středa 15. července 2015

Proč si to děláme?







Krásné slunečné ráno vám všem..

Posledních 14 dní se opět stýkám se spoustou žen-přítelkyň..
Opět jsem vyslechla nespočet příběhů a všechny měly jedno společné..
Ve všech příbězích byl v hlavní roli MUŽ..

Víte, vůbec nejsem feministka,ani zarytá odpůrkyně mužů..
Naopak, mám muže velmi ráda a některé dokonce i miluji, ale stále mi nejde na rozum, jak často dokážeme tolik dávat a tak málo dostávat..
Stále se spokojujeme s málem, ustupujeme, přizpůsobujeme se, stále hledáme své sebevědomí a svůj střed,čteme knihy (i když nám u nich večer padá únavou hlava), chodíme na semináře, odblokace a různé jiné akce, abychom se posouvaly, hubneme a následně přibíráme, protože se trápíme, sportujeme,vaříme, vychováváme děti, pečujeme o domy, zahrady, do toho všeho pracujeme a snažíme se pořád být usměvavé a příjemné, protože se to od nás očekává?

Kdo to očekává? 
No přece muži.-)
A můžete mi všechny tvrdit, jak spoustu z těch věcí děláte jen pro sebe.
Taky si to občas namlouvám.
Každopádně, když mi řekne kamarádka"hele v těch šatech vypadáš divně,vezmi si ty druhé, jsi v nich sexy",tak je to pro mě pohroma nula, ale když mi řekne chlap,"vezmi si něco jiného na sebe",nebo dokonce "zhubni", tak to rozcházím několik dní a už se před ním do naha nesvlíknu, ani v té nejtemnější tmě.
Vím, každá jsme jiná, každá máme jiné sebevědomí  a jiné vztahové a rodinné kódy.

Když si jdete sednout někam na zahrádku, tak uvidíte, dva podstatné rozdíly.
Ženy,většinou načančané,nazdobené a voňavé a muže v riflích, upocených tričkách, či dokonce cyklo dresu.
Co se řeší?
U "ženských stolů" jsou hlavní téma muži a jejich povahové vlastnosti,j ak je pochopit,uchopit a vytvořit láskyplný svazek.
U "mužských "stolů, kdo kolik piva vypil, kde na kole jaký vrchol zdolal a pokud projde kolem nějaká žena, tak občas nějaké hodnocení..většinou zevnějšku, neboť do hloubky je nebezpečné zacházet.

Tak to prostě je, řeknete si.
Když žena opustí muže, tak se z něj buď stane zarytý odpůrce žen a samotář alkoholik, nebo naopak děvkař, který vehementně obhajuje svou svobodu a střídá své "přízdoby".

Když ženu opustí muž, tak nejprve truchlí a probírá situaci s kamarádkami, pak se smíří a začne na sobě více makat, aby ji ta bolest už více nepotkala.
Miluji ženy pro jejich houževnatost a kreativitu, kam až se dá dojít a miluji muže za to, jaká krásná zrcadla nám poskytují.

Tento můj postík berte prosím spíše s
humorem a nadsázkou, protože je jasné, že na obou stranách jsou výjimky a také to, že se v mých řádcích momentálně promítá má přítomnost.
Za pár týdnů to může vypadat zcela odlišně.
O tom ten život je..neustále změny, posuny, překonávání vlastních limitů a hledání lásky ve všem a všech.

Dnes jsem si přečetla jeden skvělý článek..
Chodím na tyto stránky pro inspiraci..Petr se mi trefí vždy do aktuálního stavu dění mého nitra.
Dnes mě to oslovilo velmi,proto nemohu nesdílet...

Inspirace k přečtení zde:-)


Mějte krásné dny a berte život s humorem..
Hlavně samy sebe, protože muži jsou legrační dost.
Chlapi miluji vás.



2 komentáře:

  1. Nojooono, jsme prostě každý z jiné planety, ale jsem ráda, že jsme se my ženské tady na Zemi s těma chlapama potkaly :D Před létem jsem konečně přečetla knížku "Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách". Celou dobu jsem souhlasně kývala hlavou (až mě z toho bolelo za krkem) nasmála jsem se u toho, ale hodně věcí jsem si uvědomila. Hold, jsme prostě rozdílní a je to dobře! :D Hezké léto Bi! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkně sepsané...a máš pravdu. Holt to tak je...ale stejně jsme (občas) rády, že je máme.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..