Nebojme se projevit.

Zdroj Pinterest

Včera byl opět jeden z těch dní,kdy jsem kroutila nevěřícně hlavou a zírala očima otevřenýma dokořán, co všechno je možné .

Ráno jsme měli s jedním mým klientem naplánovaný výlet na akci sociálních služeb.

Abychom měli pohodlí a byli tam včas, zavolali jsme taxi, jako mnohokrát před tím.

Nastoupili jsme do voňavého a čistého auta a pan taxikář začal povídat.

Měl kultivovanou mluvu a během dvou minut mi sdělil, jak hodně cestoval, kde žili s exmanželkou(to měla být asi výzva pro mě, abych mu vrazila do ruky telefon:-)).

Usoudila jsem podle jeho pohledů do zpětného zrcátka:-)

Pak tak taky povídal, jak nesleduje zprávy a uzavřel to kauzou, nad kterou se rozhořčovat.

Měl nastavení, jak jsou Češi hrozní, kradou a neumí se chovat.

To už mé ucho zbystřilo.

Pokud někdo posuzuje a kritizuje ostatní, většinou mluví o sobě.

Opravdu to tak dopadlo.

Pán chtěl po nás zaplatit o 30 kč více, než bylo běžné!

Můj klient je v seniorském věku, nechtěl se dohadovat a zaplatil.

Domluvili jsme se, že zpět pojedeme autobusem a projdeme se.Byla docela zima, i když svítilo slunce a na zastávce jsme byli první.Čekali jsme 10 minut a mezi tím se tam začali srocovat lidé.

Najednou se v dáli objevil autobus a lidé se začali sbíhat na jedno místo, slepice, když jim nasypete zrní.

Vůbec jim nevadilo, že my tam byli první, předbíhali a požduchávali, jen aby urvali to nejlepší sedadlo na sezení.

Vrcholem všeho byl mladší muž, který přišel poslední a rovnou se postavil před nás.

Opět se ve mě probudila má "keltská bojovnice za lidská práva" a slušně, leč důrazně jsem se ho zeptala proč předbíhá když přišel poslední?

Samozřejmě neodpověděl a už byl v autobuse.

Můj milý klient mě uklidňoval, že o nic nejde.

Já jsem ale  dosti hlasitě, aby to slyšela alespoň půlka autobusu,sdělila svůj názor.

Většina lidí klopila stydlivě hlavy, někteří si samozřejmě o mě mysleli své,ale na tom mi nezáleží.

Byla jsem slušná a dovolila si říct svůj názor.

Učíme to naše děti, jak se chovat a pak jim předvádíme absolutní opak.

Uvědomila jsem si opět jednu velmi zásadní a podstatnou věc.

Pokud chceme někoho, nebo něco změnit, pak jednoznačně musíme začít u sebe.

Pokud neříkáme nahlas co si myslíme, pak se nemůžeme divit, že potkáváme lidi, kteří nám lžou a provokují.Budou nám tak dlouho zrcadlit,až se rozhodneme k činu a najedenou se vše kolem nás začne proměňovat.

Ne kvůli tomu, že ONI pochopili,ale díky tomu, že my  jsme něco změnili v sobě a zkusili jinou cestu.

Další výhodou upřímného a jasného jednání je to,že lidé kolem Vás si nemusí vytvářet nějaké nesmyslné domněnky a ví co od Vás očekávat, tudíž nemají  žádné strachy a obavy z Vašich reakcí a chovají se přirozeně.

Po výstupu z autobusu byl ve mě naprostý klid a mír, protože jsem v danou chvíli udělala vše pro svou spokojenost a pohodu. S pánem jsme si užili nádhernou procházku a celý den až do večera mi mé děti sdělovaly své vlastní názory na různé věci kolem nás..

Moc se mi ulevilo, že nejsou ustrašení a nebojí se říct co si myslí, jako většina mých vrstevníků.

Další dovedností,ve které se ráda zdokonaluji je říkat co si myslím a neubližovat.Chce to trénink,ale dá se to zvládnout.Vhodně volit slova a vzít v potaz životní podmínky a třeba momentální emoce protistrany a klidná konfrontace bez zranění je možná.

Nejvíce nám totiž v životě dokáží ublížit slova.

Slovo a myšlenka jsou nejsilnější zbraně lidstva, proto přemýšlejme, jak s nimi nakládáme.

Já také občas odcházím poražena,protože má slova nebyla laskavá.

I to je život.

I toto lze zvládnout.

Krásný víkend plný laskavých slov nám všem přeji

Bi