pátek 23. září 2016

Nebojme se projevit.

Zdroj Pinterest

Včera byl opět jeden z těch dní,kdy jsem kroutila nevěřícně hlavou a zírala očima otevřenýma dokořán, co všechno je možné .
Ráno jsme měli s jedním mým klientem naplánovaný výlet na akci sociálních služeb.
Abychom měli pohodlí a byli tam včas, zavolali jsme taxi, jako mnohokrát před tím.
Nastoupili jsme do voňavého a čistého auta a pan taxikář začal povídat.
Měl kultivovanou mluvu a během dvou minut mi sdělil, jak hodně cestoval, kde žili s exmanželkou(to měla být asi výzva pro mě, abych mu vrazila do ruky telefon:-)).
Usoudila jsem podle jeho pohledů do zpětného zrcátka:-)
Pak tak taky povídal, jak nesleduje zprávy a uzavřel to kauzou, nad kterou se rozhořčovat.
Měl nastavení, jak jsou Češi hrozní, kradou a neumí se chovat.
To už mé ucho zbystřilo.
Pokud někdo posuzuje a kritizuje ostatní, většinou mluví o sobě.
Opravdu to tak dopadlo.
Pán chtěl po nás zaplatit o 30 kč více, než bylo běžné!
Můj klient je v seniorském věku, nechtěl se dohadovat a zaplatil.
Domluvili jsme se, že zpět pojedeme autobusem a projdeme se.Byla docela zima, i když svítilo slunce a na zastávce jsme byli první.Čekali jsme 10 minut a mezi tím se tam začali srocovat lidé.
Najednou se v dáli objevil autobus a lidé se začali sbíhat na jedno místo, slepice, když jim nasypete zrní.
Vůbec jim nevadilo, že my tam byli první, předbíhali a požduchávali, jen aby urvali to nejlepší sedadlo na sezení.
Vrcholem všeho byl mladší muž, který přišel poslední a rovnou se postavil před nás.
Opět se ve mě probudila má "keltská bojovnice za lidská práva" a slušně, leč důrazně jsem se ho zeptala proč předbíhá když přišel poslední?
Samozřejmě neodpověděl a už byl v autobuse.
Můj milý klient mě uklidňoval, že o nic nejde.
Já jsem ale  dosti hlasitě, aby to slyšela alespoň půlka autobusu,sdělila svůj názor.
Většina lidí klopila stydlivě hlavy, někteří si samozřejmě o mě mysleli své,ale na tom mi nezáleží.
Byla jsem slušná a dovolila si říct svůj názor.

Učíme to naše děti, jak se chovat a pak jim předvádíme absolutní opak.
Uvědomila jsem si opět jednu velmi zásadní a podstatnou věc.
Pokud chceme někoho, nebo něco změnit, pak jednoznačně musíme začít u sebe.
Pokud neříkáme nahlas co si myslíme, pak se nemůžeme divit, že potkáváme lidi, kteří nám lžou a provokují.Budou nám tak dlouho zrcadlit,až se rozhodneme k činu a najedenou se vše kolem nás začne proměňovat.
Ne kvůli tomu, že ONI pochopili,ale díky tomu, že my  jsme něco změnili v sobě a zkusili jinou cestu.
Další výhodou upřímného a jasného jednání je to,že lidé kolem Vás si nemusí vytvářet nějaké nesmyslné domněnky a ví co od Vás očekávat, tudíž nemají  žádné strachy a obavy z Vašich reakcí a chovají se přirozeně.

Po výstupu z autobusu byl ve mě naprostý klid a mír, protože jsem v danou chvíli udělala vše pro svou spokojenost a pohodu. S pánem jsme si užili nádhernou procházku a celý den až do večera mi mé děti sdělovaly své vlastní názory na různé věci kolem nás..
Moc se mi ulevilo, že nejsou ustrašení a nebojí se říct co si myslí, jako většina mých vrstevníků.

Další dovedností,ve které se ráda zdokonaluji je říkat co si myslím a neubližovat.Chce to trénink,ale dá se to zvládnout.Vhodně volit slova a vzít v potaz životní podmínky a třeba momentální emoce protistrany a klidná konfrontace bez zranění je možná.

Nejvíce nám totiž v životě dokáží ublížit slova.
Slovo a myšlenka jsou nejsilnější zbraně lidstva, proto přemýšlejme, jak s nimi nakládáme.
Já také občas odcházím poražena,protože má slova nebyla laskavá.
I to je život.
I toto lze zvládnout.



Krásný víkend plný laskavých slov nám všem přeji
Bi

6 komentářů:

  1. Krásné čtení na sobotní ráno. Svět je opravdu naše zrcadlo, ale někdy je těžké se do něj dívat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Wikiro.
      Přesně tak:-)někdy je těžké se do toho zrcadla dívat,ale právě ty pohledy nás posouvají:-)
      Však Ty to dobře víš..děkuji za komentář a přeji krásné dny.

      Vymazat
  2. Vhodně volit slova -ano, přesně tak, jde to. Ne agresivně a ne vyčítavě. Většinou to jde nejlíp, když člověk mluví za sebe a řekne, jak se v té
    situaci cítí (jenže to předpokládá, že si už sám stihnul uvědomit, jak se cítí, vyhodnotit, a dokázal to převést do slov). Např. neřeknu "neštvi mě, tohle už mi nikdy nedělej, nebo..."
    Ale místo toho: "To, že jsi řekl to a to, mi je líto..." nebo že se cítím zmateně, protože nerozumím tomu, proč to řekl... taky nepoužiju ironii, neřeknu: "Nóó, tak to vám pěkně děkujeme, že jste se před nás narvali a sotva jste nám milostivě dovolili nakonec nastoupit do autobusu a hledat poslední místo k sezení."
    Řeknu spíš, že jsem zklamaná,že mě to mrzí tady za špatně mobilního pána, že musel atd atd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Liško.
      Krásně si to popsala..děkuji za komunikační rozbor.
      Podobně to vidím i já..
      Každopádně to odosobnění mi jde lépe a bez emocí s dospělými.
      U svých synů občas pěkně tápu.
      Děkuji Ti za komentář a přeji Ti pěkné dny plné jasné komunikace:-)

      Vymazat
  3. S nastupováním do autobusu podle toho, kdo tam byl dřív, jsi mě trochu vyvedla z míry. Ani nevím, jak to vzniklo, ale mám zafixováno, že první by měli nastupovat starší lidé a že muži mají dát přednost ženám. Ten mladík z vyprávění ovšem nerespektoval nic z toho.
    Zrovna jsem začala číst Čtyři dohody, kde je toho o síle slova mnoho, o tom, že působí na lidi jako zaklínadlo, a je všeobecnou pravdou, že pokud chce někdo něco změnit, měl by začít u sebe už jen z toho prostého důvodu, aby ho ostatní vůbec mohli brát vážně.
    Budu se těšit na další postřehy ze života.
    x
    www.introvertnisvet.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Radko.Díky za komentář a zase jsme u těch slova u toho,jak to či ono člověk myslí:-)Tvá vize dávání přednostise mi velmi zamlouvá a myslím si, že je pro některé z nás přirozená a vžitá..Obávám se, že jsou místa, kde jde tzv"o krk" a kdo dřív přijde ten dřív mele,jinak ho to okolí semele:-)třeba busouvé zastávky, fronty na slevy nebo čekárny u lékařů..Tam jde většinou všechny slušnost a etiketa stranou..ne vždy samozřejmě. Čtyři dohody jsou nádhernou inspirací a krásným cvičením pro praktické žití..Praktikuji již pár let, občas samozřejmě bez úspěchu a chybně,ale od toho jsme lidé chybující. I snaha se cení viď? Děkuji Ti za návštěvu a budu se těšit brzy zase na přečtenou.
      Bi

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..