Příběh o první lásce..

zdroj Pinterest

V jednom malém městě žil chlapec..
Nebyl ani velký,ani malý,chodil do školy,jako všichni ostatní,měl svou mámu,bratra a bydlel s nimi v panelovém domě..
Měl svůj koutek,kde ho stále zlobil jeho mladší bráška,svou židli,na které dělal rád hromady oblečení,kvůli kterým se na něj mamča občas zlobila..
Měl svou koloběžku,se kterou rád objížděl nejrůznější místa,přátele a zkoušel co na ní dokáže..
Měl své knihy,fotky,hudbu a počítač,na kterém trávíval ve své umělé realitě čas hodně rád..

Právě kvůli počítači bylo u nich doma často rušno..
Máma se pořád vztekala "že si s ní nepovídá a radši hraje hlouposti"..
Často tím byl dost otrávený a trápilo ho to,tak jako ji..
Měl ji moc rád,tak jako ona milovala jeho..

Ve škole patřil k těm klukům,kteří nemohli chybět u žádné lumpárny..
Byl dobrý kamarád a vždycky se zastával slabších,proto se občas dostal do rvačky ne svojí vinou..
Vymýšlel nejrůznější legrácky,jen aby ukojil svou divokou mysl,která toužila po dobrodružství,legraci a uspokojení..
Jednoho dne zjistil,že si ho začaly všímat holky..
Také se mu líbily..Občas si s tím nevěděl rady..
Tátu měl daleko..

Začal poznávat povahy dívek,ne jen jejich krásné tvářičky a vybral si jednu,která ho přitahovala nejvíc..
Občas se potkávali i po škole,hodně si psali a volali..
Máma ho začala rozčilovat ještě víc,protože vůbec nic nechápala a brala ho pořád jako malého kluka a přitom on už prožíval něco tak úžasného a dospělého..
Nedokázal jí říct a popsat,co se v něm a s ním děje..
Vlastně ani sám nevěděl,co si o tom má myslet..
Jako vysvobození pro všechny přišel týdenní pobyt se školou mimo město..

Týden se svými kámoši,nové místa,nové zážitky a hlavně jeho Láska...
Prožili spoustu krásných chvil..
První pusu,držel ji konečně za ruku a když ji chtěl natrhat kytku a pozdě zjistil,že plot, za kterým kytky rostly má ostanatý drát,tak to docela i bolelo..
Každopádně konečně začal prožívat to,po čem celou dobu jeho srdce prahlo..
Dobrodružství, vzrušení, něco nového a hlavně lásku...
Lásku k někomu jinému ,než k mámě..

Když se po týdnu s maminkou uviděli,měl v očích pohled dospělého muže,který jasně ví co chce a jak se má chovat..
Když vybalovala jeho kufr,našla všechny věci složené a ty špinavé byly vzorně zabalené a oddělené od jiných..
Poprvé jí ušetšil spoustu práce..z lásky..z lásky,kterou nosil těď v sobě a mohl ji šířit dál..
Tohle se nikdy nestalo..
Pochopila,že její syn prožil něco nezapomenutelného,prožívá první lásku a začíná chápat svět dospělých..

Vstoupil do světa citů a vztahů..
Do světa,který je velmi krásný a zároveň dokáže být i velmi neuchopitelný a bolestný..

Matka jen tiše poseděla u prázdného kufru a vyslala k nebi modlitby,aby jeho cesta za láskou byla šťastná a radostná....

Bi

Jak jsem uviděla SEBE..

Zdroj Pinterest

Krásné ráno všem milé čtenáři..

Stává se vám někdy,že zabloudíte a nevíte kdo vlastně jste a kam směřujete?
Stává se vám někdy,že slyšíte v uších znít hodnotící, posuzující ,kritizující a lichotící věty svého okolí
 tak silně,že z nich ohluchnete a sebe přestáváte slyšet zcela?
Stává se vám někdy,že jste zmatení,jak vás vidí okolí,nebo z toho,jak by si vás přálo vidět,stojíte,koukáte s pusou otevřenou a nevíte na kterou stranu se vydat?

Právě tohle se mi stalo po mém návratu z cest,kdy jsem byla po dlouhé době "ve světě" a setkala se z novými cizími lidmi a byla v jiném prostředí..

Zjistila jsem,jak většina lidí,je naučená hodnotit,posuzovat,popisovat většinou jen vnější schránku a vnější projevy člověka..
Ne,že bych dostala nějaké špatné zpětné vazby,spíše naopak..
Tolik lichotek jsem si nevyslechla už dlouho:-)
To je právě ale to zavádějící..

Pokud nás lidé chválí,tak je to v pořádku,pokud však příjde nějaká kritika,či zkreslená představa o nás samotných,tak často dochází k tomu,že nás to nějakým způsobem vyvádí z míry..
Tohle téma mě provází od střední školy..
Dokud jsem na základce vyhrávala všechny možné soutěže,byla předsedkyní třídy :-) a měla spoustu přátel,bylo všechno krásné a růžové..
Žádná kritika se nekonala..
Vše se změnilo,když jsem začala studovat herecký obor na konzervatoři..
Neustálé poznámky mých spolužáků a profesorů na mé nedokonalé křivky způsobily to,že jsem skoro přestala jíst,cvičila jsem tak intenzivně,že jsem bývala často na pokraji fyzického vysílení a o psychice ani nemluvím..
Tím ,že jsem nejedla,jsem postupem času začala logicky přibírat,protože jsem si tak dokonale zpomalila metabolismus,že jsem z kažé fit tyčinky,kterou jsem si během dne dovolila,tvořila tukové zásoby,takže jsem přibírala místohubla..
Za 4 roky 10 kg nahoru..
Samozřejmě se to odrazilo hodně na mé psychice..
Posměšky ze strany spolužáků narůstaly a stala se ze mě uzavřená ,mračící se osůbka,halící se do maxi obleků,aby nikdo neviděl,jak hrozné má tělo...
Dnes se tomu usmívám..Tehdy to pro mě bylo velmi bolestivé období..
Tehdy jsem velice špatně nesla jakoukoli kritiku na svůj fyzický vzhled..

Od té doby co jsem odešla pracovat do divadla a následně "utekla"od divadla uplynulo 20 let..
Porodila dva syny,měla několik mužů..
Vyslechla si stovky,možná i tisíce názorů na to,jak vypadám,jak bych vypadat měla a proč:-)

Přitom je vlastně velmi nepochopitelné lidským rozumem,jak můžeme uvěřit někomu,kdo není v naší kůži, nežije náš život,nezná naše vnitřní prožitky ,zážitky a zkušenosti..
Na základě čeho vlastně ty"ostatní" poslechneme a rozhodneme se myslet si o sobě,že jsme takoví nebo makoví a jací bychom měli být..
Přesto to děláme..
Trápíme se a přemýšlíme,jak to udělat,aťse tomu dotyčnému či dotyčné více líbíme..
Pak se nám to třeba povede a příjde někdo další a další kritika..
A tak pořád dokola,dokud nezměníme postoj a neuvidíme SEBE..
Pokud nevíme ,kdo jsme a nevidíme SEBE,tak nám okolí dává zpětnou vazbu..
Jakmile změníme svůj postoj,nastane proměna i kolem nás..

Víkend na narozeninové oslavě u přítelkyň byl plný chvály ,jaká že jsem kočka:-),jak jsem vtipná,energická,prostě"babáč k nakousnutí" ...

Uvědomila jsem si,jak je to legrační a velmi pomíjivé,kolik lidí,kolik očí se nás celý život snaží přesvědčit o tom,jací jsme, jak bychom měli vypadat,chovat se či dokonce přemýšlet:-)

Když je těch hlasů na mě moc,občas stojím na křižovatce a musím se zamyslet,kde vlastně právě jsem,jaká jsem a kam směřuju..

Občas,když slyším kritiku,tak si někdy popláču,(protože každý si přeje přece být "dokonalý"),ale rozhodla jsem se,jak to udělat,aby se mě to tak nedotýkalo a co by se v té konkrétní situaci dalo změnit,ať je mi v tom dobře..
Někdy se mi stane,že kritika mě pozitivně nakopne a stane se z ní výzva ke změně, k posunu mě samotné..

A koho že vidím v zrdcadle dnes?
Jsem stále stejná malá holčička,která potřebuje občas přitulit a pohladit po vlasech,když pláče..
Jsem stále stejná,divoká,nespoutaná,která miluje tanec a živé koncerty svých oblíbenců,která dokáže protančit noc a pak se z toho tři dny léčit:-)
Jsem stále stejná žena,která si přeje být krásnou pro "svého" muže,dostávat kytky a políbení jen tak..
Stále stejná se svými ženskými křivkami,která miluje všechny šaty,sukně a hlavně život....

A jak to máte vy?
Dokážete se vidět?
Víte kdo jste a kam směřujete,nebo občas jako já sedíte na bobku a nevíte kudy kam?
Jak zvládáte kritikuna svou osobu?

S láskou
Bi

Veršovánky pro uzdravení..

Zdroj Pinterest

Srdce..

Když se moje srdce souží,
je plné smutku a jen po láesce touží,
Chtěla bych ho vzít a jen tak pohladit..

Pohladit ho a říct mu jen,
"nebuď smutné a pohleď ven".
Tolik lásky,krásy,spásy a soucitu,
Jsem tak šťastná,že jsi se mnou
a jsi tu..

Že jsi tady ve mě,
jsi má součást a
moje světo ve tmě.

Každé ráno zasvítíš mi zas a znovu,
cítím Tebou
a díky Tobě dokážu říkat a žít ta správná slova.

Miluji Tě srdce mé.

Jsi můj přítel, láska ,poklad..
Jen můj a navždy se mnou zůstaneš..

I kdyby mě celý svět opustil a
zapomněl mé jméno i tvář,
Ty zůsteneš se mnou,jako svatozář..
Zůstaneš mým světlem a nadějí,
že se věci v dobré promění..

Přeji si,ať jsi opět veselé.
Děkuji Ti srdce mé..



((Píšete někdy básničky,říkačky,nebo jakékoliv texty?

Je to výborný způsob,jak se uvolnit,nasměrovat mysl jinam,začít tvořit něco krásného pro sebe a kvůli sobě:-)
Kdykoli cítím velké napětí a nepomáhá ani meditace,vezmu do ruky tužku a píšu..
Moc to pomáhá a přála jsem se s vámi o tento způsob "uzdravování" podělit..
Je úplně jedno kde jste,je úplně jedno co napíšete..
Dokonce to,co napíšete,nemusí dávat ani smysl..
Poslouchejte sami sebe a budete překvapení co se dozvíte..
A hlavně,dobře se pobavíte:-)

Přeji nám všem krásný den a nezapoměňte si přibalit do tašky,nebo baťůžku tužku a sešitek..))

Vaše
Bi

Ps: Co děláte vy,když se chtete uklidnit,potěšit,poveselit?

Teorie přitažlivosti..

Jak pomíjivá je ta lidská vášeň a ta milenecká chemie:-)
Dnes mi to opět došlo,jak to vlastně funguje..
Potkala jsem dva muže,nezávisle na sobě,nezávisle na místě..
Naše pohledy se střetly..Oba byli mladí a velmi přitažliví..
Podle toho,jak se na mě dívali,tak jsem se zamlouvala i já jim..
Jejich oči se na mě koukaly,takovým tím pohledem"hm,ta by stála za hřích":-)

Líbili se mi oba dva,prostě mezi námi proběhla chemie...Normální a běžné,pro většinu lidí..
Nejdříve mě to také potěšilo,ale pak jsem si uvědomila,že já už to mám jinak..
V posledních letech jsem potkávala partnery,u kterých ta chemie,ani fyzická přitažlivost při prvních setkáních vůbec neproběhla..
Takové ty typy,které by mě normálně vůbec nezaujaly a nemá to nic společného s jejich fyzickou krásou..

Mohu říci,že někteří mě spíše odrazovali..
Jakmile jsem se však s nimi začala vídat častěji,začala trochu poznávat jejich duši,jejich příběh a zažívala jsem s nimi situace,ve kterým nám bylo moc hezky a příjemně,začali mě přitahovat jako muži a pak byl jen krůček k lásce..

Myslím,že je to dost častý jev..
V mládí jsme potkali desítky lidí,kteří náš uchvacovali a přitahovali"na první pohled"..
Vášeň nám zatemnila mozek a mysleli jsme jen tím jedním:-)
Říkali jsme tomu láska..:-)

Ty dnešní zážitky mi pomohly uvědomit si,že teprve ve svých 39 letech jsem poprvé zažila něco úplně nového,kdy se láska rodila pomalu a vědomě na základě prožitého krásného sdílení a poznávání s mým protějškem..
Najednou jsem ho začala vidět v jiném světle,nedostatky se ztrácely a svítilo z něj jen to nádherné..
Velice přitažlivé a vzrušující..

Malé doporučení pro vás,kteří jste někoho právě potkali a ta patřičná"chemie"se nedostavuje..
Zkuste trávit více času se svým vyvoleným,zkuste prožívat s ním zážitky a věci,které má rád a naplňují jeho duši radostí a štěstním..
Zkuste pozorovat ,jak reaguje v nejrůznějších situacích a jesli se vám to líbí..
Se vzájemné přítomnosti a poznávání se může zrodit velká přitažlivost,která přeroste v hlubokou lásku..

Většina lidí v dnešní době a mém věku,má spoustu negativních zkušeností,jsou bolaví a zranění..
Praxe vypadá tak,že když vztah vzniká,tak se ti dva vidí pomálu a nijak moc intenzivně,pokud tam není ta pověstná přitažlivost..Je to ze strachu..
Bojíme se vztahu,dalšího zranění a říkáme si,že nás ten druhý stejně "moc nebere"..
Mnohokrát si nedáme tu šanci..
Přitom když do toho půjdeme se srdcem na dlani,budeme chtít co nejvíce poznat a nasdílet toho druhého,můžeme mnoho získat a navíc po pár měsících víme na čem jsme..
Každý si zaslouží šanci,čas a prostor ukázat kolik lásky a radosti se v něm skrývá..
Pak i ta nejstudenější kry roztají a člověk toho druhého uvidí v úplně jiném světle..
Najednou se nám zdá přitažlivý a milující..
Máme prostor milovat..

Samozřejmě se může stát,že ani po pár měsících intenzivního setkávání se ve vás nic nezlomí a není to pro vás to ono..
Nemusíte se proto trápit..Když do lásky jdeme naplno,se srdcem na dlani a beze strachu,víme,že jsme proto udělali vše..
Myslím,že i když ta láska a vztahy někdy pěkně bolí (a já o tom vím své, věřte mi),tak stále stojí za to o lásku bojovat a budovat,abychom jednoho dne s radostí mohli překročit svůj stín...

Jak to máte s přitažlivostí vy?
Dokážete se zamilovat bez chemie?
Krásný den

Bi

Jak jsem se smála svému smutku...

Dávám si třetí hrnek meduňky a musím se pochválit..
Konečně nějaká fajn změna po těch všech sklenkách vína a panácích slivovice na bolest a žal..
Delší dobu jsem nenapsala ani písmenko,protože jsem měla "vážné" starosti..
S láskou a se zdravím..
Prostě hotová tragédie na pokračování:-)

Když jsem se dnes o půl třetí ráno opět probudila se staženým žaludkem a bolestí levé půlky mého těla,promítla si události posledních sedmi měsíců,tak jsem se musela začít smát..
Uvědomila jsem si,jak jsme my lidé neskutečně legrační ve svém snažení najít vztah,rozvinout vztah a udržet vztah (to bývá ta nejdelší a nejdramatičtější fáze) :-):-)..
Takový výdej energie..tolik myšlenek,které mohly být využity tvořivýn způsobem..ufuf

Nejlegračnější na tom je,jak máme všichni načteno spoustu "duchovních knih" a doporučení ,odžito spoustu tragických příběhů se stejným koncem ,ze kterých jsme se vlastně nepoučili,protože děláme stále to samé.

Je až neuvěřitelné co všechno my ženy "snaživky"dokážeme pro ty naše vysněné prince vydržet a tolerovat..
Když to vidíme ve filmu,tak se tomu kolikrát smějeme až se za břicho popadáme,ale když to pak žijeme,tak je to hotová "tráááága"..
Myslím,že za poslední měsíce jsem se nejvíce přiblížila své zdánlivě šílené jmenovkyni Brigit Jones:-)
Stahovací kalhotky jsem na rande nevzala,ale možná by to zabralo,jak tak nad tím přemýšlím:-)

Uvědomujete si někdy holky,jak jsme kreativní a tvořivé ve sportu zvaném "jak se zalíbit muži?"
Jsme ochotné o hodinu dříve vstávat,abychom si umyly vlasy,nalíčily se,jsme ochotné je hladit a muckat v posteli až do vysílení:-),jsme ochotné vymýšlet milion důvodů a omluv,proč dnes miláček nemohl přijet,zavolat,nebo napsat,jsme ochotné v noci běhat k telefonu,jestli už si přečetl tu "vele důležitou" informaci ode mě,jsme ochotné jíst antikoncepci,aby to měl jednodušší,jsme ochotné mu po celém dni a večeru v práci uchystat nějakou tu mňamku a pak poskytnout i vlastní tělo,které v polospánku ani neví co dělá,jsme ochotné chápat každou akci s klukama,i když bychom si přály,aby byl radši s námi a tančil,jsme ochotné škrabat se do kopců,které nesnášíme,i když bychom radši ležely s knížkou u řeky,jsme schopné vyšetřit hodinu času,zorganizovat rychlé setkání,ať svou "lásku"alespoň na chvíli vidíme,jsme ochotné přemýšlet nad tím,že kvůli němu zhubneme 20 kg a budme žít jen ze vzduchu:-)...tohle všechno a mnoho dalšího jsme schopné dělat pro muže?kvůli mužům?

Ne ne milé zlaté..každý člověk dělá všechno kvůli sobě..Nikdo se nás o to neprosí..
Bez naší svobodné vůle se nestane nic..
Když si tohle uvědomíme,tak zmizí výčitky vůči naší "ikoně lásky",ale zpravidla nastoupí naštvanost na sebe samotné typu"jak jsi to opět mohla dopustit,udělat,dovolit?"

Jak z toho ven?

Představte si sami sebe,jako v nějaké komedii a přehrajte si ty vaše situace znovu jako film..
A zkuste to tak,aby vás to bavilo..:-)
To je má dnešní noční zkušenost,která zabrala:-)

Nezbláznila jsem se nebojte,jen už mě nebaví truchlit..
Proto mám ráda romantické komedie..Mají dobré konce..
Naše doba vztahům nepřeje,většina rodin se rozpadá , je běžné,že matka má tři děti a každé má jiného otce..
Věřím,že to takto nikdo nechceme..
Všichni si přejeme ty dobré konce..
My jsme tvůrci..My se můžeme rozhodnout co a jak bude dál...
Zkusme tedy ve chvílích smutku najít něco hezkého,nebo nevšedního,co by nám pomohlo vidět věci z výšky a s humorem.
Vidět to,jak je ten lidský život krásný,pestrý a veselý..

S láskou Bi

Jak jsem chtěla být NEdokonalá..

zdroj Pinterest

Ahoj holky,ženy,přítelkyně kamarádky..

Promiňte,že oslovuji primárně,jen holčičí osazenstvo,ale myslím,že muži s tím,o čem budu psát mají daleko menší problém než my..
Jde jim to tak nějak samo a přirozeně:-)
Samozřejmě jsou výjímky...

Dnes ráno ,když mě probudilo slunce a ptáci,jako obvykle v 5.45,tak jsem pocítila velkou únavu a touhu zůstat v posteli celý den..
Okamžitě začalo fungovat a prosazovat se mé racionální a zodpovědnější já a už to jelo..

"Jsi normální?celý den v posteli?nemáš umyté okna,včera jste neumyli ani to nádobí,jsou tam plastové lahve na vyhození,musíš vyprat asi dvě pračky a taky nějaká prochajda by byla potřeba dokud neprší,taky si musíš něco uvařit na zítřek a byla by dobrá bábovka,ať mají děti na svačinu a taky musíš cvičit,takže okamžitě vylez z postele a běž něco dělat!!!!"

Zmohla jsem se akorát na naplnění pračky a znova jsem ulehla do teplých peřin,koukala oknem na slunce a poslouchala ptáky...
Když jsem si vyslechla všechny povinnosti dnešního dne,tak jsem si uvědomila,že na to nemám nejen sílu,ani chuť..
Šla jsem si uvařit kávu a ke snídani jsem si dala černou čokoládu s pomerančem,kterou miluju:-)
Ve chvílích blaha,jako bylo tohle se ozve slabý hlásek mojí bezstarostné holky,která neměla děti,té holky,která si dokázala užívat života s radostí a vášní,hlásek,který postupem času utichl natolik,že po příchodu mých drahých synů a časté role maminky samo pečovatelky,ho vlastně slýchávám jen z nějaké hluboké jeskyně..
Ten hlásek se mi dneska ozval a povídá:
"proč si to pořád děláš?,proč chceš být pořád dokonalá a mít všechno perfektní?myslíš,že nestačí vyprat jednu pračku(stejně nemáš moc kolíčků),myslíš,že ty okna jsou tak nezbytné právě dnes?,myslíš,že kluci nepřežijou,když jim koupíš v pekárně na svačinu koblihy místo bábovky?myslíš,že se tvé tělo změní,když jeden den vypustíš cvičení?"

Víte jak jsem byla ráda,že se ozval?:-)tak se mi ulevilo:-)
Nemusím..nemusím nic..můžu jen tak být a dělat co mi dnes dělá dobře..pít kávu,jíst čokoládu,podívat se s dětmi na pohádku,přiznat si svou únavu a jen tak sedět na balkonku a koukat na hory..

Proč si to my holky pořád děláme?Naučily nás to maminky?
Nepřijde vám zvláštní,že se musíme učit odpočívat a nabírat sílu když dochází?
Nepřijde vám zvláštní,že se pořádají kurzy na rozvržení času a upřednostňování hodnot ?
Proč nedokážeme věřit sobě,svým potřebám a svému tělu?

Vím,je to někdy hodně těžké,v dnešní uspěchané době,kdy je spousta maminek samotných s dětmi a musí chodit do práce,zvládat péči o děti a ještě mít perfektní domácnost..Ale tím,že všechno budeme svádět na dobu a situaci si nepomůžeme..
Když jsme pod tlakem a unavené,jsme nepříjemné na děti a všechny kolem..
Nikomu to neprospívá,ani nám a našemu tělu..
Naše zdraví také pokulhává..

K čemu je pak ta dokonalost?
Jen pro okolí,aby si řeklo,jak jsme dobré a kolik toho zvládáme?
Pro nás,abychom si tím zvyšovaly sebevědomí?
Motivů a důvodů může být spousta,každý to máme jinak..

Každopádně já se dneska rozhodla nebýt perfektní ani dokonalá..moje děti budou mít polívku ze včerejška a knedlíky z pytlíku,je možné,že odpoledne strávíme každý u svého počítače,nebo u televize koukáním na filmy,vyřídím jen to nejnutnější,nalakuju si nehty,dám pleťovou masku na obličej a nohy nahoru...a proč ne?
Je přece neděle:-)

Jak to máte vy?
Dokážete být NEdokonalé?
Co vám dělá radost a nabíjí vás?

Krásný den plný klidu a pohody přeje s láskou
Bi

Něco pro muže...

Zdroj pinterest

Krásné ráno všem..
Dnešní článek je pro muže od nás žen...Nebo,ode mě,jako od ženy,chcete-li..
Inspiroval mě jeden muž,kterého jsem potkala jedinkrát v životě..
Je fotograf..Líčila jsem jednu svatbu a on fotil..
Žádná setkání nejsou náhodná..Vyměnili jsme si pár emailů a on začal chodit číst můj blogg..
Je to polák,má krásnou ženu a dítě,které znám jen z fotografií,miluje přírodu a lidské příběhy,tak jako já..
Jmenuje se Marcin Chmiel:-)
To je všechno co o něm vím..
Nedávno mi napsal do jednoho komentáře poděkování za mé příběhy a i když jsou mé stránky spíše pro ženy,měl by je číst každý moderní muž,který chce svou ženu pochopit,aby jí byl blíž..
Velice se mi tato myšlenka zalíbila..
Obzvláště,když si uvědomím,že Martin a jeho žena jsou mladší než já a jsou již delší dobu manželským párem..
Takže tedy Martine,něco speciálně ženského jen pro Tebe a další"osvícené" muže,kteří nás chtějí pochopit..

Otevřu téma,které řeším,již spoustu let,přečetla jsem o něm stohy článků a doporučení..
Je to ženská menstruace a cykly v našem těle..
Hormonální změny,které jsou rozumem neuchopitelné a nadělají tolik paseky..
Již dávno jsem svou menstruaci přijala ,jako něco očistného a poslouchám své tělo,které mě samo v každé fázi navádí samo..
Využívám své intuice,aktivity,sexuality i inspirace..
Dnes se dokážu i zastavit a odpočívat v teple,odmítat návštěvy,když se potřebuji "zakuklit" a připravit se na zimní část mého cyklu..
Pokud by to některého muže,či ženu zajímalo,tak ráda poskytnu krátké video,velice pěkně udělané na tuto tematiku.-)

Pak ale nastává fáze dvě,jak zvládat své cykly a menstruaci v soužití s muži..
Dříve,i když jsem dopředu svému bývalému muži hlásila,že nebudu týden moc přítomna a potřebuji více odpočívat,docházelo k obrovským střetům a hádkám právě v tomto před menstruačním období ,protože jsem byla oslabená a můj tehdejší manžel nebyl schopen akceptovat můj stav a pomoci,tak jako já jsem nebyla dostatečně pevná ,abych si prosadila své a vědomě do některých situací raději nešla..


V této fázi jsme velmi lítostivé,někdo má depresivní skony,jsme velmi slabé,roztěkané,nedokážeme se soustředit,špatně přijímáme kritiku a býváme dost podrážděné..
Hrůza řeknete si:-)
Každá fáze má i svá pozitiva:-)takže ve fázi před menstruací býváme velmi pořádkumilovné,intuitivní,dotahujeme věci do konce,jsme velmi citlivé a plné nápadů a inspirace..
Proč píšu jen o té jedné před menstruační fázi?
Protože mi přijde nejnáročnější nejen pro ženy,ale i z hlediska vztahu a partnerského soužití..
V tomto období dochází ve vztazích k nejhorším střetům a nedorozuměním..
Mám to vypozorované ze svého života,i z okolí mých drahých přítelkyň..
Přitom stačí jen málo..
Přijetí a pochopení..
Co potřebujeme od vás milí naši muži?
Pohladit(neobjímat moc silně,jsme citlivé na jakýkoliv dotyk),slovně ujistit,jak nás máte rádi a jak jsme skvělé,když se nám něco zrovna nedaří a jsme roztěkané,zapomnětlivé či příliš sebekritické,skvělá by byla pomoc v domácnosti,nebo s dětmi,abychom mohly zalézt pod deku a odpočívat..
Bývá nám totiž často zima,chce se nám spát a některé z nás mají bolesti..
Když si to takto přečtu není to nic náročného..
Opak však bývá pravdou..
Někteří muži nedokážou pochopit,jak je možné,že jejich normálně výkonná,silná a sexuchtivá žena v tomto týdnu všechno toto popírá a chce se jí pořád plakat,zvládá méně a na sex nemá ani pomyšlení..
Věřte,nevěřte je to pro nás dost náročné..
Já o tom vím své..
Vychovávám sama dva syny..Trvalo mi opravdu dlouho,než jsem na sebe přestala být tak přísná a tuto fázi začala přijímat s pokorou a všemi jejími příznaky,abych se jí mohla přizpůsobit..
Také mi trvalo hodně dlouho,než jsem se o tom naučila mluvit tak,aby byly vyslyšeny moje prosby a byly pro mužské uši slyšitelné a pochopitelné..


Když jsem byla malá a v pubertě,nikdy se o menstruaci nemluvilo,bylo to něco nepříjemného a musela jsem to prostě přežít,protože jsem holka..
Když jsem se stala ženou a začala si ulehčovat svůj dost náročný život došlo i na toto téma..
Velmi se mi ulevilo..
Začala jsem své cykly využívat ve svůj prospěch..
Jsem obklopena samými muži..Přítel a dva synové..
Už se nestydím o svých procesech mluvit..
"Mí "muži ví,že když je požádám o klid pro sebe a řeknu jim proč,že je lepší mi vyhovět , udělají to..
Samozřejmě se to u dětí ne vždy podaří..
Ale snaží se ,moc mi pomáhají a já se cítím milovaná a v bezpečí..
Samozřejmě to nejde samo a bez pochopení druhé ,mužské strany to není možné..
Někoho možná pohorší,že to řeším se svými syny..
Myslím si,že čím více jim ukážu,jak se my ženy cítíme a vysvětlím proč,tím více budou citlivějšími partnery,pro své přítelkyně a manželky..
Ne nadarmo vyrůstají jen se mnou..

Drazí muži staňte se citlivějšími a prosím pokuste se vyslechnout naše "ženské "prosby,pokuste se pochopit naše cykly..
Drahé ženy,nestyďte se,nebojte se a hovořte se svými mži o svých pocitech,protože pouze otevřenost a upřímnost nás někam dovede..Mnohdy si muži ani neuvědomují co nám uvnitř svými činy a slovy způsobují,protože jim to neřekneme..
Jen se nám stáhne žaludek a srdce a láska nemůže proudit..
Věřím,že když začnou obě strany spolu hovořit,vždy najdou ta správná slova,která dojdou až k našim srdcím..
Děkuji vám drazí muži za všechny lekce,které mi dáváte,protože skrze ně mohu růst,tak jako ostatní ženy..

S láskou a úctou
Bi