku..Potřebu sdílet ne jen komunikací,ale i fyzicky..
Když se člověka dotknete,pohladíte,obejmete,tak mu věnujete kus sebe,svých pocitů,své síly či momentální slabosti a trápení..
Jsem pevně přesvědčená o tom,že kdyby se lidé více dotýkali a hladili ubylo by nemocí a rozchodů..

Co si o tom myslíte?
Kolikrát za den se někoho dotknete či se s někým obejmete?

Zkusme si z toho udělat rituál každý den..
Jako pití kávy,či čištění zubů...

Nic to nestojí a tolik to pomůže..

Krásný den vám všem a nezapomeňte někoho pohladit...

Ps: Děkuji Marku..

S láskou Bi..

Koukněte na to z výšky....

Zdroj Pinterest

Krásné ráno milí čtenáři..

Za posledních pár týdnů jsem vyslechla mnoho zdánlivě nesouvisejících příběhů,jeden jsem si také odžila na vlastní kůži a uvědomila jsem si,co měly tyhle epizody,příběhy,situace společného..

Všechno co děláme a jak v životě reagujeme v určitých situacích,které nás na základě našeho přemýšlení potkávají, stále a dokola prověřuje naše sebevědomí,sebe hodnotu a schopnost přijmout zodpovědnost za svůj život..

Všichni bez rozdílu jsme "skvělými poradci",když nás přítel či přítelkyně požádá o radu..
Staneme se mistry filozofy a dokážeme logicky i empaticky zdůvodnit a namotivovat,ale také posoudit a někdy i odsoudit ostatní za to,jak se zachovali,co udělali nebo neudělali..

Pak se velmi divíme,když nás podobná situace potká za pár týdnů či měsíců a žádá si naši opravdovou reakci okořeněnou našimi emocemi:-)
Vesmírné zákony jsou spravedlivé a fungují pro každého..
Už dlouhou dobu jsem opatrná,protože vím,jak to funguje..

Každopádně tuto "poradenskou schopnost",kterou máme všichni,můžeme použít jiným způsobem..
Když nám kamarádka vypráví příběh,který žije ,který se nám zdá racionálně naprosto nepochopitelný a už vůbec nechápeme,jak se tím vlastně může zabývat,když je to tak jasné,tak pro ni můžeme udělat místo poradenství zrcadlo a odvyprávět celý příběh,jako by byl váš...
Na konci se zeptáme:"co by si mi poradila?"

Možná tomu nebudete věřit,ale tohle funguje dokonale,protože v momentě,kdy uděláte z "problému"svůj příběh,tak se dotyčný,kterého se to týká většinou dokáže podívat na situaci z "výšky balonu" a sám si odpoví na většinu otázek,protože ho pasujete do role "poradce":-)

Častokrát se mi teď stalo,že když jsem zdánlivě hrozné situace začala vydávat za své,tak se dotyčná či dotyčný rozesmáli nad absurditou svého pohledu a svého řešení..

Lidičky neberme ten život tak smrtelně vážně,opravdu stále platí,že pokud nejde o zdraví a právě tím i o ten náš život,tak jde o h...o..:-)

Dále jsem zjistila,že každý člověk bez rozdílu pohlaví a věku potřebuje pozornost a lásku( stará známá věc)a když ji nemá,tak reaguje,koná a chová se někdy i velmi nepřijatelnými způsoby..
Nikdo tady nejsme od toho,abychom někoho posuzovali a odsuzovali..
Také se mi v minulém týdnu stalo,že jsem byla podrážděná a nepříjemná sama na sebe..
Přísná a urputná..Nebylo mi v tom dobře..
Řešení?
Začala jsem se hýčkat,rozmazlovat,odpočívat,malovat si s dětmi,kontaktovat své přátele,objímat se s nimi a hodně smát..
"Problém" vyřešen za dva dny...
Opět je nutné přijmout svou zodpovědnost za celou situace a konat s vědomím toho,že můj špatný stav a mé nepříjemné pocity jsou jen a jen můj problém,který jsem si způsobila sama a tudíž se z něj můžu vybabrat opět jen sama..

Není důležité,jaké lidi a zkušenosti v životě potkáváme,ale JAK NA NĚ REAGUJEME...

Štěstí není jen stav mysli a chvilkové hnutí emocí,štěstí je pro mě vědomé rozhodnutí a někdy pěkná dřina..

Kdykoli děláme věci,které nám opravdu jdou,baví nás a těší,roste naše sebevědomí,sebe hodnota ,jsme spokojení a můžeme svou tvořivou energii předávat dál..
Kdykoli někoho potěšíme,nebo jen vyslechneme a přispějeme k tomu,aby se cítil lépe,náš energetický kruh nabude na síle a máme více motivace,nápadů radosti a štěstí..

Jak prosté a zároveň, tak složité..

Nečekejme na lásku..
Když uděláme první krok v před,věci se dají do pohybu...

Krásnou neděli...
Bi

Fajn holky versus potvory..

Krásné ráno milí čtenáři..

Začala nám škola a já se celý minulý rok učila pochopit jednu z mnoha učebních látek a tou je skutečnost,že jsem ta "fajn holka"..
Vždyť to je přece skvělé, řeknete si možná, být oblíbená "fajn holka" ,za kterou lidé rádi chodí a tráví s ní čas..
Jistě v přátelských svazcích je to určitě příjemný stav..
Ne už tak v partnerských..

Ráda bych předeslala,že těmito řádky nehodlám nikoho hodnotit ani soudit a výraz potvora,ačkoli se vám může zdát momentálně trochu hanlivý,určitě není míněn zle..
Je to spíše má momentální meta:-)

Vím,že existuje kniha s názvem,který neznám přesně..
Zní nějak jako "proč muži milují potvory"..
Zatím jsem nečetla,ale věřím,že se ke mě co nevidět odněkud dostane,protože toto téma je pro mě letos zásadním a doufám,že zlomovým..

Celá léta jsem poslouchala od mužů,jaká jsem fajn holka a prima kámoška..
Trávili se mnou spoustu času,aby se mohli vypovídat a ulevit si,mohla jsem se přetrhnout,aby jim se mnou bylo dobře a bylli šťastní a pak se "najednou"zamilovali do "potvory",která od nich dostala vše co chtěla a většinou je začala podvádět,nebo si našla někoho jiného,kdo lépe splňoval její nároky..

Připadala jsem si vždycky hodně ublížená,zraněná a smutná..
Mé sebevědomí se snižovalo a říkala jsem si, "co dělám pořád špatně?"
Copak jsem nějaká přestupní stanice,nebo nějaké relaxační zařízení,kde chlapci naberou sil na další potvoru?

Vždy jsem tyto dívky vnitřně odsuzovala a chudáčky "chlapečky" litovala..
Dnes už ne..
Dnes k těmto potvorám (princeznám )vzhlížím..
Každý dostane co si přeje,tak jako muži,kteří si vybírají stejné typy žen,tak i já neustále snižovala svou hodnotu a spokojila se s fajn holkou a kámoškou..

Sebehodnota,sebeúcta,hranice...
Tři zásadní slova pro každou ženu..

Letošní léto bylo pro mě krásným studijním tobogánem a zkoušelo,jak jsem se celý předešlý život ze svých zkoušek poučila ..
Vždycky máme několik možností jak se zachovat..
Buď poslechneme druhé a uvěříme,že jsme takové ,nebo makové a budeme se utápět ve své sebelítosti,sebevědomí bude klesat a šance na to,že potkáme "prince",který pro nás bude dělat to co pro "mrchy"(princezny) se stane nulovou..

 Nebo, víme jaké jsme,zvedneme hlavu,obujeme podpatky,koupíme kratší sukni,pořídíme si nový účes,nový makeup,začneme intenzivně dělat to co máme rády ,stýkat se s lidmi,kteří nás milují,začneme konečně navštěvovat své oblíbené cvičební hodiny,nebo se pustíme do nových projektů či detoxikace těla i mysli,prostě uděláme cokoli,aby jsme objevily své ztracené já..
Svou ztracenou,nebo spíše jen zapomenutou "ženu"..

Já zvolila tu druhou možnost..

Je až neskutečné,jak rychle začnete vyzařovat co máte uvnitř a podle toho se promění vaše realita..
Velmi rychle se mi začali v životě opět objevovat muži,kteří prověřují svým chováním,jestli svá přesvědčení myslím vážně a hned mi dávají zpětnou vazbu,jestli jsem stále relaxační centrum alias fajn holka,nebo potvora alias princezna:-)
Pánové děkuji vám z celého srdce..

Milé "potvory"(princezny),vám děkuji za inspiraci ve vašem sebevědomí,rozhodnosti jít si za svým,aby jste byly šťastné a spokojené..

Ať už jsme fajn holky nebo potvory,všechny bez rozdílu potřebujeme k životu lásku a blízkost,pocit jedinečnosti pro sebe samotnou i  pro jiné a jsem přesvědčená o tom,že i ta největší "potvora",která působí chladně a odměřeně, pláče do polštáře,když se trápí,úplně stejně,jako fajn holka,která se na svět jen směje..
Proto buďme na sebe hodné holky :-),aby jsme plakaly co nejméně..

 :-):-):-)

Krásný den a nezapomeňte na úsměv  :-)
Bi