úterý 18. února 2014

Víra v sebe..


Krásné ráno všem..
Dnes v noci jsem prožila velmi silný a hluboký zážitek..Měla jsem opravdu hodně živý sen..
Stal se zločin a z toho zločinu jsem neprávem byla obviněná já..Byla jsem odsouzená k smrti..
Celý svět mě odsoudil jen mí rodiče mi věřili a v tom snu se se mnou loučili..Byla mi dána možnost zvolit si způsob smrti a umřít doma..Loučila jsem se se svými rodiči,hodně jsme plakali a říkali si věci,které si normálně neříkáme..Proběhlo spoustu odpuštění a z jejich strany hodně podpory,víry a důvěry..
Odešli a já jsem měla umřít..
Stala se šílená věc..
Chtěla jsem se otrávit,ale to se nepovedlo,tak jsem si prostřelila hlavu pistolí..přímo do spánku..  probudila jsem se uplakaná a zpocená ve chvíli,kdy jsem se s dírkou ve spánku v tom snu opět postavila a začala jsem křičet.."vidíte nemůžu umřít..neudělala jsem to"!!

Okamžitě jsem ten sen pochopila..
Už delší dobu řeším ve škole svého syna Kubíka.
Přešel na novou školu,protože jsme se museli kvůli rozvodu přestěhovat a já mu chtěla vytvořit zázemí jinde..
Na škole se trápí..Nechce tam být..Říkala jsem si zvykne si..
Nezvykl..Není to žádný andílek..Je emotivní,impulzivní,má sníženou koncentraci a potřebuje pedagoga,který ho zaujme,který ho má rád ,ale hlavně,který je spravedlivý..
Dostal paní učitelku před důchodem..častokrát jsem s ní jednala o Kubovém chování..
O přestávkách se s klukama honí a nesmí chybět u žádné rvačky..
Tlaky paní učitelky narůstaly a tak jsem jednou šla s Kubíkem do hodiny,abych ho "hlídala"a hlavně,abych udělala vstřícný krok..
Hodina byla tak nezáživná,že jsem měla co dělat,abych neusnula já,natož můj akční Jakub..
Sběhly se na mě paní učitelky,většinou šeptající,které mi nebyly schopny ani pohlédnout do očí a stěžovaly,jak Kuba vyrušuje a ať s tím něco dělám..
Chápete ten paradox?Jak můžu něco dělat ,když tam nejsem?

Denně jsme se s Kubou hádali a já se snažila"vychovávat" a vyhovět okolí..
Uzavřel se, přestal mluvit i se mnou..Omezil se na nejnutnější komunikaci.
Poznámky přede mnou schovával..

Emaily a telefony paní učitelky se stupňovaly a nenechala mě být ani v nemocnici.
Pak se stalo něco co mi otevřelo oči..
Víte vždycky jsem byla na pochybách co se týkalo výchovy mého syna..
Byl od malička občas nezvladatelný..Díky němu jsem se začala hodně vzdělávat..
Velmi mi pomohla metoda pevného objetí,meditace,joga, mandaly,byl se mnou i na kineziologii ,ale hlavně jsem začala pracovat sama na sobě..
Jakékoli agresivní projevy jako je bití,jak mi všichni radili, se absolutně míjely účinkem.
Jakub se pak počurával,nebo měl velké kožní problémy..Nevěřila jsem si a poslouchala jsem ostatní,aby z něho nevyrostl kriminálník,když vyrůstá bez otce potřebuje pevnou ruku ,jsi na něho měkká ...
 Tohle všechno do mě bylo meldováno..Někdy jsem nebyla dostatečně silná a podlehla jsem..

Ve staré škole měl paní učitelku,kterou miloval a ona jeho..Byla spravedlivá..Místo ní přišla na dva měsíce paní učitelka na zástup..Říkala mi na Kubu takové hrůzy,že jsem měla pocit,že jsem porodila zrůdu..
Odešli jsme a tato paní učitelka,byla taktéž odejita ze školy..

Na nové škole se situace opakuje..Jakub byl postaven do pozice,kdy ve třídě ba co na celé škole se prý velmi zvýšila agresivita po jeho příchodu..Chápete ten nesmysl?
Jak může mít desetileté dítě takovou moc?
Po těchto sděleních a neustálých emailech se stala příhoda,která mě utvrdila v tom,že problém nebude jen na straně mého syna.
Měli ve třídě nehodu
Kluci se honili, požduchovali a pak jeden spolužák skočil Kubovi na záda.Je o dost menší než Kubík..Kuba ho zhodil dolů,ale tak nešťastně,že se chlapec praštil hlavou o skříň a měl slabý otřes mozku..
Podle paní učitelky,podle spolužáků,podle Jakuba,chlapec ho napadl zezadu a jednalo se o nešťastnou náhodu..
Normálně by to tak bylo,ale to by nemohl udělat Jakub,který nechybí  u žádné rvačky..
Protože to je přece akce,adrenalin,který mu tak v hodinách chybí..
Takže výsledek?Ředitelská důtka..
Pro Kubu naprosto bezvýznamný trest..Věta na papíře.Pro normálního rodiče,potupa,pochybení ve výchově,pocity méněcennosti a tak podobně.
Také jsem to tak dříve mívala.Tentokrát mě ale tato nespravedlnost vyprovokovala k akci.

Byli jsme s Kubíkem na sezení u paní terapeutky,ta z něho byla nadšená a "objednala"si ho na návštěvu za svým synem,se kterým se potkali ve dveřích a evidentně si padli do oka..
Na terapii vyšlo najevo,že Kubík si moc přeje návrat na původní školu a také to,že byl několikrát neprávem obviněn za prohřešky,tak to vzdal..Nevěří na škole nikomu a nechodí"bonzovat",protože i kdyby mu někdo něco dělal,tak mu stejně nikdo neuvěří..V hodinách(jen v některých,což je podivné,když je podle paní učitelky hyperaktivní,)vyrušuje,protože ho to nebaví a nudí se..

Chvíli jsem bojovala s výčitkami ,proč jsem ho tam vůbec dala,ale není to k ničemu..
Takže jsem se rozhodla,postavit se za svého syna a svůj způsob výchovy proti "celému světu".

Okamžitě jsem dostala zpětnou vazbu..
Druhý den odešla spolužačka, která s Kubim seděla v lavici..
S rodiči jsem v kontaktu..jejich dcerka je vážně nemocná a třída ji nepřijala,stejně jako Kubíka..
Rozhodli se po jedné křivdě,která byla na holčičce spáchána ze dne na den odejít..
Děkuji směrem nahoru za podporu v mém konání..
Odpoledne jsem na internetu ,bez toho,abych cokoliv podobného hledala,uviděla stránku o "výchově dětí,nevýchovou"..mluvili mi z duše..
Obrovská podpora a jasný směr..Podnikla jsem další kroky..Uvidíme jak to dopadne..Věřím,že dobře..
Víte rozhodně nepatřím k rodičům,kteří neustále omlouvají svoje dítě,vím,že je to s ním někdy náročné,ale myslím,že to co se mu dělo bylo zrcadlení mých pochybností o něm a má nedůvěra k vlastnímu dítěti a hlavně k tomu,jak ho vychovávám a k.čemu ho vedu..
Děkuji Kubíkovi za tyto lekce,děkuji své ruce, která mě zastavila a mám konečně čas řešit co je důležité a děkuji Vám všem za podporu..
Krásné dny
Bi


10 komentářů:

  1. Milá Brigit, ach jo, nemáš to, holka, jednoduché. Měnit školu v deseti letech, to věřím, že to bylo pro Kubíka těžké, zrovna v tomto věku. Napadají mne slova našeho již bývalého faráře, který říkával - ať děláš, co děláš, mysli na to, že láskou nic nepokazíš. Vím, že vstříc nepravostem, které se kolem nás dějí je to těžké. Ale já to tak zkouším.... Opatruj se. Slávka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slávinko milá..tak nádherně si to napsala..láskou nic nepokazíš..to je přesně tak..cítím to tak i já..věřím,že mé rozhodnutí povede k lepším výsledkům,než to první..
      Krásné dny..Bi

      Vymazat
  2. Ahoj Bi, máte to těžké, držím palce v rozhodování i v životě. Šárka na tom byla trošku podobně, i když nejde o rvačky...po rozvodu na nové škole nepřijetí, šikana, několikrát jsem byla ve škole a Šárka se zhroutila... 14 tileté děti dovedou být pěkně bezcitné. Nabízím jí "bývalou" ZŠ (asi 30 km), kde ji měli rádi, ale zatím se brání dalšímu přestupu.... Snažím se tomu nechávat volný průběh, naslouchat jí a být jí oporou. Zhoršily se jí známky, chování, nálada.... ale my to zvládnem. Musíme, nic jiného nám stejně nezbývá.... Držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amelinko ještě tohle k tomu?
      Zlatíčka moje přeju hodně sil a trpělivosti a také hodně víy ve vlastní dítě..
      Ale to Ty dobře poznáš co ano a co už ne..
      Myslím na Vás..Bi

      Vymazat
  3. Milá Bi,
    moc držím palce. Není jednoduché postavit se za své dítě proti všem, ale žádné učitelky neznají tvého syna tak dobře jako ty. A kdo by mu měl nejvíc věřit a být mu největší podporou, když ne rodič. Kubíkovi moc fandím, určitě je to citlivý a hodný kluk (musí, když má takovou mámu :-)), ať se vám podaří přejít na jinou školu a syn je spokojený.
    Tohle je i moje noční můra. Bojím se, že dám víc na řeči a rady okolí, než na rodičovskou intuici a víru ve vlastní děti. V mém případě je to asi opravdu tím, že si moc nevěřím a má pocit, že okolí ví všechno líp než já, i když se to týká mých vlastních dětí. Musím začít na sobě taky pracovat.:-)
    Hodně síly a víry v sebe sama, ať vám všechno dobře dopadne.
    Olga

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Olinko,
      děkuji za Tvou otevřenost..Postavit se sám za sebe a obhájit své činy před světem je jeden z nejtěžších úkolů,které se učím zvládat...Věř,že příjde moment,kdy Ti vlastní srdce řekne,jak postupovat dál a najednou to půjde samo..
      Moc Ti držím palce..stojí to za to..
      BI

      Vymazat
  4. milá Brigit to co tu popisuješ není dobré a hlavně upřímně si myslím, že pokud už ty učitelky mají na Kubíka takový názor nezmění ho ani když budeš dělat ty i on cokoliv a snažit se jim to vysvětlit. Nespravedlnost na dětech se strašně špatně snáší , a ještě horší je bezmoc když se snažíš mu pomoci a k ničemu to nevede, je hodně těžké u těchto typů učitelů odhadnout , jak tvoje arugmenty vezmou a zda klukovi ještě nepřihoršíš. Mám pocit , že učitelky dnes některé jsou prostě zvláštní a to je slušné slovo. Když jsem pře lety přišla na gymnázium do matematické třídy, kam jsme se vůbec nehlásila ale vybrali mě podle příjimacích zkoušek, zjistila jsme hned na začátku že tam nechci být, řekla jsem to ale učitelka matematiky mi tenkrát řekla že proč chci odejít když ještě ani škola pořádně nezačala, ale já viděla že u oběda se nechi bavit o rovnicích a integrálech, že ti lidé jsou jiné než já. Zůstala jsem ale ona si ne mě zasedla a dva roky mi dělala ze života peklo, byla jsem slušná, hodná snaživá bezproblémová, repesktovala utority.. zasedla si na nás ve třídě na 3, ve třeťáku jsme všichni odešli, nedalo se to snést.. mojí matce trvalo dlouhou dobu než pochopila v čem je problém , že nebude ve mě a ty dva roky byly doma strašné jen tresty , zakazování nakonec , ale zjistila že učitelka je prostě krá... a zajistila můj přestup do jiného města musela jsem dva roky dojíždět, ale z matematiky jsem měla nejhůř dvojku a díky tomu skvěle odmaturovala a mohla studovat dál na vysoké. Tahle učitelka by mi zničila celý život , kdybych neodešla.. a tak si myslím, že pokud je to jen torchu možné hledala bych pro Kubíka jinou školu.. držím Vám palce krásný víkend pa Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dituško děkuji Ti za velikou podporu a za Tvou upřímnost..Slýchám to teď z mnoha stran..Kubíka jsem vrátila na starou školu..Přijali nás velmi vlídně a syn se těší tak,že nechtěl ani odjet na prázdniny:-)
      Uvidíme co nám další dny přinesou..Byly u nás jarní prázdniny,tak jsem si alespoň od školních starostí odpočinula..Nu což,nejsme na světě proto,abyhom odpočívali.-)
      Krásné dny..
      Bi

      Vymazat
  5. Moje milá Bi,
    držím palečky .... tvé rozhodnutí, postavit se proti všem je nejen odvážné, ale i správné .... Kuba není žádný lump, ale citlivý, živý kluk .... a je škoda, že to paní učitelka nevidí a vidět nechce ...... nikdo jiný Kubu nezná a nemiluje více než ty .... proto je správné, že za ním stojíš a pomáháš mu .... nevzdávej to !!!! Marki

    OdpovědětVymazat
  6. Markétko..děkujiii..
    Mluvíš mi ze srdce..Snažím se na to tak dívat..Někdy je to těžký boj,však víš..Ty jsi pedagog.-)
    Moc děkuji za podporu..Kubík se vrací mezi své staré kamarády na původní školu,věřím,že se situace zlepší..
    Mějte se moc hezky.
    Bi

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..